Recenze: The Bard`s Tale – víno, ženy a zpěv

Dost bylo superkladných hrdinů, zachraňování princezen, světů a přilehlých galaxií. Na PS2 dorazil s cynickým úšklebkem na tváři Bard a snaží se nás odzbrojit svým břitkým humorem. Zda se s ním budeme smíchy plácat do stehen či zůstane jen trapný škleb se dozvíte v naší recenzi na nové akční RPG.

Platforma: PS 2
Paměťová karta: 389 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: inXile
Distributor: Ubisoft
Distributor v ČR: Cenega (www.cenega.cz)
Homepage: http://www.thebardstale.com

Hra s názvem The Bard´s Tale tu už byla. Někdy v osmdesátých letech vyšly na PC tři RPG s bardem v hlavní roli. Proč se tvůrci rozhodli tuto kdysi oblíbenou značku oživit a proč právě na konzolích je mi záhadou. Ale vlastně to není ani natolik důležité, hlavní je, že se k nám Bard nakonec dostal. A přinesl s sebou některé nápady a fígle, jež rozvlnily již zatuchlou hladinu žánru akčních RPG.

Dobrodružství Bardova života

S hlavním hrdinou bardem jménem Bardse potkáváme v okamžiku příjezdu do malého městečka. No, spíše vesnice. Jako obvykle má zase hluboko do kapsy a žaludek hlady protestuje. Nastává čas použít klasickou fintu; vyvolání krysy a její následné vpuštění do hospody. Ženské zapištění oznamuje úspěšné ukončení fáze jedna a nastává čas na fázi číslo dvě. Bard vráží do hospody a zaujímá klasickou hrdinskou pózu číslo 32; ruce v bok a hrdě zvedlá brada.

  

Hmm, super písnička * Tak kde jste kdo? * Nesmí chybět pořádný dungeon

Ovšem tentokrát finta moc nezabírá, krysy se sice Bard zbavil, ale hospodská jej posílá do sklepa, aby se zbavil další. A pak že by teprve něco bylo. Co tedy zbývá, krysa sem, krysa tam a vzhůru do sklepa. Jen se možná hospodská předtím mohla zmínit, že milá krysa měří dva metry a dokáže dštít oheň. 1:0 pro krysu, Bard končí s hořícími kalhotami za veselého chechotu štamgastů zpátky v hospodě.

A to je vlastně počátek Bardova dobrodružství, na jehož konci bude o jednu zachráněnou princeznu víc a jednoho poraženého černokněžníka míň. A nebo taky ne. The Bard`s Tale se vysmívá všem žánrovým klišé kde se jen dá. Od známého rozbíjení sudů přes typické „vyvolené“ hrdiny po páky na těch nejhloupějších místech. Takže jak to vše skonči se dozvíte, jen pokud si hru sami zahrajete.

Humor patří mezi nejsilnější zbraně hry a tvůrcům se daří když už ne přímo vyvolat záchvaty smíchu, tak alespoň vykouzlit úsměv na obličeji hráče. Třeba samotný hlavní hrdina rozhodně nepatří mezi klasickou ukázku zachránce světa. Žádný odvážný válečník s naolejovanými svaly nebo mocný kouzelník s dlouhým plnovousem.

Největší herní parchant v historii

Bardovi jde jen o ženský, chlast a prachy. Vlastnímu pohodlí podřizuje vše a když už má něco udělat, tak jen za peníze. Na dobré skutky z vysoka kašle. Ale i přes tuto  nechuť se nakonec vydává za dobrodružstvím a odvážně jde tam, kam noha barda dosud nevkročila. Nebo tak něco. :-)

  

Ohnivý elementál a bleskový pavouk, to je spolek * Kupředu! * Jak? Haf haf? Opravdu?

Největší mírou přispívají k humoru Bardovy hlášky. V rozhovorech s NPC postavami nenarazíte na klasický dialogový strom, jen si občas lze vybrat ze dvou typů odpovědí; cynické a nebo ještě cyničtější. Na některé postavy se vyplatí být milejší, k některým tvrdší. Nikdy ale naštěstí nemůžete udělat během rozhovoru takovou chybu, abyste nemohli pokračovat ve hře.

Zcela unikátním prvkem, zatím v RPG neviděném (aspoň mnou), je přítomnost vypravěče. Představte si klasického vypravěče, kterak glosuje další dění, postup hrdiny a tak podobně. A stejně je tomu i zde, jen v daleko humornějším provedení. A co víc, Bard vypravěči co chvílí kecá do řemesla a klidně se s ním i pohádá.

Lví podíl na zábavnosti má i naprosto geniální dabing všech postav. Hlavně představitel Barda a vypravěče se svými výkony vyčnívají. Když už jsme nakousli zvukovou stránku hry, pěkně skousneme. Zvukům se nedá prakticky nic vytknout, dobře navozují atmosféru fantasy dobrodružství. Příšery řvou, plameny hučí, meče sviští, kov cinká. Není co dodávat, takhle to má vypadat.

Pokud jste čekali techno jako hudební doprovod, musím vás zklamat a poslat na vyšetření k psychiatrovi. Techno u fantasy, to jsou nápady. Hudba samozřejmě koresponduje s tématickým zaměřením hry. Nechybí tak loutny, flétny a další hudební nástroje spojované se středověkem, které správně podbarvují dění na obrazovce.

Vypadá to povědomě

Tvůrci z inXile si licencovali engine z Baldurs Gate: Dark Alliance, takže pokud jste někdy měli tu čest s některou z her od Snowblind Studios, připadnete si jako doma. Samozřejmě přidali některá vylepšení, aby jejich dílko mezi ostatními nezapadlo. Jednotlivá herní prostředí se střídají poměrně často a nepostrádají potřebnou odlišnost. Od hustých lesů přes temné podzemní kobky po širé ledové pláně, tam všude se podíváte a rozhodně je vždy na co koukat.

  

Tu máš ostnatou koulí do ksichtu * Brzy bude krev na sněhu, to je moje * Kde to zase sem?

Z použití enginu BG:DA plyne samozřejmě i jistá podobnost ve stylu hraní. Kamera zabírá dění z ptačího pohledu, největší důraz je kladen svižné boje s hromadami monster a sbírání předmětů. A nechybí ani důležité levelování a zlepšování vlastností, jak velí příručka pro správná akční RPG.

Radši hraj, než sekej

Bard si ale přinesl některé změny. Jsou tu klasické atributy jako je Síla, Vitalita, Obratnost a tak dál, ale poněkud netradičně tu naleznete i Rytmus. I když vlastně logicky, bard se živí hraním na hudební nástroje a tím pádem musí podobnou vlastností disponovat. Při každém postupu na další level vám vyšší moc přisype pár bodíků, které přiřazujete k jednotlivým atributům. Tím se zvyšuje velikost počtů bodů zdraví, nosnost a tak dále, jak velí žánr. Atribut Rytmus ovlivňuje sílu vyvolaných pomocníků.

A pomocníci jsou hlavní Bardovou útočnou silou. Postupem časi jich získáte až 16 druhů, určených k různým úkolům. Například útočné, léčitelské, hledající pasti - nebo třeba jen osvětlující prostor před vámi. Z počátku si lze povolat na pomoc jen jednoho, ale až později získáte lepší hudební nástroj, budou vám stát po boku až čtyři naráz.

Mezi pomocníky najdete různé druhy stvůr - například pavouky nebo ohnivé elementály - ale i lidi - uvedu třeba silného rytíře, mága či lučištnici na útok zdálky. I když mají tendence se chovat občas hloupě, jako celek je umělá inteligence na vysoké úrovni a rozhodně tu vyvolávání není jenom do počtu. Spíš naopak, bez společníků byste se daleko nedostali a taky je díky tomu počáteční fáze hry dosti obtížná.

  

Hele, naval sejra a nevejrej, dědku! * Pomocnice lučištnice * Fuj, ty seš hnusnej, prásk!

Bard se dokáže vcelku zručně ohánět zbraněmi na blízko i na dálku, ale přeci jen to není žádný plnokrevný válečník. A tak se vyplatí volit spíše opatrnou taktiku, boj zdálky a velké využívání vyvolaných pomocníků než se vrhat bezhlavě do bitevní vřavy. Svůj díl na opatrnosti nese totiž vysoká obtížnost a to i přes možnost volby ze tří úrovní. Později se sice hra díky většímu množství vyvolaných pomocníků  stane jednodušší, ale stále se vyplatí držet vzadu a spíše boj pozorovat. A to nemusí být vždy zábavné jako konkurenční hry, kde je boj vyřešen lépe.

Žádné kapsy?

Ve hře nenaleznete klasický inventář, jak je v podobných hrách zvykem. Vše přináší absolutní míru zjednodušení. Nalezené předměty se automaticky mění v peníze a veškeré lepší vybavení se automaticky vyměňuje. To staré se přemění rovnou na peníze. Pro někoho tím odpadá otravné vracení se do města s plným inventářem, někomu tím tvůrci zničili tu zábavnou část RPG. A já se řadím k té druhé skupině.

Navíc hra je vcelku štědrá na peníze a v těch chvílích, kdy už se dostanete k obchodníkovi, si můžete dovolit skoupit úplně všechno. Čímž se zabíjí jeden z dalších elementů zábavnosti akčního RPG.
Ještě jednu negativní poznámku přidám - léčení. Nabírat zpět ztracené hitpointy lze jen vyvoláním speciální postavy, která vám doplní zdraví na maximum, ale vyvolávací sekvence trvá ukrutně dlouho. Případně si lze vyvolat pomocníka, který bude chodit s vámi a v určitých časových intervalech přidá něco zdraví, což taky není úplně ideální.

Světlé stránky hry
  • Humor
  • Vyvolávání pomocníků
  • Dabing
Temné stránky hry
  • Přílišná zjednodušení
  • Bojový systém
  • Místy stereotyp

Bardova loutna trochu skřípe

I když Bardovo dobrodružství přináší spoustu dobrých nápadů, některé přehmaty srážejí hru dolů. Chybí multiplayer, takže po dohrání (možná kvalitního a zábavného) singlu vás nic nenutí vracet disk s hrou zpátky do mechaniky. Pokud se chcete jednou dobře pobavit a přitom si užít skvělou grafiku, klidně si Barda pozvěte. Pokud hledáte trvalejěí zábavu, narazíte.

Grafika: 9/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Hlavní zbraň hry, humor, bohužel poněkud otupují chyby v hratelnosti. Přílišná zjednodušení nikdy nejsou pro hru velkým přínosem, spíš naopak.

Celkové hodnocení: 7,5/10 

Diskuze (1) Další článek: Stalo se 4.6. - Nintendo má vlastní komiks

Témata článku: , , , , , , , , , , , ,