Recenze: The Club – adrenalinová pumpa

vytisknout velikost písma
Když se zkříží čistá střílečka s principy klasických závodů a prastarých arkád, může vzniknout buď výborné kung pao, pokud se do mixéru připlete slepice, nebo zajímavá střílečka od tvůrců Project Gotham Racing a Geometry Wars. Nechte plavat složité příběhy a chopte se zbraně.
Recenze: The Club – adrenalinová pumpa

Platforma: PC, PS3, Xbox 360
Typ hry: Arkádová střílečka
Multiplayer: Ano
Výrobce: Bizzare Creations (
www.bizarrecreations.com/)
Vydavatel: Sega (
http://www.sega.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (
http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage:
http://www.bizarrecreations.com/games/the_club/

Každý herní žánr se snaží jít kupředu. Střílečky uvádějí otevřené světy s takřka neomezeným pohybem hráče či experimentální zbraně, dobrodružné hry zase komplikované systémy příčiny a následků. Ani logické rychlíky nezůstávají v dostizích, kde je cílovou páskou originalita, pozadu – na někdejší boom Sudoku se lepí další prvky, vznikají deriváty a stejně rychle zmírají, když hráč nakonec sezná, že originál ve své čisté formě nelze překonat. Z křížové výpravy za inovacemi se stal hnací motor herního průmyslu, který odedávna drží tůň všech titulů ve varu. Vtom přichází studio Bizzare a s egem posíleným jeho úspěšnou sérií Project Gotham Racing hlasitě volá: „Tak na to vám kašlem!“

  
Splitscreen jako za starých časů * Takové zobrazení chce již hodně velkou obrazovku * Šach mat

Klasika, retro nebo vykopávka?

The Club je zpátečnický ve všech položkách, pokud jej herní patolog rozpitvá do strohého popisu. Motivační princip představuje primitivní střádání bodů, které hráč získává za překonávání těžších a těžších překážek a za něž si odemyká většinu na počátku nepřístupného obsahu. Zábava je zastoupena tou nejklasičtější střílečkou s premisou „čelem vpřed a nikdy zpět,“ zatímco vizuální prvek zajišťuje recyklovaný engine z Project Gotham Racing, jenž je účelový, praktický a skladný. Celá hra působí dojmem reklam na lidová auta, která jsou na první pohled tuze ošklivá, ale propagační glosy jim dokážou vtisknout nejpohodlnější pocit z jízdy, nejintenzivnější zážitek z řízení a exkluzivní klíčenku zdarma, pokud si je konzument zajde koupit ještě tento týden. The Club ale má kromě reklamních slibů a fádně vypadajícího zevnějšku jeden trumf – hratelnost arkádových titulů. I když jde od prvního spuštění jen o střelbu do tupých panáků a hromadění bodů, stále je zde přízračná touha dosahovat lepších výsledků a hlodavý pocit „když tu úroveň projdu znovu, možná ji zvládnu o deset vteřin dřív a dostanu nový kulomet!“

Bizzare Creations mají arkády v krvi již od vydání notorických Geometry Wars s hranatou stíhačkou a stovkami nalétávajících nepřátel. Když tvůrci jednou pracovali na 3D modelech motocyklistů pro PGR, řekli si, proč drsné hochy zvící neholené Sibiřany, dredovité Jamaičany a další popkulturní symboly nehodit do jednoho pytle a nepostavit na nich zbrusu novou hru? Pak již stačilo pouze osmi hlavním protagonistům vytvořit jednoduché příběhové pozadí, vybavit je rozdílnými atributy jako silou, rychlostí a výdrží a vymyslet podružnou zápletku o jedné tajné, zhýralé společnosti zbohatlíků. Ta pořádá pravidelné západy o život, při nichž je hlavní hrdina vpuštěn do uzavřené arény (většinou blok budov, továrna nebo luxusní vila) a je pouze na něm a jeho zbraních, zda a jak rychle dosáhne dveří označených nápisem „exit.“ Kdo stojí v čele zvrhlého klubu a podaří se jej sesadit? To jsou ony reklamní kecy, o které zde vůbec nejde!

  
Otevřená prostranství jsou spíš výjimkou * Chvíle klidu, ale o ty v The Club nejde * Dalších pár sekund k dobru

Na počátku toho hráč nemůže dělat mnoho. Nad většinou položek v menu se vznáší ikona zámku, a tak si vybírá první postavu a vydává se za nahrávací obrazovku jediné přístupné úrovně, opuštěné německé ocelárny. Zda padne volba na bývalého policistu snažícího se vypátrat vůdce klubu nebo zkrachovalého karbaníka neovlivní pouze, čí záda bude hráč v pohledu třetí osoby sledovat, ale rovněž počet životů a rychlost, o kterou zde jde především. Pouze hráči s nejmrštnějšími prsty odemknou všechny úrovně, postavy, zbraně i módy, ovšem k tomu potřebují body.

Zabijákem ze sportu

Skóre je pro The Club stejně důležité jako plná injekce inzulínu pro diabetika. Hráč jej nezískává pouze za odpravování pohyblivých cílů, autoři připravili celou škálu pravidel a mechanismů odměn za střelecké umění. Podaří se zastřelit z otočky? Bonus! Rána do hlavy? Bonus! Střelba z kotoulu? Bonus a pohmožděná záda! Hlavním prvkem, který permanentně udržuje napětí a akci v ráži, je multiplikátor bodového hodnocení. Kdykoliv hráč zastřelí protivníka, multiplikátor vzroste. Například po sérii pěti zlikvidovaných padouchů se každé další skóre násobí pětkrát, a tak to pokračuje stále dál. Na hektičnosti ale přidává postupná degradace multiplikátoru s časem. Nestihneš zabít další cíl do několika vteřin, hráči? Pak máš smůlu a jede se nanovo. Právě tak jednoduchý princip je strůjcem dokonalého pohlcení. Zakousne-li se oběť do sbírání bodů, nevnímá okolí, prioritou je pouze udělat další zářez na pažbu, a to pokud možno do tří sekund.

  
Bonusy za akrobacii zde jsou... * ...a protivníci se o ni zatraceně snaží * Takhle se dělá lasershow mezi zabijáky

Numerologové by zřejmě vyvěštili z čísla osm pro The Club zářnou budoucnost, ženu s ideálními mírami, spoustu dětí a občasné somatické problémy. Pro hráče je ale důležité, že kromě osmi postav je zde toliko osm úrovní. Na první pohled malý počet je znásoben osmičkou zajímavých módů – některé se sobě podobají více, jiné méně, ovšem každý z nich se pro danou mapu odemkne až po překonání předchozího a každý z nich provede hráče jinou trasou virtuálního prostředí. Varianta Sprint představuje zdánlivě fádní proběhnutí úrovně od počátku do konce. Zvládne však hráč po celou dobu udržet multiplikátor na maximu a dosáhnout absolutně nejlepšího hodnocení? Siege a Survivor zase vybaví hrdinovy vnitřnosti dálkově ovládanou výbušninou, která vybuchne, pokud překročí bíle vyznačené hranice na déle než několik vteřin. Cílem je přežít ve vymezeném časovém úseku, přičemž autoři na hráče chrlí jednu vlnu nepřátel za druhou. Jednoduché a bez nápadu? Přesně jako celý The Club, nicméně zároveň neskonale pohlcující a uvolňující. K nejzajímavějším módům patří Time Attack, což jsou prakticky svérázné závody na dvou nohách. Proběhnout sérií checkpointů a přitom kontinuálně vraždit žoldáky, za které se načítá ubývající časový limit. Krýt se není kdy, je potřeba zabíjet, sbírat časové bonusy a pokud možno si ještě všímat odstřelitelných cedulek na zdech, jež opět přisypávají svůj díl bodů do celkového skóre.

Tupé probíhání je okořeněno řadou titěrných mikrorozhodnutí. Dochází životy? Na obzoru je lékárnička, ovšem díky škodolibosti a návrhářskému umění tvůrců je zrovna v uličce mimo hlavní trasu postupu úrovní. Běžet ji sebrat a riskovat ztrátu multiplikátoru a času? Nebo se zkusit probít s posledním procentem životní energie? Podobné situace nastávají rovněž v módech Survivor a Siege. Munice a balíčky první pomoci leží důmyslně v zapovězených zónách za bílou čarou, a tak si jejich získání žádá rychlost a likvidace protivníků, kteří se mezi tím nahrnuli do centrálního plácku, zase mrštnost.

  
Vzájemný pohled dvou hráčů má něco do sebe * Vždy se mu posmívali... * ...a takhle to vyřešil

Pozvánka do klubu

Ačkoliv jsou úrovně pouhými koridory, jejich návrh lze hodnotit kladně. Často je zde více cest, jedna odměňující pár protivníky navíc, jiná záchrannou lékárničkou či jiným bonusem, přičemž platí, že mise jsou absolutně neměnné. Protivníci vylézají vždy na stejných místech, tu vykoukne těžkooděnec se štítem, kterého je nutné srazit zblízka loktem, onde svalovec s rotačním kulometem, tam zase začne kropit malý dvorek padouch s raketometem. Cílem tvůrců bylo připravit trať, jejíž každé zákoutí si hráč může zapamatovat a třeba při desátém proběhnutí skutečně dosáhnout nejvyššího skóre. S tím ovšem souvisí stereotyp, který se dříve či později dostaví. The Club je radno podávat v menších dávkách pro několikahodinové nabuzení adrenalinu, týdny u hry vydrží jen skuteční akčně-arkádoví fanatici s životním posláním překonat sebe sama a být nejlepší.

Příjemná je funkčnost a profesionální zpracování každé části The Club. Postupně se odemykající mapy zpřístupní šedivé zdi vězení, zaoceánského parníku nebo relativně rozlehlého aristokratického sídla. Relativně, protože proběhnutí úrovně v rámci jednoho módu zřídka překročí deset minut. Autentičnosti prostředí napomáhají prvky jako český název „Bojiště“ poslední mapy nebo typicky německé fekální nadávky protivníků v úvodní ocelárně. Účinná je gradace obtížnosti. Na tu nejnižší jsou po úrovních dokonce rozvěšeny šipky, kudy se vydat k cíli, zatímco nejtvrdší představuje výzvu, jak jinak než z počátku nepřístupně uzamčenou.

Světlé stránky hry
  • Okamžité pohlcení adrealinovou akcí
  • Systém bodování za zabíjení
  • Mnoho herních módů
  • Střílečka ze staré školy
  • Dokáže vlézt pod kůži
Temné stránky hry
  • Po čase stereotypní
  • Malý počet map
  • Žádná inteligence protivníků
  • Málo interaktivní porstředí

The Club nenabízí nic víc než odreagování zajištěné nikdy nekončící akcí. Pokud hráči nevadí jednoduché hry, chce se primárně bavit a nezáleží mu na formě, může být pohlcen. Velkým potenciál představuje rovněž kolektivní vraždění v multiplayer, a to nejen na Xbox Live, kde si lze rovněž srovnat svůj bodový výkon se světovou elitou, ale rovněž ve splitscreenu na jedné konzoli až pro čtyři hráče. Velká obrazovka, kvarteto gamepadů a je zaděláno na zběsilou párty v níž jde o hlavní – být tím nejlepším.

Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 8/10

Čirý adrenalin a čistá zábava pro každého, kdo přistoupí na koncept zpátečnické střílečky a trochu repetitivnosti.

Celkové hodnocení: 7,8/10

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Akce, Arkády
Výrobce: Bizarre Creations | Webové stránky hry

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

10 podzimních herních hitů, které prostě musíte mít

10 podzimních herních hitů, které pros…

Okurková sezóna již tradičně zavítala v letních měsících i do herního průmyslu. Toto období ale za chvíli končí. S počátkem podzimu se na nás zase jednou spustí lavina očekávaných titulů, které mnohdy mají ambice dosáhnout na post letošní hry roku. Co by vás v této záplavě AAA her mělo zajímat?

10.  8.  2017 | | 12 N/A
Nejnovější úprava dělá ze hry GTA 5 pastvu pro oči

Nejnovější úprava dělá ze hry GTA 5 pa…

Grand Theft Auto 5 má za sebou již spoustu grafických modifikací. Ta nejnovější ale nastavuje novou laťku grafických orgií.

4.  8.  2017 | | 2 N/A
7 herních pecek, které vás dostanou svou atmosférou

7 herních pecek, které vás dostanou sv…

Některé hry vám dokážou proniknout pod kůži tak hluboko, že tam zůstanou navždy. Jaké kdysi oslnily nás?

5.  8.  2017 | | 15 N/A
4K obrázky z Battlefieldu téměř nerozeznáte od reality

4K obrázky z Battlefieldu téměř neroze…

Battlefield 1 stále patří mezi nejlépe vypadající hry současnosti. A z některých 4K pohlednic není těžké vyvodit, proč.

13.  8.  2017 | | 12 N/A
Hráli jsme NHL 18: betatest na ledu

Hráli jsme NHL 18: betatest na ledu

Je libo hokej? Nový ročník nejslavnější hokejové ligy světa klepe na dveře a spolu s ním i nový díl NHL od EA Sports. Jaké jsou první dojmy z betaverze?

11.  8.  2017 | | 4 N/A
Vypiplaný Escape From Tarkov aneb jak východní tvorba udává směr (galerie)

Vypiplaný Escape From Tarkov aneb jak …

Možná jste o hře nikdy neslyšeli. Možná už se ji nemůžete dočkat. Ať je to jak chce, Tarkov nemůžete minout z jednoho důvodu - realismus.

9.  8.  2017 | | 4 N/A
10 důvodů, proč s kamarády vyzkoušet MMO hry

10 důvodů, proč s kamarády vyzkoušet M…

MMO je zkratkou anglického Massively Multiplayer Online, což je označení her pro obrovskou masu online hráčů. Je to neutuchající fenomén, do kterého se ale mnozí zdráhají proniknout. Tady máte 10 důvodů, proč byste si měli nějakou MMO hru zahrát. Hned.

14.  8.  2017 | | 3 N/A
Nejnovější aktualizace pro Playstation 4 konečně přinese češtinu

Nejnovější aktualizace pro Playstation…

Sony chystá na svou konzoli PS4 zbrusu novou aktualizaci s pořadovým číslem 5.0 a ta přinese celou řadu novinek. Pro našince je tu ale podstatná hlavně ta jedna.

10.  8.  2017 |