Recenze: The Humans – s kyjem na dinosaury

Herní branže dosáhla za těch posledních pár let velkých změn. Není tomu tak dávno, co byly hry určeny převážně pro zatvrzelé pařany a získávaly tak pověst nesmyslné zábavy pro umaštěné podivíny. Čas a s ním spojená evoluce ale zapracovala i v tomto případě. Díky šikovným ručičkám herních vývojářů a jejich většímu zaměření na občasné hráče (a taky štěstí) se povedlo hry vyzdvihnout do nejvyšší ligy v zábavním průmyslu a tak „konvertovat“ i ty nejzatvrdlejší.

Cíl se často mění, jednou musíte dostat určitý počet mužíků do chatrče, jindy musíte najít nový vynález

Vzpomeňte kupříkladu na Wii od Nintenda či Xbox Live! Od Microsoftu, které oddechovky, jak je pracovně nazývám, zpopularizovali nejvíce. Všemu navíc nahrává i fakt, že vývoj těchhle hříček je ve srovnání s hardcore sourozenci nesrovnatelně levnější, přičemž tržby z nich jsou neméně atraktivní. V současné době se tak na nás valí hromady a hromady casual produktů různých žánrů, často se zkoušející zviditelnit nějakým originálním nápadem nebo pojetím. Jedním z posledních soutěžících je i hra The Humans.

Pravěk podruhé

Logické hry patří k jedněm z nejoblíbenějších, však už mají dlouholetou tradici - jestliže se tedy někdo rozhodne vytvořit novou, staví se před velkou výzvu. Tvůrci se každou chvíli předhánějí s novými mechanizmy, kterými se snaží udělat díru do světa a přetáhnout tak na svou stranu co nejvíce hráčů. Obstát v takovéto početné konkurenci není nic snadného, navíc je ještě těžší přijít s něčím novým, už dříve neviděným. Proto se často setkáváme se stejným produktem, akorát v jiném grafickém hávu a s jiným názvem, nebo se zvláštním hybridem, který spojuje dvě hry různých žánrů dohromady.

Možná si The Humans vybavujete ze starší éry hraní, z dob 16-ti bitových válek Segy a Nintenda. Představili se nám tehdy jako zajímavý projekt, kombinující klasickou plošinovku s puzzle elementy. S často početnou skupinkou pravěkých lidí se procházely úrovně skýtající nejednu nástrahu, načež vzájemná spolupráce byla k jejich překonání nevyhnutelná.

Překážky tvoří, krom pro plošinovku typických propastí, převážně fauna pravěkého světa

Nešlo o nijak revoluční počin, ale jistou oblibu si hra vydobyla, což lze vyčíst z nesčetných portů, které oblétly téměř všechny herní mašinky té doby. Je očividné, že se nový díl nesnaží od staršího bratříčka nijak odlišit, s čistým svědomím by se dokonce dalo říct, že se jedná o čistý remake, akorát s novými levely.

Pokud se někdo z vás na hru těšil jako na regulérní další díl Prehistorika (jak bylo často avizováno), musím vás zklamat. Jedná se o něco úplně jiného, společné je jen téma prostředí, ve kterém se odehrává. Jádro tkví v systému „z bodu A do bodu B“, kdy stejně jako v předchůdci dostanete bandu jeskynních mužů, mezi kterými lze přepínat, a plníte úkoly, které vám daná úroveň předhazuje. Cíl se často mění, jednou musíte dostat určitý počet mužíků do chatrče, jindy musíte najít nový vynález nebo osvobodit anonymní zajatce. Anonymní z toho důvodu, že jsem neměl vůbec žádné ponětí, o koho jde. Nebylo zde žádné vysvětlení jeho významu či spojení s příběhem, i když to jistě z důvodu, že hra žádný příběh nemá.

Pozor kam šlapete

Překážky tvoří, krom pro plošinovku typických propastí, převážně fauna pravěkého světa - jde hlavně o dinosaury, což vyvolává jeden otazník. Jak se vedle lidí mohou vyskytovat dinosauři, když vymřeli dávno před jejich nástupem? Vzhledem k zaměření hry lze ale tento fakt s klidem přehlédnout, přeci jen by to ubralo na atraktivitě. Zabránit úspěchu vašeho kmene se snaží i kmen nepřátelský, a to jak osobně, tak formou technologických udělátek či velkých objektů blokujících cestu.

TIP: Pokud nemáte zbraň a narazíte na fialového raptora, nechte se chytit. Stačí se rychle z jeho sevření vymanit, čímž ho zlikvidujete a ztratíte jen minimum životů.

Člověk je ovšem tvor vynalézavý a právě tato vlastnost mu zajistila vysoké místo v potravinovém řetězci. Pomocí ohně lze odstranit i ten největší problém, stačí, když je ze dřeva a to přeci krásně hoří. Proč jít na raptora s holýma rukama, když je možné odstranit jej z dálky ostrým oštěpem? Klasickým postupem je také využití jako účinné zbraně gravitaci, stačí šťouchnout balvan z převisu.

Přesně tyto postupy budete používat i ve hře, a to neustále, právě v nich totiž tkví veškeré logické problémy hry. Klíčem je pak použít tyto metody ve správném pořadí a proklestit si cestu až na konec. Je bohužel možné v polovině řešení udělat nedopatřením chybu a znemožnit si jakýkoli postup dál, což mi moc nesedí. Připomíná mi to českou adventuru Gooka, ve které bylo možné po několika hodinovém maratónu kliknout špatně a znemožnit si tak jakoukoli naději k dohrání hry. Jediným štěstím je, že mise v The Humans lze vyřešit za pár minut, frustraci to ale nezabrání ani tak.