Recenze: The Last Remnant – obří artefakt RPG

The Last Remnant po dvou hodinách konečně vystupuje z poněkud výukové fáze a vám se otevírá obrovský kontinent, na němž si můžete vesele hrát. Zpočátku máte hroznou radost z každé nově objevené lokace a města, stejně jako v nich nadšeně plníte všemožné úkoly.

Stejně, jako jsou dungeony repetetivní, nejsou bůhvíjak objevné ani questy samotné

Po pár cestách po okolí a po několika soubojích s místními nestvůrami zjistíte jednu nepříjemnou věc – v jedné lokaci se mohou nacházet cíle několika různých úkolů, kterých nemůžete vzít více najednou. Z toho pak logicky vyplývá, že se do známých lokací budete často vracet.

V některých to není tak hrozné. I když vypadá podivně, že se najednou na začátku dungeonu vykope nový tunel či přikouzlí spadlý most, pořád se to dá překousnout lépe, než řešení, které nabízí další druh jeskyní. Ty se totiž neprohlubují na začátku, ale na konci. Což znamená, že se pokaždé musíte promlátit nestvůrami v prostorách, kde jste je již několikrát zabili a musíte donekonečna probíhat ty samé koridory. Nedej bože, abyste museli jít do stejného místa hned tři úkoly po sobě. To už máte chuť na designéra po indicku.

TIP: Noste s sebou vždy dostatek uzdravovacích a léčivých přísad. Když dojdou v půlce dungeonu, tak se budete nejen kvůli respawnu potvor vracet neradi.

Stejně, jako jsou dungeony repetetivní, nejsou bůhvíjak objevné ani samotné questy. Přestože nezřídka nabízejí zajímavou zápletku a dramatické rozuzlení, opravdu zřídka nabízejí něco jiného, než nutnost jít do nějaké lokace a vyčistit ji od nepřátel, abyste se nakonec mohli utkat s bossem. Většinou se nedočkáte zpestření v podobě hádanek ani ničeho jiného, a tak úkoly připomínají spíše příběhově zastřešené grindování. Přitom je i ve hře několik výjimek, které dokazují, že tvůrci samotní umí – jako příklad se dá uvést úkol, v němž společně s průzkumníkem objevujete novou část jeskyně.

Život je boj

I když hra nenabízí příliš variací v soubojích a jednotlivých úkolech, předkládá a oživuje hned několik zajímavých nápadů. Prvním z nich je možnost jít lovit vzácné příšery a vybírat si za ně ve specializovaných gildách odměny. Většinou se jedná o vzácné komponenty, potřebné k úpravě zbraní či jejich samotné tvorbě, méně často pak o nové formace pro soubojové sekvence. Pěkně propracovaný je rovněž systém vývoje postav, sledovat jejich postupné zlepšování a utvářet směr, kterým se formují je neuvěřitelně zábavné.

Rovněž po technické a umělecké stránce není Remnantu co vytknout. Města i další lokace jsou nádherné a majestátné, přičemž se jistě budete často kochat jejich architektonickému ztvárnění – počínaje samotným „obyčejným“ Athlumem, pokračuje k Elysiu, které připomíná citadelu a konče třeba industriální Royotiou.

Města i další lokace jsou nádherné a majestátné

K umění se pak přidává silná technika, které ve střevech tepe třetí verze Unreal Enginu. Jediným neduhem se tak stává pozdní doskakování textur při nahrání hry a občasné nepochopitelné poklesy FPS při soubojích.

Nemohu si pomoci, The Last Remnant skutečně není vrcholným dílem Square a přijde mi, že se o to ani nikdo nesnažil. Buď se tvůrci rozhodli, že je Final Fantasy jejich hlavní sérií a Remnant si střihli tak nějak bokem, nebo nestíhali vydání a pro tlak distributora museli nějak spíchnout hromadu úkolů. Nebýt repetetivnosti, byl by Remnant výbornou hrou s dlouhou dobou hraní, kterou bych doporučil všem. Kdyby se odstřihla nudná polovina úkolů, doporučil bych ji také. Takto musím bohužel konstatovat, že se jedná jen o lehce nadprůměrnou hru. A nadprůměrnou jen díky příběhu a několika zajímavým nápadům.