Recenze: The Movies - Až vyrostu, budu Uwe Boll

Ano. Tohle je to, na co jsme se všichni čekali. Na co jsme byli tak zvědaví. Fakt v těch „Múvís“ jde udělat vlastní film? Jo, jde to – a velmi dobře. Možná už tušíte zakopaného psa, ale toho vykopeme až za chvíli. Tvorba vlastního scénáře je totiž něco báječného. Nejdříve vyberete základní věci jako název filmu, žánr a obsazení. Výhodou je, že kdykoli v průběhu tvorby skriptu můžete cokoli změnit. Pak si vyberete některou ze scenerií, co máte v prostorách studia, a následně některou z připravených scén. Těch je opravdu slušný počet a hlavně jdou do velké míry modifikovat. Změnit můžete všechno možné od počtu a umístění herců, přes jejich oblečení, náladu, denní dobu, umístění kamery či umístění kulis až po detaily jako výraz v obličeji.

Postupně takhle skládáte jednu scénu za druhou, popřípadě je mažete a přesouváte, až vyrobíte celý film. Jedním finálním kliknutím myši je skript připraven k použití. Má to ale několik háčků. Celý tento editor je poměrně výrazně odtržen od zbytku hry. Je to vynikající nástroj, ale je tam jaksi navíc. Hra posuzuje kvalitu skriptu naprosto mechanicky, takže slátanina o třech nesouvisejících obrazech bude mít nejspíš stejný úspěch, jako „velkofilm“ z dvaceti obrazů a „propracovaným“ příběhem. Jen náklady na první z filmů budou výrazně nižší a natáčení bude trvat jen chvíli. Je to sice pochopitelné, ale rozhodně ne omluvitelné.

Jinými slovy v TM dostáváte vlastně dvě hry v jedné. Na jedné straně precizní budovatelskou strategii (nebo tycoon, chcete-li), na straně druhé pak nástroj k výrobě vlastních filmů, kterými se pak snadno můžete chlubit na internetu. Obě stránky hry jsou velmi dobře zpracované, fungují však zcela autonomně, což je opravdu škoda. Fakticky se tak raději při samotném hraní kariéry (což je jediný mód kromě volného stavění v takzvaném sandboxu) budete starat coby správný manažer o běh studia a vlastní filmy budete vyrábět jen když budete chtít ukojit extrémní záchvat kreativity.

  
Přesně takhle funguje výběr atributů jednotlivé scény filmu

Devatenáct set šedesát, kytičky a hippies

Vraťme se tedy zpět do studia. Lionhead se totiž rozhodli, že celé hře vdechnou život prostinkým faktem – zatímco vaši běžní zaměstnanci jsou takřka mechanickými nástroji bez duše, herci a režiséři občas vyžadují víc péče než rozmazlené batole v druhém dílu The Sims. Každá celebrita má tolik statistik, že když se odhodláte si je zobrazit všechny, nevidíte přes horu bublinek na obrazovku. Zpočátku je vám hej. Hvězdám stačí mít dobrý plat, nechodit v hrozném oblečení, sem tam si odpočinout a popovídat s ostatními. Ale ejhle časem.

Chtějí vlastní bydlení, lidi, co je budou obskakovat, pravidelnou kosmetiku a asi miliardu dalších drobností, kterými vás úspěšně, leč příjemně budou přivádět k šílenství. Ta si nebude rozumět s tímhle, tamtomu vadí, že má nižší plat než ostatní, bulvární fotograf vám vyfotil hlavní hvězdy v intimní situaci a režisér nejdůležitějšího filmu sezóny je zase namol v baru. Noviny si stěžují, že herečku XY vidí už posté, ale vy nemůžete do filmu obsadit herce YZ, protože jedl místo toho, aby si procvičoval hraní žánru, jenž je zrovna žádaný, takže by vám celý film zpackal. To jsou jen ukázky ze situací, na které bez problému ve hře narazíte.

Krásné ale je, že to celé není vůbec složité. Pokud podržíte kurzor nad portrétem star jen chvíli, zobrazí se vám nejpodstatnější statistiky. Obvykle je vám tedy úplně jedno, co si herečka myslí o svém zevnějšku, pokud to nezačne být problém. A když začne, přetáhnete ji někam, kde jí udělají třeba liposukci, nebo rovnou i plastiku. Opravdu podstatný je jeden ukazatel – stres. Stresovaná hvězda nepodá dobrý výkon, prodlužuje natáčení filmu a klidně se i sebere a jde se opít do baru. Na druhé straně stánky s alkoholem či jídlem můžete opatrně používat k uklidnění – ne z každé postavy se hned stane alkoholik. A když už, máte přece léčebnu, ne?

  
Odpočinek na věži nebo možná sebevražda po neúspěšném nacvičování sci-fi scén

Sedmdesátý léta, kytary a Porta

TM jsou na tom koncepčně opravdu dobře. Hrajete, hrajete a hrajete – a pořád k tomu máte nějaký důvod. V horní části obrazovky máte časovou osu, po které neustále pobíhají nějaké významné události. Tu nové kostýmy, tam nové filmařské postupy, tady další vyhlašování cen. Plnit můžete i různé úkoly, jako natočit určitý počet filmů, dosáhnout určité kvality filmu či hvězdy a další. Vyhlašování filmových cen je rovněž očekávanou událostí. Uspějete-li vedle ostré konkurence, dočkáte se odměny. A když odměna zahrnuje možnost platit hvězdám polovinu díky... šikovným účetním, vytvoření tak dobré nálady, že herci a režiséři podávají vynikající výkony, a mnoho dalších, stojí to za to.

Přes tohle všechno se časem může dostavit pocit stereotypu. Hra vás sice motivuje, ale vlastně děláte to samé pořád dokola a dříve nebo později už možná budete důvod k dalšímu hraní hledat těžce. Sice tam někde je něco nového, ale potřebujete to? A chcete to? Chcete mě? Ehm... to vlastně patří jinam. Podle tvůrců je hrací doba kolem třiceti hodin a já bych jim nejspíš zbaštil i větší číslo. Hra vás obvykle zaměstná dostatečně na to, abyste nemuseli sáhnout po kompresi času – spíš budete čas od času vděčni za pauzu.

TM se honosí vedle parádní grafiky i vychytanou zvukovou kulisou. Celou dobu vám na pozadí hraje rádio, do kterého mluví jak reportéři, tak DJové. Hudba samozřejmě přesně odráží éru, ve které se nacházíte. Ještě lépe jsou na tom však komentáře. Sarkastické poznámky na počátku jsou nádherné. Výsměch reportérů při otevření vašeho studia a uštěpačné narážky na pochybný průmysl příjemně podtrhávají odlehčenou atmosféru celé hry. Zvuk při přehrávání samotných filmů už není tak úplně bezva, ale dojem zase zachraňuje hudba, zvlášť když si s ní trochu pohrajete. Dabing postav je proveden mumláním v duchu The Sims, leč zdaleka ne tak povedeným. Pokud ale chcete, můžete si nahrát dialogy vlastní.

  
Některá herní prostředí jsou úchvatná

Osmdesát pět, narodil se Dawe

Tak jsme se dostali k roku mého narození, kterým samozřejmě hra ani zdaleka nekončí. Je ale na čase si to celé shrnout. The Movies jsou originální a komplexní hrou. Celou dobu psaní recenze přemýšlím, co jsem vám zapomněl říct, a stále více či méně důležité věci nacházím. Na TM jsem se opravdu hodně těšil. Dokonce tak moc, až jsem se bál zklamání, jaké obvykle přichází. Zklamání ovšem nepřišlo. Jistěže některé věci mohly být zpracovány jinak a lépe, ale přesto se Lionhead opět vytáhli s něčím novátorským, zajímavým a svým způsobem průlomovým.

Hra začíná být po xy odehraných hodinách pomalu stereotypní, na druhou stranu – která budovatelská strategie či který tycoon ne? Nechci tím hrozící nudu ospravedlňovat, spíš bych nerad vytýkal něco jen proto, abych si rýpnul. Je smutné, že se nepovedlo propojení managerské a scénáristické části hry, na druhé straně se domnívám, že jedna může bez druhé obstát vcelku samostatně. Nenaplnění reklamních slibů ovšem samozřejmě přehlédnout nemohu.

Výsledkem je ale jeden z nejpříjemnějších titulů letošního podzimu, ba i celého roku, a pokud se nic zásadního nezmění, jsou právě The Movies tím, co bych jako hráč uvítal pod vánočním stromečkem. A pokud vás tento žánr aspoň okrajově zajímá, budete na tom stejně.

Grafika: 9/10
Hudba: 10/10
Zvuky: 9/10
Ovládání: 10/10
Hratelnost: 9/10

The Movies mi udělaly ohromnou radost. Pokud vás tvorba Lionhead Studios neoslovuje, nebojte si odečíst od výsledného hodnocení bod. Stále vám zůstane přinejmenším hodně nadprůměrná hra.

Celkové hodnocení: 9/10