Recenze: The Punisher - krvavé hody

Černý plášť, hranatá ramena, vypracované bicepsy rýsující se zpod černého trička s lebkou, zamračený pohled, srostlé obočí nad nosem a zlobou zdeformovaná ústa. Smrt ženy a dítěte v něm navždy pohřbila příkladného otce rodiny, vypustiv ven málomluvné monstrum. Nelítostného bojovníka proti zločinu. Jeho původní jméno zmizelo spolu s jeho minulým životem a teď mu říkají - Punisher.

Platforma: PC
Typ hry: akční
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: Pentium III 1.0 GHz, 128 MB RAM, 64 MB 3D karta
Doporučená konfigurace: Pentium IV 2.0 GHz, 256 MB RAM, 128 MB 3D karta
Testovací konfigurace: Athlon 2.0 GHz, 512 MB RAM, Radeon 9600
Výrobce: Volition
Distributor: THQ
Distributor v ČR: CD Projekt
Homepage:
http://thq.com/punisher/

Jen co se na obzoru zablýská další akční hra na motivy nějakého hollywoodského trháku, hned se do duše vkrádají obavy, čím pak nás asi chtějí nakrmit tentokrát. Na dílo jako je například Riddick jsme žádné velké požadavky mít ani nemuseli, ale na druhou stranu, získat další nevkusný shooter podobný nedávnému Miami Vice by bylo také zbytečné. První dojmy se ukázaly být bohužel nepříliš radostné a další seznamování jen potvrzovalo ty nejhorší obavy. Soudě podle okolností, výjimkou z dlouhého seznamu projektů, vytvořených na motivy filmů, se náš dnešní host stát ani nemohl. I když snaha tu rozhodně byla, kupříkladu začlenění bohatého sortimentu způsobů mučení a poprav, prováděných s osobitou surovostí, do arzenálu hlavního hrdiny.

   

Sakra, kámo, neumírej ještě, já to tak nemyslel! * Ne, nemějte obavy, slečno, jsem vážně ten šéfkuchař * Punisher, v pozadí se svíjejí dva srandisti

Punisher film

Poprvé se postava Punishera objevila v Marvel Comicsu už v roce 1974 a to konkrétně v The Amasing Spider-Man, avšak na vlastní film se zmohla až v roce 1989. Tehdy se v roli Franka Castlea, bývalého agenta FBI, objevil švédský herec Dolph Lundgren. V minulém roce se na plátna dostal nový Punisher s dosud více méně neznámým hercem Thomasem Janem. Tentokrát se postrach všech zločinců s neodmyslitelným černým pláštěm a tričkem s lebkou rozhodla vylít si celou svou zlobu na jediného gangstera - Howarda Sainta. Napřed zničil jeho zločinecký průmysl, poté odstranil jemu nejbližší lidi, aby nakonec mohl popravit samotného bosse velmi originálním způsobem.

Černý seznam

Děj Punishera není přesnou kopií událostí posledního filmu a dokonce ani jeho předchůdce, jako osnovu si bere spíše linii originálního komiksu. A přece byla z posledního snímku si hra vzala scéna souboje s obrovským východoevropským mafiánem ve Frankově bytě, z toho předešlého zase válka s Yakuzou a z komiksu pro změnu bitva s Bullseye (plešatý maniak se zvláštní zálibou v házení nožů) a také nepřátelství s Kingpinem, hlavou zločineckého světa. Mimochodem, obě výše jmenované postavy jste také mohli vidět v úplně jiném komiksovém filmu - Daredevil.

Hra začíná... Z úplného konce. Což sice není úplně originální, přesto ani příliš obvyklé. Frank Castle je chycen policií a nachází se ve vězení v místnosti pro výslechy, kde podává výpověď dvěma agentům; nepříliš chytré slečince a jejímu hloupému kolegovi. Právě tady také vzpomíná krok za krokem, jak poslal na onen svět skoro polovinu kriminálního podsvětí New Yorku. Každá nová epizoda (čti mise) - to je další kapitola nekonečné vendetty, nový řádek jeho osobního černého seznamu. Šestnáct epizod - šestnáct krvavých lázní s neutuchající palbou, horami mrtvol a zvláště sadistickými popravami, ke kterým se ještě vrátíme. Punisher nesmí zabíjet mírumilovné občany (hra se při tom okamžitě přeruší), zato zločinců, jedno jestli třeba na kolenou žebrajících o milost, můžete zabít kolik jen budete chtít – jakýmkoli způsobem a v jakémkoli množství.

Děj je vcelku dynamický - výměna názorů s rozmáhajícím se kriminálním živlem v sousedním domě se střídá s bitkou v autoopravně, poté se plynule přesouvá do baru a nakonec do ZOO, kde se Frank snaží zachránit svou přítelkyni ze spárů cyborga s puškou místo ruky.

Punisher se mimochodem od jiných hrdinů lišil právě tím, že ano on, ani jeho nepřátelé neovládají žádné nadpřirozené schopnosti. To znamená, že nemůže létat, roztavit pancéřové dveře lasery z očí nebo převalovat vlakové soupravy lehkým pohybem malíčku. Nebýt slavného trička s lebkou, mohli bychom Punishera směle přijmout jako úplně obyčejného člověka.

Hra se tím však už pyšnit nemůže. Kromě zmíněného cyborga se budete muset utkat s hlavním padouchem, vrahem Frankovy rodiny, který na sebe oblékl typický kostým superhrdiny. Létá jako Superman a k tomu navíc nešetří zákeřnými útoky.

   

Není nad poctivé solárko * Punisher... A další srandista * Někdo má prostě vlastní názor na řešení problémů bezdomovců

Před závěrečným bojem si ale musí Punisher napřed pořádně užít; takže napřed prosviští jako tajfun přes autoopravnu a masokombinát, zničí tajnou laboratoř na výrobu drog v docích, rozetře na prach hlídače v zločineckém komplexu a bílé obrněné stráže (alá Hvězdné války) v mrakodrapu společnosti Takagi... V seznamu hrdinských činů se dále vyjímají věci jako: potopit ruský transport Igor Baltický a zorganizovat skromný atomový výbuch na malém oceánském ostrově, kde se nachází vojenská základna šíleného ruského generála.

Max Payne? Osekaná verze. Velmi osekaná...

Gameplay se v Punisherovi ukázal být ještě mnohem horší, než by jeden čekal. Svoji roli v tom jistě hrála i jeho konzolovitost. Vyšla z toho zkrátka jen další slaboučká parodie na Maxe Payna, která má společného mnohem více se hrami typu Miami Vice nebo Dead to Rights. Podobné prvky se dají vypozorovat nejen ve slabé grafice, ale i v ovládání, nezajímavém gameplayi a úplné absence pojmů jako je atmosféra. Hlavní hrdina tu dokonce ani neumí skákat (máme na mysli nahoru, skok dopředu s nataženýma rukama se tu nachází, avšak je naprosto nepoužitelný), a tak se jakákoli, třeba i ta nejmenší bariéra, stává nepřekonatelnou zdí.

Nesetkáme se zde ani se schopností drtit nepřátele pěstmi nebo sekat nožem (pokud to není zrovna quick kill), kdyby náhodou došly náboje. Dále je třeba konstatovat absenci byť i sebemenšího dějového zvratu; všechny mise si jsou podobné jako vejce vejci, jediné co se liší, je snad jen pozadí. Klidně můžete začít libovolnou misí a nepocítíte žádný rozdíl - pořád ty samé zástupy masa na porážku a záporňáků na zmlácení, kteří s inteligencí zombií vylézají ze všech štěrbin. Nekonečné běhání po chodbách a sklepech, pálení na neschopné nepřátele (klidně budou stát metr od vás a nevinně se otočí zády, nadšeně střílejíc úplně opačným směrem) omrzí už ke konci prvních misí, přičemž nic zajímavějšího vám ve hře nabídnuto ani nebude.

Prošpikujte olovem pár stovek protivníků, jděte do další mise, kde to zopakujte znovu a pak znovu a znovu, to celé šestnáctkrát. Jednou se naskytla příležitost si zabojovat s tankem, podruhé s helikoptérou, toť jsou všechna překvapení. Někdy dokonce pomohou nějací spolubojovníci (známí fandům komiksu), jejichž náhlé objevení se není nijak vysvětleno.

   

Čemu se sakra chechtáš?! * Tak co? Budeš se ještě bránit nebo si můžu šáhnout? * Já vím, že to šlo vedle, ale ve svém postavení si nošení brýlí dovolit opravdu nemůžu 

Sbírka zbraní Punishera je poměrně standartní a zahrnuje pistole, několik typů granátu, velkou kolekci automatických zbraní, brokovnici, bazooku, plamenomet, odstřelovačku a granátomet. Zvláštní je to, že Punisher umí střílet dvěma rukama zároveň. Bohužel pak nemůže používat granáty, protože na to musí být volná levá ruka.

Zvrhlík při práci

Specialitou Punishera jsou jeho maniakální úchylky v neobvyklých vraždách a mučeních, i když časem omrzí i tyto. Celá věc funguje tak, že na libovolném nepříteli může Frank provést zvláštní chvat a další volba činnosti už záleží jenom na vás. Nebožáka můžete použít jako živý štít nebo ho na místě zabít, což se dá provést desítkami nejrůznějších způsobů. Na tomto místě vývojáři, odhodiv zbytečnou skromnost, tvrdí, že se ve hře dá setkat s více než stovkami možných technik podobných poprav.

Punisher může například strčit své oběti do úst granát nebo ji nožem podříznout nejen hrdlo, ale také ho bodnout do oka nebo nahoru to temene. Druh popravy také závisí na typu zbraně, kterými je právě ozbrojen. Jedná-li se o brokovnici, bude oběti svěřeno její nabití, je-li to plamenomet, nastaví jej Frank k obličeji chudáka a propálí ho skrz naskrz. Lámat krk a srážet zločince na zem, aby je pak dodělal kontrolním výstřelem, umí Punisher celou sbírkou efektně vyhlížejících úderů.

Kromě "rychlé smrti" má hrdina pro své oběti připravené i čtyři druhy mučení, pomocí kterých se obvykle dostává k novým informacím. Vypadá to následovně: nejdříve chytíme protivníka za krkem, potom, dokud se ještě snaží bránit, rychle provádíme svůj výběr (tlačítky pro pohyb - "WSAD") a začínáme se zvrhlostmi. Pokud mávání puškou před hlavou nepřinese kýžený výsledek, můžeme zkusit naklepat játra, přitisknout jeho čumák k podlaze nebo použít dusící chvat. Každé mučení - to je vlastně taková zvláštní minihra, ve které je nutné, aktivně pohybujíc myší, udržet indikátor speciálního ukazatele v oranžové oblasti nejméně po dobu tří vteřin.

Úkol, řekněme to rovnou, není z těch jednodušších a ve většině případů pacient podlehne ještě dříve, než vám stihne vyzradit užitečné informace. Nad některými hrdlořezi svítí symbol lebky, ty je obzvlášť dobré vyslechnout. Po chvíli trýznění se dá dozvědět, kde se nachází tajné místnosti, jaký kód je třeba k otevření dveří nebo kam se běžel schovat jejich boss. Kdyby se vám omylem podařilo někoho s touto lebkou zabít, hrozí pořádný zákys. Například poslední misi jsme museli odehrát znovu jenom proto, že jsme omylem zabili hlídače, který měl skončit na elektroštítku, což mělo způsobit zkrat a následné otevření dveří.

     

Jo, jo, střílení je fajn, hlavně, když vidíš na cíl * Vydrž ještě chvíli, hned jak nás nechají odejít, tě na ten záchod pustím * Mám sice jen tři náboje a polovinu zdraví, ale pořad jsem borec

"Mučení není nikdy dost.", pomysleli si vývojáři a dali do kupy ještě několik desítek osobitých způsobů výslechu. Místa, kde se podobné věci dají provádět, snadno poznáte podle svítících oblastí, se kterými se budete setkávat na každém kroku. Stačí jen dotáhnout svojí oběť k požadovanému místu a už ji můžete strašit nejen banálními výhružkami a párátkem. Zde předkládáme nevelký výčet podobných donucovacích metod: zastrčit hlavu do oprátky nebo do hořícího krbu, pošťourat se vrtačkou v oku, přejet hruď nákladním vozítkem, hodit ubožáka do akvária s piraněmi, rozbít hlavu o ledničku nebo okenný rám, zastrčit tělo do spalovny, krematoria nebo stroje, sloužícího k řezání dřeva. Zkrátka zvrhlé fantazie tvůrců opravdu nikdy neudržel na uzdě.

Při použití všech výše vypsaných nechutností roste Punisherovi zvláštní energie, dovolující aktivovat režim "řezníka". Nutno dodat - velmi nepovedený pokus vyvinout vlastní slow-motion. Obraz ztrácí ostrost, rozplývá se v černobílém kouři a Frank získává možnost běhat kolem s rychlostí torpéda a házet po protivnících nože. Výhoda tohoto režimu je v tom, že zároveň s ubýváním modré čárky se doplňuje ta červená - zdraví.

Nevýrazné tváře

Soudíme, že většina z vás se na tuto hru vykašle, aniž by uviděla větší část její dobré stránky, protože první polovina se natolik liší od druhé, až se zdá, že je museli dělat úplně jiní lidé. Naprosto žádný design počátečních úrovní kontrastuje s více méně sympatickými texturami z pozdějších etap hry, kde se designeři přece jen probudili ze svého letargického snění a místo sterilních barů a chodeb starých čtvrtí vytvořili ZOO, starou vilu, krásně navrženou kancelář japonského šéfa, nemluvě o armádní základně v džungli. Vývojáři si neporadili ani se správným využitím možností fyzického enginu Havoc. Jeho jediné využití zřejmě našli v tom, že vám umožnili rozhazovat židle nebo bedny do stran.

Jediné, k čemu nesměřují žádné výtky, je zvuk. Skvěle "fungují" zbraně, jejichž hřmění překrývá stylové kompozice, které by mohly ozdobit každý áčkový titul. Za zmínku stojí zvlášť dabing hlavního hrdiny, na který si autoři pozvali původního herce z filmu (škoda jen, že do hry nepřenesli také jeho vzhled), který si skvěle poradil s požadovanými nároky. V paměti se nedobrovolně vybavuje sprosťák Riddick, který taktéž s oblibou mluví pomalu, zamračeně, lakonicky a k věci.

Poslední slovo

Celkově vzato, máme tu další nevýraznou střílečku z pohledu třetí osoby, šedou, nezajímavou a naprosto nezapamatovatelnou, když nepočítáme pár žertů o videohrách a doktoru Freemanovi. Dalo by se čekat, že přítomnost tak charismatické osoby, jako je Punisher, by měla zatřepat tímto stojatým bahnem. Ale ne, nevyšlo to. Nebýt zajímavé možnosti vyžívat se v mučení a popravách, neměl by tento titul žádnou šanci získat si hráče. Přitom, podle našeho mínění, byli autoři jasně přepracováni svým vymyšlením mnohokrát zmiňovaných výslechů a poprav.

Světlé stránky hry
  • Rozsáhlé možnosti sadistického vyžití
  • Kvalitní zvukové zpracování a atmosférická hudba
  • Filmová a komiksová předloha
Temné stránky hry
  • Nedotažená grafika
  • Nezajímavá hratelnost
  • A vůbec všechno ostatní

Takže pokud nejste zrovna nadšení z nemotivujícího násilí ve hrách, s klidem můžete ze závěrečného hodnocení odečíst pár bodů; pokud se naopak řadíte k zástupu obdivovatelů Manhuntu nebo Postalu, jeden bod si přičtěte. Jinak ve stručnosti - absence vnímatelného děje, velmi průměrná grafika, ne zrovna ideální ovládání, slabá umělá inteligence a špatný gameplay nejsou zrovna plusy, které by mohly nalákat fanoušky žánru.

Grafika: 6/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 4/10

Hra, která příliš nezklamala, příliš nepotěšila a snad se o to ani moc nesnažila.

Celkové hodnocení: 6/10

Diskuze (5) Další článek: Jaké budou konzole nové generace?

Témata článku: , , , , , , , , , , ,