S touhle hrou to není lehké. Vůbec to není lehké. Je to nejlepší RPG na N-Gage nebo není? Je to vůbec nejlepší a je to vůbec RPG? Tak co to vlastně je? Nahlédněte do světa Lorath a seznamte se s jeho pochmurným příběhem a pochmurnými hrdiny.
Žánr: akční RPG/fantasy
Multiplayer: ano (až 4 hráči přes Bluetooth)
Platforma: N-Gage
Výrobce: Tannhauser Gate
Vydavatel: Cenega Publishing
S RPGčky na N-Gage se nám v poslední době roztrhl pytel. Po různých Java srandičkách za pár pětek se na trhu objevila nová "Action RPG/Fantasy" The Roots: Gates of Chaos od wroclawské partičky Tannhauser Gate, která ji pojala jako pokračování svého PC titulu The Roots. Ačkoli to asi mysleli dobře, RPG i fantasy to připomíná asi jako vyjetý motorový olej z vaší věrné pily pizizubky. Takže pokud jste v poslední době zaslechli něco o "uměleckých dílech" nebo "nejlepších RPG na N-Gage", můžete se zase rychle uklidnit.
Velký zlý démon od konce války bohů s pánem démonů tyranizuje svět Lorath a poslední nadějí pro zemi i její stresované občany je pět statečných duší v podobě mága zeleného, kouzelnice blonďaté, zloděje záhadného, bojovnice opálené a paladina přerostlého. Vyberete si jednoho z nabízených hrdinů a pohádka začíná. Příběh tedy není žádný lumen, ale o ten v akčních řežbách nikdy nešlo. Cože, akční řežba? Ale my jsme mysleli, že je to RPG s prvky fantasy... béé, béé... Oficiální nálepka sice mluví o "akční RPG/fantasy", ale přesnější by bylo nazvat Gates of Chaos čirou řežbou kalenou RPG prvky (a to ještě ne moc dobrými).
S vaší postavou projdete postupně několik různých hlavních levelů, které se větví na čtyři pod-levely s postupnou obtížností jedna až čtyři lebky. Centrální náměstíčko pokaždé obsahuje několik lidiček, kteří jsou něco jako mapa, zadavatel nepovinných sub questů, místní kronika a smíšené zboží zbraně-štíty-léky-různé. Každý ze čtyř sub levelů je uveden brífinkem typu "jdi a zab všecko, co se hýbe", takže o zábavu není nouze. Poté, co se probijete větším či menším množstvím srandistů, nastrčených vám do cesty čistě jen pro zvyšování zkušenosti a hotovosti, dostanete se k dílčímu bossovi. Na každého bosse máte tak jako tak nekonečný počet pokusů, protože i když osobní konfrontaci s ním hned na poprvé nepřežijete, objevíte se vzkříšení na centrálním náměstíčku, seberete se a můžete ho jít zabíjet znovu.
Díra do nitra země * Trolí jeskyně s trolími krystaly * Létající pevnina připomíná Swiftovu Laputu. Nebo Palace of Winds ze Zeldy. Heh. Překvapivě.
K pobíjení NPC (to je jediná forma kontaktu s nimi mimo náměstíčko) slouží jednak různé sečné a střelné zbraně a jednak magické "speciály" definované na osmičku a devítku, které fungují na modré action pointy. Každá z postav, za kterou můžete hrát, tak disponuje různými kousky jako střílením fireballů, zrychlováním, vyvoláváním globálních zkáz nebo proměnami v různou zvířenu, cupující protivníky na kusy. Postupem času ale počet nepřátel naroste tak šíleně, že hra se potom hraje tak, že zatímco pozorujete lifebar a actionbar, zběsile mačkáte osmičku nebo devítku a čas od času přikrmíte acion pointy nebo hit pointy čtyřkou nebo šestkou.
Z pobitých nepřátel kromě zmíněných exp pointů a peněz občas vypadne nějaké ta helma, brnění, sudlice, palcát nebo pomocný artefakt (jako náramek nebo přívěšek zlepšující nějakou statistiku). Gates of Chaos bohužel trpí klasickou chorobou nedobrých RPG zvanou iventorus omezenus pro příliš mnohus artefaktus, protože je doslova přecpané nejrůznějšími drobnostmi vylepšujícími o kousek tu ten, tu onen faktor, a vzhledem k jejich snad nekonečnému množství a mnohdy minimálních funkčních rozdílech je rozhodování o využití omezeného inventáře opravdu těžké. Což mě přivádí k veselé historce, kdy jsem dal na in-gamovou radu, abych si během hry v praktickém a bleskovém inventáři útočných speciálů v klidu nadefinoval na osmičku a devítku co zrovna potřebuju, a když jsem se pak s pocitem dobře vykonané práce chtěl vrhnout do boje, byl jsem už nějakou dobu po smrti, protože hra se během práce v inventáři nezapauzuje.
Design posledního hubu si nezadá s německou expresionistickou školou * Teď vám ne zcela rozumím * Ende a dál už to nende
Nasbírané zkušenosti jednou za čas klasicky vyměníte za zvýšení svých bojových dovedností a jedete dál. Nebojte se, ztratit se nemůžete. Žádné úkoly, puzzle, klíče nebo mapa, prostě pořád nahoru za nosem a všechno zabít - což je v tomto případě jednoznačná herní deviza. Během pobíhání po slušně nadesignovaných světech, kompenzujících tupou schematičnost zbytku hry, narazíte na nejrůznější humanoidy, prasoidy, medvědoidy, koňoidy a ptákoidy, snažící se vás zničit zbraněmi, drápy, zuby, zobany, kopyty a jedovatými flusanci za autentického zvukového doprovodu. Když jsem skolil prvního člena ozbrojených jízdních složek, jehož oř po dobití tklivě zaržál, docela sadisticky jsem se zachechtal.
| Světlé stránky hry |
- design levelů
- rozmanitost nepřátel
|
| Temné stránky hry |
- krátký a schematický singleplayer
- přemíra identických předmětů
- otevření inventáře nepauzuje hru
- story sekvence mezi levely jsou k nepřežití
- "hudba"
|
Grafika nepřátel je lehce průměrná. Textury na vektorových kostřičkách jsou sice hezky barevné, ale větší detailnost by jejich modelům jen prospěla. S hudbou, pokud se tak dá nazvat jakési chrastění a pípání, si nikdo hlavu příliš nelámal, ale člověk holt nemůže mít všechno. Kdo jednou okusil ostrost, plynulost, grafickou detailnost, rozsáhlost a ovládání rok a půl starých X-Menů, může se nad tím vším jen shovívavě pousmát.
Hru s jednou postavou projdete za jedno odpoledne. Koho to baví, může si to dát ještě čtyřikrát dokola s dalšími postavami nebo zkusit lokální multiplayer přes Bluetooth. Pro tento účel jsou Gates of Chaos vybaveny několika speciálními multiplayerovými mapami, a je to o poznání zábavnější.
Grafika: 8/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 4/10
Originalita: 4/10
Atmosféra: 6/10
Hratelnost: 6/10
Pokud toužíte spíše po atmosférovém RPG s mapou, sbíráním klíčů, řešením úkolů a japonským feelem, sáhněte raději po Xanadu Next.
Celkové hodnocení: 6/10
