Pamětníci se slzou v oku vzpomínají, nováčci zvědavě pokukují. Je tu legenda hospodářsko-vojenských strategií.
Taky už vás nebaví ty vzpomínací úvody? Ty úvody, jak redaktor básní o něčem, co bylo hitem v době, kdy leda tak tahal kačera. A přitom vy to znáte stokrát líp – anebo jste sami ještě novějšího data výroby, takže vám jsou doby hraní na počítačích z pazourků přeci úplně fuk. Navíc to podstatné je v té hře teď, takže je víceméně jedno, jak to bylo dřív.
Proto tedy nechejme lekce dějepravy nějakým obětavcům s jejich časocestovatelskými články a vrhněme se přímo na sedmé Settlery; nakonec oni vám taky moc času na vzpomínání nedají, jsou totiž po čertech chytlaví.
Omalovánky pro dospělé
Settlers 7 jsou vynikajícím a záludným chameleonem, klamou, vydávají se za něco jiného a ještě si k tomu zvesela prozpěvují. To vše myšleno v nejlepším smyslu slova. Z krabice, obrázků, grafiky, ale i hudby, dabingu, postav, příběhu a všeho možného dalšího byste snadno mohli získat pocit, že tahle věc je skvělá pro vašeho otravného mladšího sourozence jako vycpávka mezi Piňatami, stopadesátým datadiskem k The Sims a programem Disney Channelu.
Snadno byste mohli získat pocit, že tahle věc je skvělá pro vašeho otravného mladšího sourozence
No, chcete-li jej zabít nudou, jděte do toho – ale když hru zkusíte sami, nejspíš se nudit nebudete ani trochu.
Singleplayerovou páteří je tažení mladé princezny za kolonizací území, které úpí pod nadvládou děsivého tyrana, tajemných kultů a… víte co, zapomeňte na to. Settlers nejsou jen úžasně krásně barevní, oni jsou takoví i co do postav a příběhu, takže se neustále radujete z každé další patetické a kýčovité hlášky, za niž byste jinak tvůrcům hru omlátili o hlavu a nejspíš i specifickým způsobem použili na druhé straně těla. Tady ale všechno tak nějak zapadá do idylické atmosféry nově objevovaného a zabydlovaného území.
Hra vám zpočátku jasně klade podmínky vítězství, díky čemuž vás může seznamovat s rozličnými aspekty úspěšného kralování, abyste nakonec byli ztracení asi jako při premiérové pilotáži raketoplánu po přípravě v podobě letmého zhlédnutí Armageddonu a Apolla 13. Ale to nevadí, nenechte se odradit. Současně se vám navíc odkrývá množství novinek a hra jasně ukazuje, že jakmile vás chytí, nezbavíte se jí mnoho dlouhých hodin.
Organizovaný chaos
Zajímavý je už jen skvělý koncept stavění budov. Základem je vždy nějaký typ domku, který poskytuje různě velký životní prostor, od něhož se odvíjí velikost populace vašeho království. K těmto domkům pak můžete přistavět (a zase jednotlivě bořit) až tři dílny. Jak název napovídá, v těchto budovách se odvíjí veškerá těžební a výrobní činnost, jejich vhodná kombinace je tedy jedním z klíčů k úspěchu.
Zamotané? Neva, vysvětlíme. Máte velkou zelenou pláň. To je samozřejmě bezva: můžete zkusit uspořádat nějakou lokální odnož CzechTeku. Druhou možností je postavit třeba farmu, kde bude bydlet farmář, a k ní přidat třeba dvě obilné farmy a jeden mlýn, čímž zaplníte prostor pro přídavky a budete produkovat obilí a mouku. Samozřejmě poblíž nahodíte skladiště, aby vám to celé vůbec k něčemu bylo.
A teď vyšší dívčí. Nedaleko postavíte rezidenci, k níž připojíte pekárnu, kde lidičkové umí z mouky uplácat bochník. Ten tvoří tzv. základní jídlo, jež uplatníte hned u sousedů ve šlechtické rezidenci, respektive v připojeném pivovaru, kde z obilí a vody z blízké studny uvaří pivo. K čemu pivo? Je to jedna ze surovin potřebných k najmutí mnicha v tom krásném kostele, co stojí na náměstí. Začíná se to lehce zamotávat, a to jsem taktně zamlčel, že na stavění budov pochopitelně potřebujete kamení a dřevěné desky, na placení lidí vlastnoručně ražené zlaté mince a časem pochopitelně musíte někde sehnat kvalitní nástroje, tedy i materiál na jejich výrobu…
Po ekonomické stránce Settlers 7 stojí na velmi křehké rovnováze vzájemné interakce nemalého počtu druhů surovin. Má to ale dva háčky: 1) surovin je menší než malé množství a docházejí rychleji než optimismus běžnému člověku v předvolebním období a 2) expandovat do nových území jde, jenže „tu chybí to a tam zas tohle a všude dohromady není nikde nic“ (nebo tak nějak to bylo).
Jako správný stratég musíte mít neustále dokonalý přehled o dostupnosti jednotlivých surovin, ale také o efektivitě každé jedné dílny, nemluvě o využití kapacity skladišť. Výhodou je, že při větším oddálení kamery se vám obraz přepne právě na strategickou mapu, kde spoustu těchto metainformací vidíte.
Uchop meč… a nevypíchni si oko
Jakmile se pak rozhodnete rozšířit své pole působnosti, pravděpodobně tím přespolní trochu namíchnete, takže jim pak a) helé namlátíte, víď, nebo b) vysadíte mixnu (nehodící se škrtněte). A boje jsou stejně roztomilé jako zbytek hry, takže neurazí ani bílovlajkáře, ani kalkulačkáře (čti pacifisty a ekonomy).
V každém ze sektorů, na které se herní mapa dělí, přehledně vidíte, komu patří a jak je chráněn – pak jen odhadnete potřebnou sílu, pošlete ji na nepřítele a… načtete uloženou pozici a najmete ještě o pár vojáků a děl víc. Když tato armádička vedené jedním z vašich generálů docupitá poblíž soupeře, vzorně se rozmístí a po nutném pořvávání rozkazů se tak nějak pohádkově postřílí a vítězná armáda se vydá uspořádat mejdan v nově obsazené pevnosti. Bezva, chybí jen popcorn.
Jestliže budete mít pocit, že se vám nějak nedostává obětních beránků do první linie, případně že nepřátelské dělové koule se ne a ne odrážet od lněných košil vašich mušketýrů, nezbude než zapracovat na technologické převaze.
Všechno tak nějak zapadá do idylické atmosféry nově objevovaného a zabydlovaného území
Pivo, zdá se, bylo zvoleno za zdroj nekonečné inspirace, proto se o výzkum postará religiózní elita v kostelích. Zvláště v multiplayeru jde občas o legrační boj, protože během výzkumu, který nějakou dobu trvá, vás kdokoli ze soupeřů může předběhnout prostou větší investici co do počtu kněží položených na oltář vědy.
Už asi začíná být jasné, že na takovýto rozsah radovánek vám okolní příroda nemůže poskytnout dostatek zdrojů, dojde tedy na obchod. Lákavé na něm je především to, že systémem obchodních cest můžete při dostatku zručnosti efektivně nahradit obrovskou ekonomiku s velikou populací, ale také rozlohou náročnou na údržbu a množstvím křehkých a snadno narušitelných vazeb mezi budovami a sektory – nemluvě o potřebě celý ten prostor nějak ubránit.
- budovy s přístavky
- komplexní ekonomické vazby
- volnost výběru cesty k vítězství
- příjemná kampaň
- kvalitní lokalizace
- překrásná grafika
- hudba, zvuky i dabing
- někdy až překombinovaný systém
- Vítězné body mohou hrou divoce míchat
- nutnost neustálého připojení k internetu
- stabilita serverů Ubisoftu