Recenze: The Suffering – sladký pozdrav z pekel

Platforma: PC
Typ hry: Hororová akční střílečka
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 1 GHz, 128 MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 1,5 GHz, 512 MB RAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Procesor 2 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta
Výrobce: Midway (http:/www.midway.com)  
Vydavatel hry: ZOO Digital Publishing
Distributor hry v ČR: Game Line R 
Homepage hry: http://www.thesuffering.midway.com

Kolik vody ve Vltavě uteklo od doby, kdy jsem s klidným srdcem mohl o nějaké hře říci, že měla skutečně strhující atmosféru? Chceme se bát, křičí zástupy příznivců hororového žánru. Že by jejich volání byla po delší odmlce vyslyšena? The Suffering je rozhodně nadějným kandidátem. Mezi jeho přednosti patří právě strašidelná atmosféra a hektolitry krve z všudypřítomných nepřátel. Otázkou však zůstává, zdali autory skutečně políbila múza a jejich práce nevyšla vniveč.

Byl jednou jeden masový vrah

První minuty hry jsou ve znamení seznamování hráče s příběhem. Ten začíná zcela „běžně“. Vaše ctěné jméno je Torque. Muž s velikými rameny a kotletami až po bradu. Napohled drsňák, avšak uvnitř velmi citlivá bytost, která stále nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Je totiž obviněn z vraždy své manželky a dítěte, což není příliš lichotivá vizitka spořádaného otce a manžela. Jakmile vstupujete do své cely, jakoby se vám celý svět převrátil naruby. Stále se zjevující hrůzostrašné úryvky ze života, výkřiky do tmy, ba i sténání polomrtvých dětí vás dovádí k šílenství.

Nasadíme léčbu botou * Přepadení v noci * Tu máš, ohavný zlosyne

Jakožto justiční případ té nejhorší kategorie jste deportováni do temného žaláře, podobného slavnému Alcatrazu. Oficiálně odtud není úniku, ale… Ihned po příjezdu a vyslechnutí poznámek ze strany strážníků či spoluvězňů se stane něco, co by čekal jen málokdo. Zprvu to vypadalo jako nevinné zemětřesení. Záhy se však ukázalo, že do vězení se dostala neznámá monstra. Ta zabila snad všechny. Všechny krom Torqua, jenž má nyní volnou cestu.

Strach a boj

The Suffering je představován jako akční hororová střílečka viděná v pohledu z první osoby. Má kombinovat nekončící boje s mrazivou hororovou atmosférou, což se jí po dobu testování náramně dařilo. Abych pravdu řekl, trochu jsem tento titul podceňoval. Po vynikajícím nástupu jsem čekal ještě bleskovější pád dolů. Nicméně k mému překvapení toliko nežádaný stereotyp stále nepřicházel a nepřicházel. Autoři si své triky, jak připoutat hráče k židli, rozprostřeli do všech devíti rozsáhlých levelů.

Rána do rozkroku zabolí * Prostřílím si cestu * A hele ho

A jaké metody jsou na nás, hráčích, aplikovány? Především je to rozsáhlý soubor zvuků, o nichž se letmo zmíním později. Taková typická rána do duté trubky či klasické tření dvou kovů o sobe z ničeho nic dokáže udělat divy. Aby také ne, když je doprovázena i obrazovými efekty. Z okamžiku na okamžik se v zlomku sekundy objeví na monitoru buďto hrůzostrašný obraz nebo záblesk z minulosti. V klíčových momentech jsou tyto shoty dokonce delší a jsou doprovázeny působivým rozmazáváním obrazu. No vida, na hrubý základ máme zaděláno.

Zabijte je všechny

Aby se hráč mohl pořádně bát, nestačí mu jen něco zvuků a efektů. Strašidelní nepřátelé, kteří nepohrdnou byť i sebevražedným útokem, jsou samozřejmě nedílnou součástí takto úspěšného počinu. A že jich tu je. Nevyznačují se sice svými druhy, zde se dá říci, že se povětšinou opakuje smyčka několika málo kreatur, nicméně jejich počet je vyváženě zdravý. Doby, kdy bylo nepřátel na každém kroku dvacet a vy jste je svou superzbraní kosili k zemi jednoho po druhém, jsou dávno tatam. Nyní je v kurzu správný nepřítel na správném místě tak, aby to odpovídalo zvolené obtížnosti. A tak se můžete těšit kupříkladu na klepetající pseudo-pavouky, kteří umí chodit jak po stropech, tak i po stěnách. K vidění jsou i monstra, mající na svém hřbetě slizomet nebo malinké potvůrky, jímž stačí ke štěstí a patřičnému růstu jen trocha vody (zvlášť agresivní jsou ve sprchách). Což takhle si dát přerostlé mutanty, jejichž hlavním domovem je podzemí? Zkrátka vybafnout na vás může cokoliv – kdekoliv.

Muž probodaný injekcemi zjevně zmutoval * Ukřižován v obýváku * Skoncujeme to s ním

Jejich umělá inteligence není příliš závratná, nicméně výrazněji nezaostává. Je sice pravdou, že občas jim činí potíže rozeznat překážky, čili se častokráte může stát, že se někteří jedinci zaseknou před plotem a „šlapou vodu“. Až na tento fakt však nevznáším žádné námitky. Takzvaní krtci se spolehlivě pod povrchem zemským dostanou bez nejmenšího zaváhání až k vám, pavouci si taktéž cestu najdou a zákeřně zaútočí. V otázce AI jsem tedy víceméně spokojen.

Řach ho po palici

Chudák Torque není v záplavě nepřátel až takovým chudákem. Nejenže disponuje zvýšenou odolností, neboť v jeho žilách nekoluje zrovna čistě člověčí krev, ale po ruce má vždy nějakou tu zbraň. S její pomocí snadno a rychle zneškodní i početní převahu. Do jeho arsenálu patří veškeré lahůdky - počínaje ostrým bodákem, přes samopal a plamenometem konče. Krom primárních zbraní umí náš anti-hrdina používat také granáty nebo dynamit, což se perfektně hodí právě do početní převahy.

Po sečtení dostaneme přes deset různých hraček, s jejichž pomocí pošleme bezduchá monstra do věčných lovišť. Bohužel jsou do tohoto nevelkého počtu zamíchány i takové zbraně – nezbraně. Kupříkladu duální pistoli alá Max Payne (rozuměj do každé ruky jednu pistoli) bych za žádnou cenu do spektra zbraní nepočítal. Bohužel, stalo se, a tak jsme ochuzeni o pár dalších kousků.

Oheň, voda, led * Takhle to vypadá, když se Torque naštve * Nejmenovaný popový zpěvák za 10 let?

Zbraní samotnou se může stát i Torque. Zabíjením nepřátel totiž střádá jakousi energii, jež rázem stisknutím libovolného tlačítka klávesnice bez váhání zužitkuje. Po dobu vyčerpání oné síly se z něj totiž stává nezadržitelné monstrum, jehož dovednosti takřka neznají mezí.

Vlastníma očima nebo nad hlavou?

Krom atmosféry je pro The Suffering příznačná i naprosto přizpůsobivá kamera. Dle libosti si během hraní můžete přepínat mezi pohledem první a třetí osoby. To znamená, že vidíte veškeré dění buďto vlastníma očima nebo je pohled snímám z pozice nad hlavou, přičemž vzdálenost lze libovolně měnit. Ale všechno má svá proti. Z vlastní iniciativy jsem pohled z první osoby nikdy nepoužil, poněvadž se mi prostě zdál nepřirozený, potažmo nepřímo úměrný této hře. Navíc působí ruka, kterou z tohoto pohledu vidíte, značně uměle. Vůbec se totiž nehýbe a vypadá jen jako přirostlé dřevo.

Někdy je lepší útěk * Pohled na oběšence * Tenhle ještě žije

Z devadesáti devíti procent jsem tedy používal takzvaný 3rd person mód. Ten se nese v klasickém duchu a zvěsti o jeho revolučním ztvárnění jsou nepravdivé. Povětšinou však budete s funkcí kamery navýsost spokojení, neboť pracuje tak, jak má. Jen zřídka se stane starý známý nešvar, jenž způsobuje, že hlava dotyčné osoby je snímána natolik blízko, až začne zavazet. V tomto případě se naskýtá únikový východ v podobě již zmiňovaného pohledu z vlastních očí.

Líbí nebo nelíbí?

V tomto odstavci se zaměřím na otázku, zdali autoři zvolili dobrou cestu. Abych pravdu řekl, The Suffering se mi jako celek líbil. Nejenže má rozlehlé hororové lokace a neméně strašidelné nepřátele, ještě navíc dokáže uchvátit dech beroucí komplexností. Víte, že tento titul může mít tři konce? Ano, drsňák Torque končí své putování způsobem, jakým se po celou dobu svého počínání chová. Když se tedy budete věnovat pouze brutálnímu zabíjení a namísto vašich úst budou hovořit zbraně, můžete čekat zcela jiný ortel, než když jste spíše mírumilovnějším vrahounem. Třetí případ platí pro vyváženou alternativu mezi zmiňovanými styly.

Kradou až do poslední chvíle * Do věčných lovišť * Navždy sbohem

Co se hratelnosti týče, ta přímo lahodila mým smyslům. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu řeknu, že se The Suffering hrál (a možná ještě nějaký ten pátek bude hrát) skvěle. Dokonce si troufám souhlasit s odvážným tvrzením jednoho zahraničního časopisu, že se tato hra stává hutným předkrmem k očekávanému třetímu pokračování legendárního DOOMa. V otázce „líbí nebo nelíbí“ jsem jednoznačně pro první variantu.

Zátoka stínů

Jelikož se jedná o konverzi z konzole, bral jsem oficiální screenshoty trochu s nadhledem. Přece jen tituly nedělané primárně pro počítače nedosahují po grafické stránce na našich monitorech takových kvalit. Jakmile jsem ale spustil hru, mé obavy byly rázem rozneseny na kopytech. Při šestinásobném antialisingu byste snad ani nepoznali, že The Suffering na PC v podstatě nikdy neměl vyjít. Protože se jedná o hororový počin, neměla by být nouze o temné chodbičky, na jejichž konci se nalézají prosvětlená okna. A právě hra stínů zde zastává podstatnou roli. Mohu s klidným srdcem říci, že se práce se světlem více než povedla. Mezi nejúchvatnější okamžiky bych zařadil ten, kdy jsem stál v zabedněném pokoji, na jehož stěně byl malinký otvor. Z něho proudilo silné venkovní světlo, avšak koncovku tvořil točící se větrák. Tento efekt se samozřejmě odrážel ve zvětšeném provedení na zemi. A podobných detailu, které dělají působivý celek, je ve hře naštěstí přehršel.

Výše jsem sliboval, že se letmo zmíním i o ozvučení. To je s trochou nadsázky precisní. Nemám teď na mysli skvělé hororové triky, jako je ve děsivý výkřik do tmy ve správný okamžik, nýbrž takové obyčejné chození. Kroky a zvuky je doprovázející, na to se musí brát zřetel. Nutno dodat, že autoři si s tím poradili opět na výbornou. Když jsem slyšel, kterak se na mě ze všech stran valí zmutovaní pavouci a o zem cvakají svými železnými pahýly, opravdu mi běhal mráz po zádech. K tomu všemu ještě navíc připočtěte plně dynamickou hudbu, jež strašidelnou atmosféru pouze podtrhuje.

Vesměs jsem s hrou strávil bezva chvíle, nadchla mě svým příběhem a hlavně svými rozdílnými konci, které jsou přímo závislé na vašem stylu. Trochu může zamrzet její přílišná obtížnost, ale vzhledem k možnosti ukládání pozic by to neměl být teoreticky žádný problém. Ve všem ostatním dávám palec jednoznačně nahoru, neboť The Suffering si to zkrátka zaslouží. Snad mi odpustíte, že se opakuji, ale opět se přikláním k názoru jednoho zahraničního časopisu, kde byla tato hra označována za kvalitní předkrm před vydáním očekávaného Doom 3.

Grafika: 8/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 8/10
Zábavnost: 9/10

Jednoznačně vydařená hra, která úspěšně plní své poslání – pobavit a postrašit.

Celkové hodnocení: 8/10