Recenze: Theatre of War – válka jako divadlo

Světla zhasla. Opona se zvedá a herci vstupují na jeviště. Nikdo ani nepípne. Nikoliv z obavy, že by se prohřešil proti bontonu. Ruce plné zbraní, nepřátelské pohledy a uniformy s hákovými kříži na rukávech vyděsí i ty nejotrlejší diváky.
Recenze: Theatre of War – válka jako divadlo

Platforma: PC
Žánr: RTS
Výrobce: Maddox Games
Vydavatel: Battlefront
Distributor v ČR: Cenega
Homepage:
www.battlefront.com
Minimální konfigurace: Procesor 2.6 GHz, 1 GB RAM, 128 MB grafická karta, 3.0 GB na HDD
Lokalizace: Titulky
Cena: 299 Kč

Battlefield Command, Wartime Command: Battle For Europe 1939-1945 a WW II RTS. Co mají tyto tituly společné? Stručně řečeno úplně všechno; jde totiž o původní jména Theatre of War. Naštěstí se nerozhodnost tvůrců týká jen názvu, a tak se nemusíte ničeho obávat –  Theatre of War je povedenou strategií, která se na trh navíc dostává za neuvěřitelnou cenu necelých 300 Kč. Jen o ceně to ale samozřejmě není.

   
Tank v celé své kráse... * ... a zbroji... * ... a rychlosti

Název hry je mírně zavádějící – žádné veselé hraní divadla se nekoná, jde o simulátor přesně rekonstruující historické události. Theatre of War na monitory převádí atmosféru evropské fronty se vším všudy. Vybavení vojáků, jejich schopnosti, dějiště bitev a jejich výsledky – vše odpovídá skutečnosti. Nemůže se tedy stát, že byste na straně Němců vyhráli válku či jinak ovlivnili tok dějin. Místo role pomyslného jazýčku na vahách se musíte spokojit s úlohou řadového generála, který sice jedná podle vlastního uvážení a na jeho úspěších do jisté míry záleží, nicméně výsledek celé války změnit nedokáže.

Šest let. Čísly 6

Kampaň nemá konkrétní záběr, takže si projdete všemi důležitými i méně důležitými konflikty od roku 1939 až do roku 1945. Celkově to znamená asi čtyřicet misí a na třicet různých lokací, přičemž válku tentokrát nebudeme prožívat s tradičně obecného pohledu Spojenci versus Němci. Do konfliktu se zapojíte sice i za stará známé (zmínění Němci, Rusové… ), prostor ovšem dostane i dvojice netradičných stran – Francouzi a Poláci. O nic převratného sice nejde, nicméně fakt, že autoři vyvinuli snahu překvapit i na místech, kde to zdánlivě není možné, přece jen potěší.

   
Občas je třeba odzoomovat... *... a potom se člověk občas nestačí divit * Hru můžete zapauzovat opravdu kdykoliv

Situace s mapami už je o poznání horší, žádná výrazná překvapení se totiž nekonají. Theatre of War se omezuje pouze na evropskou část bojů, takže zavítáte především do Francie (kromě bitek na břehu Normandie na vás čekají i méně známé střety ve vnitrozemí), na několik misí navštívíte Polsko a podstatnou část hry strávíte v Rusku. Jistě jste zaregistrovali, že map je méně než misí – důvod je prostý, a sice že si projdete několika bitvami z pohledu všech zúčastněných stran. Jednoduchý, ale o to účinnější způsob, jak nenápadně natáhnout hrací dobu.

Každý chvilku táhne pilku

Před každou misí musíte nejdříve naverbovat příslušné jednotky: je dán povinný základ, ke kterému musíte podle vlastního uvážení několik jednotek přibrat. Jednotliví vojáci jsou stejně výjimeční jako skuteční lidé. Každý má jiné dovednosti, dle nichž může vykonávat jen určité činnosti, a dokonce se každý z vojáků vyznačuje i jiným stupněm inteligence. Na první pohled jde o banalitu, ve výsledku je však hodnota IQ na bojiště u každého vojáka docela dobře znát. V praxi to pro vás znamená asi tolik, že se vyplatí dávat hloupější jedince na nebezpečnější pozice, kde není nutné přemýšlet a rozhodovat, kdežto těmi chytřejšími se většinou obsazují velitelské pozice a jiné důležité posty. Trochu diskriminační, ale což – hra díky tomu totiž dostává náboj a v neposlední řadě také přibývá řada (příjemných) problémů, které budete muset postupem času řešit. Např. pozici řidiče nebo pilota nemůžete nahradit kdekým, ale potřebujete chytrého jedince s dostatečnými zkušenostmi. Tedy v případě, že nechcete přijít o stroj i s posádkou.

Ne vždy je však sehnání kvalifikované obsluhy zbraní možné, a tak často budete posílat své vojáky na jistou smrt. Jednoduše jen proto, aby se zbraně nedostaly do rukou nepříteli. Theatre of War právě v tomto ohledu boduje – nepřátelé se neštítí převzít zbraně po vašich padlích vojácích, díky čemuž máte postaráno o další problémy. Nejde přitom pouze o kulomety či děla, ukradnuty mohou být také dopravní prostředky či tanky. Totéž ovšem platí i naopak. I vy můžete v případě nedostatku využít zásob nepřítele či obohatit svůj vozový park.

   
Já jsem věděl, proč si nedávám k obědu čočku * Holandsko? * Grafika postav ohromí

Realismus bitev samozřejmě nespočívá pouze ve vojácích, ale také v tom, jak lze zacházet s bojovou technikou. Dostřel zbraní neovlivňuje výsledky bitev jen na oko, ale konečně se stává důležitou součástí taktiky a hlavně je konečně uvěřitelný. Děla s několikakilometrovým dostřelem mohou nyní střílet skutečně na několik kilometrů vzdálené cíle, díky čemuž se mění i styl boje jako takového. Nebojuje se na jedné obrazovce, ale po celé mapě. Nejdříve však musíte zjistit, kde se vzdálení nepřátelé nacházejí. Víc než kdy jindy tak najdou uplatnění průzkumníci – navigují zde střely správným směrem. Nemáte ovšem vyhráno ani s nimi. Účinek střely totiž není určen pouze ze vzdálenosti a informací o poloze získaných díky průzkumníkům. Při každém výstřelu musíte myslet na rychlost střely, dobou potřebnou k přebíjení, v potaz musíte brát také převýšení střílející jednotky vůči cíli. Svou nezanedbatelnou úlohu sehraje též obsluha děla, resp. její schopnosti.

Theatre of War spadá do žánru RTS, mnohem lépe by však hře seděla kombinace turn-based módu s real-time. Tempo je totiž už od začátku velmi zběsilé: neustále musíte čelit náporu nových a nových nepřátel a přepínáním z jednotky na jednotku hledat vhodné jedince na zteč. Svižnost hry sice není vysloveně na škodu a díky možnosti pauzy máte dostatek prostoru pro přemýšlení, nicméně si hru nestihnete dostatečně vychutnat. A v tom vidím hlavní nedostatek Theatre of War. Přes stovky různých možností (nebo spíš právě kvůli nim)  se autoři nedokázali vypořádat s tím základním; jejich dítko hráčům neposkytuje uspokojení. Řešením by do jisté míry byl systém, který fungoval například u  Combat Mission (na němž se shodou okolností podíleli stejní lidé, kteří stojí i za Theatre of War): rozdat rozkazy v turn-base módu a posléze si v real-time části vychutnat bitvu. Tady ovšem musíte rozdávat rozkazy neustále a nemáte ani sekundu na oddych. Sice můžete hru pauzírovat, ovšem kochání se stojícími vojáky a ve větru nevlajícími stromy už není ono.


šestiminutové video z hraní

Singleplayerová část je samo sebou hlavním lákadlem, nicméně počítalo se také s kvalitním multiplayerem. A… bohužel musíme zůstat pouze u počítání. Skutečnost je krutá: multiplayer sice přítomen je, ovšem pouze v žalostném stavu. Žádné módy, málo map, prakticky nulové možnosti. Na několik hodin se určitě pobavíte, ani zdaleka však nejde o stoprocentní využití potenciálu, jenž v sobě hra více hráčů má. Stačí jen pomyslet třeba na hot-seat, který by zde jistě našel velké uplatnění.

Na grafiku s lupou

Ještě větší kontrast než mezi single- a multiplayerem se ukrývá ve vizuálním zpracování. Všechny modely vojenské techniky jsou vymazleny s viditelnou láskou a při maximálním přiblížení můžete rozeznávat i jednotlivé šroubky na pásech tanků. Podobně detailní jsou i postavy vojáků, možná dokonce ještě detailnější… Stačí se podívat na okolní obrázky.  Theatre of War by bez problémů strčil do kapsy kdejaké FPS. Ovšem po odzoomování vás čekají úplně jiné pocity, dost možná se vám i zvedne žaludek. Opět vás musím odkázat na okolní obrázky – nedetailní a rozmazané okolí není dobrou vizitkou. Schválně si pak dejte vedle sebe obrázek zachycující přizoomované jednotky a krajinku zabíranou z patřičného nadhledu. Rozdíl je tak razantní, že by ho na první pohled poznal i slepec.

Světlé stránky hry
  • detailní zpracování strojů a vojáků
  • singleplayer
  • možnost projít jednu bitvu za více stran
  • Francouzi a Poláci
Temné stránky hry
  • multiplayer
  • grafika při odzoomování
  • čisté RTS

Theatre of War je pro mne milým překvapením. Rozhodně nejde o dokonalou hru, a to především vinou nešťastně zvoleného žánru. Čisté RTS se hodí jinam, tady moc nezapůsobí. Ovšem klady i tak bohatě převyšují zápory. Škoda jen pokaženého multiplayeru, hned by hodnocení mohlo být o celý stupeň vyšší. V poměru cena/„výkon“ v současné době nicméně nenajdete nic lepšího. Za tři stovky dostanete opravdu parádní strategii.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 8/10

Velmi realistická a velmi levná strategie z druhé světové... Lákavé argumenty pro koupi.

Celkové hodnocení: 7,5/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Strategie
Výrobce: 1C | Webové stránky hry

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

včera | | 4 N/A
DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

7.  7.  2018 | | 5 N/A
Hrajeme Battlefield 5: zasněžená válečná vřava je pastvou pro oči

Hrajeme Battlefield 5: zasněžená váleč…

Ještě, než k vám dorazí naše plnohodnotné dojmy, se můžete podívat na osobní pohlednice našich vojáků z bitevní vřavy.

1.  7.  2018 | | 7 N/A
Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

12.  7.  2018 | | 2 N/A
KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

10.  7.  2018 | | 5 N/A