PC | Recenze | Akce | RPG

Recenze: Titan Quest – antická řezanice

Na popsání některých her vám nemusí stačit ani milióny slov, kopce vět a přehršle souvětí. Ovšem to není zrovna případ Titan Questu. Stačí říct: Diablo v mýtickém Řecku a víte o novém akčním RPG téměř vše.
Kapitoly článku

Karel KališTyp hry: Akční RPG
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 1,8 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta, 5 GB na HDD
Testovací konfigurace: Athlon 64 3000+ , 1 GB RAM, GeForce 6600 GT 128 MB
Výrobce: Iron Lore (
http://www.ironlore.com /)
Distributor: THQ (
http://www.thq.com)
Distributor v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Homepage:
http://thq.com/game.asp?1148|49246
Předobjednat hru na shop.Doupe.cz

Pochopitelně v perexu mírně přeháním. Titan Quest není pouze Diablo zasazené do starověkého Řecka. Za prvé se totiž ještě podíváte do Egypta a Orientu a za druhé se tvůrci inspirovali (čti vykradli) nápady z několika dalších her. :) Každopádně to, že každé nové akční RPG bylo, je a bude srovnáváno s infernálním zakladatelem žánru od Blizzardů, je osud každé podobné hry minimálně do té doby, než se vytasí s nějakým vskutku originálním pojetím. Řekněme si na rovinu, Titan Quest se o nic takového nesnažil a borci z Iron Lore se svojí prvotinou vsadili na jistotu.

  

A jsem v háji...olivovém * Jedna z nudných jeskyní * Tak povídej, kam dál a koho zabít

Na začátek menší odbočka. Titan Quest se u mě uvedl poměrně zábavným demem, jenž sem slupl jako virtuální malinu a na plnou verzi se těšil. Ovšem což skončilo v okamžiku, kdy se nainstalovaná plná verze odmítala na mém počítadle spustit s poznámkou ve smyslu, že moje grafická nesplňuje hardwarové požadavky. Což mě u GeForce 6600GT poměrně překvapilo, přeci jen jsem na této dnes-už-ne-hi-tec kartě úspěšně rozběhal i kousky typu Oblivion či dejme tomu X3: Reunion. A stále tu byl fakt, že demo běhalo jako z praku. Takže začalo klasické martýrium s prohledáváním fór, instalováním nových grafických ovladačů, reinstalováním Directů atd.  S klením, že tohle by se mi na konzolích nikdy nestalo, jsem už šéfredaktorovi psal, ať si na tenhle čertovský kousek najde jinčí oběť. Naštěstí (téměř) veškeré problémy vyřešil patch, po jehož aplikaci se hra konečně zdárně rozjela. Ovšem mírná skepse mi vůči technickému zpracování hry zůstala.

Dost ale plků o problémech, které se spoustě hráčů vyhnuly. Pojďme se podívat konečně na samotnou hru. Do děje vás zavede podařená renderovaná animace, jež dobře naladí na věci příští. Bohužel zůstala osamocená a po zbytek hry veškerý děj odvyprávějí  pouze rozhovory s NPC postavami. A to platí i na samotný závěr hry, kdy se dočkáte gratulace pouze v podobě tabulky s textem, žádné outro, nic. Slabota. Ostatně, on ani samotný děj za moc nestojí. A navíc dost okatě kopíruje Diablo II, celou hru jste v patách někomu, kdo se snaží přivodit zkázu světa, zvýšení daní atd. atd. I když v podobných hrách o příběh zpravidla moc nejde, stále se jedná o prvek, jenž by vás měl přikovat k monitorům. Takhle to zůstává na ostatních prvcích.

Ten umí to a ten zas metá firebally

Jako je třeba vývoj postavy. Na začátku si lze jen zvolit pohlaví, barvu tuniky a vypsat jméno, toť vše. Žádná volba vizáže, ani přednastavených povolání. Svého hrdinu stejně brzy ukryjete to různých brnění, helem, rób a dalšího vybavení, takže na co nějaké hraní si s barvou vlasů. Co se týče povolání, to si lze vybrat z osmi druhů na druhé úrovni. A na osmé úrovni si lze vybrat sekundární. Což dohromady vytváří docela široké možnosti, kterým směrem svého reka vyvíjet. Osobně jsem letmo vyzkoušel většinu povolání, ale nakonec zůstal věrný čistému útočnému bojovníkovi, jenž se zdatně oháněl dvěma meči a v nouzi nejvyšší si na pomoc přivolal z Elysejských polí silnou skupinku padlých  válečníků. Ovšem za kterou profesi budete hrát, záleží jen na vás.

  

V pošti je o vodu vždy bitka * Proslulé zahrady babylónské * Kam investuji bodíky dál?

Pokud se podíváme na zbytek z osmičky základních povolání, najdeme tu jako doplněk k útočnému bojovníkovi i válečníka obranného, jenž místo rychlých útoků spoléhá na pevné krytí za štítem. Pokud dáváte přednost jemnější práci, určitě uvítáte lovce, jenž primárně řádí s lukem, či tichošlápka, který zase sází na útoky ze zálohy, pasti, jedy a podobné laskominy. Pro na maně závislé hráče tu tvůrci mají nachystané hned čtyři magická povolání, jenž se liší svým příklonem k jednomu z elementů. Samozřejmě nesmí chybět ohnivá magie, které sekunduje magie bouře. Tyto dvě destrukční školy kouzel doplňuje magie přírody a ducha. Zatímco příroda se dá popsat jako klasický druid se svým uzdravováním a ochrannými aurami, mág ducha je klasický nekromant vysávající energii z druhých, jenž si je chopen si povolat na pomoc i kostlivé válečníky.

  

Hlavně nespadnout * Nacpaný inventář * Opravdický sněžný muž!

I když žádné povolání není nikterak inovativní, samotný strom dovedností už nějakou novou myšlenku ukrývá. Otázkou je, zda místo strom tentokrát nepoužít spíš slovo dům, či něco podobného. Jednotlivé dovednosti se totiž dělí do několika pater. Ty se vám postupně zpřístupňují tak, jak házíte body do speciálního ukazatele. Ten na odemčení nejvyššího patra zkonzumuje 32 bodů, ovšem nejsou to body úplně ztracené, protože jste za ně odměňování i bonusy do vlastností postavy (budu se tomu věnovat za moment). Teoreticky je možné si zpřístupnit nejlepší dovednosti už na jedenácté úrovni, protože na každém levelu získáte tři bodíky do dovedností, ale praxe je o něco jiná. Za prvé je většina dovedností zřetězena s dovednostmi na nížích patrech, do nichž musíte dat minimálně jeden bod. Ale hlavně, žádná ultimátní technika víceméně neexistuje.

  

Co by to bylo za mýty bez Medúzy * Jen pojďte, spočítám vám chrupavky * Mapa je hezká a přehledná

Třeba u takového válečníka vám v posledním patře najdete schopnost přivolat si na pomoc už zmiňované válečníky, ale ti vydrží na bojišti jen 24 sekund a doba do jejich dalšího povolání trvá několik minut. Což z nich dělá samostatně naprosto nepoužitelnou dovednost. Další z dovedností na nejvyšším patře je pasivní schopnost udeřit tři soupeře zároveň, ovšem při jejím vylepšení na nejvyšší stupeň je pravděpodobnost tohoto úderu pouze 10%. Pro tuto dovednost navíc už musíte investovat i do nižších dovedností. Takže i když se na první pohled může zdát, že strom dovedností je krajně hloupý, není to pravda. Dokonce bych řekl, že se jedná o jednu z nejsilnějších zbraní Titan Questu.

Při postupu na vyšší úroveň kromě bodů do dovedností získáte i pár bodíků do základních vlastností postavy, jenž zde představují: zdraví, energie (mana), síla, obratnost a inteligence. Jejich funkce by měla být snad každému fanouškovi více méně jasná.

Tuny netříděného šrotu

Jedním z důvodů, proč se Diablo II stalo tak nesmírně oblíbenou hrou, je systém předmětů. Základní, magické, unikátní, setové…to vše najdete i tady. Bohužel se autoři dopustili několika zásadních chyb. Za prvé úplně deklasovali normální nemagické zbraně, které tu jsou jen z toho důvodu, aby z těch potvor něco padalo. Už po prvních deseti minutách narazíte na takovou spoustu magických (žlutých) předmětů, že o základní přestanete mít zájem. Díky bohu, že tvůrci do hry zakomponovali filtr, jenž zobrazí předměty od žlutých výš. Po pár hodinách už i žluté předměty vám budou sloužit jen k prodeji, protože díky jejich obrovskému počtu na zemi a jen omezeným druhům, budete narážet stále na ty samé.

   

Zabíjení Satyrů ráno, večer i v noci

Naštěstí tu jsou i unikátní a setové věci, při jejich nalezení pocítíte vždy obrovskou radost, že se vám dostalo konečně do rukou pořádné vybavení. Ovšem jejich získávání je velmi, velmi pomalé, třeba v celém Řecku jsem se dostal snad jen ke třem lepším (zeleným a modrým) kouskům vybavení, přičemž na první setový jsem čekal snad až do půlky Egypta. Navíc zamrzí, že třeba svůj nejlepší setový meč jsem našel v obyčejné hromadě kostí uprostřed lesa, zatímco ze většiny bossů (včetně závěrečného) vypadla jen hromada žlutého smetí. S tím si mohli tvůrci víc pohrát. Stejně jako s ekonomikou, jenž je minimálně na standardní úrovni obtížnosti absolutně k ničemu. Obchodníci kromě léčivých lektvarů nenabízí takřka nic užitečného, takže na konci hry jsem zůstal s nějakými 5 miliony po kapsách.

Musím však tvůrcům pochválit systém esencí a surovin. Obojí funguje takřka stejně, přidávají bonusy do zbraní, brnění atd. Při zkompletování esence (potřeba najít tři stejné) či suroviny (5 stejných) získáte ještě nějaký pěkný bonus. I když se vlastně jedná o víceméně převzatý systém gemů z Diabla, tady není potřeba žádná Horadrikova kostka, padají častěji a dají se použít na všechny věci, kromě modrých. Na žádné sockety nenarazíte. Poslední poznámka k předmětům. Z počátku mi chyběla nějaká truhla, do niž bych si uskladnil zajímavé věci, ale postupem se dostanete k několika rozšířením inventáře, že truhly netřeba.

V Iron Lore mají kvalitní kopíráky

Samotné řezání nekonečných zástupů je velmi příjemné. Ovládání intuitivní, aktivní dovednosti si lze naskládat do horizontálního proužku ala World of Warcraft (třeba) a vyvolávat je stisknutím daného čísla a případně určením cíle. Potěší i velké množství klávesových zkratek, jenž  usnadní klikání. Ostatně zbytečného klikání se lze vyvarovat i během bojů či cestováni. Stačí držet myšátko a hrdina pokračuje v útočení, respektive pobíhání po mapě. Samotný herní model se od podobných her takřka neliší. Máte obrovskou mapu, plnou potvor, jeskyní a nějakých těch měst, kterou se protloukáte neustále vpřed a vpřed. Vracet je třeba se pouze k obchodníkovi, abyste odlehčili svému nabitému inventáři.

  

Další patetický boss * Vzhůru, ale kam? * Stejné jako dnes, jen příšery nahradili turisti

Pokud zemřete, ocitnete se u některé ze speciálních studen, které jsou poměrně rozumně rozeseté po krajině. Hlavní hrdina i osobním portálem, jenž ho kdykoliv přenese  na libovolný portál na mapě (mimochodem, moc hezky zpracované). Jako v každém RPG zde najdete hromadu hlavních a vedlejších úkolů, které všechny přináší tisíckrát omleté témata: zabij toho, najdi to a přines, zachraň někoho atd. Nic nápaditého, ovšem podobné hry v tomto aspektu též nikdy nevyčnívaly. Jen Titan Quest přináší o chlup nudnější úkoly, než je obvyklé.

A nuda je i největší slabinou celé hry. Je sice fajn, že hra vám nabízí 30+ hodin hraní na standardní obtížnost, když 15 hodin z toho se nudíte. Je skvělé, že narazíte na spoustu různých podzemních jeskyní, starých kobek atd., ale k čemu, když 9 z 10 z nich nemá absolutně žádný nápad. A to ještě nejsou náhodně generované. Tleskám tvůrcům, že vymysleli a namodelovali tolik druhů příšer, ale proč se od sebe vlastnostmi skoro neliší? Proč většina bossů je až tak pateticky neškodných, že při jejich likvidaci si ještě stíhám číst (a to si nedělám legraci)? Proč jste vy kluci šikovní z Iron Lore nepřidali nějaký ryze váš nápad, jenž vás odliší od konkurence? Proč? Proč?

Úpadek Titánů

Titan Quest se chlubí tou nejlépe vypadající grafikou, jenž akční RPG zatím přinesla. Za což si také vybírá krvavou daň v podobě hardwarových nároků. Ovšem za všechny ty realistické stíny, do nejmenších detailů vymodelované postavy, světelné efekty a skvěle vypadající herní prostředí do stojí. Ať už se jedná o Řecko, Egypt či Orient, všude narazíte na naprosto úžasně vypadající exteriéry, jen škoda, že o interiérech se to už říct nedá.

Že je na hlavním hrdinovi vidět každý kousek vybavení by mělo být standardem, ale takové střídání dne a noci až tak obvyklé není. Kromě úvodních peripetií se spuštěním hry jsem během hraní narazil i na pár bugů, jako prolínání textur atd., ale nic zásadního. Neustálé řinčení mečů a zvuky litého boje čas od času doprovodí i povedená melodie, která se liší dle kouta země, ve kterém se zrovna nacházíte.

Světlé stránky hry
  • Nádherná grafika

  • Hezké exteriéry

  • Strom dovedností
  • Variabilita nepřátel
  • Dlouhá hrací doba...
Temné stránky hry
  • ...možná až moc
  • Hardwarová náročnost
  • Stereotyp
  • Téměř nulová originalita
  • Mizerná ekonomika
  • Zcela zbytečné normální předměty
  • Pár bugů

Po audiovizuální stránce se hra povedla, ovšem po hratelnostní už to tak slavné není. Po dohrání už mě nic netáhlo k tomu, hru znovu spustit na vyšší obtížnost, jako u Diabla II. Nevím, jak to borci u Blizardů zvládli, ale jejich (a nejen jejich) dílko jsem slupl jako malinu, zatímco do hraní Titan Questu jsem se musel chvílemi i nutit. Možná to zní jako hereze, ale tvůrci mohli něco ubrat na herní době, zkrátit jednotlivé akty. A rozhodně by pro příště mohli zkusit víc namáhat hlavičky a přidat nějaký nápad k dobru. Takhle jejich jinak solidně odvedená práce brzy zapadne do hlubin zapomnění. I když kdo ví, třeba se díky vloženému editoru etabluje mezi herní komunitou. Pro mě je však Titan Quest už pasé záležitostí.

Grafika: 9/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 6/10

Grafický impozantní, ale jinak zoufale neoriginální a dost stereotypní akční RPG. Ovšem pokud vám absence nových prvků nevadí, klidně si k závěrečnému hodnocení přidejte bodík.

Celkové hodnocení: 7/10

V další kapitole naleznete rozsáhlou galerii screenshotů

Dostupné pro: PC
Žánr: Akce, RPG
Výrobce: Iron Lore | Webové stránky hry
  • Nádherná grafika
  • Hezké exteriéry
  • Strom dovedností
  • Variabilita nepřátel
  • Dlouhá hrací doba...
  • ...možná až moc
  • Hardwarová náročnost
  • Stereotyp
  • Téměř nulová originalita
  • Mizerná ekonomika
  • Zcela zbytečné normální předměty
  • Pár bugů

Témata článku: , , , , , , , , , , ,