Recenze: Tom Clancy`s Splinter Cell: Chaos Theory – týden by měl mít osm dní

Nikdo není dokonalý

Určitě jste si všimli, že o chybách jsem doposud hovořil jen minimálně a vlastně jen chválil. Tak tomu je teď bohužel konec, neboť i tak čistá pleť, jakou má Sam, skrývá hned několik výrazných vrásek. Současná práce na několika odlišných platformách se prostě musela nějak projevit. Nejvíce si toho asi povšimnete na fyzikálním modelu.

Ve dvou se to lépe táhne

Naprostou většinu herní doby převládá i na tomto poli pozitivní pocit, ale pak se kdoví proč začne vše řítit jak domeček z karet. Stačí jen zmínka o trapné příhodě se schováváním mrtvoly: jako vždy si to takhle mašírujete širokým prostranstvím (samozřejmě pečlivě ukryti, aby vás nikdo neviděl) a najednou se před vámi objeví maník, který si prostě žádá jednu přesně mířenou střelu mezi oči. Tak proč mu ji nedopřát… Prozatím nic nenormálního, ale... Ale jakmile budete chtít mrtvého strážného zvednout a schovat tělo přichází právě ona pousmání hodná situace – chlapík zůstává na zemi, ale Sam se chová, jako by jeho bezvládné tělo skutečně nesl na rameni… Takovýchto situací během hraní najdete všehovšudy pět, takže se nejedná o nic tragického, dobrá vizitka to ale rozhodně není.

Audio nádhera kontra vizuální průměr

Jakkoli bylo minule vizuální zpracování skvělé, tentokrát se prakticky nezměnilo. Jenže od vydání minulého dílu uplynul již více než rok, takže v tomto ohledu otáčím palcem jednoznačně dolů. Nechápejte mě špatně – grafika rozhodně není špatná, obzvláště voda a vítr si doslova říkají o vyzdvižení – ale v porovnání s MGS3 Sam jednoznačně ztrácí. Vše jsme totiž měli šanci už vidět v předchozích dílech. Jedinou změnou je zpracování stínů. To se dočkalo posunu směrem k realitě a hra světel se stíny konečně vypadá mnohem uvěřitelněji než posledně… I když minule vypadaly efekty opravdu parádně, do kýčovitosti neměly daleko.

Pravým opakem grafiky je zvuková stránka. Každá lokace se může pochlubit svou unikátní melodií, která ještě více dokresluje temnou atmosféru, jež převládá po celou dobu hraní. Zvuky všeobecně jsou velmi realistické a od skutečnosti je rozeznáte asi jen stěží; každý váš pohyb se odráží na okolí nejen vizuálně, ale i zvukově, takže prkna povrzávají, kovy sympaticky koketují s vaší podrážkou a vítr sviští...

Jako u hasičů * Tady to musí pěkně vonět… * Večerní projížďka v ulicích velkoměsta

I když by se v rámci audiovizuálního zpracování daly najít rezervy, jako celek hra vypadá velmi dobře. Škoda je jen jediné věci; škoda, že se autoři nevydali i jinou cestou, než temnými lokalitami s nedostatkem světla. Také vás láká představa podívat se s Samem na svět i za denního světla? A nebo zkusit úplně jiné mise, v nichž by bylo možné postřílet všechny jednotky a vykašlat se na veškeré skrývání? Jako odreagování by to jistě nebylo špatné… Snad příště.

Nashledanou za rok?

Konec dobrý, všechno dobré. Toto přísloví se k novému přírůstku do rodiny her s přívlastkem Tom Clancy`s hodí asi nejlépe… Ať jsem totiž Chaos Theory chválil, ať jsem ji hanil, nic to nezmění na faktu, že je to skvělá hra, která by neměla chybět ve sbírce každého hráče krevní skupiny „stealth+“. I přes množství chybiček (hlavně ve vizuálním zpracování) jde o vysoce hratelný počin, jehož síla tkví v kooperativním multiplayeru… To je pak teprve zábava! Společně s kolegou zvládat nástrahy nepřátel je mnohem zábavnější než sólo režim. Závěrečný ortel tedy zní jasně: Pokud nečekáte, že Chaos Theory překoná mistra žánru jménem Metal Gear Solid 3, dostane se vám porce nefalšované zábavy, která jen tak neomrzí. Jednoznačně jděte do koupě, neprohloupíte.

Hratelnost: 9/10
Grafika: 7/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 9/10

Solid je Solid, Sam je Sam… každý jiný, ale oba dva skvělí, i když každý jinak.

Celkové hodnocení: 8,8/10