Recenze: Tom Clancy`s Splinter Cell: Double Agent – mission failed

Třetí pokračování velmi dobré špionážní akce Splinter Cell dorazilo i na Wii a slibuje pár důležitých změn. Ne vše se ale povedlo. Jedná se tedy o další nepodařený port? Toť zásadní otázka, na kterou odpoví recenze.

Platforma: PC, Playstation 3,Xbox 360, Wii, PS2, Xbox, GC
Typ hry: stealth akce
Multiplayer: 2 hráči na jedné konzoli
Výrobce: Ubisoft Shanghai
Vydavatel: Ubisoft
Distributor v ČR: Conquest
Homepage:
http://splintercell.uk.ubi.com/doubleagent/


Nikdo z hráčů si asi nepředstavoval, že oznámená solidní podpora platformy Wii ze strany Ubisoftu bude takové kvality, jaké je – až na jednu výjimku (Rayman Raving Rabbids) se jedná o průměř, ba někdy dokonce o smetí. Nejhorší je, že překvapivě špatnou ubisoftí produkci pro Wii nijak masivně nepozvedne ani nový Splinter Cell. Chjo.

  
Samozřejmě nechybí široká škála pohybů * Hlavně potichu * Efektní eliminace protivníka

Hra samotná má však, alespoň na pohled, velice zdravé jádro. Představte si hratelnost podobnou ze Splinter Cell: Chaos Theory (mimochodem, považuji jej za jednoznačně nejlepší díl série) se všemi těmi „cool moves“, prací s nožem a v rámci možností nelineárními úrovněmi. Máte? Dobře. A teď na to našroubujte lákavě znějící příběh o „dvojím agentovi“, jenž musí proniknout do teroristické skupiny s cílem eliminovat toto nebezpečí pro USA. Svým konáním je nucen vzbuzovat důvěru zároveň jak u těch zlých, tak především u svého zaměstnavatele, NSA (Národní bezpečnostní úřad).  

Zabít, či nechat žít?

Právě trošku schizofrenní úloha Sama Fishera je na SC: DA asi to nejzajímavější. V průběhu každé mise máte dány často protichůdné úkoly od teroristů a NSA, navíc občas si přímo v  animačce vybíráte, zda chcete zvolit činnost A, nebo B. Váš skutečný nadřízený nechce žádné ztráty na životech, zatímco záporák si přeje otestovat novou bombu na tisícovkách nevinných lidí. Čí důvěru momentálně potřebujete víc? A opravdu chcete jen tak vymazat ze světa prosté občany?

  
Tma přítel agenta * Světlu je dobré se vyhýbat * Na tyto momenty nebudete vzpomínat v dobrém

Ne že by vaše rozhodování mělo na průběh hraní nějaký významnější vliv (kromě game overu v nejhorším případě), ale určitě je zajímavé takto kalkulovat a rozhodovat o vývoji následujících událostí dle svého uvážení. Přesto si neodpustím šťouravou poznámku, že ani tento systém nepracuje ideálně. Ručička na „trust meteru“ (ukazateli důvěry) se logicky pohybuje buď jedním, nebo druhým směrem v závislosti na (ne)plnění daných úkolů. Problém je v tom, že pokud důvěru získáváte, zároveň ji ztrácíte i u té strany konfliktu, která by někdy správně neměla mít o vaší činnosti ani tušení.

  
Kdo si počká, ten se dočká  * Chytrého nepálí * Řízení aut se nekoná

Jinak už od Samova dobrodružství na Wii nečekejte žádné významnější kladné změny, hrálo by se to takřka stejně jako Chaos Theory. Škoda, že jsem byl nucen použít podmiňovací způsob.

Jak ničit nervy hráčům

Nad druhou větší novinkou v podobě ovládání wiimotem se již nijak juchat nedá. Tvůrci si zřejmě v práci hráli na Homera Simpsona, protože výsledkem jejich (ne)snažení je především velice odfláklá konverze jinak vcelku solidní hry. Ovládání je totiž paradoxně velkým problémem hry. Hýbání kamerou stejně efektivním způsobem jako v PC verzi  se nekoná. Respektive koná, ale v jakési zmrzačené formě, protože pohyb kamery je velice pomalý – než stihnete váš výhled na herní dění otočit o 180 stupňů, tak si jistě hezky dlouho zanadáváte. Navíc žádné spásné tlačítko, které by automaticky posadilo vidění za ovládanou postavičku, neexistuje. Ale což, zvyknout se na to dá.

  
Něco na kuráž neuškodí * Záležitost pro fajnšmekry  * Správně otevřít dveře je umění

Daleko horší je to s mířením při střelbě. Autoři Wii verze SC: DA mají můj obdiv, protože udělat zmetkovité ovládání střílečky pro platformu s ovladačem fungujícím podobně jako světelná pistole jistě také vyžaduje kumšt. Těžko tomu věřit, ale zaměřování nepřátel je nepřesné, těžkopádné a pomalé. Cholerici mohou mít u této hry vysokou spotřebu wiimotů. Pokud je zásadním nedostatkem titulu to, co se zpočátku tvářilo jako výhoda, tak je asi něco špatně. Technologická stránka hry je celkově dosti nepříjemná a hratelnost pošlapávající. Kromě špatného ovládání vám zážitek otráví ještě třeba občasné zatuhnutí hlavního panáčka na místě nebo podprůměrná grafika (i na možnosti Wii), kterou bylo možné vidět před čtyřmi lety u prvního dílu na PC při snížených detailech. Alespoň že hudba a videa mezi misemi jsou na vysoké úrovni, špičkový dabing hlavní postavy je už samozřejmostí.

Světlé stránky
  • Zajímavý příběh „dvojího agenta“
  • Získávání důvěry
  • Perfektní namluvení
Temné stránky
  • Špatné ovládání
  • Zastaralá grafika
  • Hratelnost je prakticky beze změny
  • Nepříliš atraktivní herní prostředí

Posledním minusem jsou poměrně fádní a nijak extrémně zajímavá herní prostředí. Zatímco v předchozích dílech byla vždy alespoň jedna úroveň odehrávající se na poutavém a dobře ztvárněném místě (budova CIA, vlak TGV, maják v Jižní Americe), ve Dvojitém agentovi se podobná laskomina nekoná. V šedivých, stereotypních halách a skladištích se budete pohybovat až příliš často.

Sestup do průměru

Double Agent na Wii rozhodně mohl být lepší hrou. I přes nijak významně vylepšenou hratelnost by pořád šlo o nadprůměrný titul (dobrých stealth akcí přece jen zas tak moc není) nebýt odfláklé konverze. Jenže Wii verze znamená pro jinak parádní sérii velký propad kvality, což nezachrání ani kooperativní multiplayer. Máte-li tu možnost, zahrajte si Splinter Cell: Double Agent na jiné platformě. Zábava to bude jistě daleko větší.

Grafika: 4/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 6/10
Ovládání: 3/10

Splinter Cell: Double Agent pro Wii je ve výsledku průměrnou hrou hlavně z toho důvodu, že kvality nezměněné hratelnosti jsou devastovány nepovedeným a otravným ovládáním. Wii verzi nebrat.

Celkové hodnocení: 5/10

Diskuze (7) Další článek: SMT: Devil Summoner se objeví v Evropě

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,