Recenze: Tomb Raider: Underworld - opět ve formě

Tomb Raider patří bezesporu mezi nejklíčovější akčně dobrodružné hry, které nastavily etalon pro budoucnost všech podobných titulů. Prsatá archeolož…ále k čertu s tím. Vykašleme se na tradiční klišé o proprsené herní sexikoně a její cestě ze samotného vrcholu do jámy pekelné a zase zpět a rovnou se podíváme, co Underworld vlastně nabízí.

Dobrodružství pokračuje

Po malé oslavě v podobě tributu sérii jménem Anniversary se Underworld přímo vrací k událostem narýsovaným v předchozím díle – Legend.

Dějová linka nepatří mezi aspiranty na výroční scénáristické ceny, ale to popravdě ani nevadí

Pokud stejně jako já máte problémy s pamětí a na botách máto naškrábáno P a L, abyste se vyhnuli trapným omylům, zamiřte před spuštěním nového dobrodružství do nabídky Extras, ve které narazíte na krátký sestřih nejdůležitějších okamžiků předchozích dílů. Sice se asi úplně nevyhnete lehkému úvodnímu zmatení, ale to už tak nějak patří k tomu, když vydáte pokračování dva roky po prvním dílu.

Lara stále pátrá po osudu své matky, která zmizela před pár desítkami let. Cesta k ní tentokrát vede přes severskou mytologii, kde minule hlavní roli hrál legendární Excalibur, jeho roli převzalo Thórovo kladivo. Dějová linka nepatří mezi aspiranty na výroční scénáristické ceny, ale to popravdě ani nevadí. Pár klišoidních zvratů a krátké enginové sekvence fungují jako slušný oddych před další várkou ručkování, přeskakování a podobného šaškování (v tom dobrém slova smyslu), díky kterému si série získala srdce fanoušků.

Cesta kolem světa

Underworld přeřadil rychlost a na rozdíl od akčnějšího a „filmovějšího“ Legend vsází na základní pýchu prvních dílů – prozkoumávání tajemných chrámů, řešení puzzlů a překonávání nástrah všech těch úzkých říms, hlubokých propastí, vysokých sloupů, ostrých bodáků, kluzkých lián a tak podobně. Žádné akční sekvence s mačkáním tlačítek, žádné honičky na motorkách (i když se na motocyklu projedete) a podstatně, podstatně méně střílení.

Kde byl poměr střílení:skákání minule asi 2:3, je to tentokrát odhadem 1:5. Daleko víc času strávíte i pod vodní hladinou. Jak úvodní mise ve Středozemním moři, tak závěrečná v Severním ledovém oceánu, působí osvěžujícím a neotřelým dojmem.

Rozhodně to neznamená, že by ostatní lokace byly horší. Naopak, tvůrci namíchali výtečný mix různorodých míst rozesetých kolem celého světa – od prosluněného pobřeží Thajska přes deštivé džungle jižního Mexika po ledový ostrov kousek od Grónska.

TIP: Některé plošinky, i když na to nevypadají, jsou od sebe příliš daleko nebo mají špatný povrch na zachycení. Nechejte marných pokusů a raději se podívejte, zda někde dole není římsa, kam seskočit.

Pestrost dodávají i sekvence na palubách lodí a pobíhání v rozsáhlých kryptách neméně rozsáhlého sídla Croftovic famílie. A když už by hrozilo, že se vám chození po vlastních začne zajídat, dostanete pod zadek (tedy Lara) silnou motorku se sympaticky arkádovým chováním, která pomalu dokáže jezdit po kolmých stěnách.

Péro za klobouk si tvůrci zaslouží nejen za volbu atraktivních prostředí, ale i za podařený a logický design jednotlivých úrovní.

Tvůrci namíchali výtečný mix různorodých míst rozesetých kolem celého světa

Tedy logický v té romanticky dobrodružné poloze, ve které vkládáte šest set let stará ozubená kolečka do mechanických vnitřností třicetimetrové sochy, jenž následně po spuštění mechanismu zvedne obrovský meč blokující gigantický řetěz od vrat v pravdě gargantuovských rozměrů.

Ach ano, a za těmi vraty je pochopitelně chodba plná pastí chránících stojan s nějakým artefaktem nedozírné ceny. Podobné záležitosti najdete prakticky na každém druhém rohu, a přestože možná budete čas od času dumat nad tím, proč by naši předci budovali obrovská kladiva mlátící ze strany na stranu, stejně si budete objevování, osahávání a překonávání podobných věcí úžasně užívat.