Recenze: Tony Hawk’s Underground 2 – kdo přežije tuhle jízdu?

Platforma: PC (existuje i pro PS2 a Xbox)
Typ hry: Simulátor skateboardingu
Multiplayer: až 8 hráčů přes LAN, hra přes Internet
Minimální konfigurace: P3 800, 256 MB RAM, 2,5 GB na HDD, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P4 2GHz, 512 MB RAM, 2,5 GB na HDD, 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 1800+, 512 MB RAM, 2,5 GB na HDD, 128 MB grafická karta
Výrobce hry: Neversoft (www.neversoft.com)
Distributor hry: Activision (www.activision.com)
Distribuce v Česku: CD Projekt (www.cdprojekt.cz)
Homepage: www.activision.com/microsite/thug2/thug.html

Activision si na nás zase jednou vzpomnělo. Máme jásat, nebo je odesílat do horoucích konzolových pekel? Stojí nám Tonda Jestřáb za to? Po vynechaném prvním a pátém díle celé série je Tony Hawk`s Underground 2 teprve čtvrtým dílem skateboardingového simulátoru, který se vyskytl na PC. Kdo měl raději THPS2 a THPS3 s jejich systémem dvouminutového limitu na plnění úkolů, ten může jásat. THU2 vám v tomto vychází vstříc Clasic modem, kde přesně takto postupujete. Truchlit však nemusí ani příznivci THPS4, ve Story modu narazíte na vám dobře známou volnou jízdu, při které potkáváte lidičky s úkoly.

Rodney se nezdá, co? * Úchylák vyjíždí z dámských toalet. * Boba si ve hře dlouho neužijete, jen se na něj podívejte.

Story Mode

Story mode, to zní skoro jako by byl někde schovaný nějaký příběh, že? Máte zcela pravdu. Na počátku si tak v pohodě jezdíte na své domácí vertikále, když tu najednou přifrčí nějaká zvláštní dodávka. Zrovna když se snažíte dopadnout pěkný tríček, zastaví přímo uprostřed rampy. Ještě že máte frajerskou kšiltovku, aspoň si nerozbijete nárazem hlavu. Proberete se na křesílku a kolem vás jsou ti nejlepší profíci, o kterých jste dřív jen slyšeli.

Rodney Mullen, Chad Muska, Bob Burnquist a podobni týpci sedí vedle vás, když se objeví Tony Hawk s Bamem Margerou a vysvětlí vám princip World Destruction Tour. Dva týmy proti sobě soutěží v ničení, kdo prohraje, ten to všechno platí. Nakonec skončíte v týmu slušňáků a můžete se vrhnout na první ollie.

Začínáte v důvěrně známé garáži (teda známé všem kdo dohráli THPS3, kde je jako tajná úroveň; nebo vše, co hráli THPS1) a postupně jsou vám vysvětlovány jednotlivé části hry. Profesionálové se jistě zeptají, jak nabíráte body do statistik, které jako vždy určují vaše schopnosti jízdy, skoků, balance a nově třeba i běhu.

V Barceloně vypustíte rozzuřeného býka. To budou skoky. * Konkurenční sprayery je třeba zamalovat a zmalovat. * Čau kotě, nedáš si Smarta?

Nikde ani vidu po nějakém kolečku, které by vám kýžený bod přidalo, takže nezbývá, než trénovat. Veškeré schopnosti se totiž zlepšují používáním. Třeba taková schopnost jezdit v manualu se vám poprvé zvýší ve chvíli, kdy jedete manuál déle než 2s. Sranda, sranda, zajedu párkrát kratičký manuálek a mám plno. Ale chyba lávky. Další zvýšení chce mauál delší a časem nestačí pouhý manuál, ale hra po vás chce v jednom manuálu dvakrát pogo a podobné vychytávky.

Vzhůru na prkna

Po krátkém tréninku a zkoušce zda jste všechno rovnou nezapomněli se vrháte přímo do jednotlivých měst a získáváte svému teamu body za plnění různých úkolů, které se dozvíte vždy před začátkem od šéfa svého teamu. Úkoly jsou konečně hodnoceny různě, takže překonání skóre na automatu je hračka za pár bodů, zatímco šílený transfer na patnáct metrů vám už něco vynese. Jakmile nasbíráte dostatek bodů, ozve se vám kapitán teamu a můžete se vydat do dalšího města. Skouknete video a posouváte se příběhem o něco dál. I když... Ne vždy je to tak jednoduché.

Občas se stane, že jako looser musíte o své místo v teamu zápasit. Dostanete pouze hrstku úkolů, které jsou ale dostatečně těžké, a musíte je splnit všechny, aby vaše místo v letadle dále nezůstalo prázdné. Často se jedná o dost šílená komba a nepočítejte s tím, že je napoprvé v pohodě zvládnete. I když kdo ví, pokud si dáte nižší obtížnost, než je sick, pak máte jistě lepší šance. Zase pro profesionály je obtížnost sick povinností.

Stále tady mluvím o nějakém teamu, ale zatím se zdá, že jezdíte sami. V každém městě vám je ku pomoci jeden profík a dva skrytí hosté, kteří se nějak vztahují ke svému místu, kde jezdíte; a všichni mají své speciální úkoly, bez kterých se těžko dostanete dál. V Bostonu najdete Bena Franklina, Austrálii reprezentuje aboriginer na motokáře a prodavač párků, bez kmenového šamana se neobejdete v New Orleans - a to jsou jen příklady. Až uvidíte všechny ty charaktery, tak si uvědomíte, že autoři si po ránu místo čaje dali asi trošku jinou rostlinku na inspiraci.

Rodney zase v akci, na pozadí Sagrada Familia. * A pak že jsou skejťáci zlí na vozíčkáře. * Po cestě do Sydney zahnete ještě do Bangkoku.

Clasic Mode

Pro pamětníky zde máme tuto skvělou možnost zavzpomínat, jak vlastně vypadala série THPS v začátcích. 10 úkolů v každém městě, 2 minuty na jízdu, co stihnete, to se zaznamená a potom znova. Statistiky si zlepšujeme sbíráním starých známých koleček a ani úkoly nás moc nepřekvapí. High Score, Pro Score, Sick Score (nahrát určitý počet bodů), Secret Tape (najít a sebrat tajnou kazetu), sesbírat SKATE (jednotlivá písmena najdete po celém městě), dát písmenka COMBO v jednom kombu, nějaké ty tríčky a všem je jasno, o co tady kráčí.

Oproti třem obtížnostem Story modu jsou zde úrovně pouze dvě a to normal a sick. Autoři se nejspíše dovtípili, že klasiku budou hrát hráči zkušenější a easy jim vůbec nenabídli. I když, ruku na srdce, na jinou obtížnost než sick vám hra moc nevydrží. A i na ni máte všechny úkoly splnitelné.

Klasickou ukázkou splnitelnosti všeho jest moje první zkoušení. Na normal jsem se dostal ve Story mode až do Austrálie, kde jsem plynule vyrazil na plnění úkolu s arkádovým automatem. Klasický úkol obšlehnutý podle high score, jenže máte pouze minutu. Jaksi jsem si na zadání vzpomněl až v posledních vteřinách a do té doby pohodově jezdil. Hmm, 10s na 100 tisíc bodů nezní zrovna jednoduše, jenže když už člověk načne dobré kombo, je možné zcela vše - dokonce i přešvihnout čas. A tak směska triků za 118 tisíc zachránila moji pověst.

Co je vlastně nového?

Zatím to vypadá, že až na pár nových úkolů v nových prostředích s jinými lidmi je vše při starém. Pojďme si na to tedy posvítit. Jistě nám zůstala stejná grafika, od dob THPS4 se nic nemění. Co nás ale zajímá více jsou možnosti jízdy. I když nová města vypadají jako dokonalé nebe každého skejťáka, není tomu až tak. Překážek a pomůcek je sice hodně, ale často do sebe nezapadají s lehkostí dílů předchozích. Určitě zabere mnohem více času najít si tu správnou trasu, což zase zvyšuje zábavu z objevování.

Když člověk ztratí hlavu, je zle. A co teprve když ztratí hlavu socha. * Drobný transfer do písku. * Teď už neukazuje V, ale svůj pravý názor.

Co ale hratelnosti jednoznačně pomáhá jsou nové možnosti pohybů. Jistě znáte ten skvělý pocit, když vezmete pěknou kočku, ať se podívá, jak skáčete flip na devíti schodech, všechno se vám vede a adrenalin zrychluje každou vaši reakci. Čas je jako by byl pomalejší, prostě jako v Matrixu. A přesně takto vypadá použití Focusu ve hře. Po nabití speciálu stačí zmáčknout příslušnou klávesu a čas pěkně zmedovatí. Jen ať nedopadnete jako já, který místo flipu hodil jen pěknou skobu.

V tu chvíli by člověk fošnu nejraději vzal a nechal přejet parním válcem. Co ale s boardem virtuálním? THU2 vám vyjde i v tomto vstříc. Pokud se vysekáte, nemusíte už nechat skákat vašeho oblíbence za trest do zdi, ale po pádu stačí mačkat klávesu pro grind a po naplnění určité meze následuje několik možností Freak Out. Odkopnutím prkna počínaje, přes prošlápnutí až po zlomení o hlavu. Dokonalé pro uklidnění, zvláště pokud nevyjde šestimístné kombo.

Takovéto kombo je však nejdříve třeba udělat a k tomu slouží nejen triky známé, ale i spousta nových možností. První z nich je schopnost odrazit se ode zdi, na kterou kolmo letíte. Nejen že se míchání triků nepřeruší, ale navíc získáte velkou rychlost. Ještě rychleji se ale pohybujete po druhé novince, Acid Dropu, seskoku přímo po hlavě do vertikály. Nesmíme zapomenout ani na třetí úlet, pochybný Natas Spin, kdy se postavíte na vršek sloupku a točíte se podél osy. Vypadá to sice krásně, když máte trik s otočením o 3600 stupňů, ale to je tak vše.

Domorodec na motokáře? Proč ne. * Jsem při pádu skrz zeď zcela ztratil hlavu. * Za to nemůžu, jedu si tyčku, na tyčce pták a on natřísní dolů.

Jde to i po svých

Asi nejlepší možností, co se zde vyskytla úplně poprvé, je slezení z prkna a pokračování po svých, pěkně s fošnou pod paží. K čemu je tato vymoženost? Nejen že takto můžete navazovat komba, ale navíc získáte schopnost lozit po žebřících a ručkovat po římsách, což je často neocenitelné, zvláště pokud se potřebujete někam dostat.

Při chůzi můžete navíc chytit do ruky sprej a pěkně označit svoje okolí. Takže nejen, že natáhnete trik, ale ještě po vás zbude na  památku pěkný gráfek. Tohoto často využijete při různých úkolech, nebo jen tak, pro zábavu. Když se sžijete s ovládáním této vychytávky, nebudete už nikdy chápat, jak jste se bez ni mohli obejít.

Pak ještě přibyla novinka v podobě házení různých předmětů, které v úrovni naleznete po bednách. Vždy si jich několik naberete a pak už jen vesele zasahujete nevinné chodce. Tady se však autoři moc netrefili, neboť namapovali házení na stejnou klávesu, kterou potřebujete pro flipy. Takže dokud máte zásobu střeliva, neuděláte ani jednoduchý kickflip.

Jak to celé šlape?

Jakmile se naučíte veškeré novinky, zjistíte, že za tímhle vším najdete starého poctivého Tony Hawka. Jen je to celé nějaké rychlejší, plynulejší, pěkně to na sebe navazuje a když už se zadaří nějaké kombo vymyslet, tak i dobře vypadá. Ač grafika posun dopředu nezaznamenala, stále bohatě zvládá dnešní standardy. In-game videa po splnění jednotlivých úkolů jsou povedená, často parodují různé jiné hry a filmy. Kdo hrál Doom a v THU2 splní úkol v New Orleans s kryptami, ví, o čem mluvím. Kdo ne, musí si to najít na obrázcích, které by se tu měly povalovat.

Letí nám sem domorodý šaman. * Doom se třese, tady někdo umí kouzlit. * Vytáhněte motorovky, Neversoft si spletl hru.

Do toho všeho hraje příjemná hudba, jednotlivých skladeb je sice více, než dříve, celkově ale není soundtrack tak nadupaný, jak jsme byli zvyklí. Jednotlivé písně k sobě až tak nesedí, člověk si musí dát chvíli práce a vybrat si. Pak už jen v pohodě jezdit, zaposlouchat se do zvuku koleček, ať už při jízdě po dlažbě, nebo při revertu na vertikále. Vše zní tak, jak by to znít mělo. Jako by člověk vzal přehrávač, nasadil sluchátka, hodil pod nohy fošnu a vyrazil.

Občas se až zdá, že veškeré ty úkoly a postupy ve hře ruší hru samou. Kdo z vás si řekne, že dnes na prkně srazí 10 chodců? Prostě jen vyrazíte ven, díváte se kolem sebe, zkoušíte nové techniky, občas nějakou tu tyčku a nestaráte se o to, že dalších 5 chodců musíte sestřelit do půl minuty. Naštěstí i na toto potěšení je myšleno, takže si můžete po všech lokacích jen tak zajezdit.

Změna je život

A pokud se vám cokoliv nelíbí, je možné to změnit. Vlastním vzhledem počínaje, přes logo, které po vás zůstane na zdi a triky, které můžete dělat, až po tvorbu celých nových parků s vlastními úkoly. Vše je tak jednoduché, jak jen to může být.

U vzhledu vašeho alter ega máte k disposici stovky různých vzhledů a doplňků. Nestačí jen tvář, tričko a kalhoty, můžete si změnit i boty, nebo jezdit zcela bez nich, přidat tetování, hodinky, náramek, změnit délku ponožek a barvu vrutů do fošny. Kdo chce, může do hry přidat svoji fotku a vyzdobit tak svoji herní postavu. Ke každému neodmyslitelně patří i jeho gráfek, který vytvoříte jako puzzle v jednotlivých vrstvách.

Triky určujete pomocí rotací ve všech osách a chytání boardu při vzdušné cestě. Kdo někdy dělal s muzikou, tomu bude systém hned jasný. Prostě za sebe skládáte triky, případně uděláte více věcí najednou. Jenom se v tom celém nezamotat a vzpomenout si i na vlastní jízdu. Pokud uděláte obří trik, musíte mít i místo, kde jej poté provedete.

Autoři se zmiňují, že tentokrát vylepšili stavbu vlastních parků, ale pokud už máte několik dílů a pár desítek postavených parků za sebou, bude vám jasné, že se skoro nic nezměnilo. To už je lepší možnost tvořit vlastní úkoly a to jak v parcích herních, tak vlastních. Pozvěte pak kamaráda, ať si zkusí ten manuál přes dlouhou lavičku, skočí pak na tyčku a z ní do vertikály. Budete se při tom jistě oba dobře bavit.

Samota nás nebaví

Když už jsem to nakousl, tak by bylo vhodné zmínit se o multiplayeru. Buď si s někým sednete u jednoho počítače, nebo po síti seženete dalších až 7 soupeřů a vrhnete se na přehršel různých modifikací.

Základem všeho je Trick attack, klasický systém získávání co možná nejvíce bodů za určitý čas. Dobrou změnu vám poskytne Elimskate, kde průběžně odpadávají hráči s nejnižším skóre. Chudáci kombaři si musejí dávat pozor. Nebo můžete postavit hon na body naopak, jako ve Score challenge, kde vyhrává ten, kdo první dosáhne určitého skóre.

Tohle vše zní poměrně normálně, ale Slap! vás přesvědčí o tom, že studnice nápadů je skoro bezedná. Jen řekněte, viděli jste jinou sérii, než THPS a Destruction Derby, kde by šlo o co nejvíce shozených soupeřů? Ale to ještě není vše. Firefight nám napovídá, že si budeme hráti s ohněm. Místo klasických flipů budete do svého okolí posílat ohnivé koule. Koho zasáhnou, ten vypadá.

A to se nezmiňuji o další pětici klasických modifikací, protože věřím, že CTF, Last man standing a podobné jsou všem důvěrně známé.

Doma to raději vyzkoušejte

Než ale vyrazíte ven s fošnou v ruce, zkuste si nejdříve ve hře, jak můžete dopadnout. Za některé scénky by se nemusela stydět lecjaké akční hra. Když se dopad nepovede, vidíte kolem sebe krvavé stopy, při Freak Outech  se ozývají slova, kterých se jistě v reálu při podobných situacích taky nevyvarujete. A to nepočítám některé scénky z příběhu. Mladším dětem nepřístupné. Starší pochopí, co je pouze ze srandy myšleno a vydrží i některé ostřejší výrazy, které občas při hře proletí.

Každopádně se hochům z Neversoftu podařilo přidělat k celé sérii vhodného nástupce. I když existují drobné výhrady, THU2 je opět krokem kupředu a hlavně horou dobré zábavy, která dlouho vydrží. Než splníte všechny příběhové a klasické úkoly, vylepšíte všechny statistiky a najdete všechny gapy, jistě ještě hodně ložisek zničíte. A zvláště teď v zimě, kdy se venku pořádně jezdit nedá, je dost času. Jen pak na jaře nezkoušejte frajeřiny, něco mi říká, že to většinou nedopadá dobře.

Grafika: 7/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10

Zase další krok k dokonalému SK8 požitku na počítači.

Celkové hodnocení: 9/10