film jsem viděl a scénář mi připadal hodně umělý a šroubovaný, specielně postava, kterou představuje M. Freeman byla pro mě nevěrohodná. Ten jako slepý ladič pian zde představuje neskutečně ušlechtilou a vševědoucí osobnost bez jediné poskvrnky. Neváhá ani chvilku a ujme se někoho, koho vůbec nezná a zpočátku ani nemá šanci poznat - Jet Li polovinu filmu takřka nepromluví. A přitom není žádný prosťáček, ví, že prostředí, ve kterém žije, je plné násilí -viz. přepadení v samoobsluze. Sype ze sebe jednou moudro za druhým, žádný záchvěv lidské duše mu není neznámý, a pak najednou plísní svoji dospělo dceru za to, že si dala před večeří zmrzlinu... Že by ho tímto úletem chtěli scénáristé polidštit?
Další výtka: Jet Li byl svědkem vraždy své matky ve věku asi tak 6-ti let. Že by opravdu postupem času zapomněl, jak to doopravdy bylo a vzpomínky se mu vrátily až po zahrání Mozartovy sonáty?
Našel bych toho víc, nad čím divák musí přimhouřit oko a vědomě to "zbaštit".
Ale už jen to, že jsem se donutil k tomuto příspěvku znamená, že film jako celek není špatný 