Recenze: Utopia City – Jak nedělat hru

Utopia City je kvalitativně nedobrá budgetovka, cenově AAA hra. Ale na všem špatném je něco dobré: pojďme se podívat na tuto hru jako na interaktivní příručku na téma Jak nedělat počítačovou hru.

Platforma: PC
Žánr: FPS
Minimální konfigurace: CPU 800 MHz, 256 MB RAM, GF3Ti / Radeon 8500 64MB, 1 GB na HDD
Testovací konfigurace: AMD 64 3000+, 2GB RAM, GF 6800 128 MB
Výrobce: Parallax Arts Studio (
http://www.partstudio.com/)
Distributor v ČR: není
Homepage:
http://www.utopiareal.com/city/home/

Utopia City, hra od ruských Parallax Arts studios, je již hotova dva roky. Čekalo se jen na nějakého vydavatele, který bude mít dostatečně sadistické choutky na to, aby mezi ubohé a nedostatečně informované hráče poslal toto „veledílo“. Stalo se, úkolu vydat Utopia City se zhostila firma Play Ten Interactive, takže nic nebrání v ničení nervů recenzentů a úpadku vkusu hráčů.

Předesílám, že Utopia City je velice špatná hra. Dokonce tak špatná, že může dobře posloužit jako odstrašující příklad při vývoji her. A vy, milé děti, které chcete v dospělosti místo popelářů a kosmonautů dělat vývojáře her, dobře poslouchejte, protože hněv recenzentův je strašlivý a zlý. A vy, kdo nechcete dělat hry, tak poslouchejte stejně tak. Člověk někdy žasne nad tím, kolika způsoby se dá zkazit hra. Návod jak udělat co nejhorší hru je tu. 

Každý slušný nápad je třeba důsledně potopit

Ano ano, i v Utopia City (dále jen UC) se dá najít nápad, jenž není vyloženě špatný. Třeba takový příběh. V 21. století existuje dokonalá virtuální realita, tak dobrá, že normální svět oproti tomu připomíná život u přeplněných popelnic v tmavé uličce. Tak se lidi odebírají žít svůj život virtuálně a při tom jaksi nemyslí na věci jako je jídlo, pití a spánek. Jednoduše umírají.

Samozřejmě že vy jste jediná naděje lidstva, která toto může napravit. Jistě, tato zápletka nezní nijak skvěle, ale když nic jiného, tak v sobě skýtá aspoň neotřelost a možnost výřádění se pro level-designéra, který má takto volnou ruku pro tvorbu fantastických světů.

Samozřejmě se žádné fantastické světy a neotřelý design úrovní nekoná, příběh se nám připomene jen v zastaralém a odpuzujícím intru, na nějaké jeho vyprávění a prohlubování je třeba zapomenout. Ideální způsob, jak zazdít solidně vypadající nápad.

  
Hlavní hrdina * Pojďte tancovat, securiťáci * Tady bych si úspory nenechal

Přidejte do hry alespoň jeden totálně hloupý prvek

Jedním z cílů hry je dostat lidi pryč z oné virtuální reality (tím druhým je její zničení). Problém je, že chcete-li panáčka osvobodit, musíte ho zabít a následně sebrat jakýsi levitující předmět z panáčka se objevivší. No to je přece naprosto dokonale zvrácené! V jaké jiné hře můžete naprosto beztrestně likvidovat vše co se hýbe a zároveň tím páchat dobro?

Hm, zní to podobně úchylně asi jako kaviár z Lega. Každopádně když si nebudete dostatečně jisti, že vaše hra je tím nejhorším co se může na trhu vyskytovat, pro jistotu do ní přidejte něco podobného.

Dělejte design úrovní s cílem vyvolat pocit na zvracení

Ošklivé levely jsou základ. Že v UC hrozí variabilita a možnost vyskytnutí se zajímavé úrovně? Zmršený level design toto nebezpečí zažehná. Potom je úplně jedno, že v Utopia City je šestice prostředí jako třeba hotel, policejní stanice, kasino nebo banka. Nelogickou, odpudivou a stereotypní stavbou levelu lze snadno dosáhnout frustrace.

Že v hotelu jsou tři patra dělaná stylem „CTRL + C & CTRL + V“? Že to samé platí v podzemí policejní stanice u kanceláří? Nechte hráče bloudit tímto prostředím s cílem nalézt nějaký předmět. Část vnitřních prostor banky udělejte ve stylu vědeckého komplexu či elektrárny.

Takto navrženými úrovněmi dokonale znechutíte hráče. V Utopia City se to podařilo měrou vrchovatou.

  
Toho piva jsem měl asi moc* Něco mi tu nesedí * „Sympatická“ dáma*

Hlavně ať se to nedá hrát!

Dobrá hratelnost je totiž tím nějvětším nepřítelem vývojáře „her“. Solidním základem je mít hnusný level design. Máme? Paráda. Nuže, do těch odporných a stereotypních úrovní vrhněte hráče s úkolem něco získat – v případě UC jeden z artefaktů, co pomůže v boji pro virtální realitě. Samozřejmě za tím artefaktem musí být složitá cesta, během níž je třeba nalézt klíče, zrušit bezpečnostní opatření atd... Tato složitá cesta nutí hráče projít levelem skrznaskrz, což je skvělé pro navození stereotypu a nudy.

Pro jistotu do hry našroubujte zoufale špatné provedení bullet time, který hráč získá díky artefaktu. V Utopia City máme. Dále je potřeba nějaký herní systém, který stoprocentně bude hráče mučit a frustrovat. Inspirujte se od pánů z Parallax Arts.

Jak jsem řekl, cílem je získat artefakt. Pokud na cestě k němu budete konat dobro (=zabíjet vše co se hýbe), půjdou po vás stráže a potom i vojáci se samopaly. Proto by bylo dobré učinit přestřelky co nejnudnější, třeba díky nenápadité pětici zbraní, mj. kulometu, jehož muška při střelbě poskakuje víc než splašený opilý kůň. Dále si pomožte spoustou nepřátel s inteligencí blížící se té Homera Simpsona, jejichž jediným taktickým manévrem je dělat při střelbě střídavě dva kroky vpřed a dva kroky vpřed. Tyto výtečníky navíc nechejte neustále se respawnovat „odnikud“. Ano, síla negativního zážitku je potom podobná jako při sledování projevu pana Paroubka ze dne 3.6. 2006.

  
„Typická“ hotelová komora* „Typické“ prostředí banky * Tady ani bullet-time nepomůže *

Donekonečna se respawnujícím protivníkům se dlouho neubráníte, proto je potřeba mise plnit spíše pacifistickým stylem a v klidu proplouvat prostředím. Samozřejmě je utopie si myslet, že v UC si můžete svobodně vybrat mezi dvěma styly hraní. Nemůžete. Mírový styl je sice efektivnější, leč také nemáte velkou svobodu. Přispívá k tomu zmiňovaný level design, kde někdy prostě musíte někoho zabít. Příklad: Na policejní stanici je potřeba odemknout výtah stiskem tlačítka. Samozřejmě se ono tlačítko nachází v jedné malé kanceláři, kde je ale strážník. Jeho pozornost nelze nijak odlákat, musíte ho prostě zabít, buď jako buď. Postavy v UC mají navíc zajímavou vlastnost - chtějí člověka zabít třeba i jen kvůli stisknutí klávesy na klávesnici cizího PC.

Sice když budete nějaký čas schovaní v rohu a ani nedutat, naštvané stráže s krvavýma očima se uklidní a můžete pokračovat mírovým stylem, ale nebojte se, stupidním přestřelkám neujdete – když ne jindy, tak aspoň v závěru mise se vždy budete muset pobít s nepřáteli.

Utopia City ukazuje nádherný příklad toho, jak systematicky zničit i zárodky dobré hratelnosti.

Technické zpracování co nejvíc odflákněte

V tomto bodě Utopia City přímo exceluje. Grafika je odporná jak opilecké zvratky, modely postav ve hře se opakují, aspoň trochu realistická animace pohybů znamená pro autory UC asi totéž, co rovná daň pro komunisty, čili sprosté slovo.

To, že hlavní hrdina je zhruba stejně sympatický jako pan Filip a že většina postaviček při rozhovoru ani nehýbe pusou, to je už jen podružný detail.

Světlé stránky hry
  • Názorný odstrašující příklad pro vývojáře, jak nedělat hru
Temné stránky hry
  • Podání příběhu
  • Technické zpracování
  • Hratelnost
  • Zkrátka všechno

Hudba, dabing a zvuky jsou také zvládnuty na „jedničku“. Pokud se náhodou stane, že mdlou až polomrtvou hudbu zaznamenáte, musíte si zákonite položit otázku „K čemu to tu je?“, dabing se profesionalitě blíží stejným způsobem, jako policejní špičky vzorným řidičům a lepší zvuky by vyluzoval i můj malý synovec hrající si s plastovou pistolkou.

Daleko lepší technické zpracování předvedl i první Half-Life z roku 1998.

Epitaf

Kdyby hra Utopia City měla status freeware, tak rozhodně není třeba se na ní takto vyřádit. Ne že by jako freewarovka mohla udělat díru do světa, ale nebylo by při hodnocení třeba tolik negativismů. Problém je, že tato „hra“ se prodává za cenu kolem tisíce korun. Za cenu kolem tisíce korun se dá koupit Half-Life 2, za šest stovek můžeme mít Half-Life 1 Anthology (HL1 + datadisky). Proto není třeba být hodný, naopak, vedle těchto her vypadá UC jako kus velkého zeleného chrchelu na stole luxusní restaurace. Nicméně jedno pozitivum tu je – UC je skvělý příklad toho, jak nemá vypadat počítačová hra.

Grafika: 1/10
Hudba: 3/10
Zvuky: 2/10
Hratelnost: 1/10
Edukativní přínos: 8/10

Chcete-li někoho odradit od hraní her, nechte ho zahrát Utopia City se slovy, že jde o nejlepší hru roku. Chcete-li někomu ukázat na odstrašujícím příkladě, jak nemá vypadat hra, nechte ho zahrát Utopia City. Chcete-li se aspoň trochu pobavit, v žádném případě nehrajte Utopia City.

Celkové hodnocení: 2/10

Diskuze (62) Další článek: Preview: Half-Life 2 Episode Two – Alyx nezemřela

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,