Zazářili v kinech, získali si srdce mnohých dětí i dospělých. Nyní přicházejí na monitory našich hučících miláčků a mají stejné ambice. Pokud ale nejste kombinací chladnokrevného zabijáka a dítěte, pak je velmi malá pravděpodobnost, že by si vás hra získala. Do titulu „úžasná“ jí totiž ledasco chybí.
Platforma: PC (existuje i pro PS2, Xbox a GC)
Typ hry: akční plošinovka
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: 800 MHz CPu, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta, 660 MB na HDD
Doporučená konfigurace: P4 1,4 GHz CPU, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 2500XP, 512MB RAM, 64 MB grafická karta Ati Radeon 9500
Výrobce hry: Heavy Iron Studios
Distributor hry: THQ
Distributor pro ČR: CD Projekt
Homepage: http://www.thq.com/theincredibles
Filmové hry to nemají lehké. Sice už dávno neplatí pravidlo, že hra podle filmu musí být automaticky šmejd, ale pořád vládne určitá opatrnost. Úžasňákovi ale mají v ruce hned několik trumfů, jak se něčemu takovému vyhnout. Řadu postav, z nichž každá má své vlastní schopnosti, kulisy příběhu, které jsou přímo stvořené pro hru a svižný děj, z něhož není těžké nějaký ten herní titul poskládat. Výsledek přesto není ani zdaleka tak „úža“, jak by se mohlo zdát.
Co myslíte, hledí vstříc světlým zítřkům? * Někde tady přeci musí být * D...
Na začátku se ocitáme se na střeše budovy v těle pana Úžasňáka. Seznamujeme se s jeho pohyby a schopnostmi a postupně zjišťujeme řadu věcí. Nepřátelé sice příliš chytrosti nepobrali, ale je jich vždy poměrně dost, díky čemuž se nemusíte bát o zlenivění svých prstů. Animace je velice příjemná a vystihuje atmosféru filmu. Je tu však také syndrom neposlušné kamery, který již mnohé hráče tolik potrápil v jinak povedeném Spider-Man: Movie. Tenhle problém je sice částečně ošetřen tlačítkem pro kameru, ale ani to mnohdy nepomůže, protože ta se v některých situacích sama „ochotně“ zaměřuje a tím pádem se nemůžete podívat nikam jinam (tedy můžete, ale kamera se opět přetočí zpátky). Díky tomu je třeba hledání doplňovačů zdraví během boje s bossem problém, protože prostě nevidíte za sebe a tak hledáte naslepo a ztrácíte drahocenné vteřinky.
Pomalá frustrace
„Vstřícná“ kamera má pak hned několik vtipných pomocníků. Jedním z nich je posun při úderu. Postava po útoku učiní krok. Vzhledem k tomu, že se polovina hry odehrává na vysutých plošinách, je ten jeden krok neskutečně protivný. Nepřátelé mají tendenci vtipně chodit ke kraji, vy se za nimi vydáte, svou rukou zákona je rozmete, ale ten jeden hloupý krok vás shodí do propadliště dějin – a jdete znovu. Teď si říkáte „hold se bude častěji umírat“. Tak jednoduché to ale není. Většinou totiž spadnete na místo, kde už jste byli. A tím pádem se musíte zase prokousávat nahoru. Skákat z plošiny na plošinu, neustále si při tom urovnávat kameru a když se vám poštěstí, zopakujete si tu cestu maximálně dvakrát (já jsem to štěstí pokaždé neměl).
Plížením plaváním vpřed * Jedna ze střílecích meziher * Pozor, laser
Hru postupem času opustí i počáteční lehkost a invence. S dalšími levely se zdá být interaktivita čím dál menší a i rozmanitost prostředí se vytrácí. Na začátku hry se sice dostane hráč během pár desítek minut z vrcholků budov do hořícího domu a následně na tajuplný ostrov, ale tím se jaksi veškeré nápady vyčerpaly. Cesta pralesem se zdá téměř nekonečná a vinou nechtěných pádů k tomu skutečně nemá daleko. Podobně nekončící se zdá i procházení ostrovního komplexu. Místnosti mají sice různá rozložení, ale nic moc v nich dělat nedá (vlastně v nich nejde dělat vůbec nic). Díky tomu je princip akorát v tom vlézt dovnitř, vymlátit všechno, co se hýbe, zmáčknout pár čudlíků a tím si otevřít dveře do další místnosti, kde hráče čeká to samé.
Tvůrci navíc totálně nevystihli obtížnost některých pasáží. Především souboj s robotickým pavoukem je až neskutečně obtížný a jeho zničení bude pro mnohé hotovým triumfem (jde o zdaleka nejobtížnějšího soupeře ve hře). Fakt, že zhruba v půlce hry budete muset s tou samou obludou bojovat znovu (a to se mezitím přiučila několik nových triků) rozhodně chuť k hraní neposílí. Naopak jde o jeden z těch prvních momentů, kdy zauvažujete, zda by nebyl dobrý nápad hru z disku okamžitě smazat. Vzhledem k tomu, že v několika místech je i pro staršího hráče těžké poznat, co že se to po něm vlastně chce, nejsem si tak úplně jist tím, komu je vlastně hra určena.
Ten pán vypadá... Naštvaně? * A má k tomu VELKÝ DŮVOD * Sáh a hmát
Jistým zpestřením by se mohly jevit pasáže, ve kterých si zastřílíte, ale i zde se tvůrci nevyhnuli naprosto zbytečnému nedostatku. Zaměřovačem lze totiž pohybovat pouze prostřednictvím šipek. Myš lze užít sice při ovládání postavy (ale upřímně - tím vzniká ještě větší zmatek, než když se spoléháte na zaměřovací tlačítko), ale z nějakého nepochopitelného důvodu není nadefinována jako možný ovladač střelby. Díky tomu se potencionálně šťavnaté střelecké pasáže stávají zkouškou hráčské trpělivosti. Co se interaktivnosti prostředí týče, dá se toho sice celkem dost zničit a co není přibité se dá uchytit, ale tím veškerá interaktivita končí. Takže vlastně nic, co by stálo za řeč.
Polehčující okolnosti
Krom hezkého ohozu nabízejí Užásňákovi povinné ukázky z filmu, které jsou velmi chytře sestříhané tak, aby hra působila kompaktně. Pokud si pak dáte práci se sbíráním bonusových předmětů, najdete i ukázka ze storyboardů. V souvislosti s tím se však opět nabízí srovnání se Spider-Manem, který toho přeci jen nabídl fanouškům předlohy podstatně více (a v lepší kvalitě).
| Světlé stránky hry |
- Technické zpracování
- Čeština
- Grafika
|
| Temné stránky hry |
- Kamera
- Nevyváženost misí
- Stereotyp
- Ovládání
|
Nutno pochválit též lokalizaci hry do češtiny. Vše je kvalitně přeložené a dabing postav obstarali tíž herci jako ve filmu. Sem tam postavy pronesou nějakou povedenou hlášku a hudební doprovod je také vcelku slušný (leč o rozmanitosti se mluvit nedá).
Pamatuje te se na film? * Hop hop - a letííííííí... * Páni přisluhovači
Úžasňákovi jsou smutnou ukázkou toho, jak může špatná hratelnost potopit jinak celkem slušný titul. Chyby se v tomto případně sice dají spočítat na prstech jedné ruky, ale vinou jejich závažnosti je prostě nelze přehlídnout. Ve výsledku je tak hra pro děti až příliš obtížná a pro dospělého díky frustrující kameře a občas až neskutečné obtížnosti některých misí nevhodná, protože každý dospělý má jenom jedny nervy a poměrně solidní šanci, že po desátém pádu z plošiny neuvážlivým pohybem rozdrtí jinak věrně sloužící klávesnici.
Grafika: 8/10
Hudba: 6/10
Zvuk: 8/10
Hratelnost: 4/10
Na pohled hezká plošinovka, které se jak smrtka kosy drží zbytečné zpátečnické chyby. Pokud máte duši dítěte a nervy slona, pak s chutí do toho. Vy ostatní se připravte na návrat do dětských let. I když nebudete chtít, budete se vztekat jako malé dítě.
Celkové hodnocení: 5/10
