Recenze: Úžasňákovi: Vzpoura Podkopávače – latexová rodina zasahuje

Platforma: PC
Typ hry: Akční plošinovka
Multiplayer: Ano (Dva hráči na jednom PC)
Minimální konfigurace: CPU 800 MHz, 256 GB RAM, 750 MB na HDD, 32 MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD Athlon 2000+, 512 MB RAM, 750 MB na HDD, 128 MB grafická karta
Výrobce hry: Heavy Iron Studios (www.heavy-iron.com)
Distributor hry: THQ (www.thq.com)
Distribuce v česku: CD Projekt (www.cdprojekt.cz)
Homepage: www.incredibles-game.com
Cena: 799 Kč

Kromě klasické laviny nejrůznějších kýčovitostí v podobě triček, podložek pod myš, hrníčků a bůh ví čeho všeho ještě s logem rodinky Úžasňákových se nám před více než rokem nabízela možnost otestovat si kvality hutně profanovaného filmového trháku také na obrazovkách monitorů (příp. televizních přijímačů). Ačkoliv herní podoba Úžasňáků měla za úkol pouze nalákat další natěšené diváky do už tak dost narvaných kinosálů, výsledný produkt nakonec nedopadl vůbec špatně…

Pan Úžasňák a Mražoun v akci * O výbuchy vskutku není nouze * Protivníky můžete zmrazit „ledovým dechem“

Na nedávno vydané druhé pokračování Úžasňáků jsem se tedy mezi prsty rozhodně nedíval. Ostatně ani nebyl důvod: první díl sice dopadl v očích recenzentů rozporuplně (dosvědčit to může například rok stará recenze na Doupěti), nicméně ve výsledku se stále jednalo o vyčnívající dílko, které několika jedincům učarovalo – mojí maličkosti nevyjímaje. Tentokrát je ale pravda bohužel někde jinde. Úžasňákovi: Vzpoura Podkopávače se s prvním dílem mohou srovnávat skutečně jen v detailech.

Koho v minulém díle oslovila různorodá hra za všechny členy rodiny Úžasňákových, ten bude patrně se Vzpourou Podkopávače zklamán. Do akce jsou totiž zapojeny pouze dvě postavy (pan Úžasňák a Mražoun), což sice přináší řadu výhod, nicméně tím hra ztrácí významný kus svého kouzla. Děj samotný nás zavede přesně tam, kde jsme v prvním díle s nejistotou v duši skončili. Proradný Podkopávač si jako první štaci svého ďábelského plánu na ovládnutí světa označil městečko Metroville, které je - čirou náhodou - domovem naší super-rodinky. 

Zatímco paní Úžasňáková spolu s dětmi zůstává na povrchu země a plní si „to svoje“, dvojice hlavních hrdinů proniká do podzemí, kde hlavní záporňák Podkopávač ani na chviličku nezahálí a vytváří si s pomocí robotů svůj vlastní svět; zkrátka a dobře kuje plány na ovládnutí světa lidí. Tedy typické příběhové klišé, kterým v dnešní době neobalamutíte snad už ani ty nejmenší. Ale což, částečnou omluvou mohou být zdařilé in-game animace (podivné je na nich to, že se graficky nepodobají filmu ani hře), které vás doprovází nejen na začátku, nýbrž po každé úspěšně zdolané misi, a místy dokonce i v průběhu rozehraného levelu.

Pozor, hlavně nespadnout! * Boje proti přesile jsou na denním pořádku * Design misí příliš nápaditosti nepobral

Design misí

Game design samotných misí bohužel zaspal dobu. Respektive nezaspal, vůbec se totiž neráčil probudit! Zpočátku sice budete nadšení svižnými přechody mezi povrchem zemským a podzemním bludištěm, nicméně jakmile dokončíte úvodní level, čeká vás ta nudnější část hry – zbylá čtrnáctka misí se odehrává v podzemních chodbách, což po vražedně krátké době vede k frustraci. A světlých okamžiků je k dispozici jen minimum.

Podobně stereotypně je na tom hra i se samotnou náplní. Zapomeňte na hbité a zábavné skákající levely plné drobných úkolů, jako tomu bylo v prvním díle. Kdepak, Vzpoura Podkopávače se omezuje čistě na lineární akci, a to doslova. Váš jediný úkol spočívá v pobíhání (jakýkoliv úkrok z předem nalajnované cesty je nemožný) po levelu – to vše prokládáno zabíjením desítek nepřátel. A ve světlých momentech plněním několika menších úkolů (většinou se jedná o „nadlidské“ přehození páky, najdou se ale i perličky jako vytváření mostu pomocí ledového dechu či zmražení ozubených kol pohánějící mechanismus otevírání dveří).

Začínat budete v mírně poničeném městečku Metroville * Mezi hlavními hrdiny můžete (musíte) libovolně přepínat * Stavíme sněhuláky :-)

Je všechno zlé k něčemu dobré?

Situaci nezachraňují ani protivníci, které na vás zlotřilý Podkopávač v jednom kuse posílá. Bohužel pro hráče vsadil záporný hrdina tentokrát spíše na kvantitu než na kvalitu, což v praxi znamená, že se jednak téměř nezastavíte, ale hlavně si ze všech těchto soubojů odnesete maximálně tak nepříjemný pocit ze špatně stráveného času. Ačkoliv autoři na oficiálních stránkách uvádějí celkem jedenáct různých typů nepřátel obsažených ve hře, výsledek není ani trochu znát. Všechny druhy jsou si velice podobné a do jednoho představují pouze několik plechů stlučených dohromady. Inteligence žádná…

Nyní k tomu pozitivnímu. I když jsem byl zpočátku zklamán absencí celé rodinky v hlavní dějové linii, autoři se s nově načrtnutým konceptem (tedy dvě kooperující postavy) poprali vskutku světově. Aby byla hra zajímavější, máte totiž možnost mezi panem Úžasňákem a chladnokrevným (doslova :-) Mražounem libovolně přepínat. Tato symbióza se překvapivě stává jedním z nejsvětlejších bodů celé hry. Takže zatímco například s panem Úžasňákem odklízíte cestu od dotěrných plechovek, Mražoun ve stejnou chvíli vesele vytváří ledový most přes propast. Umělá inteligence hrdiny, kterého právě neovládáte, není úplně nejlepší, občas vám dokáže pomoci – a v nejhorším případě jej můžete ovládat pomocí několika základních příkazů. Chytře vymyšlené, co říkáte?

Úžasňáci to opravdu nemají lehké

Vzpoura Podkopávače však bohužel neboduje ani po stránce hratelnosti. Jen si to představte sami – koho normálního by bavilo běhat stále po stejných mapách, bojovat proti stále se opakujícím desítkám robotických nepřátel a mezitím plnit hrstku primitivních úkolů? S odpovědí to tentokrát bude poněkud složitější… Děti? Ale kdeže, titul je na ně až příliš složitý. Tak snad znuděné teenagery? Kdepak, ti mají své strategie a střílečky a při pomyšlení na Úžasňáky se jim „zvedá kufr“. A dospěláci mají na práci spousty jiných záležitostí.

Zapeklité, vskutku zapeklité. Autorům nenahrává ani celková herní doba, která představuje slabých šest - sedm hodin. Hodin, které byste jistě snadno dokázali zužitkovat i lepším a podstatně zábavnějším způsobem.

Stojí za hřích?

Ovšem musíme přihlédnout i k technickému zpracování, jenž je jednou z hlavních předností hry. Grafika sice nepatří mezi high-tech třídu, nicméně je zpracována příjemně a na hráče působí až roztomilým dojmem. Pozastavit se musím i u zvukové kulisy, jíž jednoznačně vévodí povedený dabing filmových herců (pochopitelně těch, jejichž hlasy jsme mohli slyšet v české verzi filmu). Podařená hudba a ucházející zvuky jsou pak už jen třešinkou na dortu – technické zpracování si zkrátka zaslouží jedničku. Byť mírně odřenou.

Takovéto sladkosti ale hlavní nedostatky titulu nezamaskují. Mezery v hratelnosti jsou patrné jak díra na ponožce a autoři namísto na zábavu vsadili na prostou akční řežbu. Nicméně pokud „vlastníte“ caparta před/školního věku a v kapse vás hřejí bonusy z výplaty za posední měsíc, zkuste mu hru opatřit – třeba ho to bude bavit. A kdyby ne, může si alespoň prohlížet obrázky na zadní straně krabice :-)

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 6/10
Dabing: 9/10

Průměrná akční hopsačka, které může na trhu dopomoci k úspěchu snad jedině čtveřice známých postaviček na přebalu…

Celkové hodnocení: 6/10