Recenze: Vietcong 2 – džungle města

Vietcong vždy přináší něco nového. S prvním dílem se začaly na svět valit hry s tématikou války ve Vietnamu, druhý díl nabízí i pohled z druhé strany barikády. Přidává však i něco navíc, úžasný multiplayer.

Platforma: PC
Žánr: Realistická akce
Výrobce: Pterodon (
http://www.pterodon.com) / Illusion Softworks (http://www.illusionsoftworks.com/)
Vydavetel v ČR: Cenega (
http://www.cenega.com)
Homepage:
http://www.2kgames.com/index.php?p=games&platform=PC&title=vc2
Minimální konfigurace: procesor 1,5 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta, 3 GB na disku
Doporučená konfigurace: procesor 2,4 GHz, 1 GB RAM, 128 MB grafická karta, 3 GB na disku
Testovací konfigurace: Athlon 64 3200+, 1 GB RAM, GeForce FX 5900, 3 GB na disku

První díl byl jako malý kamínek, co spustil obrovskou lavinu. Před jeho uvedením nebylo mnoho titulů, které by se nějak výrazně zaměřovaly na dobu války ve Vietnamu, zřejmě proto, že pro Američany je neúspěch stále živou jizvou v jejich historii. Ale nejen že byl Vietcong u začátku laviny, přinášel i velmi zajímavou hru z prostředí zeleného pekla na zemi, jak je trefně vietnamská džungle pojmenovávána.

Džungle města

Čas se však mění a s postupem doby podobných her přibývá. S příchodem nového dílu možná zažijete šok - hra se neodehrává v oné pověstné džungli, ale řadí se do dlouhého zástupu městských šarvátek. Ne, že byste džungli vůbec neviděli, vaším hlavním působištěm však bude provinční městečko Hue v době oslav příchodu nového roku - svátku Tet. Hráči jistě tato trojice hlásek zazní v uších jako výstřel, vždyť ofenzíva Tet je pojem sám o sobě.

  
Sbohem lásko, nech mě jít, ... * Most rozbitý-nerozbitý * Tohle je celá vaše hvězdná sestava

Pokud nejste honění v historii, bude vám asi stačit tvrzení, že v roce 1968 podnikly jednotky Vietcongu v době tamních oslav nového roku útok na mnoha frontách proti americkým útočníkům. Nyní je každému jasné, že tahle doba není zrovna tím pravým časem na výlet do Vietnamu. Vy jste však těsně před oslavou vytrženi z místního nevěstince a odveleni starat se o reportéra při párty na radnici.

Proč vám tady popisuji intimní problémy nějakého vojáka, kterého vytáhnou z postele s růžovými prostěradly? Blížím se nenápadně k přesnému zachycení situace v armádě té doby, kterého se vám ve hře dostane. Po chvilce si zvyknete a ostrá slova z úst hrdinů vám budou dokreslovat atmosféru trefněji, než by bez nich bylo možné. Tady jste na bojišti.

  
Stejně se všuchni sejdeme na hřbitově * Po obsazení parku je třeba munice * Fotograf z cesty zvrací okem

(Ne)Lehko na bojišti

Jak vás dříve omezovala džungle, je i zdejší bitevní prostor vymezen jednotlivými ulicemi města, případně různými parky a hřbitovy. Hned zezačátku si však všimnete malých detailů, které mají dokreslovat atmosféru. Abych nebral pořád do úst onen bordel, kde můžete poslouchat za dveřmi, přiblížím situaci o pár misí dále. Procházíte se po domě plném rákosníků a v jedné z bočních chodeb narazíte na místnost se stolním tenisem. Na stole uvidíte dvojici pálek a míček, do kterého můžete střílet.

V tu chvíli také narazíte na první zádrhel - míček vesele odskočí a skončí někde v rohu. Poté, co jsem do něj vyprázdnil zásobník lehkého pěchotního kulometu, klidně dál poskakoval. A podobná situace, jenže s jinými aktéry, vás bohužel překvapí častěji, než byste chtěli. O pár misí později jsem takhle narazil na nepřátelskou barikádu, před níž mi jasně hrdina vysvětloval, že čelní útok je sebevražda. Nebyl bych to snad ani recenzent, kdybych se o něj nepokusil, alespoň abych viděl výsledek.

  
Ár-Pí-Dží! * Zničte tu Avii! * Důmyslné krytí za kolo je základ úspěchu

Sám jsem byl překvapen, když se mi podařilo doběhnout až k valu. Čtveřice okýnek skrývala čtveřici protivníků se čtveřicí kulometů. Po zneškodnění krajních dvou jsem se chystal vydat dál, ale za mými zády se ve vyčištěném okně objevil nový nepřítel. Musím ale uznat, že slova o sebevraždě byla nakonec pravdivá. O co větší však bylo překvapení ve chvíli, kdy jsem barikádu obešel boční cestou a po zabití všech čtyř kulometčíků se další nezjevil.

Kdo s kým?

Obtížnost Vietnam

Klasicky máte možnost zvolit si na začátku jako nejtěžší možnost obtížnost Vietnam. Při té zažijte pravý požitek bez různých radarů, ukazatelů života a stavu nábojů. Hraní je opravdovou výzvou, jediným problémem může být, že předem naskriptovaní protivníci jsou na stejných místech, takže jdete po paměti.Při této obtížnosti také nemáte žádnou možnost hru ukládat, takže stačí jedna dobře mířená střela a …

Vůbec mi tato mise přinesla mnohá překvapení. Velmi rychle jsem si před ní zvykl na zjednodušené ovládání spolubojovníků, jež se skládá z dvojice příkazů jdi/zaútoč (podle cíle) a následuj mne. Tak jsem se plynule vydal obejít barikádu skrz hřbitov, přeskočil půlmetrový plůtek u cesty, zkusil přivolat své spolubojovníky, kteří byli na jeho druhé straně, a zjistil, že to nejde. Že jsou části, které musí hráč projít sám, to bych ještě chápal a uznával, ale tento způsob provedení mi přijde poměrně nešťastný.

  
Česká hra, český jeřáb * A když se objeví rákosník, tak hoch ohluchne * Zahrajete si taky stolní tenis?

Vůbec celé soužití s vaší jednotkou utrpělo, protože kampaň je spíše několik po sobě jdoucích misí, než že by se jednalo o větší souvislosti. Vaši lidé sice mají svá jména, ale pokud o některého z nich přijdete, do další mise jej máte jako nového a bez žádných problémů. Veškerá komunikace se také odehrává na bojové lince, takže ani případně nevíte, kdo že to má zase v hlavě o něco víc olova.

Dalším slabším momentem je pak i výběr zbraní, který je nyní plně automatický a nemůžete doufat, že do příští mise půjdete s poctivě ukořistěným Dragunovem. A často tak nadáváte jako já, protože si některou zbraň oblíbíte a už ji v životě neuvidíte. A na dálku je rozdíl mezi útočnou puškou a odstřelovačkou sakra poznat. Což mi připomíná jeden vtipný moment, kdy jsem odstřeloval útočnou puškou protivníky u stacionárního raketometu. Už jen trefit ony tři pixely byl docela problém, když jsem však takhle zničil kolem čtyřicítky raketometčíků, začalo mi to připadat trochu divné. Nutno poznamenat, že jsem o chvíli později zjistil, že řeka mezi námi je uprostřed rozdělena neviditelnou bariérou, která je pouze průstřelná, ale neprůchodná.

  
Kapesní granátomet má zvláštní účinky * Těsně po hlavostřelu * A opět na hřbitově, kde jsou v hrobech zbraně

Aj, aj, blíží se AI

Po celou dobu jsem se setkával s velmi zvláštní umělou inteligencí, která zvládala pouze naskriptované situace, zde tomu však byla nasazena koruna. Mým cílem totiž bylo zničit most, abych mohl projet lodí. Při přiblížení se k němu však oni raketometčíci most odpálili a jeho část zůstala ve vodě. Pokud se tedy člověk vodou nepřiblížil, pak viděl nejen celý most původní, ale i jeho zbytky pod ním. Uznávám, že tohoto pohledu se běžnému hráči nedostane, ale přišlo mi to trochu divné. Stejně tak je zbytečné jakékoliv plížení, nepřátelé přesně vědí, kde se jim objevíte. Jen si představte odstřelovače, který při vašem příchodu stojí čelem ke dveřím a zády k oknu, ze kterého ještě před chvílí střílel.

Což mi připomíná, že jsem vždycky chtěl být odstřelovačem a po setkání s tímto týpkem už chápu proč. Nejen že přesně věděl, kdy a odkud přijdu, navíc po prvním nahlédnutí do místnosti získala moje hlava dvojici nových otvorů, na každé straně jeden. Místo plížení a krčení se je totiž nyní v módě přímý útok. Jenže při překvapivém náběhu do oné kanceláře a vykropení třicítky nábojů se milý protivník klidně otočil od krvavého fleku za sebou a jal se mi vysvětlovat výhody třetího oka skrze hlavu. Přitom normální nepřátelé po jedné ráně padají, zvláštní.

  
Prázdná nábojnice letí bokem, stejně jako prázdná hlava protivníka * Vnitřek kostela skrývá hranici * Po boji je možno zajít do sklípku. Teda tady při boji.

Možná se teď podivíte, proč se v závěru objevuje tak vysoké hodnocení, když zde jen házím špínu. Důvodů je více. Předně je to propracovaná, i když výrazně kratší, kampaň za Vietcong, hlavní těžiště hry však spočívá úplně někde jinde. Trochu napovím, že přestane být důležitá inteligence předem naskriptovaných protivníků. Ano, správně, jedná se o multiplayer.

Konec samotky

S živými hráči si totiž užijete mnohem více zábavy, a to díky hromadě dobrých rozhodnutí. Jako první bych jmenoval skvěle ztvárněné zbraně, kdy v boji poznáte mezi nimi každý rozdíl. V prvním díle vše řešil AK-47, který měl dost síly i nábojů na veškeré souboje, tady si však s jednou zbraní těžko vystačíte ve všech situacích. Každá ze zbraní má své klady i zápory, které se projevují dost výrazně na to, aby člověku stálo strávit dost času úvahou nad dobrým výběrem. Stále se bavím o multiplayeru, i když jsou ve hře pro jednoho hráče zbraně podobě odlišeny, dvojice Děrgajev-Dragunov řeší veškeré problémy.

  
Krajinka se zajatci a kostelem * Příběh je podáván jako záběry z války * Loď Spojených Států Anarchistických

Dále pak snad každého potěší široká škála map, ze kterých si vyberete jak prostory pro pár hráčů, tak i rozsáhlá bojiště, jejichž objetí trvá poměrně slušnou dobu. Já se ještě nezmínil o vozidlech? Ano, při hře více hráčů můžete konečně využívat vašich řidičských dovedností, stejně jako trénovat střelbu z jedoucího džípu. A až zasáhnete cíl za jízdy i pistolkou, můžete si říkat, že hrát opravdu umíte.

A říkat vám to budou i ostatní hráči, protože na serverech postupně dosahujete vojenských hodností a každý uvidí, že se ke hře připojil jakýsi vojín, nebo armádní generál s pažbou plnou zářezů. Přitom ale na každé mapě začínáte všichni stejně, od nuly, a jen postupně nabíráte hodnosti. Zpočátku potkáváte pouze záklaďáčky, jako jste vy sami, později se ale ukáže, kdo je dobrý na kterou specializaci.

Jak na to?

Co by to však bylo za multiplayer bez různých druhů boje. Od klasického deathmatch, kde bojujete prostě všichni proti všem, a jeho týmovou obdobu, přes boj o vlajku, až po spolupráci proti počítačem ovládaným jednotkám. A to nemluvím o assaultu, který je svojí podstatou podoben stejnojmennému modu z Unreal Tournament, kdy plníte úkoly.

Světlé stránky hry
  • Multiplayer
  • Vyvážené zbraně
  • Kampaň za Vietcong
  • Jednoduché ovládání spolubojovníků
Temné stránky hry
  • AI
  • Hardwarová náročnost
  • Občasná nelogičnost
  • Nekonečnost protivníků

Hru pro jednoho hráče tak můžete brát pouze jako nějakou rozcvičku před multiplayerem, který je opravdu silnou stránkou hry. Sice můžete nadávat na hardwarovou náročnost (i při nižších detailech se hra na nejrychlejším redakčním stroji občas sekala), můžete si však být jistí, že po stránce hratelnosti, hudby a zvuků dostanete úžasnou akci pro více hráčů.

Grafika: 7/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10
Singleplayer: 6/10
Multiplayer: 9/10

Pro jednoho slabší hra, která se velmi rychle mění ve skvělou řežbu ve více hráčích. Navíc díky příznivé ceně snad není jediný důvod české hry nekupovat.

Celkové hodnocení: 8/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Akce
Výrobce: Illusion Softworks | Webové stránky hry
  • Vyvážená ostrost výraziva
  • Perfektně nadabované, včetně Vietnamců
  • Kvalitní válečná atmosféra
  • Vtipné momenty v multiplayeru
  • Občasné zvláštnosti prostředí
Diskuze (11) Další článek: Steven Spielberg míří do herní branže

Témata článku: , , , , , , , , , , ,