Recenze: Virtua Fighter 5 – když se dva smějí, třetí se pere

Martin M. Boček 13. března 2007

Nejlepší bojovka současnosti… Je třeba psát víc, abyste měli důvod číst dál?

Platforma: PS3, Xbox 360
Žánr: bojovka
Výrobce: Sega AM2 (www.sega-am2.co.jp)
Vydavatel: Sega (www.sega.com)
Homepage: www.virtuafighter.jp; http://www.sega.com/gamesite/vf5/
Mezinárodní VF komunita: www.virtuafighter.com
Česká VF komunita: www.virtuafighter.cz

VF série byla oproti ostatním 3D bojovkám vždy výjimečná zejména tím, že byla… Jiná. Propracovanější. Ale jak na adresu VF4 kdysi napsali v jistém herním časopise – jak moc může být hra propracovaná, aniž by byla propracovaná příliš?

Tato věta, ačkoli se na první pohled nemusí zdát, je velmi výstižná. VF4 totiž kladl velký důraz na velmi složité techniky, dokonalé načasování akcí a jejich precizní provedení – a v mnoha případech je dokonce upřednostňoval před tím, co je obecně považováno za merito všech bojovek – tedy odhad soupeře. U top hráčů nebyly ničím neobvyklým techniky, které vyžadovaly koordinované mačkání všech tří tlačítek a příslušného směru s frekvencí (bez nadsázky) 20x za sekundu; načasování určitých sérií akcí se provádělo až s přesností na jednu šedesátinu sekundy…

Nespi! Tohle není cirkus, tohle je Lau * Zezadu a na dámu? Že se nestydíš!

Snad právě tohle bylo příčinou vzniku fenoménu tohoto nekorunovaného krále bojovek. Zatímco v Japonsku, zemi zasvěcené všemu šílenému a hardcorovému, VF jen vzkvétal, ve zbytku světa byla jeho komunita co do počtu jen zlomkem oproti fanuškům hlavních konkurentů – Tekkenu a Soul Caliburu. Ne každému vyhovovala hra, která vyžaduje roky a roky tvrdé dřiny, pokud chcete být opravdu dobří – a kdybyste náhodou měli pocit, že dobří jste, stačilo se pár minut dívat na zápasy japonských špiček a zas vás to přešlo.

Tohle všechno se ale rozhodli tvůrci v novém dílu změnit. Tvůrci VF se rozhodli zpřístupnit své dílo širší veřejnosti a značně ubrali na oné hardcorovosti VFku vlastní. Pořád je to VF. Ale má mnohem blíž k Tekkenu než kdy mělo.

Jistě, hardcore techniky zde jsou – ale již ne tak účinné jako dříve. Nyní již nestačí ve správné chvíli zmačknout čtyři kombinace tlačítek za třetinu sekundy k tomu, abyste se s prakticky stoprocentní jistotou ubránili jakémukoli soupeřovu útoku (No dobře, uznávám. V ČR tuto techniku zvládají maximálně dva lidé. Maximálně. Ale i to je dost). Drobnými změnami v systému pohybu a v trvání různých technik (hlavně úhybů do stran) se povedlo autorům dosáhnout toho, že nyní se vám mnohem víc vyplatí riskovat a zkusit odhadnout soupeře a jeho reakci na vaše útoky než se spoléhat na naučené postupy.

Z očí do očí... Jen jeden si na to musel dřpenout * Myslíš si, že seš tvrďák..? * David a Goliáš

To je, obzvláště pro nováčky, velmi podstatná novinka. Čas potřebný k naučení se VF na slušné úrovni (tedy úrovni, kdy jste již schopni jít na turnaj a uhrát i se zasloužilými členy české VF komunity alespoň pár bodů) se tak snížil z nějakého půl roku až roku na zhruba dva měsíce. Jistě – chcete-li se vyrovnat Japoncům, čekají vás stále ještě dlouhé roky dřiny. Ale to už je jiná kapitola.

VF5 samozřejmě přináší celou řadu změn a úprav co do hraní. Nejedná se sice o takový skok kupředu, jaký kdysi představovalo VF4, ale již po chvíli si všimnete mnoha vylepšení. Asi tím nejpřínosnějším je plynulost bojů – a teď nemám na mysli vylepšení animací, ale prosté rozšíření možností pohybl jednotlivých postav. Často je možné odehrát celý zápas tak, že soupeř má pocit, že na něj používáte jednu jedinou, plynulou sérii útoků. A zejména pro diváky je to pak opravdu zážitek.

Další podstatnou změnou je zavedení nového způsobu pohybu – kromě již klasického evadu (úhyb do strany) přibyl i takzvaný „útočný pohyb“. Na první pohled připomíná zmíněný obranný úhyb, ale postava se při něm pohybuje méně do strany, ale o to více dopředu. Při správném načasování vám umožní uhnout soupeřovu útoku a ocitnout se vedle něj, nebo klidně i za ním – a pak už jen stačí vhodný útok a půlka života je pryč.

Kage je stylový, smrtící a... A stylově smrtící * Trocha romantiky při západu slunce * Uznejte sami... Ta grafika prostě stojí za to

A pak jsou tu samozřejmě jednotlivé postavy. Kromě toho, že zde najdete všech 15 bojovníků z minulého dílu (a samozřejmě je tu i boss v podobě paní Dural), jsou tu i dva nováčci. První z nich je Eileen, mladá číňanka bojující stylem opičího kung-fu. Jedná se o postavu, která by se dala označit za šílenství nacházející se někde uprostřed mezi Lionem a Shunem (pro neznalé – Lion používá kung-fu styl kudlanky nábožné a Shun je mistrem umění opilé pěsti). Disponuje obrovskou škálou sérií útoků, které je navíc možné v nejrůznějších částech přerušovat pomocí jejích speciálních pohybů. Ve výsledku pak Eileen dokonale splňuje již dříve popsanou změnu ve VF5 – pokud stojíte proti ní, máte často pocit že jste za celou dobu nedostali ani nejmenší šanci pokusit se o útok. Prostě vás zasype sériemi úderů a… A pak jste najednou mrtví.

Druhou novou postavou je El Blaze, wrestler lehké váhové kategorie bojující mexickým stylem Lucha Libre, který je zejména v Japonsku velmi populární. Lucha Libre se vyznačuje velkým množstvím různých akrobatických kreací, skoků a salt. Tam, kde se klasický wrestling snaží zaujmout surovou brutalitou staví tento styl na eleganci a grácii. Samotná postava El Blazeho je založená na legendárním luchadorovi jménem Rey Misterio Jr., stejně jako většina jeho pohybů. A pokud byste při pohledu na Blazeho nevěřili, že něco takového je možné… Tohle vás možná přesvědčí.

Tohle opravdu není render ani animace, tohle je ze hry * Ještě rozcivičt a jdeme na to * Vode je možná špinavá, ale vypadá úžasně...

VF4 přineslo do bojovek možnost customizace – tedy možnost upravit si vzhled jednotlivých bojovníků. Ať již šlo o změnu barev kostýmu, o ověšení různými předměty, oblečení do jiných hadříků či rovnou zcela nový účes – tohle vše jste měli k dispozici a tímhle vším si mohli jednotlivé bojovníky přizpůsobit podle svých představ. Později tento koncept převzal Tekken 5, ale nedokázal jej dotáhnout ani zdaleka na úroveň VF4 – ale pak přišel Soul Calibur 3 s možností zcela si vytvořit svého bojovníka. VF5 se tomuto snaží konkurovat jak to jen jde – máte zde doslova stovky předmětů pro každou postavu a můžete je různě kombinovat. Kombinováním nemyslím pouhé kombinování košile, brýlí a bot. VF5 nabízí možnost na postavu navěsit několik různých věcí příslušejících stejné části těla – například brýle, náušnice a kroužek do nosu. Jistě, zní to obyčejně, ale takovouto volnost nenabízel ani již zmiňovaný SC3.

S customizací souvisí i úžasná grafika, kterou VF5 nabízí. Ne nadarmo si VF5 na loňské E3 vysloužil ocenění „nejlepší grafika“ a titul „jediný opravdu next-gen vizuální zážitek“. Dnes již sice to, co bylo před rokem neuvěřitelné, vypadá „jen“ úžasně, ale i tak… Vidět VF5 v pohybu v HD rozlišení na kvalitní televizi je skutečný zážitek, který navíc podbarvuje monumentální hudba jako vystřižená z SC.

Světlé stránky hry

Jednodušší start pro nováčky

Plynulejší návaznost pohybů

Grafika

Útočný pohyb

Změna časování některých akcí

Dvě nové postavy

Customization

Temné stránky hry

Stále nutnost některých just frame

Není pro davy

VF5 je hra, která spojila to nejlepší z předchozích dílů s tím nejlepším od konkurence. Úžasná grafika, skvělá hratelnost a vyvážený systém zaručují zábavu na dlouhé, dlouhé roky. A pokud fenoménu VF opravdu propadnete, doufám, že se setkáme na stránkách české komunity – VFK.