Recenze: Virtua Tennis 2009 – nejmodernější Pong s Federerem na krabici

Top Spin 3, nebo Virtua Tennis 2009? Kdo bude králem tenisových dvorců? My, v Doupěti už máme jasno. Proč?
Kapitoly článku

Virtua Tennis 2009 přitom umí přepnout na vyšší rychlostní stupeň a pořádně vás prohnat. To se ale děje až později, na profesionálním okruhu a zejména v závěru, kdy anonymní masu fiktivních jmen vystřídá několik licencovaných hrdinů (Federer ani Nadal nechybí). O to víc nechápu, proč musí hráč mezitím protrpět 20 hodin neuvěřitelně nudných soubojů a jednoznačných zápasů.

Obzvlášť, když se hrají pořád na stejných kurtech, které budete po jedné či dvou sezónách znát zpaměti (na jednom místě se totiž hraje víckrát do roka – jednou turnaj pro hráče od 100. místa žebříčku, o týden později jiný pro 50. a lepší). Když se prokoušete trojkolovým pavoukem (naštěstí se zápasy hrají zpočátku jen na dva gamy), tak na vás čeká pohár a slavnostní animace. Skvělé! Jediná škoda, že pohár i animace jsou na všech turnajích úplně stejné.

Je nepochopitelné, proč musí hráč mezitím protrpět 20 hodin neuvěřitelně nudných soubojů a jednoznačných zápasů


Celý režim World Tour tak vyznívá velice zvláštně. Jako kdyby byl jeho vývoj násilně ukončen, když nějakou chytrou managerskou hlavu v polovině tvorby napadlo, že se stávající věci jen zduplikují, natáhnou a „nikdo nic nepozná“. Možná jsou to jen recenzentovy fabulace, každopádně režim World Tour by rozhodně byl zábavnější, kdyby hráč musel projít pouze poloviční porcí zápasů

Pong a Virtua Tennis 2009

Dění na kurtech je typické „virtuatennisovské“. Do tenisového slovníku přidává nové pojmy, jako jsou volejbalový dvojblok, bezchybnost, absolutní přesnost. Naopak odebírá například slůvko aut. Borci a borkyně se ve hře zkrátka nemýlí. Můžete se snažit jakkoli chcete, mlátit do míčku třeba z výskoku, ale protivníka na síti zkrátka neprostřelíte. On totiž dokáže vybrat i smeč. Jediná šance je ho obstřelit, nebo využít perfekcionismu hry a přelobovat jej (vždy trefíte rožek kurtu). Bohužel soupeř se může rychle vrátit a v jakkoli akrobatické pozici neomylně zasmečovat do protilehlého rohu hřiště.

virtua tennis 2009 01.jpg virtua tennis 2009 02.jpg

Aut je sprosté slovo, které se může používat snad jen při nepovedeném podání. V zápase se s ním střetnete málokdy. Všechno jde vybrat, všechno jde odehrát, síť neexistuje.

Zápas Virtua Tennisu je tak na nejvyšších obtížnostech soubojem dvou (až čtyř) bezchybných robotů, kteří se navzájem snaží na sobě „vytlouct bloky“, respektive dostat protivníka do tak nevýhodné pozice, aby se nestihl vrátit, zatímco vy míček pošlete na protilehlou stranu kurtu.


TIP: Nejrychleji se zlepšuje hráč pomocí splněných úkolů v akademii. Nenechte se proto odradit prvními nezdary, všechny úkoly jsou splnitelné.


Zkrátka je to jako již zmiňovaný Pong, pouze místo jednoduchých plošinek ovládáte polygonové postavičky. Ty však disponují podobnými charakteristikami – jsou neprůstřelné, rychle se pohybují a jejich hlavním cílem je zmást protivníka a dostat míček za jeho záda.

Tráva, antuka či beton jedno jsou

Tvůrci totiž vsadili pouze na dva typy úderů (+ lob) a s těmi příliš kouzel nevyčarujete. Prakticky neexistuje možnost kraťasu. Můžete falšovat míče, jak chcete, ale stejně je protivník vždy vrátí do kurtu... a tak nezbývá nic jiného než pongovsky protivníka rozběhat a prásknout mu míček do protipohybu nebo tak daleko, aby jej už nedoběhl a zázračným způsobem nevrátil zpět. To je (podobně jako v Pongu) občas docela časově i fyzicky náročné.

virtua tennis 2009 07.jpg

Odezvy jednotlivých povrchů (tráva, antuka, uměliny) se příliš neliší. Asi by bylo nespravedlivé říkat, že vůbec. Nicméně pokud by tvůrci změnili jejich barvy, asi by vám pěknou řádku zápasů trvalo, než byste je rozlišili. Něco podobného se dá říct i o hráčích.

Zápas Virtua Tennisu je tak na nejvyšších obtížnostech soubojem dvou (až čtyř) bezchybných robotů, kteří se navzájem snaží na sobě vytlouct bloky


Samozřejmě, Nadal je levák a i v režimu World Tour se můžete specializovat, což je v klíčových momentech znát, nicméně opět nejde o žádný revoluční skok. Pouze minoritní úpravy. Ostatně i počítač je víceméně omezen logikou hry a hračičkové střídající údery nemají šanci (není co střídat).

Dva roky, ideální doba na nový Virtua Tennis

Výsledkem jsou rozpačité pocity. Virtua Tennis se nikam neposunul ani nijak výrazně nezlepšil. I grafika vyvolává podobné pocity – nenadchne, neurazí. Vypadá to, že největší důraz byl kladen na realistické ztvárnění licencovaných tenistů a tenistek, zatímco anonymní hráči (včetně vámi vytvořeného) jsou v první fázi chorobného přerodu v zombie (zapadlé oči, nepřítomný výraz). Korejští hráči jsou snědší, ale oči mají stejně velké jako Evropané (kdo by se sakra dělal s nějakýma šikmýma verzema, že?).

virtua tennis 2009 05.jpg virtua tennis 2009 06.jpg

Vše je takové jako by narychlo připravené. Když člověk začne hloubat pod povrch věcí, objeví spoustu nesrovnalostí a nelogických zákonitostí. Ve finále předposledního turnaje hrajete se světovou dvojkou (vy jste jednička) a zvítězíte. Na následujícím turnaji se ve finále opět utkáte se světovou dvojkou, ale světe div se, je to úplně někdo jiný.

Přitom v mezičase se nic jiného nehrálo. Podobných příkladů je ve hře vícero. Kdyby tvůrci radikálně překopávali logiku hry, vymýšleli nové funkce nebo měnili ovládání, dá se to pochopit. Ale takto? Virtua Tennis 2009 spíše vypadá na důsledek ranního telefonátu: „Hej, koukám na kalendář… a poslední Virtua Tennis vyšel předloni. Nejvyšší čas vydat něco novýho.“ A podobný přístup si příliš vysoké hodnocení nezasluhuje.

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Sportovní | arkádový tenis
Výrobce: Sumo Digital | Webové stránky hry
Začátek prodeje: červen 2009
  • v multiplayeru zábavná záležitost
  • 20+ licencovaných tenistů a tenistek
  • minihry (byť neoriginální)
  • stereotypní hratelnost
  • neuvěřitelně zdlouhavý režim World Tour
  • nerealistické údery
  • nedoladěnost
  • nic nového pod sluncem
Kapitoly článku

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,