Recenze: Virtua Tennis: World Tour - Federer do kapsy

Virtua Tennis je rozhodně nejlepší tenisový simulátor pro PSP. Dost možná za to může i fakt, že je ve své kategorii jediným, ale rozhodně má i jiné přednosti.
Recenze: Virtua Tennis: World Tour - Federer do kapsy

Martin DemigerPlatforma: PSP
Žánr: Sportovní
Multiplayer: Ano
Výrobce: Sumo Digital (
www.sumo-digital.com)
Vydavatel: Sega (
www.sega.com)
Distributor v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Homepage:
http://www.sega.com/gamesite/virtuatennis/index.php

Když před sedmi lety vyšel první Virtua Tennis, nevyvolal takový rozruch, jak se očekávalo. Hra sice vynikala na svou dobu neuvěřitelnou grafikou a především chytlavou hratelností, její první verze však byla určena pouze pro herní automaty, a tak se mezi hráči moc nerozšířila. Naštěstí se Virtua Tennis dostal do rukou Segy, a verze pro domácí platformy na sebe nenechala dlouho čekat, a tak již v roce 2000 jásali hráči na Dreamcastu.

Druhé pokračování bohužel nešlo ve šlépějích svého předchůdce. Recenze místy zacházely až k nadávkám, prodeje stagnovaly a původní variabilní hratelnost se změnila v jednotvárné pinkání… Situace se potom ale opět zlepšila a vývojáři představili řadu víceméně úspěšných portů pro všechny možné platformy. Chybět samozřejmě nemůže ani kapesní verze pro PSP, které se dnes podíváme na zoubek.

A předem mohu zahnat všechny sýčky. Virtua Tennis: World Tour se totiž druhému dílu nepodobá ani za mák a vrací se ke staré, dobré, chytlavé… prostě dokonalé hratelnosti prvního dílu. Nedočkáte se ale ničeho převratného. Nekonají se žádné invence, které by vás posadily na zadnici. Namísto toho vývojáři vsadili na osvědčené prvky, a výsledek proto je takový, jaký je – tedy skvělý.

Jde se na věc

Hned první pohled do herního menu naznačuje, že se rozhodně nudit nebudete. Přítomna je řada módů, z nichž si vyberete prakticky každý. Quick match ocení především lidé s nedostatkem času; hra sama vybere hráče i hřiště, a na vás už potom je pouze vyhrát dva gamy. Kdo se nechce vrhat do dlouhých turnajových štrek, ale zároveň chce ovlivnit dění na hřišti, určitě ocení exhibici. Vyberete si svého hráče, soupeře, kurt, nastavíte délku zápasu, případně přepnete z přednastavené dvouhry na čtyřhru, a už hrajete.

Hlavní slovo ale dostanou trvanlivější herní módy tournament a world tour. V případě prvně jmenovaného by každý čekal klasický turnaj s kvalifikací, několika koly a pak finále, na jehož konci zůstane jen jeden vítěz. Jenže zdejší turnaj nemohu za klasický označit ani náhodou. Zůstává sice princip (tj. zápas za zápasem drtíte soupeře a snažíte se probojovat až do vysněného finále), ovšem mění se vaše působiště. První kolo začnete na tvrdém povrchu v New Yorku, ve druhém zavítáte na trávu do Londýna, čtvrtfinále vyhrajete na antuce v Paříži a… finále vás čeká v Melbourne. Střídá se povrch i země a vy se tak musíte neustále přizpůsobovat odlišným způsobům hry.

Demi vs. Nosi

Hratelnost v singleplayeru je sama o sobě výtečná. Jejím dohráním však herní možnosti ani zdaleka nekončí – stále si to totiž můžete rozdat až se třemi živými protivníky v multiplayeru. Pakliže jsem část jednoho hráče označil za návykovou, nevím, co říci o multiplayeru. Snad jen, že je na tom velmi, velmi podobně... Ovšem musíte si najít kvalitního soupeře; souboje s redakčním kolegou Láďou Nosákovcem totiž po chvíli ztratily náboj. Ale není se čemu divit, když jsem ho ani jednou nenechal vyhrát. ;-)

World tour je na tom ještě o chlup lépe. Se svým hráčem (tentokrát můžete zapomenout na šestnáctku licencovaných jmen – musíte si vytvořit svou vlastní postavu) procházíte celou sezónou. Vyhráváte turnaje, trénujete a dokonce utrácíte odměny za vítězství. Příjemné je, že autoři mysleli i na detaily – můžete si zvolit své domovské město a úpravy vaší postavy jsou také dostačující; a v neposlední řadě na vás čeká také řada zábavných miniher, které hru vytrhávají z jinak vcelku stereotypní hratelnosti.

I když... Stereotypní? Uznávám, že jsem konec předchozího odstavce přehnal. Z Virtua Tennis: World Tour totiž budou všichni tenisté nadšení – a ti ostatní se prostě budou muset smířit s tím, že jde pouze a jedině o to odpálit malý zelený nesmysl na polovinu soupeře. Naštěstí před vás budou neustále kladeny nové výzvy, takže si na nedostatek motivace stěžovat rozhodně nebudete.

Přímo v akci

Dost už herních možností, vrhněme se přímo na kurt. Zde se nic nemění - Virtua Tennis je čistokrevnou arkádou a jediným reálu odpovídajícím prvkem je licence všech známých jmen současnosti. K dispozici máte pouze čtyři údery. Klasický silový úder, dva typy podsekávaných a lob. Hra vysloveně sází na jednoduchost. Už po pár vteřinách si na její ovládání zvykne i malé dítě.

Absence jakýchkoliv reálií se projevila také na průběhu hry. Výjimkou nejsou dvouminutové zápasy, ale zvládnete prohrát třeba i za minutu. Ano, prohrát. Zvyknout si na styl každého z hráčů je nesmírně obtížné a tím pádem vám to bude nějakou tu chviličku trvat. Roddickovo dělové podání se naučíte vybírat až po několika prohraných zápasech, nemluvě o široké škále Federerových úderů – ten chlap prostě vrátí všechno!

Na koho ve hře narazíte? Aneb Atraktivních jmen není v žádné licenci dost

  • Roger Federer
  • Tim Henman
  • Andy Roddick
  • Lleyton Hewitt
  • David Nalbandian
  • Juan Carlos Ferrero
  • Sebastien Grosjean
  • Tommy Haas
  • Lindsday Davenport
  • Amelie Mauresmo
  • Daniela Hantuchová
  • Venus Williams
  • Nicole Vaidišová
  • Maria Sharapova
  • Sarah Bailey
  • Carolina Relandini

A právě v tom je ta krása. Licence čítá šestnáct jmen, tzn. šestnáct různých herních stylů. Ten umí servis, ten zase dobře přijímá a někdo je specialistou na čtyřhry. A na každý styl si musíte zvyknout. A potom si to vynásobte tím samým číslem – červík zvědavosti hlodá snad v každém, a proto si jistě vyzkoušíte všechny postavy. Máte? Vyšla vám sotva polovina možností (16 x 16, to máme 256 různých variant), které na vás po čas hraní Virtua Tenissu čekají. Čert vem nějaké simulace, tahle parádní arkáda vám vydrží setsakra dlouho!

A to stále není všechno…

Kapitolou sama pro sebe je trénink, skládající se z různorodých miniher. Tam, kde si ostatní vystačí s automatem plivajícím míčky přichází Virtua Tennis s ovocem a krychličkami a la Tetris. Dokonce se tréninkové metody neomezují pouze na hru s míčkem; vaším úkolem bude posbírat všechno ovoce bez pomoci rakety. Zajímavé jsou také úkoly, v nichž musíte bránit krychličkovou zeď.

Minihry bývají do většiny her zakomponovány pouze jako bonus; zde však tvoří plnohodnotnou součást, kterou se nevyplatí podceňovat. S každým dokončeným tréninkem se vaší postavě vylepší jeden z atributů, a tak se v dalším zápase můžete těšit třeba z lepších reflexů či rychlejších noh. Staré pravidlo „něco za něco“ však platí i v tomto případě. Chcete lepšího hráče? Tak se poťte! V praxi to neznamená nic jiného, než že budete muset každý jeden úkol opakovat několikrát. Jejich obtížnost je totiž nastavena pekelně vysoko a poradit si s nimi napoprvé dokáže jen opravdový mistr.

K hratelnosti jako celku nelze nic namítat. Sami brzy poznáte, že věta „ještě jeden zápas a jdu spát“ k odchodu od konzole donutí jen málo jedinců a většina zůstane a do postele se jen tak nedostane...

Vizuální hody

Okolní obrázky tomu možná nenasvědčují, grafické zpracování hry je však stejně báječné jako hratelnost. V pohybu vypadá vše jako jedna báseň; z obličejů a (dokonce!) pohybů jasně poznáte, o jakého hráče jde, okolí tratí je plné zbytečných, ale atmosféru skvěle doplňujících drobností, a za zmínku stojí také krátké úvody na kurt. Nezřídka se vám před očima objeví helikoptéra, kamera začne dynamicky najíždět na hřiště – a vy si najednou připadáte jako když se díváte na televizní přenos.

Hudební kulisa bohužel se bohužel o takové pozdvižení nepostará. Songů je málo a navíc vás budou vtíravě otravovat i po čas hraní, takže se jich už brzy přejíte. Naštěstí jsou na tom alespoň zvuky o poznání lépe. Postavy vesele hekají, diváci jásají a míček se rád ozve při každém odrazu...

Světlé stránky hry
  • Grafika
  • Hratelnost
  • Návykovost
  • Multiplayer
  • Licence
Temné stránky hry
  • Hudba
  • Návykovost
  • Nosi nevyhrál :-))

Virtua Tennis: World Tour je skvělým kouskem po všech stránkách. Hratelností počínaje a zvuky konče bychom nenašli žádnou vážnější chybu; vlezlou hudbu mezi výraznější negativa opravdu počítat nemůžeme. Takže nic neřešte a hrajte!

Grafika: 9/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 9,5/10

Nejlepší tenis na PSP. A nejen díky nulové konkurenci – je prostě skvělý!

Celkové hodnocení: 9/10

Druhý názor: Ladislav NosákovecMartLadislav Nosákovec

Ačkoliv jsem Virtua Tenis: World Tour hrál jen pár hodin a to navíc pouze v multiplayeru, příjemné technické zpracování a parádní hratelnost mě přesvědčila o nesporných kvalitách titulu. Přihlédnu-li k faktu, že jsem vyhrál snad jen jediný z dvaceti odehraných zápasů (redakční kolega Martin Demiger měl holt šťastnější ruku), a pořád bylo něco, co mě hnalo dál a dál, splnila hra svůj účel na jedničku. Připočtu-li ke skvělé hratelnosti vytříbený výběr hráčů či stadionů, logicky mi vyjde nejlepší tenis na PSP.

Celkové hodnocení: 9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Mashinky jsou v předběžném přístupu, pojďte si hrát s vláčky

Mashinky jsou v předběžném přístupu, p…

Nové tratě ve strategické hře Mashinky volají po pořádném řediteli, který postaví železniční impérium. V předběžném přístupu už ode dneška!

6.  10.  2017 | | 25 N/A
Praha stověžatá aneb projížďka hlavním městem ve Forza Motorsport 7 (galerie)

Praha stověžatá aneb projížďka hlavním…

Forza Motorsport 7 je na světě a stejně tak jako v předchozích dílech, i nyní máme možnost zajezdit si skrze historické centrum Prahy. Pokochejte se s námi.

13.  10.  2017 | | 13 N/A
Žánr Battle Royale bere trh útokem, podívejte se na nejlepší hry

Žánr Battle Royale bere trh útokem, po…

Battle Royale sice není žádný nově objevený žánr, ale až nyní ukazuje svůj pravý potenciál. Nejenže prodejní čísla obrovsky narůstají, ale počet hráčů přesahuje i takové stálice, jako je Counter-Strike Global Offensive nebo Dota 2.

11.  10.  2017 | | 4 N/A
Fotbálek PES 2018 vypadá díky vychytávce Ansel skoro jako přímý přenos

Fotbálek PES 2018 vypadá díky vychytáv…

Pro Evolution Soccer 2018 rozhodně má své problémy, ale díky funkci típání screenshotu Ansel od společnosti Nvidia z toho můžete udělat pořádnou podívanou.

8.  10.  2017 | | 3 N/A
Světové recenze Middle-earth: Shadow of War mluví o hitu

Světové recenze Middle-earth: Shadow o…

Pokračování výletu do Mordoru je tu a můžeme-li věřit zahraničním kritikům, jde o důstojného nástupce.

10.  10.  2017 | | 2 N/A
Middle-earth: Shadow of War - naplňte svůj osud (recenze)

Middle-earth: Shadow of War - naplňte …

Talion se vrací, aby dobyl Středozem a navždy zbavil svět zla. Povede se mu to tentokrát?

17.  10.  2017 | | 3 N/A
FIFA 18: zpět a ve formě (recenze)

FIFA 18: zpět a ve formě (recenze)

Po nejnovějším ročníku fotbálku PES se vrací i EA se svou značkou. Je FIFA nejlepším fotbalem na trhu?

9.  10.  2017 | | 1 N/A
South Park: The Fractured But Whole – sprostí hrdinové v akci (recenze)

South Park: The Fractured But Whole – …

Důvodem, proč lidé milují South Park, je už samotný fakt, že si v dnešní době nebojí dělat srandu z černochů a nacistických krav. A v tomhle ohledu naštěstí nezklame ani nová hra.

19.  10.  2017 | | 2 N/A