Recenze: Winning Eleven 7 – nadvláda série FIFA skončila!

Platforma: PC
Typ hry: Fotbalová simulace
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 800 MHz, 128 MB RAM, 640 MB na HDD, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM,64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Procesor 1,8 GHz, 512 MB RAM, 1,2 GB na HDD, 64 MB grafická karta
Homepage hry: (http://www.konami.com/winningeleven7)
Výrobce hry: KCET (http://www.konami.com)
Vydavatel hry: Konami (http://www.konami.com)

Onehdy jsem slyšel pořekadlo, že stokrát opakovaná lež se stává skutečností. Ihned mi hlavou probleskly spojitosti v herní branži. Příkladem budiž již zmiňovaná FIFA, kdy jsme si navykli na prvotní úspěchy geniálního fotbalu, jenž nepostrádal originalitu, skvělou hratelnost a každým rokem přinesl něco nového, nevídaného. Až nastal zlom, kdy se z geniálního fotbalu stalo klišé, originalita tedy nenávratně vyprchala, skvělá hratelnost zůstala, leč na paty jí šlapala konkurence. A hratelnost? Ta už v sobě neměla kouzlo jako kdysi. I přes tyto pádné argumenty držela FIFA prim ve své kategorii, avšak zůstane jí i nyní? Winning Eleven 7, neboli celým názvem World Soccer Winning Eleven 7 International Adidas Cup (upff), je každopádně důstojným oponentem.

I nástup na hřiště může být pestrý * Inteligentní výrazy spoluhráčů * Co bude dál?

Velkorysá nabídka

Pánové z EA Sports zřejmě chtěli přeplatit pozvolna prchající kvalitu kvantitou a to jak se patří. Zvlášť v posledním ročníku, tedy FIFA 2004, se nám dostalo nesčetně mnoho nic neříkajících lig, tuny licencovaných jmen, houfy originálních stadionů, tváří, billboardů. Za licence bylo utraceno mnoho peněz, což však pod křídly jednoho z největších vydavatelů – Electronic Arts - není takřka žádný problém. Ale kýžený úspěch se nedostavil. Winning Eleven 7 nenabízí takto široké spektrum možností, ovšem komu z nás kdy činilo potěšení hrát za druhořadý turecký tým tamější ligu? Takhle zde máme na zlatém podnose naservírované ty nejdůležitější zástupce, jejichž jména nesou značnou prestiž. Konami se bohužel nepovedlo sehnat licenci na všechny obsažené prvky, pouze pro ty nejvýznamnější, takže se budeme často setkávat se Stradimírem Šmiterem či Zadkem Kemrem. Naštěstí – jak už je z předchozích dílů zvykem - si můžeme téměř vše patřičně upravit k obrazu svému. A tím myslím vše od „A“ až po „Z“. Ti nejnáruživější hráči si mohou vzít na kolena přesné soupisky a upravovat jméno po jménu, názvy týmu, ba i barvy dresů.

A s kým že se to vlastně setkáme? Když začneme hezky mezinárodně, pak se na trávníku již rozcvičují hráči Anglie, Španělska, Francie, Německa, Japonska či České republiky. Z tohoto soudku se nám dostane elitní šestapadesátky, která je chloubou celosvětového fotbalu. Z klubových týmů bych posunul do popředí AC Milán, Juventus či Feynoord. Jediným českým zástupcem je Sparta Praha, což taktéž můžete bez bázně a hany ihned ručně změnit, popřípadě stáhnout si z internetu jeden z doplňujících balíčků s ligami. Klubů zde tedy objevíme celkem čtyřiašedesát. Sečteno a podtrženo, Winning Eleven do sebe dokázal nastřádat přes sto mančaftů. V porovnání s konkurenční „fifou“ je toto číslo až zanedbatelné, avšak počty nejsou v žádném případě rozhodujícím faktorem.

Míč v sevření gólmana * Kdo bude v základní sestavě? * Pohled na deštěm zmítaný stadion

Fotbal je mým denním chlebem

Nabídka módů, jichž si v typicky konzolovském menu nelze nepovšimnout, je vskutku lichotivá. Když pojedu odshora, tak si můžeme zahrát klasický fotbálek na rozehřátí, a sice v exhibici, hře jednoho hráče, fotbalové běsnění s kamarádem na jednom počítači a nakonec zlatý hřeb každého nerozhodného utkání – penalty. Hned pod tím se nachází volba ligy. Zde si volíte buďto ligu mezinárodní či klubovou. V této položce máte jakési další sub-položky, díky nimž si vybíráte, zdali chcete hrát celou sezónu nebo jen půlku, jestli bude mít vliv na samotnou hru domácí prostředí a podobně. Ano, i taková drobnost jako je být doma nebo být hostem je někdy rozhodující, neboť volba úspěšnosti v daném prostředí je tu také. Zkrátka a dobře, jinde se vaši svěřenci cítí lépe, jinde naopak hůře, a to se také odráží na stylu jejich hry.

Pak tu máme takzvaný Cup mód, v němž se utkáte opět buďto v klubu, nebo se lvíčkem na prsou o pohár. Mezinárodní turnaje můžete navíc rozdělit například na smyšlený Evropský turnaj, zastupující nejspíše prestižní Euro, Americký turnaj či Asijský turnaj. Když už vám nestačí ani toto, směle přejdete na nabídku „master league mode“, stavějící na bázi Ligy mistrů. Pánové z Konami ukázali, že vše lze elegantní kličkou obejít ne až tak širokým obloukem a přitom každý ví, oč se tu jedná. Představivost hráčské populace, zejména pak fotbalových příznivců, zkrátka nezná mezí. Z toho se dá lehce těžit.

Klička jako hrom * I Slovinci umí * Češi do toho!

Zajímavý je také trénink, který není radno přehlížet. I když si myslíte, že všechno zvládáte levou zadní, lehký strečink prstů před veledůležitým utkáním nikdy neuškodí. A co víc, tento mód - nemód má taktéž co nabídnout. Veskrze užitečné je kupříkladu procvičování standardních situací z nejrůznějších vzdáleností a to nemluvě o kompletní průpravě do samotného Winning Eleven v jakési fotbalové školce, kde se naučíte jak nejednodušší prvky (vedení míče) až po ty složitější (důkladné obehrání soupeře), při nichž hrozí „zavánočkování“ prstů. Posledním pánem na holení je editační mód, jehož název jistě mluví sám za sebe, tudíž jej nemusím nijak zvlášť představovat. Snad jen napovím nevěřícím Tomášům, že z původního Pavla Netreta lze vykřesat o poznání známějšího Pavla Nedvěda.

Já jsem trenér, kdo je víc?

Ještě než se vrhneme na část fotbalovou, měli bychom se alespoň zlomek okamžiku věnovat části taktizační, stejně jako tomu je i v reálu. Na druhou stranu by si pozice kouče zasloužila mnohem více místa, poněvadž jeho funkce je v této hře téměř nepostradatelná. Pryč jsou ty časy, kdy stačilo byť i na nejvyšší obtížnost prostě jen spustit hru tak, jak leží běží a vyhrávat do aleluja. Nyní přichází na řadu takzvaný team management, kdy každému z hráčů pomocí přehledných malůvek zadáváte úkol. Přístup k týmu jest naprosto invididuální. Je každého věc, zdali zvolí možnost z předem nastavitelných formací, bude vymýšlet nové kombinace, popřípadě bude hrát hokejovým stylem a rozpoložení měnit v průběhu zápasu. Pravdou však zůstává, že je každičká změna na hřišti do jisté míry znatelná. Hmatatelným důkazem nechť mi budou mé časté prohry se slabšími týmy díky ziskuchtivým rošádám. 

A nyní nastává dlouhatánský odkop * Střelbou na terč si ledascos procvičíte * Ten půjde vedle

Když už jsem načal trenérskou část, dovolte mi ji dokončit tvrzením, že je veškeré dění mimo hřiště naprosto identické s děním v opravdovém světě. Tedy ne doslova, ale i přesto se v průběhu sezóny potýkáte s přestupy všeho druhu. I vy můžete se svým týmem provádět psí kusy, potažmo od základu rozprodávat či skupovat celé kádry stejně dobře, jako vaši vrstevníci. Takže při volbě sezóny jste de-facto vrženi do jednoho velkého světa, v němž obchody kvetou jako luční kvítí.

Balón už je v síti

A je to tu, dostali jsme se kabinami na čerstvě posekaný zelený trávník. Hráči jdou v dvouřadu na půlící lajnu, aby zapěli národní hymnu, vyměnili si pohledy, nechali se vyfotografovat do alba. Krátké seznámení se sestavou uteklo jako voda a duo útočníků si už dává pokyny. Osudné písknutí nastalo a davy šílí. Atmosféra je takřka nepopsatelná, leč vpravdě reálná. Pokud jste na hru jak se patří skočili bez rozmyslu, jistě vám neuniklo pozornosti krapet jiné ovládání než to, na nějž jsme díky sérii FIFA zvyklí. Ale jak už jsem říkal ze začátku, vše si můžete přenastavit k obrazu svému, takže se máte možnost okamžitě vrátit do zažitých kolejí.

Ten možná vedle nepůjde, ale kdo ví * Jan Koller alias Jen Kemar odchází od penalty spokojeně * Bravurní skok

Když už si jakž takž zvyknete na nekonvenční ovládání, jež je mimoto při své přeměně ztvárněno nikoliv jako klávesnice, nýbrž jako joypad z playstationu, rázem si zvyknete i na odlišnou hratelnost. Je pozoruhodné, že se odvážní autoři vydali směrem k věrné simulaci v době, kdy jsou v kurzu prostoduché věci (až na výjimky samozřejmě!). Vyvracují tak ale tvrzení, že simulátory ztrácí poslední špetky zábavnosti. Ba naopak, v mnohém oné zábavnosti ještě přidávají. Hráči se ovládají skutečně skvěle, nezdráhám se ani výrazu - naprosto intuitivně. Jejich pohyby jsou na vysoké úrovni, s míčem můžete pomaličku vyklusávat, běhat přiměřeným tempem i sprintovat jak o život. Nahrávky vzduchem, po zemi či doběhu vám také nejsou cizí, a to nemluvě o kličkách, hlavičkách a dalších speciálních parádičkách. Když už se budete nudit při „rutinním“ fotbálku, což takhle vyzkoušet úlohu brankáře? I to je samozřejmě v silách Winning Eleven.

Mezi lahůdky této hry patří také rozmanitost střel. Zatímco u konkurence bylo úplně jedno, jestli střílíte z otočky, z místa, z pořádného rozběhu, se skákavým či stojícím míčem, na různorodém povrchu (mokrém, zasněženém, suchém), zde to jen tak ledabyle přejít nemůžete. A to se týká i přesnosti střelby. Když napálíte balón z půlky, nečekejte stejný efekt, jako když poctivě proniknete do šestnáctky (myšlen úsek hříště, nikoliv šestnáctiletá dívka ;). Zvolit si také můžete sílu střely, což je věc opravdu skvělá, leč v tomto případě by potřebovala ještě trošičku vypilovat.

Gólová příležitost * Žlutá karta pro černého hráče v bílém dresu * Kdo ví, kde je jeho konec

Sundali jsme magnet z kopaček

Častým nešvarem u fotbalových her byla prapodivná fyzika míče. Nejenže se mnohdy od země odrážel naprosto záhadným způsobem, ale „gladiátoři“ na trávníku jako by měli vždy ve svých kopačkách magnet, který onen kulatý předmět bez servítek přitahoval, není liž pravda? S klidným srdcem mohu konstatovat, že Winning Eleven může být, co se týče této patálie, naprosto bez obav. Pár mušek by se při detailním opakovaném záběru dozajista našlo, avšak přímo při hře máte pocit naprosté svobody. Když se střetnete se soupeřem, míč mu nepřistane rovnou na noze, nýbrž dle dané situace se odkutálí. Ani taková dráha při odrazu od hlavy není rovná jako pravítko, vše se prostě drží přísných fyzikálních zákonů, čímž mě hra mile překvapila. Naopak trochu na naštvání jsou in-game animace, například v situaci, kdy některý z vašich hráčů dostane žlutou kartu. Zprvu vás možná bude zajímat, jak se dotyčný tváří, ale to již brzy přejde. Trochu rozporuplné pocity ve mně zanechaly opakované záběry z povedených, popřípadě i nepovedených situací, jež si můžete ihned uložit, přehrát ze všech možných úhlů, ve všech možných rychlostech. Pro tento prvek však platí to samé, po chvíli se stane nežádoucím elementem, avšak s tím rozdílem, že jej lze bez pardonu přeskočit. 

Uměle inteligentní jedinci

Aby byl fotbal fotbalem, nevystačíte si pouze sami. Někdo proti vám také musí nastoupit a právě v tu chvíli rozehrává umělá inteligence spoluhráčů i oponentů svůj šarm na plné obrátky. Nejenže si můžete zvolit jednu z pěti obtížností, v ledasčem také pomůže volba stupně ovládání spoluhráčů právě onou inteligencí. V podstatě jde o to, že v extrémních případech budou vámi neoznačení hráči stát na místě a čekat, než se jim někdo uráčí dát pokyn k úkonu. Nebo naopak budou natolik aktivní, že udělají veškerou práci za vás. Pro mě osobně byla jasnou volbou zlatá střední cesta, jež dokonale vyvažovala spolupráci s počítačem ovládanými spoluhráči.

Radost z vítězství je skutečně velká * Parádní střela k tyči * Neklesejte na mysli, za rok jsme tu zas

Celkově vzato je tedy umělá inteligence na skvělé úrovni. Hráči perfektně reagují na vzniklé situace, ale občas narazíte na nějaké ty bugy. Nejcitelnější jsou především mezery v brankářově mysli, který někdy reaguje až přebytečně aktivně (výlety za velké vápno nejsou výjimkou). Trochu mě zaskočilo vhazování ze zámezí, kdy se míč dostane se stoprocentní pravidelností vždy k tomu samému hráči. Sporadicky se stává jakási „bota“, že i když letí balón daleko za hranice pomezní čáry, nalezne se statečný Janošík, který běží jakoby se nechumelilo skrz reklamní billboardy jej ještě odhlavičkovat. A na závěr můj poslední záporný poznatek – párkrát se mi stalo, že po vstřelení gólu se začaly radovat omylem soupeři. Že bychom je předtím v kabinách podplatili nejedním tolarem?

Grafiko má, středisková

Oproti Winning Eleven 6, tedy předchozímu dílu, udělal grafický engine skoro mílový krok a vyšplhal se tak opravdu na úctyhodnou úroveň. Když to srovnám se sérií FIFA, stále tomu něco málo chybí, leč je to skutečně jen o ten pověstný fous. Velice se mi líbily efekty při hře v dešti. Když statní fotbalisté sprintují, šplíchají kolem sebe vodu, až vám to samým nadšením bude přes monitor létat do očí. Nelze si nevšimnout různorodých mimik hráčů při opakovaných záběrech. V okamžiku, kdy se chystají střílet, se podívají vždy pod sebe, aby věděli, jak na tom jsou. Zpozorovat také můžete zuřícího brankáře, jehož obrana zjevně zklamala. A co teprve nehorázně zklamaný výraz při odchodu do šaten, zapříčiněný červenou kartou? Autorův smysl pro detail dokazuje i fakt, že při vytváření svého hrajícího alter ega vybíráte ze stodvacítky různých tváří. I drobnosti jako jsou potítka na rukách či barva očí nezůstaly opomenuty. Nevím jak vy, ale já se při srdcervoucí šanci svému svěřenci na oči rozhodně nedívám, avšak nápad je to působivý.

Nalijme si čistého vína. Pokud se nějakým způsobem k Winning Eleven 7 dostanete, čeká na vás kvalitní fotbal, který levou zadní předčí FIFU! U nás v Brně bychom k utkání v této hře našli snad jen jedno přirovnání, a to „betálné špíl“. I když zde nalezneme některé chyby způsobené mimo jiné také méně dokonalou konverzí z PlayStationu (kupříkladu neoptimalizovaná rychlost hry či absence multiplayeru), klady jednoznačně převažují. Jedná se prostě o něco nového, doposud málo viděného, s perfektní hratelností, konkurence schopnou grafikou a dlouho trvající zábavností. Zkrátka a dobře - pokud chcete kvalitu, sáhněte po tomto titulu. Pokud však dychtíte spíše po kvantitě s reálnými předlohami, bude pro vás jasnou volbou konkurenční FIFA. U mě je vítěz jasný.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 9/10
Zábavnost: 9/10

K tomuto není co dodat. Až na pár malých chybiček a mrzutou absenci multiplayeru je to prostě nejlepší fotbal k dostání.

Celkové hodnocení: 8,5/10