Recenze: Yakuza – zločin s tradicí

Pejsek a kočička vařili dort. Smíchali všechno, co se jim dostalo pod ruku – a všichni moc dobře víme, jak to dopadlo. Guláš v podání Segy je ale poživatelný, přestože v sobě kombinuje zdánlivě nesourodé prvky z RPG, adventur a bojovek.

Platforma: PS2
Žánr: Akční
Výrobce: Sega (
www.sega.com)
Vydavatel: Sega (
www.sega.com)
Distributor v ČR: CD Projekt
Homepage:
http://yakuza.sega-europe.com

Před několika měsíci Japonci s nadšením vítali hru Ryu Ga Gotoku. Nyní jí s otevřenou náručí čekáme my a říkáme jí Yakuza. Co se krom názvu změnilo? Nic. Tým kolem Toshihiro Nagoshi pouze originál převedl do angličtiny. Mimo jiné to znamená, že je Yakuza stejně dobrá jako její „předloha“ (spíše by se patřilo říci „japonská verze“) – na hráče čekají dlouhé hodiny zábavy, kterou vyplňuje tandem složený z netradičního pojetí hratelnosti a na akční hru taktéž nezvykle propracovaného a pohlcujícího příběhu.

Yakuza ve skutečnosti

Se svými zhruba 100 000 členy je dnes yakuza jednou z největších zločineckých organizací na světě. Jejím tradičním centrem je japonské Kóbe, kde také sídlí Jamaguči-gumi, nejpočetnější skupina yakuzy. Teprve druhý největší klan, Inagawa-kai, ovládá podsvětí Tokia. V čele každého z asi 3000 klanů stojí oyabun, tedy otec. Na rozdíl například od italské mafie postavené na rodové příslušnosti je oyabun volený svojí skupinou, do níž jsou jako novici přijímáni kobunové (fiktivní synové). Všichni členové klanu vykazují oyabunovi absolutní poslušnost a on jim za to poskytuje ochranu a vedení. "Yakuza byla vždy šancí pro lidi z kraje společnosti, pro ty, kteří se chtěli vymanit z přísných společenských mantinelů – například pro lidi, co zpracovávali kůži a maso, a tak jimi společnost opovrhovala," řekl mi japanolog Jiří Kvasnička. V yakuze našli uplatnění korejští přistěhovalci, muži s kriminální minulostí i děti ulice. Doba strávená ve vězení je pro členy yakuzy stejně dobrou vizitkou jako pro manažery studium na prestižní zahraniční univerzitě. "Japonská společnost totiž byla a v jistém smyslu dodnes zůstává téměř kastovní," vysvětluje Kvasnička. Členové yakuzy ovšem nálepku vyvrhelů nesou pyšně. Samotné slovo ya-ku-za odráží jejich image vyděděnců ze společnosti. "Ya" znamená 8, "ku" znamená 9 a "za" (původně "sa") 3, což jsou čísla, jejichž součet dává 20. Dvacítka v jedné staré karetní hazardní hře značila prohru, byla neužitečná. A tak se začali označovat i bakuto – hazardní hráči. Výlupkové, kteří nezapadají do společnosti a nemají pro ni žádný význam. Yakuza sama se ráda vidí jako nástupce válečnické elity samurajů. Tito machi-yakko (městští služebníci) na konci 17. století bránili počestné občany proti roninům – potulným samurajům, kteří se náhle ocitli bez pána a tedy bez zaměstnání. A tak z nedostatku jiné činnosti terorizovali a zabíjeli lidi pro potěšení. Ke zmíněným bakuto, kteří vytvořili dokonalou zločineckou organizaci s propracovanou strukturou, se časem přidaly ještě další "stavy" yakuzy: tekiya (pouliční obchodníci), gurentai (zabijáci a překupníci) a nově ještě bosozuku (členové motorkářských gangů). Existence předposledně jmenovaných spadá do doby okupace Japonska po druhé světové válce, kdy si Američané prozíravě uvědomili, že ovládat Japonsko bez spojení s yakuzou nejde, a tak začali společnými silami budovat černý trh s alkoholem a nedostatkovým zbožím. Ve stylu Al Caponeho se členové yakuzy zhlédli nejen pokud jde o způsob podnikání, ale i o vzhled. Dlouhé meče vyměnili za pistole, tradiční samurajský oděv za černý oblek, naleštěné boty, bílou košili a černé brýle. Příslušnost k jednotlivým klanům nevyjadřovali jen logem hrdě umístěným nad vchodem do podniku ovládaného tou kterou skupinou či na svojí vizitce. Až půjdete v Japonsku do veřejných lázní zvaných onsen a vzpamatujete se z šoku, s jak malinkými penisky si musí Japonci vystačit, hned druhou věcí, které si všimnete, bude složité umělecké tetování některých mužů. Svlečený člen yakuzy vypadá jako chlápek v dlouhém prádle zdobeném draky, květinami či přírodními scenériemi a samozřejmě motivem spjatým s vlastním gangem. O dalším podpisu yakuzy na tělech svých členů – usekávání posledních článků malíčků – už byla řeč. Teď ještě doplním, že se tenhle zvláštní způsob práce s tělem nazývá yubitsume a vznikl rovněž za časů původních bakuto. Když gambler nedokázal splatit dluh, musel se takto zmrzačit před svým věřitelem. Nejenže byl pak poznamenaný společensky, ale byla tím oslabena jeho schopnost bojovat. Při správném uchopení samurajského meče katana je totiž právě malíček nejsilnějším prstem. Když oyabun mlčky podá svému kobunovi bílou šňůrku (na zastavení krvácení) a velký ostrý nůž, je provinilci jasné, že pánovi nemá jít natrhat a uvít kytici růží.

Zdroj: magazín Redhot

   

Síla Yakuzy (té herní; o skutečné najdete dost povídání v tabulce napravo od textu) je skryta v překvapeních. Hra má tendenci přijít vždy v moment, kdy čekáte určitou věc, s něčím o čem byste si v duchu neodvážili ani uvažovat. Třeba hned na začátku: čekal jsem rádoby-originální zápletku, kterou autoři odbudou několika málo animovanými sekvencemi, a přímý skok do víru dění. Skutečnost mile překvapila nejen délkou, ale hlavně zpracováním.

Yakuza je ve všech ohledech akční hra, po několika minutách hraní by se dala (skrze podobnost v bojových systémech) přirovnat k Tekkenovi – s odstupem je ovšem vidět podoba spíše s epičtějšími japonskými příběhy. Přirovnání k Final Fantasy je možná troufalé, ale nemůžu si pomoct – příběh Yakuzy zanechal natolik silné pocity.

   

Ve hře sledujete příběh gangstera Kiryru Kazumy, který si právě odkroutil deset let za vraždu. Do života se mu připletete ještě na začátku jeho zločinecké kariéry a budete svědky jeho pokusu o založení vlastního gangu. Nutno dodat, že neúspěšného pokusu. Záhadným způsobem se totiž Kazuma připlete k smrti bosse Yakuzy, a přestože ve vraždě nijak nefiguroval, byl nalezen nad mrtvolou s pistolí v ruce… Asi si dovedete představit, co probíhalo dál: pouta, cela, soud, vězení.

Deset let v chládku dokáže poznamenat každého, našeho hrdinu nevyjímaje. Z vězení tak vyjde úplně jiný člověk, než jaký do něj vešel. Lepší? Možná. Každopádně už nemůže počítat s výhodami, které měl zamlada. Nemá tým, peníze, ani potřebné zázemí. Zato má potřebnou motivaci – v paměti se mu neustále omílá zmatek kolem vraždy a zrada jeho dvou nejlepších přátel, kteří ho do toho namočili. Čeká vás pomsta ve velkém stylu!

  

Pamatuji si, jak jsem s úžasem sledoval trailery z Yakuzy. Namakaný borec chodil po Tokiu a bušil do všeho, co se mu dostalo do ruky. V mezičase ale stihl ještě pokecat s hromadou NPC postav a plnit řadu vedlejších úkolů. Stejně jako ve všech japonských RPG mu byla do rukou dána naprostá volnost a pohyboval se po světě jak se mu zachtělo. Všechny souboje a akce probíhaly v čistě náhodně rovině – k bitce mohlo, ale nemuselo dojít. Vypadalo to jako Tekken skombinovaný s Final Fantasy.

Mám to potěšení vám říct, že ve skutečnosti je na tom Yakuza ještě o stupeň lépe. Každý detail je dotažen k dokonalosti – hra kombinuje prvky všech žánrů s naprostou samozřejmostí. Po půlhodince vám už ani nepřijde, že Tekken nemá RPG vývoj postavy. Že může mít bojovka skvělý příběh a poskytnout vám volnost… Může za to jeden prostý fakt – nejste zatěžováni zbytečnostmi. Nemusíte plnit složité hlavolamy, nejste nuceni myslet při vývoji postavy na každou drobnost. Pokud chcete někoho zmlátit, jednoduše za ním přijdete a bouchnete si. Za to se vám přičtou k dobru body a až budete bojovat příště, půjde vám to o poznání lépe. Podobně je to se vším; hra vás provází světem intuitivním, dalo by se říci až prostým, způsobem. Nebudete nad ničím přemýšlet, jen se oddávat skvělé zábavě.

  

Souboje jsou zpracovány efektně, můžete při nich používat širokou paletu chvatů a taky předmětů z okolí. Mnohanásobná přesila nepřítele vám problémy dělat nebude, časem se totiž naučíte všechno. Vývojáři se sice snažili, aby díky RPG prvkům hra každému nabízela něco jiného. To měla zaručit trojice kategorií (technika, fyzická / duševní síla), do nichž jsou v závislosti na způsobu vašeho boje přerozdělována zkušenostní body. Bohužel jsem ale rozdílnost nezpozoroval, i když jsem si tytéž úkoly zopakoval. Na druhou stranu se nedivím, když si vzpomenu, v kolika na mě nepřítel své svěřence posílal. Jinými slovy: o zkušenostní body není nouze, vždycky se najde nějaký dobrovolník k zmlácení. Není problém ve všech třech kategoriích už brzy dosáhnout maximální možné úrovně.

   

Yakuza ovšem v žádném případě není dokonalá a bohužel si toho brzy všimnete sami. Respektive nevšimnete: autoři totiž všechny „nedokonalé“ prvky vyškrtli a jednoduše se na ně vykašlali. Nebo je zakamuflovali tak, aby byly jejich nedostatky co nejméně poznat. Třeba slibovaná volnost v Tokiu – je tady, ale v neuvěřitelně omezené míře. Nemáte možnost nikam jít, musíte jít po předem určených trasách a dokonce si nemůžete ani libovolně natáčet kamerou… to abyste náhodou neviděli špatnou texturu. Kdo nic nedělá sice nic nezkazí, v tomto případě to ovšem neplatí. Hře to škodí, navíc jsou používané triky dost laciné – osobně bych radši přivítal skutečně velký a svobodný svět, i za cenu horší grafiky.

Světlé stránky hry
  • překvapivě kvalitní příběh
  • dobrá hratelnost
  • relativně dlouhá hrací doba (asi 15 hodin)
Temné stránky hry
  • jen omezená svoboda
  • po čase nudné souboje

 Pokárání si zaslouží též zpracování soubojů. Bavit se sice budete, ale jen několik prvních hodin. Když už bude mít hrdina všechny zkušenosti a nebude se mít kam posouvat, začnou být boje tak trochu nuda. Umíte všechno, přeperete všechny. Čas od času se sice naučíte nějaký nový chvat nebo dostanete do rukou třeba basseballku, ovšem jde pouze o jednorázové záležitosti, nic coby dokázalo upoutat pozornost na dobu delší pěti minut. Možná by hře prospělo, kdyby se příběhová část střídala s tou akční častěji – to by se potom pocity nudy ze soubojů (způsobené přehnaným počtem nepřátel) nedostavovaly vůbec, nebo přinejmenším ne tak často. 

Hratelnost: 8/10Martin Demiger
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Grafika: 7/10

Skvělá hra, které k dokonalosti sice něco málo chybí, ale za pokus rozhodně stojí.

Celkové hodnocení: 8/10

Dostupné pro: iPhone
Žánr: Akce
Výrobce: Sega | Webové stránky hry
  • překvapivě kvalitní příběh
  • dobrá hratelnost
  • relativně dlouhá hrací doba (asi 15 hodin)
  • jen omezená svoboda
  • po čase nudné souboje
Váš názor Další článek: RTS Warhammer: Mark of Chaos hotova

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,