Red Faction – vzpoura na rudé planetě

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Vývoj: Volition
Distribuce: THQ
Multiplayer: ano
Paměťová karta: 630 kB
Dual Shock: ano
Žánr: akční

Dlouho očekávaná doomovka se premiérově představuje na PS2. Po úporné práci tvůrčího týmu se nám dostává do rukou hra, která slibovala přinést revoluci nejen ve fiktivních dolech planety Mars. Jaká je ve skutečnosti tato hra a jak se hraje? Jen vstupte!

Na Red Faction jsem se docela těšil a očekával jsem hodně. Hra slibovala nový engine, který krom klasických vybroušení grafiky přinese začátek nového trendu v pomalu vyčerpaných střílečkách z vlastního pohledu. Mě osobně vcelku nevyhovují hry striktně multiplayer orientované jako Quake III a Unreal Tournament. Nechci říct, že se mi nelíbí nebo mě nebaví (u UT jsem strávil přes několik dní), to by bylo zbytečně hrubé; já se prostě jen vždy těším na pořádnou single player doomovku a mnohem větší dojem na mě udělá Half Life nebo Alien vs Predator. A Red Faction slibovala hodně, pokud mi jde o hru pro jednoho hráče. Ale ne všechno zpravidla bývá, jak to na první pohled vypadá.

Na Marsu vznikly doly, které despoticky ovládá společnost Ultor. Dělníci jsou lákáni vidinou vyšších příjmů, dobrodružstvím a romantikou, která je očekává na rudé planetě. Po příletu Parker poznává, že je všechno trošičku jinak. Ultor není nijak kontrolován a dělníci pracují jako otroci v nelidských podmínkách a podléhají genetickým pokusům, které se projevují v podobě záhadného moru. Hra začíná ve chvíli, kdy v potyčce horníka a strážného vypukne povstání a věci se dají do pohybu. Red Faction má sice příběh, ale nijak úchvatný a originální.

RF je klasická akce, která se pokusila přinést několik inovací a změnit vývoj v tomto žánru. Konflikty a střety jsou převážně s ochrankou Ultoru a najatými žoldáky, kteří povstání vcelku úspěšně zatlačují a vy jako hrdina pronikáte skrz bariéry a nekonečnou armádu společnosti. Přestřelky s vojáky jsou zpočátku snadné, navíc někteří nemají střelné zbraně, ale pouze elektrické obušky. S postupem času se však inteligence protivníků zvyšuje a jsou téměř vždy o krok před vámi v účinnosti a přesnosti zbraní. Vojáci uskakují, utíkají, zapínají alarm, volají posily, ale hlavně jsou neustále v pohybu a vy máte čím dál víc problémů nepřítele přesně zasáhnout. Bohužel v protivnících spočívá síla, ale i největší slabina jakou Red Faction má. Zábava. RF postrádá dávku zábavy, kterou nutně potřebuji k dohrání a mě k tomu nutila pouze povinnost vůči čtenáři, který chce názor na hru jako celek. Myslím, že každého z vás by asi přestalo bavit stále střílet vojáky, kteří si poslušně ustelou po dávce ze samopalu a se slovy „au“nebo „já nechci zemřít“ opustí tento svět bez jediné kapičky krve. Nejsem zastánce bezmezné brutality, ale smrt sebou přináší jisté vedlejší efekty, které jsou pro hru, ve které jde o zabíjení, vcelku nenahraditelné. Světlá chvilka přichází v momentě, kdy Parker objeví pravdu o záhadném moru a zjišťuje, že jde o tajné genetické pokusy. Když jsem našel klec s nepovedenými exempláři, dostal jsem vztek a nemilosrdně jsem zabíjel i civilisty, kteří se na projektu jen zčásti přičinili. Tak silné a přesvědčivé bylo utrpení a bolest v karikaturách, které kdysi patřily k lidskému rodu. Bohužel tato silná chvilka je velmi krátká a jen těžko vytrhne RF propasti nudy a stereotypu. Naštěstí jsou tu dopravní prostředky. Občasné výlety ve stíhačce, transportéru, džípu, v důlnímu vrtáku nebo ponorce jsou vítaným zpestřením. Navíc je to poprvé, co tyto prostředky bez výjimky zapadají do hry a nepůsobí jako rušivý element. A takový výbuch ponorky v hloubce, to je vám podívaná. Tlakem vody se trosky plavidla napřed vmáčknou do středu a potom se s výbuchem rozletí. Hezké. Je legrace prohánět bezmocné zabijáky po dolech s téměř neprůstřelným transportérem nebo rypadlem, kterým jde navíc vyvrtat cestu do skryté místnosti.

RF je po grafické stránce na úrovni standardu. Žádné grafické orgie se nekonají, za zmínku stojí snad jen detailnost vojáků. Nejen, že pokud máte dalekohled (resp. hledí na ostřelovací pušce), můžete odpozorovat výzbroj, ale je dokonce vidět, jak nepřítel odhazuje prázdný zásobník, sahá do kapsy, vytahuje nový a přesně stejným způsobem jako hl. hrdina nabíjí. Menší kladný bod.

K designu úrovní. Red Faction je plný kontrastů. Některé úrovně jsou vysloveně prosté: šedá architektura polovojenských instalací a ubikace nebohých horníků, které sice nejsou ošklivé nebo nesmyslné, ale hráče nijak nezaujmou. Opakem jsou exteriéry Marsu. Klikaté chodby v útrobách jednotlivých dolů střídají nádherné scenérie pod hladinou podzemních jezer. Na povrchu rudě září obloha a v nehostinných mrtvých pouštích se v dálce spouští lanová dráha. Příjemné jsou i zmrzlé oblasti a například podvodní laboratoře. A potom zase bác, chodíte po stále stejných komplexech. Předposledním zpestřením je stanice na oběžné dráze, kde je vlivem pomalejší rotace o hodně nižší přitažlivá síla, než na povrchu planety (umělá gravitace za pomoci odstředivé síly).

Zbraně jsou jedním ze zdrojů originality, ale také jedním z faktorů, který u mne téměř vyvolával vztek. Klasický arsenál jako brokovnice a samopaly přeskočme. Zmíním pouze, že téměř každá zbraň má dva režimy střelby, ale to není žádná novinka. První opravdu originální zbraň je Rail Drive Gun, která dokáže střílet přes jakoukoli překážku. To zní ze začátku jako skvělý nápad, ale s touto zbraní zažijete peklo. Na sklonku hry je tato zbraň často ve výzbroji žoldáků, kteří s ní umí opravdu divy. Zbraň má rentgenový zaměřovač, jehož paprsky projdou přes většinu materiálů s výjimkou kovu a máte možnost zaměřovat skrz zeď. Ale zatím co běžný hráč stráví vyhledáváním a mířením na cíl s touto zbraní několik sekund, strojem ovládaný protivník to stihne během zlomku vteřiny. Zbraň navíc zabíjí jediným zásahem bez výjimky. Výsledek? Asi stokrát jsem zemřel, než jsem se stačil rozkoukat. Občas vám ani nepomůže, že se chaoticky a bez přestávek pohybujete. Pokud k tomu přidáme, že v některých lokacích je nekonečno nepřátel, kteří neustále přibíhají odnikud, tak tu máme na vyšší obtížnost nehratelnou hru, že? A to se dostáváme právě k těm obtížnostem. Na easy je hra opravdu nesnesitelně jednoduchá. Zásah těžkého kulometu vám odebere tak pět procent, takže souboj s robotem je procházkou v růžovém sadě. Naopak na medium (obtížnost na kterou jsem RF prošel) vám skok z dvoumetrové výšky odebere asi 25 procent (autoři jaksi zapomněli, že na Marsu je asi třetinová gravitační síla) a onen zásah s těžkého kulometu se rovná poloviční smrti a nepřátelští vojáci jsou až nereálně přesní a rychlí v míření.

Část recenze chci věnovat enginu. V preview jsem psal o svobodě ničení prostředí, ve kterém se pohybujete. Je to pravda a v praxi to funguje opravdu neuvěřitelně. Hned v tréninku jsem nasedl do ponorky (k vozidlům se dostaneme časem) a plul jsem ponurou jeskyní, která byla protkána něčím jako stalagnáty; prostě vertikální spoje stropu a podlahy. Průvodce mě nabádal k likvidaci těchto spojů a já neváhal a pár jsem jich sestřelil. To ještě nic není. Posléze jsem si jen tak z legrace střelil do stěny a ejhle, objevil se malý kráter. Tak jsem v ostřelování vesele pokračoval a vyboural menší tunel. Říkám si: „To není špatný, toho zatím žádná podobná hra nedosáhla, pokud vím.“ Likvidace prostředí je možná téměř všude ve volné přírodě a v nezpevněných prostorách; pokud by totiž šlo zbourat každý objekt, hra by asi postrádala smysl. Ale není problém sundat vysutou lávku s otravnými ostřelovači nebo strážné věži „podkopat“ stěny a věžička se zhroutí, popřípadě se prokopat do nižšího patra. Bohužel v případě, že ustřelíte kus zdi nebo zdemolujete budovu, PS2 při této „přestavbě“ enginu hodně zatrhává a to i v případě, že se jedná jen o malý kráter. Ne vždy, ale stává se to až příliš často, než abych si toho nevšimnul. A poslední problém je využití mistrovské Geo Mod technology. Ve skutečnosti ji Volition vyvíjeli zbytečně. Použil jsem ji jen jednou, abych odpálil most pod těžkým transportérem, který by mne jinak zmasakroval. Jindy slouží jen na hraní. Volition tedy stvořili nový engine, který dřív nebo později ostatní opozdilci okopírují a nedokončil pořádně hru.

A nakonec hodnocení. Kdyby nebylo Geo Mod, vozidel a efektního objevu mutantů dostal by RF bez okolků 6/10. Takhle mu dám o bod víc, protože práce bylo odvedeno dost a beznadějně nudný zase RF není. Škoda, že samotná hra zaostává za potenciálem, který má engine. Tehdy by se RF stal novým měřítkem mezi akčními hrami.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 7/10
Hra s geniální, nicméně nedostatečně využitou technologií.
Celkové hodnocení: 7/10