Xbox One a PS4 se dočkaly mnoha skvělých her. Jaké nás zaujaly nejvíc?
Na začátku nového desetiletí začíná také nová generace konzolí. Je šílené, kolik novinek poslední generace konzolí přinesla, a hlavně kolik skvělých her vyšlo. Bylo dost těžké vybrat ty nejlepší. Od skvělých příběhů po zábavné mechaniky, tato generace byla skvělá.
Nakonec jsme se rozhodli, že nebudeme vybírat ty vyloženě nejlepší. Každý si vybere ty, které mu nejvíce utkvěly v paměti. A začněme s Vojtou.
Valiant Hearts: The Great War a dechberoucí válečný příběh
Ubisoft udělal hodně velkých her, ale žádná z nich mě nezaujala tolik jako menší kreslená adventura Valiant Hearts. Téma první světové války může vést ke střílečce jako Battilefield 1 nebo se snažit říct příběhy. Valiant Hearts vypráví smyšlený příběh, který je však založený na skutečných událostech a dopisech, které byly za války poslány.
Hra se přes roztomilý vizuál zabývá vážným tématem
Příběh se týká skupiny hrdinů, přičemž každý z nich je ve válce z jiného důvodu. Je tu muž, jehož syn bojuje na straně nepřátel a manželka zůstala opuštěná na farmě či zdravotní sestra, která se snaží zachránit všechny životy… i těch na straně nepřítele. Hra je neskutečně provázaná a emotivní, ze závěru se člověku chce brečet. Příjemným doplňkem jsou informace o válce, jak ty hlavní (bitvy, události), tak menší jako funkce pošty za války.
První světová válka měla hodně okamžiků násilí a smrti. Snažit se to zobrazit realisticky je pro mnoho lidí neúnosné. Valiant Hearts od UbiArt zvolilo příjemný vizuální styl, který chytí za srdce. Ve hře je přitom přítomno vše zlé od chemických zbraní po zabíjení přátel a dohrání hry pro mě bylo velmi silným zážitkem, na který rád vzpomínám.
Gears 5 a změny ve velké sérii
Hodně jsem přemýšlel, zda tuhle hru začlenit na seznam. Je to v základu „běžná“ střílečka, kterých známe mraky. Vývojáři z The Coalition však udělali něco, co od velkého IP moc nečekáme – rozhodli se učinit změny. A ačkoli nemusí všem sedět, rozhodně působí upřímně a sérii přeci jen posunuly dál.
Jedna z nejpropracovanějších stříleček posledních deseti let
Gears 5 je jako celek mnohem dotaženější než předchozí díl. Kampaň je příběhově mnohem víc rozvinutá a charaktery postav nejsou černobílé. Možná více než v jiných dílech série jsem měl pocit, že příběh hraje opravdu výraznou roli, snaží se zaujmout a tlačit hru někam dál. Hra pak uspěla i po stránce hratelnosti.
Zajímavé mapy a dynamické prostředí, pestří nepřátelé či vražedné zbraně. Hra je skvěle promyšlená a přidání robůtka Jack (a speciálních schopností) hru příjemně zpestřilo. Otevřený svět vám nemusí sednout a od multiplayeru byste třeba chtěli víc změn. Já však snahu vývojářů respektuju a myslím si, že Gears 5 se velmi povedlo.
Undertale a jednoduché zpracování
Velké firmy se nám snaží vnutit tu představu, že dobrá hra znamená obrovský rozpočet, nádherná grafika, a tak sto hodin herní doby. Kvantita však není nutná! Undertale, který byl vytvořen jen jedním vývojářem, má extrémně jednoduchou grafiku a dohrajete ho celkem rychle. Přitom je to jedna z nejzajímavějších her, co jsem kdy hrál.
Není třeba nejmodernějších technologií, když máte dobrý nápad
Příběh se točí kolem holčičky, která se dostala do podzemí, které je plné monster. V základu jednoduchý příběh o cestě ven zaujme hlavně skvělým vyprávěním, zajímavými postavami a roztomilým humorem. Na hru se přes jednoduchou grafiku krásně kouká a když jsem ji hrál na Switchi v autobuse, lidé se neustále otáčeli, čemu se ten chlap sakra směje.
Hratelnost je jednoduchá. Pouze uhýbáte v menších minihrách či mírně trápíte mozkové buňky logickými hádankami. Čím však hra zaujme, to je velké množství odlišných konců dle vašeho jednání (já měl jeden z nejhorších) a mimořádná interakce s hráčem. Hra si pamatuje, co jste dělali a občas se vám vysměje. Neskutečné, jak málo stačí k ohromující hře.
Mutant Year Zero: Road to Eden a zmutovaná zvířátka
Ačkoli strategie již dávno nejsou tím hlavním proudem, tato generace pro ně byla silná. Velmi se dařilo jak velkým značkám jako Civilizace nebo Total War, tak mnoha menším hrám. Nejvíc mě překvapil žánr tahových strategií ve stylu X-COM, jelikož těch vyšlo opravdu velmi mnoho, vyzkoušela si jej velká jména (Mario and Rabbits, Gears of War) a žánr se vskutku posunul hodně dopředu. Takové Gears Tactics je hratelností tak zábavné, že skoro nejsem schopen XCOM 2 vůbec hrát.
Úchvatná atmosféra a příjemná hratelnost
Nejvíc mě nakonec zaujalo Mutant Year Zero: Road to Eden. Ačkoli nejsem fanouškem post-apokalyptických her, svět Mutant Year Zero je skvěle promyšlený, prozkoumávat ho je hrozná zábava, a hlavně má dechberoucí atmosféru. Příběh o mutantech hledající ztraceného mutanta je návykový a ačkoli hra není moc znovuhratelná a je spíše jednohubkou, jen tak na ni nezapomenete.
Hratelnost je pak zajímavou kombinací real-time chození a průzkumu s taktickým bojem ve stylu X-COM. Je to geniální kombinace, jelikož vám dává možnost stealthu a zejména možnost si bitevní pole lépe prohlédnout, rozestavit tým do strategických pozic a taktizovat, koho z nepřátel zabít jako první. Nic revolučního tu asi není, nicméně vše funguje perfektně, a to rozhodně stačí.
Frostpunk a další doba ledová
Budovatelské strategie moc nemusím, každopádně Frostpunk mě uchvátil. Většina budovatelských strategií je no… o budování, rozvíjení se, bohatnutí. Zde jde jen o přežití. Svět čelí další době ledové a přežít není snadné, jelikož lidí je hodně a zdrojů je málo. Můžete zemřít na zimu či nedostatek jídla, zatímco další uprchlíci klepou na dveře.
Vaše morální zásady budou otřeseny
Hra mě zaujala hlavně morálními rozhodnutími, co musíte udělat. Musíte vytvořit silný režim, aby lidé zůstali silní a pospolu – budete radši totalitní nebo apelovat na bratrství a soudržnost? Potřebujete zastat víc práce – mají pracovat i děti? A co váha lidského života? I zranění potřebují jídlo a teplo, nicméně všeho máte málo a zranění moc práce nezastanou.
Hra dokázala strhujícím způsobem pracovat s vaším svědomím. Postupně zjistíte, jak se civilizované principy hroutí kvůli krizi. Přežít je opravdu náročné a lidé mají mnoho požadavků. Pokud jste nehráli, rozhodně doporučuji Frostpunk vyzkoušet.
Prey a vesmírné nebezpečí
Cokoli od studia Arkane jsem schopen označit za jednu z nejlepších her generace, ale vyberme jednu. Prey vypráví příběh o invazi mimozemšťanů na vesmírnou stanici Talos I. Trochu ve stylu Vetřelce není společnost TranStar, která stanici vlastní, úplně nevinná. Hlavní hrdina se živil jako pokusný králík mimozemských technologií a vetřelci si v podstatě přišli pro to, co jim patří.
Jste připraveni čelit invazi?
Hra je založena na strachu a plížení. Mimozemšťané se s ničím nepářou, většina stanice je mrtvá a pokud vás najdou, čeká vás stejný osud. Abyste si pomohli, můžete do svého těla vpravovat mimozemskou DNA a tím získat nadpřirozené schopnosti. Je obrovská zábava využít nadlidskou sílu či se transformovat v různé předměty, ale má to jeden háček – čím víc mimozemské DNA v sobě máte, tím méně jste člověkem a obrana stanice (například automatická děla) po vás může začít pálit.
Velkým kladem je hravý level design, který hlavně dává smysl. Stanice je komplexně sestavená a v průběhu hry narazíte na místa, kde posádka pracovala, kde spala či kde se bavila. Je hrozně zábavné prozkoumat vše do detailu. Třešničkou na závěr jsou různé konce, které závisí na mnoha faktorech… mimo jiné na tom, kolik mimozemské DNA jste do sebe vpravili.
Dragon Age Inquisition a bohatý fantasy svět
Asi poslední fakt dobrá hra od Bioware. Dragon Age Inquisition mě naprosto uchvátil. Obrovská hra, která má nádherný svět, zajímavé příběhy, zábavnou hratelnost, spousty textů i možnost románku. Základ je přitom jednoduchý – démoni pronikají na svět a vy je musíte zastavit. Náhodou jste vyvolený a máte moc zavírat jejich portály a kvůli tomu se stanete Inquisitorem, vůdce militaristické organizace Inquisition (neplést se španělskou inkvizicí), která je má zastavit.
Fantasy svět, který vás pohltí
Příběh je skvělý hlavně díky komplexnosti, volbám a vedlejším postavám. Zastavit démony? To moc originální není. Je však zajímavé sledovat, jakými způsoby získáváte spojence a řešíte spory v herním světě. Hra vás neustále tlačí do důležitých rozhodnutí, která se na světě opravdu promítnou a vedou desítkám odlišných konců. Vaši společníci navíc nejsou jednoduší, každý má svůj příběh, který vede k zajímavým úkolům.
Jedná se o taktické RPG. Hru můžete zastavit a rozdat svému týmu příkazy. Systém funguje skvěle díky odlišným třídám a schopnostem, které působí jinak na různorodé nepřátele a příšery. Hra je dynamická, dokáže nabídnout příjemnou výzvu, a navíc také velmi dobře vypadá. Mít volných 150 hodin, rád bych si ji zahrál znovu.
Názor redakce
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně