Report: Cravatacon 2009 – nejen hráči s kravatou

Jakub Kovář: Je čtvrtek večer, hodiny ukazují tři ráno a já konečně uléhám ke spánku s tím, že za cca pět hodin vstávám, abych nachystal vše potřebné na Cravatacon. Za sebou mám dokončení prezentací ke dvěma přednáškám a sbalení osobních potřeb na con. Musím se pousmát, když si vzpomenu na závěr minulého ročníku a na můj slib, že tentokrát nic nebudu dělat na poslední chvíli a vše pojede jako na drátkách. Ale kdo nečekal, že to nedopadne tak, jako to právě dopadlo? Takový nepoučitelný optimista snad na světě ani není.

V osm třicet skutečně vstávám, vpravím do sebe něco málo jídla a podnikám hrdinský nájezd na domácí elektroniku, která se urychleně pakuje do krabic. Ve čtvrt na deset už zvoní zvonek s tím, že tu je můj odvoz a odnos na con. S pomocí dalšího organizátora a hlavní organizátorky nakládáme vše do auta. A děláme si první poznámku – příště objednat Tatrovku, aby se všechno pohodlně vešlo. To, že cesta do nedalekého Nového Jičína se nesla ve znamení sardinkového mačkání a veselých poznámek snad nemusím zmiňovat.

Jsem možná divný, ale jsem rád, když se lidi baví

Přímo na místě nás pak čekaly již familiérní prostory SVČ Fokus, v nichž se měl celý con odehrávat. Následovaly další přípravy – zprovoznění projekční techniky, natahání židlí a výzdoba přednášejících místností. To vše bylo ozvláštněno zmateným pobíháním, sháněním klíčů, řvaním na ostatní, jak to, že není toto a proč zapomněli ono... Po několika vyjížďkách pro zapomenuté redukce a prodlužky se konečně do SVČ začali hrnout první návštěvníci a my se mohli konečně věnovat té adrenalinovější části – řešení místních problémů, a někteří i samotnému přednášení.

Kecání za vlast

Přednášky jsou ostatně další věc, o níž chci mluvit. Nejenže jsem měl tu čest poslechnout si spoustu přednášejících, stejně jako si s nimi aspoň na chvíli skvěle popovídat, ale rovněž jsem do speciálního křesla pro hosta usednul ve třech případech i já sám. Tímto bych poděkoval publiku, které naprosto skvěle reagovalo a mluvilo se mnou. Jsem jim ohromně vděčný a nejvíce mě těší, že takovýchto posluchačů bylo víc – stokrát lepší je totiž i jeden komunikující divák, než deset, kteří jen sedí a poslouchají.

Co mě dál potěšilo? Především nadšení v očích lidí, které dávalo i v těžkých chvílích jasný povel unavenému mozku, že teď se na to nemůže vykašlat, že musí pokračovat a nadšení a dobrou náladu udržet. K odhodlání se pak přidávaly i chvíle klidu, kdy jsem spolu s hosty i návštěvníky diskutoval nad sklenkou Kofoly o metafyzice, fantasy, občas o hrách, ale hlavně o životě. Každý takovýto rozhovor přilil až neskutečné množství nízkotučné energie do žil a hlavně vykouzlil i úsměv na tváři. Jsem možná divný, ale jsem rád, když se lidi baví.

Po conu jsem spal jako neprobuditelný medvěd brtník uprostřed zimního spánku

Stejně tak jsem měl až opovážlivě dobrou náladu z povedeného Galavečera, v jehož průběhu se losovala tombola a rovněž jste si mohli vyslechnout přednášku o etiketě v podání komediální dvojice Dam a Budji. Jako perličku na závěr jsme ztvárnili divadelní hru Popoluška. Musím jen smeknout před Marigoldem a jeho skvěle zahrané roli Dobré víly, který nás svým oslnivým výkonem všechny zastínil :-) Co však zastínit nedokázal, byla nadpozemská krása našeho týmu organizátorek, jejichž vzhled si pochvalovali i vývojáři z Bohemia Interactive.

Ranní vstávání

Chválení mám sice tak trochu v popisu práce, pokud chci, ať se příští rok dostaví více lidí, ale musím se zmínit i o několika málo negativech, které con provázely. Tím nejvýraznějším z nich bylo určitě ranní vstávání, kterého jsem si jako organizátor užil opravdu do sytosti. Na jeden večer jsem se totiž dobrovolně přihlásil na noční službu. S čistým svědomím prohlašuji, že na podobně sebevražednou misi se již nikdy v životě nepřihlásím – telefonování a následné sbíhání schodů po čtyřech hodinách spánku je to poslední, co bych si chtěl zopakovat.

Jako celek však musím akci hodnotit jen pozitivně. I když s ní byla spousta starostí a já po conu osobně spal jako neprobuditelný medvěd brtník uprostřed zimního spánku, všechno se vyplatilo a vrátilo. Proto bych rád i takto poděkoval všem přednášejícím v čele se zdejší redakcí, Michalem Rybkou a z vývojářů pak Martinu Bočkovi, Ivanu Buchtovi a Karlu Mořickému. Stejně tak ohromně děkuji všem účastníkům. Bez jednoho jediného z vás by con byl jiný, a možná i horší. Ostatně, příští rok se uvidíme znovu. Těším se.