Každý si určitě ještě vzpomene na Mortal Kombat nebo Street Fighter a na hodiny strávené s nimi. Ani dnes bojovky nepatří do starého železa: tituly jako Tekken a Virtua Fighter se těší stejné popularitě, jako Mortal před lety. Jejich dnešní hráči se sdružují, pořádají různá setkání i turnaje. Jeden takový turnaj se nedávno konal v Londýně a Doupě bylo u toho.
Progaming... Tohle slovo si většina lidí v naší zemi spojuje jen s PC a se strategiemi, FPS a počítačovými sporty. Ovšem progaming na konzolích si většina lidí moc představit neumí... Střílečky tam stojí za prd, nedají se pořádně ovládat - o strategiích ani nemluvě. Tak možná ty sporty - ale i tam není nad myš... A v RPGčkách se přeci mistrovství hrát nedá... Takže jedině nějaký autíčka? Tak nějak nejspíš nejspíše uvažuje většina z vás. Ale na konzolích nejsou jen uvedené herní žánry...
Najde se totiž nemalá skupina lidí, která si konzole apriorně spojuje s jedním herním žánrem - s bojovkami. Konečně i přímo tady na Doupěti jsou hostované hned dva weby, které pod sebou sdružují české Virtua Fighter a Tekken komunity. A tihle lidé - stejně jako všichni ostatní hráči - se chtějí setkávat, hrát s jinými hráči, porovnávat svoje schopnosti s ostatními, vyhrávat... Prostě pořádat turnaje. A to nejen ty "malé", ale i velké, mezinárodní. A když už jsme v tom, chtělo by to i nějaké mistrovství...
A 15. až 18. dubna se v konalo evropské mistrovství v bojovkách. Jde o pravidelný otevřený turnaj, který se každý rok pořádá v nějaké evropské metropoli - a letos to připadlo na město měst Londýn. Navíc organizace se ujala americká společnost Ullysis, která se specializuje na pořádání právě takovýchto akcí. Vypadalo to, že se bude jednat o skvělou událost. A jaká byla realita?
Jak to mělo vypadat
Celá akce se odehrávala v londýnské Trocader Hall, což je jakási obdoba naši multiplexů; až na to, že plochu, kterou normálně zabírají kinosály, tady ovládají hrací automaty s nejrůznějšími klasikami i novinkami v herním světě - najdete zde staré arkádové raketky i nejnovější automobilové simulátory, vedle sebe tu stojí první Street Fighteři a nový Soul Calibur... Prostě hráčův ráj na zemi. A navíc v samotném centru Londýna - vždyť Trocadero stojí na rohu Piccadily square!
Tak tady se to celé odehrávalo * 11:00 "Kdy že to mělo začít?" * 11:40 - začínáme!
Na Absolutionu se hrály všechny populární bojovky současnosti. Možná budete překvapeni, ale pojem "všechny populární" pod sebou zdaleka nezahrnuje jen 3D tituly z poslední doby, jako jsou Tekken 4 (viz. zde), Soul Calibur 2 (viz. zde a zde) nebo Virtua Fighter 4 Evolution (viz. zde), nebo už relativně starší Tekken Tag Tournament. Zdaleka ne - jak bylo možné v Londýně vidět, obrovské popularitě se těší i stařičké 2D pecky, takže se tam hrály Guilty Gear XX (sice 2D, ale sotva rok stará hra), Capcom vs SNK 2 - a hlavně Street Fighteři (Street Fighter Alpha 3, Street Fighter 2 turbo a Street Fighter 3:3rd Strike).
Svou účast přislíbili nejen evropské špičky, ale i několik hráčů z USA - a hlavně desetičlenná výprava profesionálních japonských hráčů 2D bojovek v čele s tamní legendou Daigem Umeharou. Tohle znamenalo obrovskou výzvu pro všechny hráče z celé Evropy - protože pokud máte pocit, že právě vy jste ti nejlepší, pak je takovýto obrovský turnaj tou nejlepší příležitostí to dokázat. A pokud snad nejlepší nejste, ale chtěli byste být, pak na takovýchto akcích máte možnost poznat absolutní špičky, něco se od nich naučit, něco odkoukat... Stručně řečeno, Absolution je skvělou příležitostí pro každého, kdo to s bojovkami myslí vážně.
V plánu bylo, že každý den se odehrají turnaje ve třech hrách a poslední den celé akce bude věnován exhibičním zápasům a mezinárodním týmovým výzvám - a samozřejmě předávání cen.
Ty byly stanoveny na pěknou sumičku 300 britských liber za první místo, 150 za druhé a 100 za třetí a k tomu věcné dary od sponzorů - protože stejně jako všude jinde i zde platí zásada, že příležitost více vyhrát naláká více hráčů, ti zaplatí více na startovném, takže se zaplatí větší ceny a víc se vydělá... No prostě byznys jako každý jiný.
Tak s kým budeme hrát? * 3 hvězdy Tekkena - Noman, Ryan Hart a Aenica * Turnaj v plném proudu
Pořádání celé akce si za své vzala americká společnost Ullysis Profesional Gaming Organisation, která se profesionální organizací turnajů v počítačových hrách již nějakou dobu zabývá. Takže celkově to vypadalo na skvělý, profesionálně zorganizovaný turnaj se skvělými cenami, na výbornou šanci potkat se (a zahrát si) se světovými špičkami v bojovkách v prostředí jednoho z největších evropských herních center. Za takovouto možnost se startovné 15 liber nezdálo být až tak přemrštěnou sumou - a to nejen mně, ale i dalším více než třem stem padesáti hráčům...
Jak to bylo doopravdy
Nebudu příliš rozebírat své osobní zážitky z návštěvy Londýna a zaměřím se na samotný turnaj. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl o takovéto velkolepé akci podrobně informovat, jel jsem do Anglie s předsevzetím, že budu v Trocaderu každý den, abych toho viděl co nejvíc... S tímto rozhodnutím jsem vyrazil ze svého hotelu i ve čtvrtek 15., kdy to celé začínalo. Hráči měli na místo dorazit už na devátou, aby se rozehráli, zatímco samotné klání mělo začít až v deset. Já přišel do Trocadera o čtvrt na jedenáct a přesvědčen, že jsem zmeškal zahajovací ceremoniál jsem začal hledat místo konání. O půl jedenácté, když už jsem prošel celé Trocadero, zeptal se každého zaměstnance a pořád ještě jsem marně bloudil, začalo mé nadšení ochabovat. O další čtvrt hodinu později jsem úplně v nejzasším koutě celé budovy narazil na schlíplou skupinku lidí, sedících před zataženou železnou roletou. Pár otázek a pohled na plakát na roletě ukázaly, že tohle je skutečně TEN Absolution. Ale jak to?
Pak nastalo čekání... Lidí stálo přibývalo, ochranka kolem našeho davu nervózně poletovala jako roj masařek kolem výkalu skotu domácího - a stále se nic nedělo. Pár minut po jedenácté se zpoza rolety začaly ozývat nějaké zvuky a o další půl hodinu později se brána do světa divů konečně otevřela a...
Teď je zapnuli. Měli byste ale vidět dav čumilů za chvíli * Přáteláky u nás v hotelu... * ...a nejen přáteláky
A nám všem poklesla čelist. Při vší té technické i architektonické moderně všude kolem nás jsme čekali ledasco - ale TOHLE... Místem konání mezinárodního turnaje pro 350 hráčů bylo staré, tmavé a špinavé skladiště o rozměrech zhruba 15 x 20 metrů, ve kterém na šesti stolcích stálo šest televizí standardní velikosti. Nic víc, nic míň...
Ale nic naplat, přeci jen jsme se nahrnuli dovnitř. Organizátoři (nebo spíše organizátor, byl totiž jen jeden) zapnuli konzole a začala příprava na první turnaj - Capcom vs SNK 2. Ten měl začít v oněch výše zmíněných deset hodin, ale začal až po jedné.
Ovšem tohle byly jen první náznaky organizační noční můry, která měla nastat v následujících dnech... Ani nemá cenu rozepisovat se o všech věcech, které byly špatně - o tom, jak turnaje začínaly běžně s čtyřhodinovým zpožděním - a někdy i o den později - ale hráči, kteří přesně v okamžiku presentace nebyli přítomni, byli s ledovým klidem diskvalifikováni (Byli jste se najíst? Vaše chyba!); jak, když někteří museli odjet aniž by si zahráli, protože prostě počítali s tím, že ta jejich hra se hraje ve čtvrtek, takže měli zpáteční jízdenku na pátek ráno a chtěli zpět své startovné, byli odkázáni do patřičných mezí (V pravidlech jasně stálo, že jednou zaplacené startovné je nevratné!); to jak byly zmatky s výsledky ve skupinách (Že jsi vyhrál všechny zápasy a skončil ve skupině první? Já tady mám napsáno, žes čtyřikrát prohrál, takže seš třetí a tečka!); nemluvě o předávání cen (Sponzorské dary pro druhá až pátá místa nepřišly, omlouváme se.) a o tom, jak se při cvičném požárním poplachu, kdy jsme museli vyklidit budovu na půl hodiny ztratily z místa konání turnaje věci v hodnotě několika set liber (ale uznávám, tohle nebyla tak úplně chyba organizátorů, ale i ochranky Trocadera).
Předávání cen: Bode, vítěz Tekken Tagu * Tak tenhle to celé organizoval... * Japonec Daigo vyhrál, co mohl
Ne, nemá cenu tohle všechno pitvat. Pravdou je, že tam byly i dobré nějaké věci.
To dobré
To, co bylo na Absolutionu opravdu pozitivní byly dvě věci: pro příznivce 2D to byli Japonci, kteří skutečně vyhráli co mohli (z 5 možných prvních, 5 druhých a 5 třetích míst přepustili jedno druhé a jedno třetí Evropanům, jinak ale kralovali kde se dalo) a předváděli výkony, kterým přihlížející dav v tichém úžasu nadšeně tleskal. A pro všechny zúčastněné to byly přátelské zápasy, které se mimo turnaj hrály po hotelích, kde hráči bydleli a po bytech londýnských účastníků. Jen díky nim mohu sám za sebe říci, že mi návštěva Londýna za ty peníze skutečně stála...
Přátelských zápasů bylo sice hodně, ale z pohledu tohoto článku nejsou příliš významné, protože s turnajem jako takovým přímo nesouvisely. Já se ale ještě na chvíli pozastavím u těch Japonců... Naskytla se mi totiž příležitost položit jim pár otázek:
Vy jste profesionální hráči... Co přesně to obnáší?
Podle smlouvy "pracujeme" 5 hodin denně. Práce znamená trénink a hraní exhibičních zápasů s jinými hráči, převážně pro televizní vysílání (poznámka - v Japonsku je progaming běžnou záležitostí a jsou zde specializované televizní kanály vysílající nejrůznější zápasy - od strategii přes FPS až po právě mlátičky). Kromě toho se účastníme všech oficiálních turnajů a pokud máme zájem, tak i jakýchkoliv jiných. Proto jsme i tady.
Jaké jiné hry hrajete?
No, někdy si zahrajeme Virtua Fightera nebo Tekkena...
Myslel jsem jiné než bojovky.
To my podle smlouvy nesmíme. Jen bojovky.
A baví vás to?
Je to práce. Lepší než většina jiných, ale práce. Zeptejte se profesionálního fotbalisty, jestli ho baví fotbal. S námi je to stejné...