Retro koutek - Oddworld: Stranger's Wrath HD

Rozhodli jsme pro vás nastartovat retro koutek, ve kterém si zavzpomínáme na staré kultovní pecky a zrecenzujeme zpětně některé ikony s moderním pohledem na věc. Další v řadě je unikátní svět Oddworldu.

Oddworld. Patrně jedno z nejdivnějších univerz, jakým se mohou hry pochlubit. Svět, ve kterém má jakousi takou inteligenci snad každý druhý živočich (o několika rostlinách a minerálech nemluvě), přičemž jedni musí tak nějak koexistovat s druhými, aniž by se vzájemně pozabíjeli, protože propadli slepému tvarismu (to je něco jako rasizmus, ale horší, protože ve světě tolik oplývajícím inteligentními druhy se prostě barvou kůže nezabýváte).

Že se to až tak moc nedaří, to je nad slunce jasné, protože postupně vyšly rovnou čtyři hry a ve všech šlo o život a přežití nejen hlavního hrdiny, ale rovnou celých ras.

postscriptum186.jpg

První díl Abe’s Oddysee byl klasickou 2D plošinovkou, jež uchvátila nádherným zpracováním, důkladně promyšleným světem s kompletní mytologií, ekosystémem a historií. V této hře jsme se pak mohli setkat s jakýmsi tématickým vyzněním, jenž bylo, je a bude velmi unikátním a které dokonce u druhého dílu přineslo ocenění Oscar za krátký animovaný film (šlo o intro).

Druhý rozměr studio opustilo u třetího dílu, což se zpětně může zdát poněkud nešťastným, protože tyto díly jaksi nebyly tolik úspěšné (a asi také proto, že byly svého času exkluzivní pro první Xbox), v čehož důsledku byla značka hibernována, studio přestalo dělat hry a věnovalo se filmovému průmyslu.

postscriptum187.jpg

Po několika letech jsme se ale dočkali HD remaku třetího a čtvrtého dílu a první díl je přepracováván do modernějšího kabátku, na který se velmi těším, protože hra zůstane stále ve 2D, jen se překreslí textury do vyššího rozlišení a uzpůsobí obrazovky pro širokoúhlé displeje. Ostatně se podívejte na včerejší galerii.

Hněv divného světa

Oddworld: Stranger's Wrath je opravdu nečekaným krokem stranou v pojetí celé série, protože popravdě nejde o plošinovku, ale v zásadě o FPS/TPS střílení, mixnuté trochou skákání po plošinkách bez jakýchkoliv puzzlů. Ne všechno se autorům povedlo na jedničku. Tak předně kamera v TPS módu samozřejmě blbne, zasekává se a není až tak pohodlná, protože ani hrdina jaksi není zrovna moc atlet a má tendenci se zarazit o nevhodný roh nebo kámen.

Také střílení samo o sobě je poněkud tuhé a hráč si musí doladit citlivost otáčení, plus samotná munice má někdy jaksi svou hlavu (doslovně) a střílí za roh. Na druhou stranu je nutné uznat, že většinou jde jen o drobné nedostatky, na které, pokud se budete na hru dívat optikou doby ve které byla vytvořená, se dá snadno zapomenout. Z dnešního úhlu pohledu je hra tedy dost tuhá a hůře uchopitelná, jenže dnešní tituly toho člověku tolik odpustí...

postscriptum188.jpg

Tím hlavním, čím Oddworld okouzluje, je samotný svět, ve kterém se hra odehrává. Příběh je velmi banální, možná banálnější než westerny z padesátých let. Lovec odměn, kterému všichni říkají Stranger, potřebuje operaci. Ta ovšem jako v každém kapitalizmem postiženém světě není zadarmo a ta jeho je velmi, velmi speciální. Tak moc speciální, že abyste na ni sehnali dost peněz, musíte pochytat všechny záporáky, které se v širokém dalekém okolí nacházejí.

A věřte, že ti svou kůži zadarmo rozhodně dávat nebudou. Většina hry se tedy točí v jakémsi kolečku. Kdy si zajdete do bounty store pro kontrakt, s nasazením života ho splníte, vrátíte se do města, vyinkasujete a jdete na další lov. Normálně by to velmi brzy začalo nudit, ale samotné souboje s bossy (ke kterým se dostanete samozřejmě až po odstranění taktéž zpeněžitelných desítek pohůnků) jsou velmi zábavné, vtipně vymyšlené a pokaždé jiné, přičemž jejich kvalita časem stoupá.

postscriptum189.jpg

Aby byla hra o něco pikantnější (nebo obtížnější), více peněz dostanete, pokud své oběti nezabijete. V zásadě se dá skoro celá hra projít bez zabití, ale dá to dost práce a v poslední části to už nemá moc smysl.

postscriptum190.jpg

Zbraňoví živočichové

Mohu autorům jenom pogratulovat k výběru zbraňového arzenálu. Ti se nenechali omezit klasickými puškami, pistolemi, či brokovnicemi. Místo toho střílíte živé tvorečky, jež si ještě ke všemu můžete hezky nachytat při vaší cestě.

Ono asi nezní dvakrát košer, když řeknu, že z kuše místo šípu střílíte roztomilé veverky, ale když uvidíte takový boolamid, který vypadá jako miniaturizovaná varianta critters (neskutečně špatná nálada, hlad a obrovské zuby), asi vám dojde, že i takováto munice se dá chytře využít v boji. Navíc vaše kuš počítá s dvěma zvířátky, takže se dají jejich specifické vlastnosti kombinovat, což je hlavně v bossfightech doslova klíčové.

postscriptum191.jpg

Jen tak mimochodem – většina potvůrek má v pozdější fázi hry ještě druhou, silnější variantu a pokud mohu říci, tak snad ještě praštěnější.

Hru jsem hrál na PS Vita a i když nedosahuje technické kvality Killzone (inu ten věk se nedá zapřít), jde o překvapivě příjemné pokoukání, možná o kus hezčí, než svého času vlajková loď Xboxu Halo 2. Ovšem své na tomto dojmu dozajista udělal i HD převod a fakt, že Vita má jen několik palců veliký displej.

Do kapsy jako šité

Velmi příjemně je vyřešené i dotykové ovládání, jež supluje nedostatek fyzických prvků, kdy dvojité poklepání displeje mění perspektivu a ve FPS módu zadní dotyková plocha spouští meelee útok. Nic přehnaného, nic nefunkčního.

postscriptum192.jpg

Na druhou stranu i tento převod se potýká s poněkud kolísajícím framerate. Nejde o nic hrozného, ale občas jaksi poklesne, a to ve vypjaté situaci dost zamrzí. Zvláště v kombinaci s TPS módem, někde u zdi, zrovna když si kamera usmyslí, že pohled na skálu/stěnu je důležitější, než vaše přežití. Nestává se to často, ale člověk na to musí být připravený.

A to by asi tak bylo všechno. Oddworld: Stranger's Wrath asi na velké konzoli dnes moc neoslní, ale na handheldu to je, obzvláště vzhledem k současné panující bídě, opravdu dobrou investicí (tři sta padesát vážně není moc), obzvláště když si vezmete, že dohrání trvá okolo deseti a více hodin.

Hra vypadá dobře, ovládá se přiměřeně, hudba a zvuky splňují vysoké standardy a ke všemu tu je ten nezaměnitelný humor a vyloženě divný svět, do kterého je radost se vracet a na který rádi vzpomínáme se slzou v ok. Nejde o žádné veledílo zásadního významu jako předchozí díly, ale příjemně se hraje a má své momenty. A to mě osobně stačí. Doporučuji.

Retro hodnocení: 7,7/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

15.  7.  2018 | | 4 N/A
DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

7.  7.  2018 | | 5 N/A
Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

12.  7.  2018 | | 2 N/A
KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

10.  7.  2018 | | 5 N/A
Nové obrázky ze závodů F1 2018 vás vezmou do víru dění

Nové obrázky ze závodů F1 2018 vás vez…

Další závody formulí od Codemasters se blíží a tvůrci nám uvolnili čerstvou várku obrázků.

3.  7.  2018 |