PC | Téma

Retro koutek: zmutovaní vojáci a superzbraně na hradě Wolfenstein

Rok 2001, navýsost dobrý to rok. V roce 2001 bylo mj. oprášeno slavné jméno herní legendy Wolfenstein 3D, kterážto zaznamenala úspěch coby první „trojrozměrná“ FPS na světě vůbec. Každého před premiérou RTCW nejvíce zajímalo, nakolik se počin pro nové milénium podobá svému prapředchůdci. Pojďme zhodnotit kvality a popsat negativa hry Return to Castle Wolfenstein s odstupem dvanácti let od data vydání hry.

Dupot mohutných vojenských kanad rozeznívá oblast okolo ocelových přemostění haly podzemního komplexu. Elitní příslušník ostrahové jednotky skryt za jedním z nespočtu neprůstřelných vrstvených skel zpozoruje hlavního hrdinu B. J. Blazkowicze a svižným úderem bije do aktivace poplašného zařízení. Siréna skřehotavě úpí, už tak úderná hudební smyčka je prudce utahována. Napětí střídá adrenalin.

Utajení je tatam, nyní nezbývá než rychle přebít osvědčený samopal z Porúří MP40 a cestu k cíli si přes zhruba tucet disciplinovaných a dobře vyzbrojených vojáků Říše neúprosně prostřílet. Takový byl Return to Castle Wolfenstein na PC, PlayStationu 2 a prvním Xboxu. Příběh hry je však odstartován situací, kdy se hlavní hrdina, toho času zajatec na hradě Wolfenstein, rozhodl nerozkousnout kyanidovou kapsli a namísto aktu sebezáhuby zvolil úděl dalších bojů.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (1).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (11).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (12).jpg

Z jeho cely totiž vedly jen dvě krušné cesty – přes nůž, nebo ke zvrácenému doktorovi s jemnohlasem, mimochodem prvnímu „pánovi na holení“, který špiony nejprve usmrcuje, a teprve poté se ptá.

Stealth suitable

Dobrodružství začíná. Potichu, anebo na způsob kobercového bombardování? Potichu? Ano, také RTCW tehdejším recenzím navzdory lze uchopit a z valné části odehrát jako stealth akci. Jen vás to bude stát přibližně o tři až čtyři hodiny celkového času navíc. Mise, jejichž charakter není striktně podmíněn nespuštěním poplachu, může hráč absolvovat takříkajíc bez ztráty kytičky, nutná je součinnost momentu překvapení, vysprintování a rychlého výpadu chladnou zbraní a ničivého úderu kopem by B. J. Blazkowitz.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (13).jpg

Postupem hry obdržíte také mlčenlivé palné zbraně opravdu smrtonosného charakteru, odtlumený samopal Sten a pušku OSA M1S „Vetřelka“ s přídavným infravizorem nápomocně zviditelňujícím také „auru“ nepřátelských postav. Za zmínku stojí, že jak americká (viz experimentální puška M1S), tak zejména německá armáda, byť již ve svíjivé agonii, skutečně v roce 1945 soupravu nočního vidění zvanou Vampir nasazovala do bojů, konkrétně spolu s útočnou puškou Sturmgewehr44 a v předsazení zaměřovací optiky i průzoru řidiče u tanků Panther, König Tiger a tankových stíhačů Jadgpanzer, Jadgtiger, ale i jiných obrněných vozidel.

Pochopitelně, když na vás skriptáž svrhne četu parašutistů vyzbrojených samočinnými puškami Falschirmgewehr42 a jdoucích vám zarputile po krku, nemá kradmý postup hrou jakýkoliv efekt ani smysl, avšak trpělivým přepadovým posunem po chodbách středověkých staveb i betonových areálů zjistíte, že vám v cestě stojí nepřítel, který sic nemá o zbraně, munici a čerstvé posily nouzi, nicméně jeho chování vůbec nepřipomíná počínání vševidoucích sniperů čekajících na jediné – až vstoupíte na neviditelný aktivační bod toho kterého koridoru a v onen moment zahájí zaťatou střelbu vším dostupným.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (15).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (16).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (17).jpg

„Wolf“ nabízí vyspělejší způsob rozmanitého válčení. Němečtí vojáci v Return to Castle Wolfenstein patrolují, vychutnávají si poslední cigaretu, o které ještě sami nevědí, že je jejich poslední, vyhřívají se u sudů se zažehnutým palivem, popěvují, klábosí mezi sebou, nejeden z nich upadne v ovínění lapen v katakombách rozlehlých vinných sklepení. Pokud Blazkowicze zahlédnou zřetelně, bijí na poplach a palbou se jej snaží přibít k zemi. Jak realistické.

Příslušníci Wehrmachtu přistupují ke službě otčině s leckdy neskrývanou apatií, zatímco ve víru boje kovaní jedinci sborů SS horlivě střeží kult Vůdce i nejtemnější německá tajemství. Nacističtí technici se věnují údržbě a obsluze důmyslných soustrojí, radisté monitorují spojenecké aktivity ve vzduchu, vojenští výzkumníci jsou zaneprázdněni vizitou „pacientů“ a nemrtví budou po probuzení nebývale agresivní a útočí i na Němce samotné. Okamžik, nemrtví? Ve hře s nosným motivem druhé světové války?

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (18).jpg

Nemrtví pro Říši i proti

Ano, a právě zasazení této sorty postav představovalo pomyslné jablko sváru mezi tábory příznivců a odpůrců RTCW, ačkoliv se oproti konceptuálnímu stádiu na tomto stromku ořezalo značné množství letorostů a z celé skupinky vlkodlaků, ghúlů a SS ninjů nakonec zbylo dle názoru autora článku přiměřené optimum, pokud má tedy člověk úmysl dohrát RTCW od počátku do konce.

V případě repeticí pouze vybraných misí volí většina hráčů konflikt mezi lidským hrdinou a lidskými nepřáteli. Zatímco FPS z údobí 2. světové války dnes prakticky neexistují, příval stále nových a nových zombie her neustává, nadto je třeba konstatovat, že atakování a obrana před zombies nemá v RTCW takový spád a říz jako likvidace nenáviděných plavovlasých Němců.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (21).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (22).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (23).jpg

Oživlí bojovníci zašlých prastarých věků mají v příběhovém sledu své místo a opodstatnění, kontakt s nimi v RTCW navíc nepůsobí křečovitě, prvoplánově, hlavní hrdina se k démonické akci prvně vlastně připlete víceméně náhodou a poté již nastává boj o holý život mezi neživotem. Klíčovou dovedností pro soupeření s oživlými je přesná a rychlá střelba, jíž nejlépe vyhovuje samopal Thompson vzor 1942 s vysokou kadencí a slabým zpětným rázem, do něhož však nasbíráte jen proklatě málo munice.

Podzemí, prosycené rykem usupených bestií, zabíjí všechny naděje, kostky již zdánlivě byly někým či něčím vrženy, dobrodružný horror jako z pera Iana Livingstona přechází do dalšího dějství…

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (28).jpg

Voják a boháč

Chvíle napjatých nervů bývají „prostřelovány“ objevováním tajných skrýší a úložišť, kde již cennosti, zbraně a proviant neprobíháte jako pole plné tuřínů v původním Wolfensteinu 3D, nicméně s úšklebkem na líci tam ukradnete vše, co není přibité. Náplast na polekanou dušičku a relaxaci u příjemné melodie přinášejí filmečky částečně brífinkového charakteru, kde vám sám ředitel tajných operací organizace OSA kecá o důležitosti zhatit Himmlerovy plány na stvoření armády jím řízených nadvojáků disponujících těžkou palebnou silou a neotřesitelnou tělesnou konstitucí.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (29).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (30).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (32).jpg

Okultismus milující hráči budou při těchto misích RTCW štěstím celí bez sebe. A skutečně, oživení bitek s rozmanitou skladbou lidské vojenské síly bylo vkusně obohaceno o přítomnost odpudivých, avšak ryzí respekt budících armádních monster, která ani všemocná SS občas nedokáže dokonale ukrotit a kontrolovat. Počtení jednotlivých zápisníků a výtahů z denních rozkazů dokresluje obavy některých důstojníků z hrátek se záhrobními silami.

Na „jatka“ se s kapesním nožíkem nechodí, a proto Return to Castle Wolfenstein mísí do děje ruční zbraně ničivé síly, dobové, jako například raketový vrhač kumulativní protitankové střely Panzerfaust, i futuristické skvosty od německých mistrů zbrojířů, např. rotační kulomet Venom a elektrické výboje mrštící Tesla gun. Munice však nikdy není ve hře takový nadbytek, aby hráč halabala zahájil přehradnou palbu před úkryt každého z oponentů.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (33).jpg

A že krýt se oni umí, s tím je nutno počítat, ještě tikající granát vám bez skrupulí odkopnou nazpět. Skutečnost potencionálního deficitu střeliva spolu s výtečnou umělou inteligencí nepřátelského vojska i všeho neživého a položivého vnáší do RTCW prvky akčního taktizování. Jistě, i lehce nadprůměrný hráč Counter Strike a Unreal Tournament dokáže hrou provířit jako uragán a jeho ego uspokojí pouze zásahy typu „headshot“, nicméně proč si nesmyslnou zběsilostí kalit radost z uvěřitelného světa ve válečném stavu, který nám připravili pečliví a pro věc hořící vývojáři.

Retro potěcha ucha i oka

Zvuková stránka hry, prvně od doprovodu počinů hlavní postavy, s sebou nese kvalitativní nadčasovost. Kročejový hluk je odvislý od různosti povrchů, po kterých se Blazkowicz pohybuje, každá zbraň ve hře zní odlišně a velice výrazně, pročež snadno a přesně poznáte, z čeho na vás počal pálit také nepřítel.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (4).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (5).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (6).jpg

Na svou dobu překvapil RTCW poměrně nezvykle četným zastoupením nejrůznějších NPC – vtrhnete na k smrti vystrašené „fräulein“, překvapíte do bádání ponořeného alchymistu, budete pány nad osudem neozbrojených německých vědců, prodiskutujete situaci s příslušníky podzemního hnutí odporu a z nástupního prostoru doprovodíte akcí opojené spojenecké vojáky spolu s těžkým pásovým obrněncem.

Německý Wehrmacht hovoří anglicky s příjemně vnímatelným německým akcentem, hráč si tak může vsugerovat, že sebevědomý „Fritz“, vědom si vojenské převahy, ironicky informuje o koordinaci svých vlastních výpadů a šikování spolubojovníků. Skutečná polní elita armády v pokročilé etapě hry však své budoucí tahy na šachovnici neprozradí, mlčí, jen koná, a hráče zasypává krupobitím střel a šlehavou chobotnicí plamenů. Za doprovodu uchvacujícího soundtracku.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (7).jpg

Grafické zpracování nechť vyhodnotí každý individuálně na základě svého vkusu a nároků, autor článku si dovoluje tvrdit, že zklamáni nebudou ani majitelé nejnovějšího hardwaru uvyknuvší i hry letošního roku nastavovat pouze na „ultra details“. Pokud PC hra vypadá jako hra, vábná hra, je to stále lepší případ, než když se renderisté, stínovači a designéři sveřepě snaží dosáhnout jakési plastické reality.

V současnosti mrtvé téma

Return to Castle Wolfenstein představuje potem a ocelí načpělé dobrodružství pro všechny ty, kdož nezapomněli na poctivé řemeslo áčkových FPS a chtějí opět vstřebat ryzí zážitek světa her, které v projevu uchopitelné hovořily jazykem, jemuž bylo snadné rozumět. Dnes již leckterý hráč skřípe zuby při absolvování nových herních trendů, dostali jsme „fantastický“ product placement a fenomén globalizace, překombinovanost ve všech ohledech, odvádění pozornosti až nesmyslně akčními vsuvkami, kde Usáma už natrvalo vystřídal Adolfa, sci-fi zahájilo fúzi se středověkem, Saddám reinkarnoval v nejprohnilejší bossy kolumbijských drogových kartelů a každý hrdina příběhu se musí notně honosit zprofanovaným titulem vyvolené či nadpřirozené bytosti.

doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (8).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro (9).jpg doupe-return-to-castle-wolfenstein-recenze-retro.jpg

Následník RTCW, Castle Wolfenstein z roku 2009, svou šanci trestuhodně promrhal a nabídl jen natřikrát přefiltrovaný herní prostor nabitý za vlasy přitaženými paralelními světy, „originální“ získanou mocí magie, podivně rozkolísanou hratelností a nepřáteli a´la Star Trek.

Pokud si v univerzu kvalitních FPS „hrábnete do svých harddisků“ a vzpomenete na duchem mrazivou pripjaťskou misi z prvního CoD: Modern Warfare, kde v kůži Priceho, jehož instruovalo odstřelovačské eso, charizmatický kapitán McMillan, usilujete o eliminaci velezloducha Imrana Zakhaeva, dojde vám, na jakou výši přiměřuje autor článku kvality RTCW. A to vpravdě plošně, po takřka všechen čas průběhu hry Return to Castle Wolfenstein.

Diskuze (9) Další článek: Když se chcete bát: strach a napětí v počítačových hrách (1. část)

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,