Returnal: na hraně zítřka s příchutí Vetřelců | Recenze

Housemarque opět zabodovali ve sci-fi žánru a tentokrát budete umírat rádi.

Co baví

  • Hutná atmosféra
  • Zajímavě poskládaný příběh
  • Systém smrtelných cyklů
  • Frenetická akce
  • 60FPS

Co vadí

  • Slabší ray tracing
  • Kolísavá obtížnost
  • Rogue-like není pro každého
8/10
Hodnocení

Menší studio Housemarque mám osobně velmi rád. Jejich historie sahá už do dalekého roku 1993 a ačkoliv jsem se o tvorbě vývojářů dozvěděl až o mnohem později arkádovým hitem Dead Nation, do podvědomí všech se zapsali především sci-fi arkádou Resogun a později také kooperační akcí Alienation. 

Nyní přichází studio se svým prvním podstatně větším projektem, a hned si ukousli pořádné sousto - exkluzivitu pro konzoli Playstation 5, která má držet krok s konkurencí a rozhodně nepůsobit jako malý projekt. Povedlo se? No, přinejmenším lze říct, že hra zatraceně překvapila. 

Atmosféra, o kterou se i nůž otupí

Ačkoliv není studiu sci-fi žánr vůbec cizí, rozhodli se vydat do zákeřných vod rogue-like hratelnosti, ve které je velmi těžké udržet tenkou hranici mezi stereotypem a originalitou. Neustálé umírání a opakující se cykly mohou znít po hodině jako děsná nuda, Returnal ale umí dokonale chytnout nejen příběhem, ale hlavně atmosférou, takže vám bude jedno, že vlastně do kolečka opakujete to samé. Nějakým zázrakem to totiž tak vůbec nepůsobí. 

Returnal_20210421004958.jpg
Atmosféra by se dala krájet

Příběh se točí kolem vesmírné pilotky a badatelky Selene, která je vyslána na planetu Atropos za tajemným signálem. Po nehodě a ztroskotání se hrdinka ocitá na podivné a na první pohled nepřátelské planetě a vydává se vstříc signálu z hloubi džungle. A umírá. A opět. A znovu. Po chvíli hráč chápe, že se ocitl v časové smyčce. Pokaždé, když umře, vrací se na místo pádu své lodi, ale již s nabytými zkušenostmi, informacemi a znalostmi, které vás vždy posunou zase o ždibec dál. Vstříc tajemnému signálu. Vstříc objevení toho, co se na planetě stalo. Proč jsou tu všude známky zaniklé vyspělé civilizace. A co jsou to za potvory, které vám nedají spát. 

 

Po nehodě a ztroskotání se tak hrdinka ocitá na podivné a na první pohled nepřátelské planetě a vydává se vstříc signálu z hloubi džungle

 

Systém je to extrémně jednoduchý a věrný rogue-like žánru. Některé zkušenosti a nalezené vybavení vám po smrti zůstávají, abyste se mohli dostat do dalších lokací, jiné nenávratně mizí. Opět musíte hledat nové zbraně, ale nyní už výkonnější. Opět musíte hbitě uskakovat, ale tentokrát už s větší odolností vašeho vyspělého skafandru. Každý souboj vás naučí a podobně jako série Dark Souls vás i hořkými zkušenostmi zocelí. 

Returnal_20210421005450.jpgReturnal_20210421010254.jpgReturnal_20210421012141.jpg
Prostředí se neustále mění a nutí hráče se přizpůsobovat za chodu

Největším překvapením pro mě bylo, že i přes neustálé opakování jsem nikdy neměl pocit, že by mě hra uměle brzdila a neustále jsem se hýbal příběhově vpřed. Nacházel nové deníčky a záznamy, které mi dávaly nahlédnout do příběhového pozadí této planety. Hledal nové, mocnější zbraně, vybavení, které mi pomůže dostat se do dříve uzavřených lokací. V každém cyklu jsem měl pocit, že se pohybuji vpřed a i když jsem se na několika místech zasekl kvůli až příliš vyšponované obtížnosti, stále jsem to bral jako výzvu, nikoliv umělé protahování herní doby. 

Pokaždé jiné, a přesto stejné

Velkou mírou se na pomalejším sklouzávání do stereotypu podílí především neustále se měnící prostředí. To je povětšinou koridorové s občasnými otevřenějšími lokacemi, ale funguje jako puzzle. Po každé smrti se vydáváte opět od své lodi do hloubi světa, ale všechny lokace jsou přeházené a promíchané. Jednotlivé "arény" a oblasti jsou jinde, jsou tam jiní nepřátelé a vy se tak neustále musíte přizpůsobovat a zjišťovat, co kde je. Mapa vám pomůže najít správný směr k nejbližšímu úkolu a důležité informaci, ale to je asi tak všechno. Tato herní mechanika dokáže stereotyp opravdu solidně rozvířit a když už si myslíte, že jste viděli všechno, hra vám předhodí nějaké to překvápko. 

Returnal_20210421222834.jpg
Souboje jsou opravdu freketické a plné zěsilé akce

I když už nastávaly chvíle, kdy mě začalo neustálé umírání unavovat, u obrazovky mě dokázal udržet další důležitý pilíř hratelnosti - atmosféra. Ta je neuvěřitelně hutná a ve spolupráci s příběhem opravdu umí navodit neustálou potřebu jít dál. Objevovat, zjišťovat, prozkoumávat. Skrze smrti se dostat alespoň o kousek dál. Pochopit, proč tato civilizace vymřela a co za tím vším stojí. A co je zatraceně ten signál v dáli? Napříč celou hrou je velmi cítit inspirace hororovými klasikami jako Vetřelci, Věc nebo Mise na Mars a právě tísnivá, až nepříjemná atmosféra, ve které nemáte jediné chvíle v bezpečí a klidu, vás u obrazovky bez problémů udrží. 

 

I když už nastávaly chvíle, kdy mě začalo neustálé umírání unavovat, u obrazovky mě dokázal udržet další důležitý pilíř hratelnosti - atmosféra

 

Returnal ale není jen o objevování a odhalování. Vlastně tady stěží najdete klidnou chvíli, jelikož je herní svět plný všemožné mimozemské havěti, která vám půjde po krku. Tvrdě. Obtížností si hra s ničím nezadá s Dark Souls a čím dále se budete dostávat, tím nebezpečnější a agresivnější nepřátele potkáte. Jak tvrdí samotní tvůrci, Returnal je o umírání. Smiřte se s tím. 

Returnal_20210421222444.jpgReturnal_20210421223044.jpgReturnal_20210421223254.jpg
Lokace střídá lokace a postupně se dostanete hned do několika různorodých biomů

Ani Selene ale není bezbranná. Její oblek disponuje celou řadou technologií, jetpack a úskoky ji dělají neuvěřitelně hbitou v boji a na své cestě narazíte na celou řadu různorodých zbraní a udělátek, které vám usnadní přestřelky. A ty jsou občas řádně frenetické. Hráč musí být neustále v pohybu, musí mít přehled o tom, kolik a jakých nepřátel v okolí je a jak nejlépe využít prostředí, abyste souboj přežili ve zdraví. Život totiž ubíhá rychle, nepřátelé dávají docela solidní rány a pokud vám energie klesne na nulu, víte co se stane. Zpět k lodi a jedeme od znova. 

Rogue-like hratelnost tu funguje bezchybně a vlastně jen přikládá do ohně beznaděje a stresu, kdy se snažíte vyváznout ve zdraví, protože se chcete dostat o kousek dál, zjistit o trochu více. Stejně jako v hardcore titulech zmíněných výše je to styl hraní, který zdaleka nesedne každému. Returnal opravdu není obyčejná akční střílečka a pokud vám podobná hratelnost nesedne, nezažijete ty správné emoce a zážitek bude sotva poloviční. Pravidlům hry musíte propadnut, nebo se klidit z cesty. 

S tím se pojí občas kolísající obtížnost. Ve většině případů jsou skoky naprosto pochopitelné a na správných místech vás učí pozornosti a novým schopnostem. Stane se ale, že narazíte až na překvapivě tuhého nepřítele, který vás pár ranami pošle zpět k lodi. A chvíli trvá, než jej dokážete přemoci. V těchto chvílích mi začala na čele nabíhat žilka, ale vždy jsem se dokázal s výzvou poprat a pokračovat dál. 

Není next-gen jako next-gen

Returnal je koncipován jako exkluzivní titul pro Playstation 5, z grafického hlediska jde ale rozhodně spíše o průměrnou hru, od které detailizaci Uncharted opravdu čekat nelze. Jak jsem zmínil už na začátku recenze, Housemarque je menší studio a nejde o megalomanský projekt za stovky milionů dolarů, takže je na něj třeba i náležitě nahlížet. 

Returnal_20210421230006.jpg
Lokace vám často vyrazí dech, nebo jednoduše navodí depresi

Co potěší je výborná filmová prezentace. Hlavní hrdina je velmi živá, během hraní neustále mluví a zaznamenává své objevy a hráč tak má pocit, že je součástí temného dobrodružství, takže se dokáže s postavou velmi jednoduše sžít. Naprosto skvostný je umělecký styl hry, který jde ruku v ruce s atmosférou. Neustále se měnící prostředí, temná mimozemská vegetace, portály vedoucí kamsi, tajemné obelisky a všudypřítomné pozůstatky mocné civilizace, která z nějakého důvodu zanikla. Z každého pixelu příběh přímo sálá a právě to jen ten důvod, proč mi bylo naprosto jedno, že jsem občas narazil na rozmazanou strukturu, že oblek hrdinky není zas až tak propracovaný a že celkový grafický kabátek je spíše průměrný. To podstatné totiž hra prezentuje na jedničku. 

 

Z každého pixelu příběh přímo sálá a právě to jen ten důvod, proč mi bylo naprosto jedno, že jsem občas narazil na rozmazanou strukturu

 

Hra nabízí i ray tracing, který bohužel moc patrný není, a to především kvůli využitému prostředí. Co naopak cítit budete je stabilních 60 snímků za vteřinu, což ve frenetických přestřelkách rozhodně uvítáte. Nakonec hra přece jen umí ukázat drápky a svůj PS5 původ, a to v částicových efektech, se kterými si vývojáři opravdu vyhráli. Všudypřítomné jiskry, poletující listí, světelné efekty mimozemských artefaktů a další magické maličkosti. Na všechno je radost pohledět a člověk má opravdu pocit, že hraje hru na nové generaci konzolí. Je to pochopitelné, na opravdu pořádnou next-gen hru si ještě pár let počkáme a já nemám vývojářům za zlé, že se soustředili na obsah, nikoliv obálku. 

Returnal_20210421225254.jpgReturnal_20210421230358.jpgReturnal_20210421230621.jpg
V inventáři si poskládáte všechny potřebné informace a data pro postup dál

Na konec nemohu nezmínit také bravurní dabing, který Serene vdechuje život a přirozenost, a velmi citlivý ambientní soundtrack, který dokáže občas vyvolat solidní husí kůži. Z audiovizuálního hlediska jde prostě o solidní porno pro milovníky hororů a sci-fi thrillerů, to bez debat. 

Verdikt

Returnal je všechno, jen ne mainstreamová sci-fi střílečka. Rogue-like žánr rozhodně není pro každého a musíte se smířit s tím, že budete hodně umírat a skrze výzvy a odhodlání se prokousávat poutavým příběhem, zabaleným v hutné atmosféře nevědomosti. Pokud se s tím dokážete smířit a zážitku se poddat, budete odměněni výborným akčním titulem s unikátní herní strukturou. Rozhodně nejde o revoluci ani o bezchybný titul, své fanoušky si ale bezesporu najde. A doporučujeme, abyste se mezi ně zařadili. 

Diskuze (3) Další článek: The Last of Us: Part 3 už má příběh, na vývoji se však zatím nepracuje

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,