RIDE 4: opět o kousek lepší | Recenze

Sezona závodních simulátorů je v plném proudu a aby nezůstali zkrátka ani milovníci jednostopých miláčků, o slovo se hlásí vývojářský tým Milestone se svojí značkou Ride, kterou přináší hráčům již od roku 2015. Na to, jak dvouletá pauza novému pokračování prospěla, se podíváme v následující recenzi.

Jedna stopa

Jsou to téměř dva roky, co jsme mohli osedlat ty nejdivočejší jednostopé stroje v rámci Ride 3. Řekněme si to však na rovinu. Přestože šlo o povedenou hru, v celkovém kontextu závodních her se jednalo spíše o průměrnou záležitost. V době vydání jsme kritizovali zejména slabší audiovizuální stránku hry, méně obsahu nebo problémy s multiplayerem.

Ride 4 vypadá o dost lépe než předchozí díl

Ostatně tehdejší recenzi můžete shlédnout sami. Potěšeni jsme naopak byli z velkého výběru motorek napříč třídami, dostupnou customizací nebo intenzivnímu pocitu z rychlé jízdy.

RIDE 3: když se gumy pálí (recenze)

Ride 4 pochopitelně navazuje na úspěchy předchozích dílů a nikterak zásadně nenabourává zajetý funkční koncept. Opět tu tak máme úzce profilovanou závodní hru s částečnou licencí, která se oproti konkurenci vydává svým vlastním směrem. O tom, jak moc svazující licence jsou, již bylo napsáno mnoho a Milestone jsou si této skutečnosti dost dobře vědomi, proto s tímto faktem pracují.

Výběr okruhů je více než dobrý

Zajezdit si tak můžeme po existujících okruzích na skutečných strojích, ovšem ve fiktivních sériích a s fiktivními jezdci, což je vzhledem k existenci konkurenčního MotoGP nejenom pochopitelné, ale zejména rozumné. Ride 4 tak může nabídnout mnohem variabilnější a více širokospektré závodění, které není nikterak omezující.

Tři kontinenty

Vývojáři po pečlivém zvážení nakonec zvolili tři desítky závodních okruhů, jejichž počet dále navýšili díky různým zkráceným či prodlouženým alternativám. Klasickým příkladem je německý Nürburgring, který obecně nabízí mnoho podob, včetně legendární Nordschleife. Obecně se v Ride 4 lze prohánět po okruzích v Americe, Evropě či Asii. Namátkou zmiňme notoricky známé Laguna Seca, Imola, Algarve, Suzuka, Mugello, Monza, Brands Hatch, Cadwell Park nebo Interlagos.

Jízdní model je vyladěný, ale zároveň obtížný

Specialitkou potom rozhodně zůstává Southern 100 v rámci legendárního závodu Isle of Man či netradiční destinace jako je Finsko. Výběr jednotlivých okruhů je tak více než trefný a je zjevné, že vývojáři cílí zejména na klasická místa. Škoda potom absence Masarykova okruhu v Brně. Klíčové je jistě zmínit, že každému okruhu byla věnována jiná péče, což bývá u závodních her víceméně standardní.

O mnoho více oslňující je potom výběr jednotlivých závodních strojů, který se zastavil na úctyhodné číslovce 170. Oproti předchozímu dílu jde sice o krok zpět, každopádně i toto množství je naprosto úchvatné. Zastoupeny jsou značky Aprilia, BMW, Ducati, Harley Davidson, Honda, Husqvarna, Kawasaki, KTM, MV Agusta, Paton, Suter, Suzuki, Tamburini Massimo, Triumph, Vyrus či Yamaha. Pro kompletní přehled okruhů i závodních strojů můžete zabrousit na stránky vývojářů.

Klasická výbava

Co se samotného herního obsahu týče, ten je prezentován spíše skromnou formou. Mimo klasického režimu kariéry je dostupný rychlý závod, multiplayer až pro 12 hráčů (na nových generacích konzolí až 20) a editor. V rámci rychlého závodu lze volit mezi klasickým závodem, časovým režimem endurance s nutností absolvovat zastávku v boxech či klasickou časovkou.

Nechybí ani foto řežim.

Editor strojů potom nabízí víceméně standardní možnosti zahrnující nejrůznější úpravy jezdeckého vybavení, polepů, tuningu apod. Editor se svojí kvalitou nemůže srovnávat s giganty jako např. Forza apod., i tak ovšem díky svému úzkému zaměření milovníky motorek rozhodně nadchne. Vrcholem je, jak to již u závodních titulů bývá, režim kariéra. Ten nabízí klasické zpracování, které provede hráče napříč celým světem v rámci mnoha závodních disciplín. Zmiňme například nejrychlejší kola, klasické závody, průjezdy speed-trapy apod. Jednotlivé seriály jsou rozděleny dle kontinentů a zahrnují jak samotné závody, tak nejrůznější exhibice.

Pocit z rychlé jízdy je skutečně intenzivní

Právě v možnosti podobné variability spatřujeme hlavní výhodu neexistence oficiální licence pro konkrétní seriál. Režim kariéry nepojí žádný stupidní příběh, jedná se o sérii nejrůznějších podniků. Za své úspěchy hráč pochopitelně získává mimo zkušenostních bodů také body do šampionátu, které odemykají další podniky. Herní penízky jsou potom určeny k nákupům závodních strojů

Co nás čeká?

Jízdní model vychází z předchozího ročníku a obecně jej lze považovat za povedený. Je třeba ovšem brát v úvahu, že se zde bavíme o jednostopých strojích, které jsou ve světě videoher obecně tak trochu problémové. Připravte se tedy na krušnější začátky a časté pády při kontaktech. Ride 4 není v tomto ohledu rozhodně jednoduchou závodní hrou.

Příliš tomu nenahrává ani umělá inteligence, která si v žádném případě servítky nebere. Vše vynahrazují nejrůznější jízdní asistence a rozumně nastavený fyzikální model, který je v mnoha ohledech uživatelsky shovívavý. Ocenit musíme implementaci dynamických proměn počasí, díky kterému závodění působí opět o něco autentičtěji.

Už nyní se těšíme na připravovaný upgrade pro nové generace konzolí

Oproti předchozímu dílu jsme se dočkali také výrazného grafického posunu, který je jistě důsledkem záměru vývojářů přinést upgrade titulu i na nadcházející generaci konzolí, který by dle dostupných informací měl být alespoň po určitou dobu dostupný zdarma. Těšit se tak můžeme na rozlišení 4K při 60 snímcích za vteřinu. Na tento posun si však budeme muset ještě nějakou chvíli počkat. Ti, kteří nákup nových konzolí jen tak neplánují se ovšem nemusí hrozit. Ride 4 vypadá už nyní velice dobře a posun je opravdu znatelný.