Pokud usednou počítačoví hráči k televizi a chtějí slyšet něco o svém koníčku mají dvě možnosti. Buď zhlédnou nějaký zahraniční pořad anebo se spokojí s pouhými deseti minutami, které poskytuje Česká televize magazínu o hrách – GamePage. Proč je to tak málo, jak probíhá natáčení a na spoustu dalšího jsme se zeptali moderátorky pořadu, Šárky Ullrichové.
S GamePage se diváci České televize setkávají už nějaký ten pátek, ovšem stabilní vysílací čas se pořadu nedostával. Před prázdninami se objevoval na obrazovkách ve čtvrtek na ČT1 v 17.00. Bohužel o prázdninách se GamePage nevysílá, ale hned v září se s ním zase setkáme. V pořadu se dočkáte několika novinek z herního světa, orecenzování zhruba třech her a v šibeničním limitu deseti minut se najde několik chvil na rozhovor se známou osobností. Všechno toto kočíruje Šárka Ullrichová ze svého moderátorského postu. Práce jistě zajímavá, a tak jsme jí podrobili vyčerpávajícímu rozhovoru.
Vztah ke hrám
Doupě: Jaký máš vztah k hrám?
Šárka Ullrichová: Můj vztah k hrám? - Fandím především obrovskému a nezadržitelnému vývoji při jejich zpracování. Technologie procesu se řítí kosmickou rychlostí kupředu již od okamžiku, kdy se zrodí samotná myšlenka na nějakou novou herní pecku, přes ono "zalévání a okopávání", až po finální distribuci v obchodech, kde si je můžeme koupit a pořádně si na nich "smlsnout", pokud máme chuť.
Doupě: Pamatuješ si svůj první počítač?
Mé herní začátky spadají přibližně do páté třídy, kde jsem pod lavicí "sjížděla" jednoho z prvních předchůdců Game Boye: "Nu pagadí". Pamatuješ na vlka, co se mohl urvat, aby pochytal všechny padající vejce? Byla jsem dobrej vlk. První počítač, se kterým jsem začala zlehounka koketovat byla mašinka mého táty, nějakej starej ESCOM 486, teď používám Autocont Pentium 3, má stejného majitele.
Doupě: Sleduješ herní scénu? Čteš herní časopisy apod.?
Š.U.: Herní scénu sleduji v rámci příprav na natáčení GP a díky trvalému přísunu novinek mám snad dostatečný přehled. Herní časopisy nečtu, informace našich recenzentů-moderátorů mi přijdou dostatečné a vyčerpávající a pokud ne, pak je nejlepší si vytvořit vlastní "obrázek".
Doupě: Máš svůj oblíbený herní žánr?
Š.U.: Můj oblíbený herní žánr? Asi strategie. Ale ne dogmaticky. Tak jako v životě ráda zkouším všechno nové, vrhám se rovnýma nohama do neznámých vod, občas si pěkně natluču. Já je mám všechny stejně ráda, děti moje adoptovaný, i když jsem taková jejich macecha. Ne vážně. Teď si dávám "Snakea". Je to lepší, než v krátkých časových denních prolukách (15 min. a méně), kouřit.
Doupě: Můžeš sestavit svůj vlastní žebříček nejlepších her za poslední rok?
Š.U.: Tak jo. Mezi ty "nej" bych určitě zařadila Operaci Flashpoint, pak také Black and White, nesmím zapomenout na Atlantis a v neposlední řadě stoprocentně Colin McRae Rally.
Doupě: Co se ti třeba na Flashpointu nejvíce líbí?
Š.U.: Nejenom že ráda vidím, jak se "dějou dějiny", že jsem ráda být jejich součástí, ale zároveň ráda studuji, jak se dějiny děly. A tahle hra je asi nejreálnější simulátor období studené války. Lhala bych, kdybych ti řekla, že jsem ji dohrála. Složité ovládání a až přehršel agrese na můj vkus mě zkrátka donutil uzavřít kapitolu nad oním započatým flirtem.. Osahala, oťukala, ale nepropadla mu.. Myslím ale, že díky velké propracovanosti patří mezi momentální top u nás.
Muži vs. ženy
Doupě: Jako zástupkyně krásnějšího pohlaví :-) můžeš určitě posoudit, jak se odlišuje ženský náhled na hraní od toho mužského. Myslíš, že ženy hrají jiné hry příp. používají jinou strategii?
Š.U.: Proč ta úsměvná zkratka za přívlastkem "krásnější"? Vedle koho byste vy, zástupci opačného pohlaví, měli pak vynikat? :-) Ovšemže ženy používají jinou strategii než vy, muži. Kdyby to tak nebylo, začaly bychom se vzájemně pěkně nudit, co myslíš? Tak krůček po krůčku: na začátku trošku té koketérie, pak postupné pomalé vzájemné přibližování, a když se tě začne víc zajímat a přitahovat, pak snad následuje letmé osahávání a oťukávání, potom máš neodolatelnou chuť se věcem podívat hlouběji na zoubek, poznat a probádat neprozkoumané. Pak se buď totálně zblázníš, nemůžeš ani jíst a ani spát, úplně se oddáš, nebo jsi rozčarovaný, a tím pádem za započatým flirtem uzavíráš kapitolu.
Vy, muži, jste určitě více odvážní, akčnější a bojovnější a my, zástupkyně něžného pohlaví prostě raději nejdříve oťukáme prostor. Ale nic se nedá generalizovat. Jak známo, každý má uvnitř zástupce obou protějšků, záleží na tom, který vítězí. Taky mám někdy útočnější náladu.. :-)
Doupě: Jak se ti vůbec spolupracuje v převážně mužském kolektivu?
Š.U.: Jééé, já jsem ale vždycky raději v mužském, než v ženském kolektivu. A v případě, že jsou muži opravdovými muži-gentlemany, pak jsem nejvíc žena.
O sobě
Doupě: Co děláš v "civilním" životě (tedy když netočíš Gamepage)?
Protože je má pracovní doba velmi nepravidelná a nevyzpytatelná a má přirozená lenost začala vítězit nad produktivností, vytvořila jsem si alespoň nějaký denní režim, který mi zaručuje klidný spánek bez
výčitek nad promarněností uplynulého dne. V případě, že neponocuji, nevstávám déle, než v devět hodin. Dopoledne mám hodinu angličtiny a cvičím jógu, pak se pochystám do města a vyrážím buď za prací, nebo za zábavou, což bych vlastně ani neoddělovala.
Mám natáčení nebo dabing, casting, večer případně představení. V období volníčka, kterého je občas až přehršel třeba organizuji tematické pikniky nebo se jen tak loudám po okolí a jím kešu (pozor, je možné si na ně vypěstovat závislost, mohu nejen potvrdit, ale i doporučit) nebo jdu cvičit a pak do kosmetického salónu nebo na mňamku do oblíbené Radosti nebo si vytvářím modýlky na sebe, čtu, užívám sladké nicnedělání.
O víkendu občas chodím protancovat střevíčky do některého z tanečních klubů. Tancování je mi až jakousi terapií, vnitřní ventilací. Někdo skládá písničky, jiný píše básničky, já jdu k muzice. A když si přijdu příliš zaprášená životním stylem velkoměsta a nepomáhá ani desetihodinový spánek, tradá k rodičům do podkrkonoší, kde snad ani nic jiného, než si odpočinout a načerpat energii nejde. Po pár dnech ale chytnu pocit, že mi něco moc "důležitého", u čeho bych rozhodně neměla chybět v Praze uniká, balím mňamky od mamky a tradá zpátky do víru velkoměsta. Mám ráda lidi a "šrumec" kolem sebe, vidět, jak se "dějou dějiny". Tak takhle asi "v kostce". Vesměs se životem bavím.
Doupě: Co jsi dělala před Gamepage? Zajímala ses o hry už dříve?
Š.U.: Chceš to od dětství? Tak jo. Velká pohoda v podkrkonoší. Ani jsem netušila, že veškeré mé zájmy, jako bylo závodní tancování nebo lyžování, recitační a pěvecký kroužek, gymnastika a v neposlední řadě působení v ochotnickém souboru pod vedením p. režisérky V. Šimkové-Plívové jsou permanentní přípravou na přijímací zkoušky na DAMU, kterou jsem začala studovat hned po ukončení gymplu. Následoval rok v angažmá v Liberci a pak hurá zpátky do Prahy, v naivním domnění, že "volná noha" je procházka růžovou zahradou. Není. Taky jsem byla asi půl roku totálně bez práce. Na čas jsem spolupracovala s jednou módní návrhářkou.
Naštěstí jsem dostala nabídku začít opět zkoušet divadlo a ve stejný čas i nabídku na moderování GP. A pak to "poupátko" začalo kvést. Práce a její dostatek je mou největší potřebou a "naplněním". Když je jí dostatek, zářím, v opačném případě uvadám. Věřím, že věci se k tobě vracejí jako bumerang. To, co vysíláš, dostáváš zpátky. Takže je důležitý posílat pozitivní energii, být v pohodě, mít radost ze života a umět se těšit i ze zdánlivých maličkostí. A pak si tě věci, kterých chceš OPRAVDU dosáhnout, určitě najdou. Mě to takhle funguje. Z her jsem vlastně nevyrostla :-) Jako dítě jsem si hrála téměř nepřetržitě, pak jsem hraní studovala.
Tak dobře. Hraní, které máš na mysli ty, jsem nijak zvlášť nepropadala. Vlk s vejcema mě nenechal odpočinout a fakt jsem z tý hoňby ještě teď vyřízená. Nic se prostě nemá přehánět. :-)
Gamepage
Doupě: Jak jsi se k moderování Gamepage dostala?
Šárka Ullrichová: Režisér pořadu si mě našel v hereckém rejstříku ČT, pak následoval krátký, příjemný rozhovor a bylo zaseto.
Doupě: Jak dlouho ti zabere příprava na každý díl pořadu?
Š.U.: V případě, že nemám hosta, o kterým si potřebuji vyhledat nějaké informace, což mi nějaký ten čas zabere, přípravě na pořad věnuji asi dva dny před samotnou realizací. Dostanu scénáře, kde svoje "žblebty" případně přizpůsobuji mé přirozenosti. Pro mě je asi nejdůležitější být v průběhu natáčení v dobrém rozmaru, v pohodičce a veselá a poslat to lidičkám..
Doupě: Vymýšlíte si kostýmy (obleky, pozadí) sami?
Š.U.: Kostýmy vymýšlí kluci - scénáristé, recenzenti, moderátoři, když píšou scénáře. Já jsem jen obět. :-) A občas si na mě pěkně smlsnou.
Doupě: Setkal jsem se s názorem, že je právě díky kostýmům trošku infantilní. Plánujete pořad trochu "zvážnit" nebo Vám stávající stav vyhovuje?
Š.U.: Původní myšlenka s kostýmy byla pro oživení pořadu. Probarvit to. Zábavnou formou. A souhlasím, že není dobré si pro vtip "nechat řezat rameno". Ale v případě, že mají kostýmy přímou kontinuitu s danou hrou a nápad má vtip, může vzniknout pěkný díl. To se daří Bélovi nebo i Jirkovi (pozn. autora - Béla Nemeshegyi a Jiří Štalmach patří mezi recenzenty GamePage). Já se těmi převleky hodně bavím. Dát si v jeden den Sněhurku, šachovnicovou královnu nebo zahradnici je pro herečku velká nadílka.
Nikdy by neměl stávající stav vyhovovat. Přestali bychom "růst". A to si nemůžeme a ani nechceme dovolit. Zvlášť v téhle oblasti, kdy se nám evoluce pomalu začíná vymykat z rukou. S poměrně hodně dobře vybaveným virtuálním studiem ČT se učíme pracovat. Ne to je špatně. Zapracovali jsme se a teď nám jenom nesmí stávající stav vyhovovat.
Doupě: Obrovským problémem je určitě krátkost pořadu. Chystá se alespoň nějaká menší změna?
Š.U.: Krátkost pořadu nám bohužel určují dané, schválené a nezlomné osnovy ČT. Mám pocit, že už snad kratší být nemůžeme, horší to tedy být nemůže. Do Vánoc pojedeme, co se délky týče ve starých a zajetých kolejích a vlastně jsme za ně vděční. ČT je momentálně ve víru určitých proměn, takže kdoví... to je jako v té "pohádce", jak se princ ptá: "Být, či nebýt". To je ta otázka." Sponzoring by vyřešil mnoho." A nechybí nám moc..
Doupě: Máte nějaké statistiky sledovanosti Gamepage?
Š.U.: Průměrná sledovanost se točí okolo 250 000 diváků.
Doupě: Přichází Vám ohlasy od diváků (ať už kladné či záporné)?
Š.U.: Ohlasy od lidiček nám chodí, já jsem dostala asi tři milounké dopisy. Jak moc jsou neodbytné fanynky kluků prozradit nemůžu, dělají strašný tajnosti. A nebo jsou plonkový.. :-) Největší odměnou je však pro mě fakt, že mě na ulici zdraví čím dál více lidiček, popřejí mi hezký den nebo si krátce popovídáme a život běží dál. Ten den mi prosvítí sluníčkem, které dušičku krásně hřeje. A zatím přece všichni směřujeme. Být v pohodě, cítit se prací a osobním životem naplnění a vědět, že to, proč světem chodíme, a že občas bloudíme, má smysl.
Doupě: Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.
