RPG je zkratka z anglického termínu "Role-Playing Games", který původně neměl s počítači nic společného a v podstatě se pro název tohoto žánru ani nehodí. Vznikl jako pojmenování pro rozsáhlý obor společenských her, v nichž účastníci přijímají role postav, které vystupují v příběhu dané hry. Jedná se o jakési interaktivní vyprávění a vžívání se do fiktivních příběhů. Jeden z hráčů funguje jako režisér a rozhodčí hry – tomu se říká game master (pán hry) nebo dungeon master (pán jeskyně). Tento hráč čte příběh, popisuje scénu a události, k nimž dochází, a interpretuje hráčům výsledky jejich akcí. V podstatě je to velmi podobné třeba dětské hře “na četníky a na zloděje”, ale s definovanými pravidly a rozhodčím. Všechny akce hráčů jsou pouze popisovány, nikoli prakticky realizovány – existuje však i odrůda zvaná LARP (Live-Action Role-Play), ve které se hráči oblékají jako jimi reprezentované postavy a také předvádějí jejich role. Ve většině těchto her se používají hrací kostky různých tvarů a velikostí jako generátory náhodných čísel, které v jistých situacích rozhodují o tom, co se stane – například jestli se danému hráči povede vyšplhat na kluzkou skálu nebo přemluvit strážného, aby ho pustil do hradu. Tolik tedy k předloze, a nyní se již budeme věnovat počítačovým “hrám na hrdiny”.
Je již zřejmé, že alfou a omegou RPG je kvalitní a přitažlivý příběh, ke kterému (na rozdíl od adventure) přibývají časté akční vložky – zejména souboje s nepřáteli. Setkáváme se zde, jak také jinak, především s náměty ze žánru fantasy a science fiction, kde si autoři nemusí klást prakticky žádná omezení. Zápletky těchto her jsou většinou velmi zamotané a dalo by se říci, že čím novější hra, tím komplexnější příběh.
Hráč ovládá jednu postavu nebo častěji malou skupinku postav, s níž prochází atraktivní prostředí, které mu hra poskytuje (typicky tajuplné jeskyně, stoky, zavalené doly, strašidelné hrady, postkatastrofické krajiny, vesmírné lodi či cizí planety), sbírá nalezené předměty, komunikuje a/nebo bojuje s postavami a nestvůrami (těm se v herním žargonu říká NPC, z anglického “Non-Playing Characters”, tj. “nehrající postavy” – postavy ovládané počítačem).
Jedním z hlavních lákadel RPG her je to, že hráč má na začátku hry možnost vybrat si hlavního hrdinu či hrdiny, jež pak povede hrou, z několika typů a/nebo ras (viz níže), a pak ještě podle své úvahy trochu vylepšit jejich vybrané fyzické a psychické vlastnosti a dovednosti. Tento proces počátečního generování hrdinů je u některých RPG poměrně rozsáhlý, u jiných naopak velmi jednoduchý. To, co je pro RPG nejtypičtější a co jeho hráči milují, je postupné zlepšování vlastností postav s tím, jak procházejí souboji s nepřáteli, nacházejí nové předměty a informace – zkrátka získávají zkušenosti. Ze zelenáče nebo bandy zelenáčů, kterou vedete, si takto postupem času vychováváte ostřílené bojovníky, kouzelníky, ranhojiče, zloděje atd.
Hry na hrdiny se dají podle grafického zpracování rozdělit do dvou kategorií: 3D izometrické a dungeonové. Tyto kategorie se liší pohledem na hrdinu: v prvním případě jsou hrdinové zobrazováni v pseudotřírozměrném světě viděném z charakteristické šikmé “ptačí perspektivy” (Fallout, Baldur´s Gate, Ultima VIII), zatímco v druhém (Dungeon Master, Eye of the Beholder, Ultima Underworld) vidíte na monitoru to, co vidí vaši hrdinové svýma očima. Některé hry se odehrávají v určitých částech izometricky a v jiných z vlastního pohledu (např. Albion).
Typy či rasy hrdinů, které máme v RPG na výběr, závisí na charakteru příběhu. Ve fantasy RPG bývají nejčastějšími rasami elfové, barbaři, lidé, hobiti a trpaslíci, ke kterým se, pokud příběh obsahuje atributy sci-fi, přidávají mutanti a rozmanitá jiná stvoření.
Dalším determinantem při tvorbě postavy bývá povolání, které se buď určí hned na počátku hry nebo se postava postupně profiluje podle toho, čím v průběhu hry prochází. Mezi klasická povolání ve fantasy RPG patří warrior (válečník), wizard (kouzelník, čaroděj), thief (zloděj), cleric (kněz, klerik), ranger (hraničář, lesník) a paladin (potulný rytíř).
Kdybychom to tedy shrnuli, RPG jsou dobrodružné hry se silným a komplexním příběhem, akcentem na volbu postavy a rozvoj jejích vlastností. Jejich náplní není poskytnout jednorázové vybití jako u her akčních, ale přímo naopak – jsou zábavou na dlouhé večery plné napětí a přemýšlení.
Na závěr uvedeme seznam vlastností a atributů, s nimiž (nebo jejich obdobou) se ve většině RPG setkáte. To, jak si postava v dané věci stojí, je ve hře vyjádřeno buď číslem anebo barevným “teploměrem”.
Strenght (Síla): tato vlastnost je důležitá hlavně pro zvedání předmětů, nosnost postavy, sílu útoku. Využívají ji především válečníci, kováři a jiné manuální profese
Dexterity/Agility (Obratnost): jak již z názvu vyplývá, označuje rychlost a šikovnost postavy. Většinou se podle této hodnoty určují obranná čísla, přesnost střelby, šance uhnout před útokem a podobně. Mezi nejobratnější rasy patří hobiti a elfové.
Endurance (Odolnost): z odolnosti se určuje životní síla, odolnost postavy proti jedů, radiaci, rychlost uzdravování apod.
IQ: inteligence pomáhá postavě řešit logické problémy, kouzelníkům přidává množství many pro kouzlení. Doména kouzelníků z řad elfů, stejně jako moudrost a charisma.
Wisdom (Moudrost): moudrost je doménou kouzelníků, mágů a jiných uživatelů mentálních sil. Čím vyšší je moudrost, tím více kouzel je schopna kouzelníkova mysl vstřebat a používat. Moudrost je zapotřebí i pro odolnost vůči rozličným magickým útokům.
Charisma: kouzlo osobnosti určující autoritu a vůdčí schopnosti; je ovlivněno celkovým vzhledem a vystupováním postavy. Využijete ho zejména při přesvědčování NPC, aby udělaly, to co chcete, a obchodování.
Hit Points: zásahové body – životní síla. Většinou závisí na odolnosti a síle postavy. Počet zásahových bodů udává, kolik fyzického a psychického “poškození” hrdina ještě snese, než se odebere do věčných lovišť.