Vesmírná stanice napadená mimozemskými vetřelci dostává nový nátěr interiérů (krev vašich kolegů) a atmosféra houstne, že by se dala krájet nožem (narozdíl od pancéřové kůže vetřelců). Pokud vás zajímá PS2 a jeden z nejslibnějších titulů pro závěr tohoto roku, zde je pár informací a především fascinující obrázky.
Resident Evil vrátil slávu hrám, které těží především z jednoduché zápletky a maximální atmosféry. Kromě pozorně sledovaných událostí okolo pokusu původního krále žánru (Alone In The Dark 4) dobýt zpět trůn se na obzoru rýsuje další díl RE série pro nový PlayStation a v Japonsku už vyšla doplněná PS2 verze RE: Codename Veronica. Navíc je tu Onimusha od stejného tvůrčího týmu.
Osobně jsem se ale zamlada nejdřív (a nejvíc) bál u filmu Vetřelec, teprve později jsem měl tu čest se zombiemi. Možná i proto mi tolik vadilo, že se na PS neobjevila Martian Gothic Unification, která z atmosféry vesmírné základny pod útokem vetřelců těží. Nicméně mé nářky budou zřejmě více než utišeny. Mou nadějí je projekt RLH – Run Like Hell. Když vám hned v úvodu prozradím, že hra má mít stejně hustou a lepkavou atmosféru, jako kříženec Systém Shocku a Resident Evila, přičemž technicky je extrémně podobná Metal Gear Solidovi 2, snad se mi podaří upoutat vaši pozornost.
RLH má svoji premiéru naplánovanou pro vánoční trh a prozatím o ní není známo příliš mnoho podrobností. Kromě hory screenshotů, z nichž jsem pro vás vybral ty zajímavější, a několika ukázek se ví prozatím tolik, že se bude bojovat na palubě velké vesmírné lodi (to je nejlepší – není vlastně kam utéct) s mimořádně odolnou rasou nestvůrných mimozemšťanů, kteří mají kolektivní vědomí (jako jedno velké hnízdo).
Z té posední věty vyplývají hned dva extrémně zajímavé aspekty hry. Tím prvním je skutečnost, že někteří nepřátelé jsou v určitých fázích hry skutečně nezničitelní a tak pokud na ně narazíte (po nervydrásajícím plížení se po setmělých chodbách základny, lemovaných vnitřnostmi vašich mrtvých spolubojovníků), nastává čas pro běh o život, o kterém se zmiňuje i název hry (volně přeložený jako „běžet jako ďábel“).
Fascinující přitom je technika, jakou je zde takový zoufalý běh o život proveden. Zatímco směrovou páčkou navigujete běh vaší postavy, dáváte pozor na překážky v cestě (spadlé traverzy, těla apod.) a jakmile je uvidíte, musíte stisknout nějaké tlačítko na ovladači PS2. Nejdřív jsem se vyděsil, že to znamená ty příšerně únavné a nudné pasáže mačkacích maratónů, jaké známe z jiných her (především interaktivních filmů), ale byl jsem s velikou úlevou vyveden z omylu. Tohle není ten typ hry „namačkej to ve správný čas ve správném pořadí a přežiješ“. Jde spíš o to, abyste včas mačkali cokoliv – po stisknutí kolečka se postava pod překážkou podplazí, křížkem ji přeskočí a čtverečkem se ji pokusí odsunout. Zní to jako zajímavý prvek vysoce interaktivních a nelineárních miniher, které slavily takový úspěch například v ShenMue pro DreamCast.
 |  |
 |  |
Druhou zajímavostí je kolektivní vědomí nepřátel, kteří začínají jako hloupá zvířata, jež je možné nalákat za pomoci dálkově ovládaného robota k okraji hluboké výtahové šachty, kam je můžete nechat spadnout. To se vám ovšem povede jen párkrát, pak si to nepřátelé zapamatují a informaci si předají – a už je tímto kanadským žertíkem nenachytáte. Navíc se stanou díky úmrtím svých společníků agresivnější a podrážděnější. To zní také hodně zajímavě.
Navíc lze prohlásit, že už v této fázi má hra poměrně působivou grafiku a nejvíc mi asi připomínala hru Aliens versus Predator, inspirace vesmírem z vetřelčí série je zde každopádně zřejmá.
Dalším plusem je kamera, která místo přepínání se (jako v Resident Evil) sleduje plynule postavu s velkým důrazem na efektivní kroužení a nájezdy, které právě velice připomínají kameru v MGS 2. Nevím jak vy, ale já se už nemohu dočkat. Jen mi není jasné, kde na všechny ty pecky, co se pro PS2 chystají, vezmu čas a peníze.
