V pradávných dobách, kdy hry zřídkakdy přesáhly svou délkou dvě diskety, vznikla strategická fantasy tahovka s tajemným názvem "Warlords". Možná by si jí dnes nikdo ani nijak výrazně nevšiml, ale už tehdy oplývala, jak je dnes populární říkat, takovými featurami, které jí zaručovaly a zaručují (aspoň u mě) nesmrtelnost a absolutní a věčnou binární mumifikaci v koutku mého harddisku.
V pradávných dobách, kdy hry zřídkakdy přesáhly svou délkou dvě diskety, vznikla strategická fantasy tahovka s tajemným názvem "Warlords". Možná by si jí dnes nikdo ani nijak výrazně nevšiml, ale už tehdy oplývala, jak je dnes populární říkat, takovými featurami, které jí zaručovaly a zaručují (aspoň u mě) nesmrtelnost a absolutní a věčnou binární mumifikaci v koutku mého harddisku. Možná nějaký mládeneček, kterému teče ještě mléko (dnes to bude spíš tekutina jiné barvy…) po bradě frajersky prohodí "…strategie, no bóže… ", ale jednak pořádně neví o čem mluví a za druhé, svou nerozvážností se tak připravuje o jeden z nejhratelnějších kousků strategického nebe na PeCkách.
I
První díl ságy nazvaný (zcela nečekaně) Warlords I. byl patrně jednou z prvních (dobrých) strategických tahovek s fantasy tématikou. Ba co víc, autoři se už tehdy před mnoha lety, tedy v době na samém úsvitu dne v technologickém ráji dnešních 1 Ghz čipů, troufli zabudovat do hry multiplayer osmi, opakuji, OSMI hráčů najednou. Dnes to opět nechává každého ledově chladným, ale tehdy to bylo něco nevídaného. Samozřejmě, že šlo o hru typu tzv. "hotseat" neboli hráči hrají na jednom stroji a pouze se střídají podle toho, na koho právě připadá tah, znáte to, každý chvilku tahá pilku. Ač první díl disponoval pouze jedním scénářem o dobytí země (tuším) Ilúrie (bratru 80 měst), byl tak skvěle navržen, že doslova tisíce hráčů smažilo Warlordy znovu a znovu. Atraktivní i z hlediska dlouhodobé znovuhratelnosti byli tím, že ve hře se o dobytí mapy svářelo 8 ras (namátkou Siriánští rytíři, Nekromanti, Obři, Elfové, Zaklínači Elementálů, několik škol magie, … ). Konečně někdo, kdo už tenkrát přišel s něčím jiným, než s černobílým klišé a věčnými bitvami na téma dobro-zlo. Jednotlivé rasy se lišily především v umístění startovního města (logicky) a často i v možnosti vyrobit nějakou supersilnou potvoru (Nekromanti s démony, Elfové s draky, Obři se slony atd. atd. ). Dokonce už v této pradávné verzi byl počítač solidním a důstojným protivníkem. Choval se docela "neosobně" tj. pokaždé se rozhodl jinak, což se Vám např. u dnešních strategií nestane a comp. důsledně udělá stejný tah i po padesáté. Který systém se Vám líbí víc? Ano, mně taky…
II
Druhý díl nazvaný (opět nečekaně) Warlords II. přinesl možnost výběru ze tří velkých map (Ilúrie, Hadeš a Erytea nebo tak nějak) a především naprosto skvělou možnost (která se od těchto dob objevuje i dalších pokračováních ságy) generování náhodného scénáře a samozřejmě je tu k dispozici kvalitní editor map.
II.V
Dvou a půltý díl nazvaný Warlords II. DeLuxe (z něj vidíte obrázky) je mým nejoblíbenějším dílem vůbec a hned si řekneme proč. Především je to jeho maximální objemnost. Najdete tu mnoho desítek scénářů, často má každý (!) scénář nejen svou grafiku měst, prostředí a např. štítů, ale především, spousta scénářů má i své vlastní figurky! Tento fakt, už sám o sobě bombastický, lze vyšperkovat ještě tím, že jednotlivé sady figurek, měst, armád a vůbec všeho lze libovolně kombinovat v náhodně generovaných scénářích, takže např. není problém si vytvořit bitvu s Napoleonskými vojáčky, na nějakém ostrově, zasněžených pláních atd. atd. Vtip je v tom, že kombinací všech možných druhů je několik desítek tisíc, takže máte vskutku co dělat…
III
Díl třetí (i s datadiskem s podtitulem "Darklords Rising") nazvaný Warlords III. "Reign of Heroes" už byl technicky na velmi vysoké úrovni. Nabídl rozlišení až 1024x768 a především první tažení s přenášením hrdinů a vylepšováním jednotek (a konečně i užívání kouzel).
Nyní je čas zmínit se o městech, hrdinech, diplomacii, questech, chrámech, ruinách, jednotkách, stylu boje a dalších drobnostech, které možná nejsou tím nejlepším a nejreálnějším systémem na světě (u takových Steel Panthers: World at War si můžete opravdu nastavit pomalu snad i to, jaké rozměry bude mít sedadlo, na kterém sedí vaši chrabří udatníci v tom kterém tanku…), ale rozhodně můžu zcela zodpovědně prohlásit, že je tím nejlepším kompromisem mezi realitou, jednoduchostí a především, maximální hratelností, jaký jsem kdy viděl. Nemá cenu zde rozpitvávat systémy ostatních her, proč jsou některé lepší a některé horší, ale kupř. než souboje v Heroes of Might & Magic III. a přilehlých datadiscích jsou reálnější určitě (než sem někdo začne psát rozhořčené příspěvky, nechť si laskavě oba systémy důkladně prostuduje). Tímto samozřejmě nechci říct, že HoMaM III. a spol. jsou špatné hry, to ne, ale Warlordi jsou takoví, řekněme, "přímočaří" a "zdravě jednoduší". Nedovedu si představit jak by vypadala mapa pro HoMaM III. se 100 městy…
 |  |
Města, to jsou ony na kterých stojí Vaše království. Mimochodem, města ve Warlordech (i ruiny, kláštery, …) jsou zajímavá také tím, že každé (a tedy i ta generovaná) má krátký popis typu: "…Mirham je starodávné město trpaslíků známé svými domy postavenými na mramorových sloupech…" nebo třeba "…Sividor je malá rybářská vesnička na úpatí Hor Obrů…" atd. atd. Nevěřili byste, jak je to atmosférické, dostává to jakýsi punc osobnosti. Prostě, i generované mapy působí (při správném nastavení počtu měst atd.) poměrně reálně. Hlavní funkcí měst ovšem je, že Vám z nich plynou zlaťáčky kterými platíte nové jednotky, žold těm stávajícím atd. Warlordům je ale často vyčítáno, že města v podstatě nejdou nijak vylepšovat.
Hrdinové jsou nejdůležitější Warlordí jednotkou, po startu každého scénáře sice dostanete jednoho jako "pozornost podniku", ale nečekejte, že si dalšího naverbujete, kdy budete chtít. Pouze, když se o Vás mezi hrdiny roznese, že jste pracháč, může se stát, že Vám za jednorázové zaplacení (a pěkně mastné) sami nabídnou své služby (stejně jako třeba putující žoldáci ve W3). Kromě toho, že jednotky které bojují pod praporem hrdiny mají lepší útok, hrdinové získávají zkušenost a rovněž mohou jako jediní získávat arteafkty a plnit "vznešené úkoly" - questy, za jejichž splnění si hrdina polepší např. o několik potvor, artefakt či peníze…
 |  |
Co se týče diplomacie, tak ji lze částečně využívat a měnit i v průběhu bitvy Váš vztah k mocnému sousedovi. Váš vztah může být buď mír, nepřátelství (potyčky mezi armádami) až k otevřené válce (dobývání měst a vraždění na všech stranách). Využívejte jí, jak jen to půjde. Nutno ovšem zdůraznit, že ve chvíli, kdy poslední nepřítel padne pod mečem drženým společnou rukou, stávají se obvykle s přátel ti nejnesmiřitelnější nepřátelé… Mimochodem, pokud dobýváte mapu, může se stát, že se Vám ostatí národy dobrovolně vzdají a nechají se sjednotit pod Vaší nadvládou (ale, co si budem povídat, není nad to si vše poctivě dobýt!).
Questy nebo-li ony "vznešené úkoly" slouží jednak jako příjemné oživení hry, druhak jako zdroj všech možných užitečností. Samozřejmě, bohaté a tučné odměně předchází neřídka ďábelsky obtížný úkol typu zabtí nepřítelova nejlepšího hrdiny, vypálení (hlavního) města, nakradení dostatečného množství zlata z cizích měst atd. atd.
Chrámy a ruiny slouží primárně jako zdroj peněz a artefaktů, sekundárně opět jako zdroj zkušenosti. Pokud přemůže hrdina nebohou potvůrku, co tu hlídá u vrátek, získá odměnu v podobě zlata, artefaktu, příp. se k Vám připojí např. pět jednotek jednorožců apod.
 |  |
Jednotky jako takové tvoří mimořádně důležitou kapitolu ve všech dílech. Je jich poměrně hodně, několik jich je i speciálních (tj. lze je získat pouze jako odměnu, nikde je nevyrobíte, příp. je lze vyrábět pouze v určitých městech, často pouze těch hlavních ), ale především, každá má nějakou zvláštnost. Někdo má obrovskou sílu, další může létat, jiný se pohybuje v kopcích stejně snadno jako na pláních, nějaká zase třeba nejlépe bojuje na otevřených pláních atd. atd. Přičemž platí, že bonus, kterým jednotka disponuje automatiky platí pro celou armádu (samozřejmě, že tu neplatí věci typu "jízda má bonus +2 na pláních", to se týká konkrétní jednotky). Tj. když máte ve skupině Obra, který se vyzná v horách, celá Vaše armáda má tuto výhodu (samozřejmě, pokud je s tímto Obrem v jedné "četě"), atd. Mimochodem, nepodceňujte sílu jednotek chytře nakombinovaných i bez hrdinů, jedna vzácná jednotka, např. Anděl Vám z Vašich třesoucích se pěšáčků udělá (skoro) nepřemožitelné bojovníky, kteří vysoce motivováni přítomností zvláštní jednotky bojují jako čerti (což mimochodem platí o čertech doslova, che, che…).
 |  |
A nyní se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, nejzatracovanějšímu i nejopěvovanějšímu - k systému boje. Mimochodem, říká Vám něco pojem "Gaussova křivka"? Ne? Nevadí, v podstatě jde o to, že vyjadřuje určitý vztah mezi pravděpodobností jevu a jeho četností. Když má např. drak sílu 9 a zvěd sílu 1, znamená to, že drak vyhraje 90% soubojů se zvědem a zvěd jen 10% soubojů s drakem. A přesně s tímto systémem Warlordi (s několika drobnými modifikacemi, o kterých by se dalo popsat několik stran, např. že jednotky v rotě se řadí podle určitého systému podle síly, kdy ty nejméně vzácné jednotky bojují jako první, atd. atd. ) pacují. Někdo tento systém proklíná, protože prohraje i souboj, který měl jasně vyhrát a naopak. Zkrátka, filozofie Warlordů je založena na Gaussově křivce a počítá (úspěšně) s tím, že výsledky supersimulace obřích rozměrů která uvažuje každou blbost (Steel Panthers: World at War) a simulace pracující s jednoduchou náhodou jsou srovnatelné. V praxi to znamená, že i ta nejlemplovatější jednotka MŮŽE porazit tu nejsilnější jednotku, samozřejmě, pouze v mimořádně vyjímečném případě. A naopak, ta nejsilnější jednotka SKORO vždy zvítězí. Příkladem jiného systému můžou být třeba boje ve hrách jako jsou HoMaM III., kde skupina deseti halapartníků prostě NIKDY neporazí toho nejlepšího draka. Je na hráči, co si vybere…
Ať si kdo chce co chce říká, ať se objeví jakákoliv hra, Warlordi byli, jsou a vždy budou tou PRVNÍ hrou, která se pokusila vkročit na panenské území fantasy strategií. Pokud jste tedy ságou Warlords netknuti, pátrejte, shánějte a vůbec, snažte se Warlordy aspoň jednou zkusit. Jsem si jistý, že po čase zase narazíte na lásku na první zahrání…
Pozn: nějaký matematicko fyzikální rýpal si určitě všimne určitého zjednodušení u příkladu souboje draka se zvědem, ale je zbytečně mást hráčům hlavu. Ano, máte pravdu, ale z pohledu nezasvěceného a bez hlubšího vysvětlování by to působilo velmi matoucím dojmem…
