Final Fantasy je ještě daleko. Milovníci východních rubaček s RPG prvky ale dost možná našli náhradu. Autoři jen musejí ještě trošku máknout.
Že jsou japonské hry, respektive velké JRPG/rubačky, spíše na ústupu, o tom nemůže být pochyb. Bayonetta se nakonec u hráčů zase tak moc neuchytila a na nové Final Fantasy se čeká jako na smilování už pěknou řádku let. Kvůli tomu, nebo dost možná právě proto nebylo ani přijetí Scaleboundu zrovna dvakrát vřelé a slabý technický stav pre-alpha verze z letošní E3 tomu určitě nepomohl. Něco mi ale říká, že nejen našinci mají problém spíše s fantasy vizí, ve které se sluchátka Beats mísí s draky a meči, které vykompenzují i sebemenší problém a kusy země jen tak poletujícími vzduchem. Faktu, že hry od Platinum Games byly vždycky trošku jiné, navzdory.
Namyšlený frajírek
Scalebound je ovšem ještě tak trošku jiná hra od Platinum Games a nic na tom nezmění ani vytrvalé mlžení autorů, kteří neustále odkazují kamsi do budoucna, kde se prý výsledný dojem nakonec zkompletuje. Pokud tomu nakonec tak skutečně bude, jen dobře, ale momentálně Scalebound láká na bizarní směsku fantasy a reálna po vzoru Final Fantasy. Akorát že mu jaksi schází onen šmrnc, propracovaná mytologie i logické základy. O to více pak vystupuje z celku hlavní hrdina Drew.
Na první pohled nesympatický frajírek, který by si nezadal ani s poslední reinkarnací Dante z Devil May Cry, a který si nasazuje sluchátka před každou bitvou. Něco mi ale bohužel říká, že nepůjde o narážku na legendární Blade a producent Hideki Kamiya to potvrzuje. Údajně totiž nepůjde pouze o bezduchého hrdinu na jedno použití, ale Drew by si sebou měl ve finální hře nést nejen svá životní traumata, ale také se vypořádávat s nepříjemným faktem, že se nějak ocitl v magickém světě Draconis a neví jak se dostat pryč, a to on asi chce už jen kvůli těm poletujícím kusům zeminy.
Draconis je totiž říší magie, která je mimo jiné plná tajemné energie nazvané Pulse, která způsobuje levitující skaliska, ale také propůjčuje hlavnímu hrdinovi rozmanité schopnosti. Něco nám tak říká, že velkému zlu a záchraně světů se nevyhneme ani tentokráte. Drew na to ale nebude sám. Doslova za zadkem mu totiž bude neustále poletovat drak, který navíc nebude žádnou ozdobou, ale plnohodnotnou součástí příběhu. Měl by do vyprávění vnést nejen emocionální prvek, ale také značně ovlivnit hratelnost a způsob, jakým si hráč Draconis užije.
Dračí problémy
Půjde totiž o další z plejády otevřených světů, které se táhnou od nevidím do nevidím a hráč aby kvůli nim dal v práci výpověď. V případě Draconis to kvůli létání platí rovnou dvojnásob. Více detailů si ale autoři úzkostlivě tají a lákají prozatím na spíše tradiční fantasy zasazení japonského střihu s nějakou tou vesničkou na rozcestí a přerostlými kudlankami jen tak si to rázujícími krajinou. Ozvláštněním stereotypu a levandulových polí by tak měly být především kusy skal vznášejících se všude okolo, a které údajně mají být i něco více, než jen dekorací. Úplně jasný cíl a záměr z toho zkrátka zatím vycítit nelze.
V čem jsou si naopak kluci z Platinum Games vyloženě jisti v kramflecích, to je soubojový systém a vůbec celá akční složka hry, jenž ostatně bude hrát prim. Plejáda zbraní i rozličných komb v kombinaci s RPG systémem, a to rovnou dvojitým tak určitě stojí za zmínku. Drak je totiž plnohodnotnou separé hračkou a statným spolubojovníkem, který se hodí hlavně na přerostlejší obludy. I díky tomu jsou souboje jednou z mála částí hry, o níž asi ani nemá cenu pochybovat. Bude to určitě zábavné, díky drakovi a nápaditým nepřátelům i obrovské a bude to náramně odsýpat. Ze soubojů už jsme ostatně i nějakou tu minutku viděli a jak se zdá, Platinum Games mají tyhle věci v malíku. O poznání horší už je to s technologií.
Což o to, Scalebound vůbec nevypadá špatně a ačkoli nezapře jisté východní vlivy přesně ve stylu Final Fantasy, na konzolích ostudu zatím nedělá. Současná rozpracovaná podoba hry ale jasně dává tušit, že s optimalizací to tvůrci nebudou mít úplně nejjednodušší a obzvláště ukázky na letošní E3 někdy měly problém udržet se alespoň okolo 15 FPS. To jest vzhledem k současné módě downgradů trošku nepříjemné a bude třeba na to dát rozhodně pozor.
Ach ta Japonština
Scalebound se ale vyplatí sledovat i kvůli jiným věcem. Největší naděje je bezesporu třeba vkládat především do akčního pojetí hratelnosti, která míchá dynamické souboje s RPG systémem. Velkým tahákem pak bezesporu bude i drak, jenž bude hlavního hrdinu nejen neustále doprovázet a v boji vás dokonce i poslechne na slovo, ale také jej budete moci náležitě obléci. V nabídce údajně budou i neonová brnění a další vychytávky odpovídající nádechu japonské rubačky s emo příběhem. Ten je taky tou hlavní neznámou a vzbuzuje momentálně trošku rozpaky. Obzvláště frajírek Drew nezanechává zrovna dobrý první dojem, ovšem rozpaky budila svého času i Bayonetta a nakonec vyrostla do krásy. Snad tedy bude možné říci to samé i o Scaleboundu.
