Scythe: zasaď obilí, postav památník, nasaď mecha (recenze)

V roce 2015 se na Kickstarteru objevila hra s pozoruhodným jménem Scythe. „Vytvořte impérium za pomocí dělníků a monstrózních mechů v alternativní historii.“  Popisek hry sám o sobě tolik nelákal, ovšem pokud jste myší sjeli kousek níž, začaly se dít věci. Atraktivní svět alternativní historie, figurky, zajímavé mechanismy, a hlavně úžasné ilustrace polského grafika Jakuba Różalskiho uchvátily srdce více než 17 000 lidí, kteří projekt podpořili.

Původním cílem autorů bylo vybrat 33 000 dolarů. Vybrali přes 1 800 000 USD (ne, není to překlep)… Světlo světa spatřilo Scythe v srpnu roku 2016 a hned začalo sbírat jednu nadšenou recenzi za druhou. Hra vyšla v několika jazykových mutacích, ovšem čeští fanoušci si museli ještě nějaký ten pátek počkat. Na počátku roku 2017 hru na náš trh uvedla společnost Albi a dle prodejních čísel (v současné době se na pulty obchodů chystá už druhý dotisk základní hry) to byla trefa do černého.

Scythe se žánrově řadí mezi eurohry, vymyká se z nich ovšem tím, že zde velkou – podle nás dokonce klíčovou – roli hraje téma. Hra vás zavede do alternativní historie dvacátých let minulého století. Svět ovládají velmoci, které byste v učebnicích dějepisu hledali těžko, ale jejich reálné předobrazy jsou více než jasné. Máme tady Polanskou republiku, Rusvětský svaz, Krymský chanát, Saskou říši a Severská království. Každá z frakcí má specifické vlastnosti a zaměření a také svého hrdinu a jeho parťáka v podobě zvířete. Polanská republika se například těší přízně obyčejných vesničanů, Seveřané vládnou vodním plochám a Sasové jsou, celkem pochopitelně, zdatní válečníci. Tematičnost jde v této hře ale ještě mnohem dál, každá z frakcí má vlastní mechy, a dokonce i rozdílné dělníky. Tady si někdo vyhrál do nejmenších detailů!

Zajímavým prvkem je také to, že ve hře nevyužíváte jen schopnosti vámi zvolené frakce, ta je spíše druhotná. Alfou a omegou je tady hráčská deska, ze které hrajete svoje akce. Desek v krabici najdete pět – mechanickou, zemědělskou, vlasteneckou, industriální a strojírenskou. Vtip je v tom, že frakce a desky nejsou spárované, na začátku každé partie si totiž hráči svou hráčskou desku vylosují, nebo vyberou. Nějaký čas vám potrvá, než zjistíte, jaká deska se nejvíce hodí k té či oné frakci. Můžete také zkoušet různé strategie a rozdílné typy hraní, takže o variabilitu se v tomto případě rozhodně bát nemusíte.

Samotná deska je rozdělená na dvě části, hodní a dolní. Ve svém tahu můžete (ale nemusíte) zahrát buď žádnou, jednu nebo obě herní akce. Platí přitom, že ty z horní části vám něco přinesou (můžete se pohnout, produkovat suroviny, nakupovat suroviny, získat body vlivu/bojové karty), zatímco za ty dolní budete muset něco zaplatit (nasazení mecha, rekrutování, postavení budovy, vylepšení). Desky mají akce v různém pořadí a liší se také výše surovin požadovaných k uskutečnění akce a také vaše následná odměna. Aby vaše rozhodování, kterou akci zrovna zahrajete, bylo složitější, nemůžete zahrát stejnou akci dvakrát za sebou (vyjma Rusvětů, to je jejich speciální a dost silná schopnost).

Ve Scythe budete hlavně budovat, produkovat a objevovat. Hra nabízí celkem dvanáct oblastí, na něž se lze zaměřit. Můžete nasazovat mechy, stavět budovy, bojovat, shromažďovat moc nebo se soustředit na to, abyste byli oblíbení u místního obyvatelstva. Pokud se vám podaří splnit podmínky úspěchu v některé oblasti – například nasadíte všechny čtyři mechy, nebo dosáhnete maxima na stupnici bodů moci – můžete na horní ukazatel umístit jednu hvězdu. Hra končí v momentě, kdy jeden z hráčů umístí svou šestou hvězdu, ovšem ani zdaleka to nemusí znamenat, že se stane vítězem.

Jako u každé eurohry totiž o vítězi rozhoduje konečný počet bodů, v tomto případě peněz. Počítají se jednak mince získané během hry, ale nemalou částku dostanete také za ovládaná území, území se surovinami a umístěné hvězdy, přičemž odměna za poslední tři parametry se liší podle toho, jak moc jste u obyvatel oblíbení. Pokud se tedy budete soustředit jen na umisťování hvězd a zanedbáte ostatní aspekty, zcela jistě prohrajete na celé čáře. Musíte se zaměřit na více aspektů, a navíc je dost možné, že budete muset v průběhu hraní změnit plány. Vězte, že se do hry postupem času natolik zaberete, že vás úplně pohltí.

Leckoho při pohledu na krabici, na níž jsou obrovské bojové mechy, napadne, že důležitou roli zde sehraje také boj, ale opak je pravou. Bojovat zde sice můžete, ovšem jen pomyslně – když se vám stane, že se střetnete s protihráčem, jen zvolíte body moci, které chcete obětovat a zahrajete příslušný počet bojových karet. Vítězem se stane ten, kdo bude mít více bodů. Jednotky poraženého jsou zahnány zpět na jeho základnu a případně přijde o své suroviny. To je vše. Samozřejmě od tohoto typu her nelze čekat žádné epické bitvy, nicméně tento způsob boje zdá se nám poněkud… nemastný a neslaný.

Skvělou zprávou je, že Scythe si plnohodnotně užijete v jakémkoli počtu hráčů. A nemusíte se přitom bát, že v případě, že se u stolu sejdete čtyři nebo pět, se partie protáhne na neúměrně dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že hra končí v momentě, kdy některý z hráčů umístí svou šestou hvězdu, se hraní ani natáhnout nemůže. A nehrozí ani to, že byste se při čekání na svůj tah nudili, jednak musíte po očku sledovat, co dělají vaši protihráči a jednak musíte plánovat, co budete dělat několik tahů dopředu. Vlky samotáře pak jistě potěší přítomnost módu pro jednoho hráče, jenž je více než obstojný. Postavíte se v něm proti umělou inteligencí (=kartami s pokyny) ovládanému protivníkovi. Jeho síla pak záleží na jedné ze čtyř obtížností, kterou zvolíte. My jsme nejčastěji soupeřili se druhou a třetí, protože první je příliš slabá a poslední zase hardcore výzva.

Nejsilnější zbraní Scythe je jeho zpracování. Hra rozložená na stole vypadá zkrátka fantasticky. Mapa herního světa je úžasně detailní (což oceníte zejména v případě, že budete hrát s rozšířením hracího plánu) a ilustrace na kartách úkolů a střetnutí vyráží dech – ostatně dočkaly se vlastního artbooku. K tomu přičtěte kvalitní a propracované figurky mechů a hrdinů. Suroviny jsou v základní krabici „pouze“ dřevěné, nicméně i v tomto případě se tvůrci snažili, takže kámen vypadá jako kámen, dřevo jako dřevo a s trochou snahy ve zbylých dvou surovinách poznáte barel ropy a pytel obilí. K tomu přičtěte kartonové mince, které jsou pro každý národ unikátní. A kdyby vám to náhodou přece jen nestačilo, můžete si zakoupit kovové mince a realistické suroviny…

Celkově vzato musíme Jameyho Stegmaiera a jeho tým pochválit, Scythe řemeslně velmi dobře zvládnutá hra. Přináší hráčům komplexní strategický zážitek se spoustou možností a zajímavým mechanismem využívání akcí na hráčské desce – přitom jsou pravidla hry celkem jednoduchá a po pár tazích vám přejdou do krve (nenechte se zastrašit tlustým manuálem). A hlavně – tohle všechno je zabaleno ve velmi líbivém kabátku. Na druhou stranu nás trochu mrzelo, že se pod všemi těmi mechy a dalšími výdobytky alternativní steampunkové budoucnosti skrývá jen obyčejné, byť kvalitní euro. Tento stesk by se ovšem mohl rozplynout v minulosti díky právě vycházejícímu rozšíření s názvem Rise of Fenris, které nabízí kampaňový mód. Ostatně co se týče rozšíření, tady Scythe skóruje za plný počet bodů.

V češtině zatím vyšlo jen rozšíření Invaze z dálek, jež do hry přináší dvě nové frakce a zvyšuje tak počet hráčů na sedm. Během následujících dnů by se ale na pultech obchodů mělo objevit také druhé rozšíření jménem Titáni nebes. S tím se ke slovu dostanou krásné plastové modely vzducholodí a také alternativní možnost ukončení. Jestli Albi do češtiny přeloží také Rise of Fenris zatím není známo. Jedinou překážkou v pořízení tohoto titulu by tak mohla být jeho cena, jež se pohybuje u hranice 2 000 korun. Není to zrovna málo, ale je fakt, že za své peníze dostanete krabici nacpanou až po okraj obsahem a kopec zábavy na několik desítek či stovek hodin.