Sea of Solitude: umělecké osamocení | recenze

Pokud máte rádi umělecké adventury se špetkou filosofie, jste tu správně.

Co baví

  • Nádherně depresivní svět
  • Poutavý příběh
  • Dobře napsané postavy
  • Jednoduché puzzly

Co vadí

  • Velmi krátké
  • Navigace občas drhne
  • Některé frustrující potyčky
7/10
Hodnocení

Indie scénu máme rádi. V dobách sucha a AAAčkového přetlaku mikrotransakcí nám nezávislá studia dokážou přinést neopakovatelné zážitky, umělecké pecky a další chuťovky, které jsou sice malé, ale o to více vás zasáhnou. Journey, Limbo, Inside. Her, které se vám vryjí do paměti není málo a naštěstí se velcí vydavatelé snaží stále více podporovat jejich vývoj a cestu na světlo světa. EA po skvělé adventuře Unravel přichází s další tajuplnou indie hrou - Sea of Solitude. A je to filosofická pouť, která vás donutí se zamyslet. 

Sám ve tmě

Není to častý jev, aby se videohry zabývaly těžkými psychologickými tématy, jako je osamocení, deprese, rozdvojení osobnosti či schizofrenie. Sea of Solitude ale na tom staví prakticky celou atmosféru a hratelnost, když se v kůži dívky Kay probouzíte v neznámém abstraktním světě (vlastně ani dívka není moc dívka), kde vaše noční můry, těžké vzpomínky a životní zkoušky začínají dostávat reálnou podobu. Pořekadlo "každý se musí jednou utkat se svými vnitřními démony" tu dostává hmatatelný rozměr, jelikož právě oni vás budou potkávat na vaší cestě a právě oni vás budou utiskovat, dokud se s nimi nevypořádáte. 

Sea of Solitude_20190709214823.jpgSea of Solitude_20190709193035.jpgSea of Solitude_20190709194846.jpgSea of Solitude_20190709195740.jpg
Za uměleckou slupkou se skrývá překvapivě hluboký psychologický podtext

Příběh navíc umí chytře zaobalit normální životní problémy do absurdních kulis vaší psychiky. Jako Kay se totiž napříč kapitolami budete dostávat do zdánlivě známých situací z jejího života, díky kterým budete postupně formovat minulost hrdinky a události, které ji přivedly na pokraj zhroucení. Není to navíc jen ona, kdo se s tím musí vypořádat. Kolem je spousta postav, ať už přímo z rodiny, nebo přátel, kterým musíte pomoci najít cestu ven z tohoto šíleného světa nočních můr, který si Kay sama vytvořila. 

Jsi na nic a musíš umřít

Všechny hádanky a nepřátelé tak svým způsobem ztělesňují reálné problémy, ať už jde o šikanu ve škole, problémy s matkou nebo jiné neduhy, kterým musí jednou za život čelit víceméně každý. Právě díky tomu se můžete s ústřední postavou dobře sžít a prožívat emoce stejně jako ona, ať už jste na její problémy někdy narazili či nikoliv. 

Sea of Solitude_20190709220644.jpgSea of Solitude_20190709221147.jpgSea of Solitude_20190709221405.jpgSea of Solitude_20190712175728.jpg
Přechody mezi světlem a tmou jsou zpracovány skvěle a prohlubují atmosféru

Z dřívějších záběrů by mohl mít člověk pocit, že většinu času strávíte na své malé loďce uprostřed oceánu nicoty, s obřími monstry kolem. Opak je ale pravdou. Velkou porci hry budete pobíhat v surrealistických kulisách města, řešit jednoduché prostorové hádanky a snažit se uniknout bestiím, číhajícím ve vodě. Všechny puzzly jsou extrémně jednoduché a moc vaše mozkové závity neprocvičí, jde tu spíše o hutnou atmosféru a hru s psychikou. 

Napříč celou hrou vás provází víceméně jen malá světlice, která vám vždy ukáže cestu dál. Bohužel tento tip je často velmi vágní a světlice nedokáže procházet zdmi, takže se občas musíte spolehnout na svůj důvtip a orientační smysl. Nikdy se mi však nestalo, abych vyloženě bloudil, jelikož úrovně jsou navrženy relativně jednoduše a přímočaře. Čas od času narazíte na zajímavější puzzle, většinou ale po vás hra chce spíš jen sezení a vnímání abstrakce kolem. 

Také nepřátelé jsou jakýmsi ztělesněním psychických problémů. Je tu obří monstrum pod vodou, které na vás stále psychicky útočí (že by sebelítost?) a stíny, které slouží jako problémy v cestě. Kay bohužel neumí bojovat, a tak často narazíte na potyčky, kde moc dobře nevíte, co máte dělat. Smrt vás tu samozřejmě ihned hází jen kousek zpět, takže se moc nezdržujete, může to ale občas být frustrující. Chápu, že i pocit bezmoci svým způsobem patří k atmosféře, určitě by se to ale dalo zpracovat lépe.

Depresivní kresba

Hrou proletíte za pár hodin, jelikož kromě příběhu, letmého sbírání vzkazů v láhvích a plašení racků tu na další obsah nenarazíte. Vizuální stránka rozhodně potěší všechny fajnšmekry, jelikož se drží populárních kolejí nastolených hrami jako Journey. Lehce komiksový umělecký styl skvěle doplňuje atmosféru, kde se temnota a deprese střídá s jasným sluncem nad tajuplným zatopeným městečkem. To vše za doprovodu příjemného nabrnkávání hudby, která nikdy neruší. 

Sea of Solitude_20190709214804.jpgSea of Solitude_20190709215830.jpgSea of Solitude_20190709220408.jpgSea of Solitude_20190709220951.jpg
Sea of Solitude je spíše jednoduchá pouť, než složitá hra. Stačí se jen vézt

Zastavíme se na chvíli snad jen u dabingu, který herci zvládli skvěle, ale stále je občas cítit určitá příchuť indie scény, nebo lehkého amatérismu chcete-li. Nejvíce je to znát pravděpodobně u samotné postavy Kay, jejíž emoce nejsou vždy dobře sladěny s děním na obrazovce a kolikrát by mnohem více sedělo zlověstné ticho, než její komentáře a připomínky. I navzdory tomu ale nejde o nic, co by vyloženě trhalo bubínky a atmosféru. 

Verdikt

Sea of Solitude je umělecká jednohubka, která se více než vizuálním pojetím snaží zapůsobit především velmi vážným filosofickým podtextem příběhu, jenž se zabývá dospělými a často i nepříjemnými tématy. Vlastně je těžké ji označit jako hru. Jde spíše o jakousi několikahodinovou návštěvu psychiatra, která vás donutí přemýšlet. I to se občas hodí, no ne?

Váš názor Další článek: Strategická pecka Age of Wonders III je zdarma na Steamu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,