Sega Mega Drive Classic Collection Vol. 1 – další recyklace (recenze)

Sega se nám snaží připomenout svou zlatou éru a přimět nás, abychom hry, které jsme již několikrát dohráli, dohráli znovu. Podaří se jí to?

Snaha výrobců recyklovat starý materiál a znovu si na nich něco přivydělat je nesporná – vzpomeňme například na Playstation 3 a neutuchající příliv HD předělávek, nebo na Nintendo a jeho službu Virtual Console, skrze niž můžete stahovat tituly z konzolí minulých generací. Také Sega si chtěla z onoho pomyslného koláče uždíbnout svůj kousíček, a tak se rozhodla napříč současným herním světem rozeslat staré pecky z dnes již legendárního Mega Drivu.

 

Čtverečkovaná nostalgie

Sega Mega Drive Classic Collection, jak se sbírka určená pro PC jmenuje, má za úkol představit třicet největších hitů platformy a umožnit jejich spuštění na aktuálním hardwaru.

I přes nesporné kvality některých titulů vás asi polovina z nich jednoduše nebude bavit

Na tom samozřejmě není nic zvláštního, překvapením je ovšem způsob, jakým je kolekce distribuována. Sega se rozhodla dávkovat své klasiky postupně a rozdělit je na tři části, přičemž jsem si vzal do „parády“ tu první.

alteredbeast.jpg comixzone.jpg
Altered Beast * Comix Zone

Jelikož jde o třetinovou nadílku, můžete očekávat her celkem deset. Narazíte na méně známé kousky, jako například Gain Ground nebo Crack Down, nicméně zahrajete si i opravdové klasiky, jako Sonic the Hedgehog, Golden Axe a Comix Zone. Otázkou ale zůstává – jste natolik nostalgičtí, abyste se chtěli vrátit do minulosti? Vyplatí se to vůbec? Na tyto otázky se pokusím odpovědět.

VIDEO: 3836 'SEGA Mega Drive Classic Collection - Trailer'

Běžně se hra hodnotí v několika aspektech, posuzují se její světlé a temné stránky. V našem případě však takový přístup není vhodný, jelikož jde o hry, které již byly hodnoceny nesčetněkrát, a navíc vznikly v době, kdy nároky hráčů byly zcela jiné. Proto se raději zaměřím na celkovou hodnotu balíku, a také na to, zda neexistuje výhodnější způsob, jak si jmenované tituly zahrát.

Odrazovým můstkem pro nás bude bezpochyby cena, která je v současnosti stanovena na nějakých 400 Kč. Pokud vezmeme v potaz, že každá z oněch deseti her vydrží přibližně hodinu a multiplayer dobu ještě o kousek prodlouží, vyjde nám relativně slušný poměr cena/výkon. Problém nicméně tkví v tom, že i přes nesporné kvality některých titulů vás cca polovina z nich jednoduše nebude bavit, a tak o část herní doby přijdete.

crackdown.jpg ecco.jpg
Crackdown * Ecco the Dolphin

V tomto směru vidím výhodu v Nintendí službě Virtual Console, ve které si můžete zakoupit hry podle svých představ a udělat si mix, který vám bude vyhovovat nejvíce. Nebudete tak závislí na koláži, jež je výsledkem šikovného marketingu Segy, nutícího vám nakoupit to, co vlastně vůbec nechcete. Pokud byste si kupříkladu chtěli udělat sbírku všech dílů Sonica, museli byste si pořídit všechny tři částí kolekce, což je nejen finančně nevýhodné, ale také výrazně nepraktické. Ředitelé Segy by z vás na druhou stranu měli velkou radost.

S gamepadem v ruce

Vraťme se každopádně zpět. Jak se dalo očekávat, nejde o přímé porty. Místo toho byl použit emulátor, jenž je poměrně kvalitní a odvádí dobrou práci ve všech směrech. Lze v něm nastavit rozlišení obrazovky, filtrování, výstup pro širokoúhlé monitory, rozmístění tlačítek na klávesnici či gamepadu… Zkrátka všechny vlastnosti, kterými moderní emulátory oplývají. Zamrzí snad jen absence podpory multiplayeru po Internetu, s níž se lze v jiných případech setkat.

gainground.jpg goldenaxe.jpg
Gain Ground * Golden Axe

Příjemným bonusem jsou manuály ve formátu PDF, jejichž obsah si ale nejspíš vychutnají jen zapálení fanoušci. Přeci jen tvoří většinu titulů plošinovky a mlátičky, u kterých nejsou mechanizmy natolik hluboké, abyste se po večerech museli učit seznamy kombinací předmětů a účinků kouzel. A možná si jej neužijí ani ti zapálení fanoušci, jelikož mají dávno Mega Drive u televize a manuály si čtou na papíře.


shinobi.jpg
sonic.jpg

Shinobi 3 * Sonic the Hedgehog

Na závěr se hodí zdůraznit jeden nepříjemný aspekt, a to nutnost mít disk neustále v mechanice. Emulátor jinak nespustíte. I když kontrola disku netrvá dlouho, po několikátém spuštění je už nepříjemná a od hraní odrazuje.

Zamrzí snad jen absence podpory multiplayeru po Internetu, s níž se lze v jiných případech setkat

To neplatí pro případ, kdy se sbírku rozhodnete zakoupit přes Steam, nicméně v tom případě zase budete muset mít zapnutého příslušného klienta. Piráti holt znepříjemňují život.

Doporučit či nedoporučit? Na to se těžko hledá odpověď, nicméně spíše se přikláním k verdiktu, že se pořízení kolekce nevyplatí. Jistě, cena není tak vysoká a emulace je zvládnutá na jedničku, pokud ale vyřadíte ty tituly, které vás nebudou bavit, klesne celková hodnota sbírky pod přijatelnou mez. Pokud navíc budete muset zaplatit třikrát, abyste získali všechny díly své oblíbené série, nevyplatí se koupě sbírky vůbec. Konečné rozhodnutí je každopádně na vás.

Dostupné pro: PC
Žánr: Arkády | Sbírka her z Mega Drive
Výrobce: Sega | Webové stránky hry
  • některé vynikající hry
  • kvalitní emulace
  • multiplayer
  • nechtěné hry
  • cena
Diskuze (4) Další článek: Gear of War Ultimate příští měsíc

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,