Šest základních chyb ve zpracování ženských postav v počítačových hrách 1.

Každý ví, jak má vypadat pořádná hrdinka v počítačové hře, aby se hráčům líbila tak, že si ji dají na plochu počítače, na hrníček, tričko i polštář – a hlavně tak, že si koupí každou hru, v níž vystupuje. V naší sérii se ale zaměříme to, jaké nesmysly musí herní producenti vytvořit, aby nás jejich hrdinky dokázaly takto k monitoru přilepit.

Počítačové hry jsou ošidná záležitost. Jejich základním krédem je zaujmout. Zajmout, přitáhnout – a to za každou cenu. Často tak vznikají různé, pro hry specifické archetypy, které jsou sice na hony vzdálené realitě, ale které hráči nejen akceptují a přijímají, ale které často i vyžadují.

Dnes si jen málokdo uvědomuje, kolik věcí, které dokonce považujeme za zcela v pořádku, jsou ve skutečnosti nesmyslné. Například to, jak je ve hrách zobrazováno klidové a pohotovostní držení zbraně je většinou hráčů bez řečí přijímáno aniž by někoho napadlo, že v reálu je přesně opačné. Jiné zavedené nesmysly jsou již zřejmější, ale i přes to se nad nimi nikdo nepozastavuje – ono například střelba ze dvou samopalů je sice moc hezká herní featura, ale také moc hezký nesmysl.

  

Tato série článků se zaměřuje na nesmysly a zavedené archetypy související s ženskými postavami ve hrách. A v dnešním díle se zaměříme na...

Boty

Nevím, kdy přesně tento trend vznikl, nicméně dnes si jen málokterý hráč umí představit sexy počítačovou hrdinku v něčem jiném než v kozačkách (ať již latexových, kožených či kovových). Přesněji řečeno v kozačkách na vysokých podpatcích.

  

Nejčastěji se s tímto prvkem můžeme setkat v bojovkách (Tekken, Soul Calibur či třeba Dead or Alive), v akčních arkádách typu Prince of Persia – a v neposlední řadě v RPG (přesněji řečeno MMORPG) titulech.

Podpatky v historii

Vysoké podpatky se poprvé objevily někdy kolem roku 1500 na jezdeckých botách. Jejich hlavním úkolem bylo zabránit noze v klouzání ve třmeni – a byly tak úspěšné, že se s tímto typem pánských bot můžeme setkat i na současných kovbojských botách.

Na ženské obuvi se vysoké podpatky objevily poprvé v roce 1533, když se Kateřina Medicejská, vévodkyně z Orleans, rozhodla je využít ke "zvýšení" své postavy. Záhy se pak vysoké podpatky staly znakem bohatství. V moderní době na nějakou dobu poněkud ustoupily do pozadí, ale od 90. let zažívají svou renesanci.

Při tom se ale, jak plyne již ze samotného výčtu žánrů, ve většině případů jedná o ženštiny akční, které pro ránu nejdou daleko a které se často ve víru boje točí, skáčou hned sem, hned tam, příležitostně metají i kozelce či salta... Případně tu skočí přes propast, tu někomu za krk; vyšplhají se po liáně, proběhnou potichu za strážemi, proplíží se skrz vojenský tábor a na závěr si dají nějaký akční útěk á la Indiana Jones. A to všechno na jehlových podpatcích.

  

Nevím, nakolik většině mužů dojde, jak je tahle mnoha hrami suverénně prezentovaná představa nesmyslná, takže vám doporučím si to zkusit na vlastní kůži s lodičkami vaší maminky, přítelkyně či manželky. Nedoporučuji ale tento pokus provádět na lodičkách, které dosud nebyly odloženy jako nepoužitelné; nejspíš by pak váš seriózní vědecký výzkum narazil na hradbu totálního nepochopení.

Stačí, když v těchto "botách" zkusíte dvě-tři minuty chodit... A až vás po několika hodinách přestanou bolet nohy, zkuste si představit, že byste takto měli nejen celé dny a týdny pobíhat po světě, chodit lesy i jeskyněmi, brodit bažiny, plížit se po hradech nebo šplhat po skalách... A že byste v této obuvi, která by se docela dobře dala použít jako velmi účinný mučící nástroj, měli dokonce i bojovat – a navíc ne jen tak pro zábavu, ale o svůj život!

  

Vysoké jehlové podpatky jsou extrémně nestabilní i pro cvičenou nohu (no jen si vezměte jen v kolika filmech ženské hrdinky právě v takovýchto botách spadnou) a dokonce i obyčejná chůze do schodů může představovat problém – natož pak nějaká salta a přemety, či alespoň obyčejný běh. Podpatek má tendenci se zasekávat ve všech nasyktnuvších se štěrbinách – od mezer mezi kameny a parketami přes děrované rohožky až po mříže od kanálů. Kromě toho člověk v této obuvi musí de facto neustále balancovat na špičkách, protože o patu se pořádně opřít prostě nejde.

  

Proč tedy ve hrách něco takovéhoto prezentují? Proč nenosí hrdinky obyčejné boty? Inu – schválně se zkuste zeptat modelky, proč nosí do společnosti lodičky na jehlách, v nichž jí permanentně hrozí zvrtnutý kotník, ulomený podpatek, pád na schodech a desítky dalších potenciálních trapasů (nemluvě o trvalém poškození chodidla, potažmo celé nohy). Zeptejte se své drahé polovičky, proč v nich přišla na romantickou večeři.

Odpověď je jasná – očekává se to. A hlavně – chtějí se líbit a věří, že tyto boty jim v tom pomohou. A stejně tak je tomu i ve hrách. Producenti chtějí, aby se jejich postavy líbily, aby hráče přitáhly a nalákaly k hraní. A pokud hráči chtějí jehlové podpatky... Inu, tak se jim naservírují jehlové podpatky. A že je to nesmysl? Ale jděte, to dneska někoho ještě zajímá?

V příštím díle se podíváme na to, jak a v čem se zpodobňování ženských... hrudníků ve hrách na hony vzdaluje realitě.

Diskuze (73) Další článek: Galerie: Harry Potter a Fénixův řád

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,