Každý ví, jak má vypadat pořádná hrdinka v počítačové hře, aby se hráčům líbila tak, že si ji dají na plochu počítače, na hrníček, tričko i polštář – a hlavně tak, že si koupí každou hru, v níž vystupuje. V naší sérii se ale zaměříme to, jaké nesmysly musí herní producenti vytvořit, aby nás jejich hrdinky dokázaly takto k monitoru přilepit.
Počítačové hry jsou ošidná záležitost. Jejich základním krédem je zaujmout. Zajmout, přitáhnout – a to za každou cenu. Často tak vznikají různé, pro hry specifické archetypy, které jsou sice na hony vzdálené realitě, ale které hráči nejen akceptují a přijímají, ale které často i vyžadují.
Dnes si jen málokdo uvědomuje, kolik věcí, které dokonce považujeme za zcela v pořádku, jsou ve skutečnosti nesmyslné. Například to, jak je ve hrách zobrazováno klidové a pohotovostní držení zbraně je většinou hráčů bez řečí přijímáno aniž by někoho napadlo, že v reálu je přesně opačné. Jiné zavedené nesmysly jsou již zřejmější, ale i přes to se nad nimi nikdo nepozastavuje – ono například střelba ze dvou samopalů je sice moc hezká herní featura, ale také moc hezký nesmysl.
Tato série článků se zaměřuje na nesmysly a zavedené archetypy související s ženskými postavami ve hrách. A v dnešním díle se zaměříme na...
Boty
Nevím, kdy přesně tento trend vznikl, nicméně dnes si jen málokterý hráč umí představit sexy počítačovou hrdinku v něčem jiném než v kozačkách (ať již latexových, kožených či kovových). Přesněji řečeno v kozačkách na vysokých podpatcích.
Nejčastěji se s tímto prvkem můžeme setkat v bojovkách (Tekken, Soul Calibur či třeba Dead or Alive), v akčních arkádách typu Prince of Persia – a v neposlední řadě v RPG (přesněji řečeno MMORPG) titulech.
Podpatky v historii
Vysoké podpatky se poprvé objevily někdy kolem roku 1500 na jezdeckých botách. Jejich hlavním úkolem bylo zabránit noze v klouzání ve třmeni – a byly tak úspěšné, že se s tímto typem pánských bot můžeme setkat i na současných kovbojských botách.
Na ženské obuvi se vysoké podpatky objevily poprvé v roce 1533, když se Kateřina Medicejská, vévodkyně z Orleans, rozhodla je využít ke "zvýšení" své postavy. Záhy se pak vysoké podpatky staly znakem bohatství. V moderní době na nějakou dobu poněkud ustoupily do pozadí, ale od 90. let zažívají svou renesanci. |
Při tom se ale, jak plyne již ze samotného výčtu žánrů, ve většině případů jedná o ženštiny akční, které pro ránu nejdou daleko a které se často ve víru boje točí, skáčou hned sem, hned tam, příležitostně metají i kozelce či salta... Případně tu skočí přes propast, tu někomu za krk; vyšplhají se po liáně, proběhnou potichu za strážemi, proplíží se skrz vojenský tábor a na závěr si dají nějaký akční útěk á la Indiana Jones. A to všechno na jehlových podpatcích.
Nevím, nakolik většině mužů dojde, jak je tahle mnoha hrami suverénně prezentovaná představa nesmyslná, takže vám doporučím si to zkusit na vlastní kůži s lodičkami vaší maminky, přítelkyně či manželky. Nedoporučuji ale tento pokus provádět na lodičkách, které dosud nebyly odloženy jako nepoužitelné; nejspíš by pak váš seriózní vědecký výzkum narazil na hradbu totálního nepochopení.
Stačí, když v těchto "botách" zkusíte dvě-tři minuty chodit... A až vás po několika hodinách přestanou bolet nohy, zkuste si představit, že byste takto měli nejen celé dny a týdny pobíhat po světě, chodit lesy i jeskyněmi, brodit bažiny, plížit se po hradech nebo šplhat po skalách... A že byste v této obuvi, která by se docela dobře dala použít jako velmi účinný mučící nástroj, měli dokonce i bojovat – a navíc ne jen tak pro zábavu, ale o svůj život!
Vysoké jehlové podpatky jsou extrémně nestabilní i pro cvičenou nohu (no jen si vezměte jen v kolika filmech ženské hrdinky právě v takovýchto botách spadnou) a dokonce i obyčejná chůze do schodů může představovat problém – natož pak nějaká salta a přemety, či alespoň obyčejný běh. Podpatek má tendenci se zasekávat ve všech nasyktnuvších se štěrbinách – od mezer mezi kameny a parketami přes děrované rohožky až po mříže od kanálů. Kromě toho člověk v této obuvi musí de facto neustále balancovat na špičkách, protože o patu se pořádně opřít prostě nejde.
Proč tedy ve hrách něco takovéhoto prezentují? Proč nenosí hrdinky obyčejné boty? Inu – schválně se zkuste zeptat modelky, proč nosí do společnosti lodičky na jehlách, v nichž jí permanentně hrozí zvrtnutý kotník, ulomený podpatek, pád na schodech a desítky dalších potenciálních trapasů (nemluvě o trvalém poškození chodidla, potažmo celé nohy). Zeptejte se své drahé polovičky, proč v nich přišla na romantickou večeři.
Odpověď je jasná – očekává se to. A hlavně – chtějí se líbit a věří, že tyto boty jim v tom pomohou. A stejně tak je tomu i ve hrách. Producenti chtějí, aby se jejich postavy líbily, aby hráče přitáhly a nalákaly k hraní. A pokud hráči chtějí jehlové podpatky... Inu, tak se jim naservírují jehlové podpatky. A že je to nesmysl? Ale jděte, to dneska někoho ještě zajímá?
V příštím díle se podíváme na to, jak a v čem se zpodobňování ženských... hrudníků ve hrách na hony vzdaluje realitě.