Vypadá to, že autor vyčítá herním vývojářům, že vyrábějí hry, které mají BAVIT.
Nebo si snad ctěný autor myslí, že by někoho bavilo hrát za postavu, která by se musela 3x denně převlékat (přes den do brnění, večer po návratu domů do domácího a v noci do pyžama), že by chodila na záchod, strávila třetinu herní doby spánkem, další dobu přípravou jídla, musela si neustále ošetřovat rány, stříhat nehty, případně chodit do práce a vydělávat? Ano, v Sims to jakžtakž funfuje, ale ve většině ostatních her rozhodně ne...
To už by se mohl autor pozastavit nad tím, že mužům většinou ve hrách nedorůstají vousy, že hlavní hrdina snese spoustu zásahů a vyléčí jakékoli zranění lékárničkou, kdežto záporňák umírá po prvním zásahu, že se za každým druhým rohem válejí náboje, které čistě náhodou pasují do jeho zbraně atd. (Provizi za námět na dalších pět článků prosím zašlete na mé konto.)
Prostě hry jsou a vždy budou zjednodušení reality, které má být především zábavné, a proto se dějí všechny ty věci, proti kterým autor nesmyslně brojí. To už opravdu není o čem psát? Co třeba sérii článků o deskových hrách, tento fenomén se v poslední době podstatně rozmáhá...