Šest základních chyb ve zpracování ženských postav v počítačových hrách 5.

Každý ví, jak má vypadat pořádná hrdinka v počítačové hře, aby se líbila hráčům. V naší sérii se ale zaměříme to, jaké nesmysly musí herní producenti vytvořit, aby nás jejich hrdinky dokázaly přilepit k monitoru. V dnešním, pátém díle se zaměříme na vlasy, okrasu to všech ženských hrdinek.

Počítačové hry jsou ošidná záležitost. Jejich základním krédem je zaujmout. Zajmout, přitáhnout – a to za každou cenu. Často tak vznikají různé, pro hry specifické archetypy, které jsou sice na hony vzdálené realitě, ale které hráči nejen akceptují a přijímají, ale které často i vyžadují.

Dnes si jen málokdo uvědomuje, kolik věcí, které dokonce považujeme za zcela v pořádku, jsou ve skutečnosti nesmyslné. Například to, jak je ve hrách zobrazováno klidové a pohotovostní držení zbraně je většinou hráčů bez řečí přijímáno aniž by někoho napadlo, že v reálu je přesně opačné. Jiné zavedené nesmysly jsou již zřejmější, ale i přes to se nad nimi nikdo nepozastavuje – ono například střelba ze dvou samopalů je sice moc hezká herní featura, ale také moc hezký nesmysl.

  

Tato série článků se zaměřuje na nesmysly a zavedené archetypy související s ženskými postavami ve hrách. A v dnešním díle se zaměříme na...

Vlasy

Ještě před pár lety, v době, kdy se nápad na tuhle sérii zrodil, bych kapitolu o vlasech začal horováním nad nesmyslnými barvami vlasů zejména japonských hrdinek; a pokračoval bych obratem o tom, jak nesmyslné vlasové konstrukce mnohé z nich na hlavě nosí. A zřejmě bych dodal, že něco takového by si na hlavu žádný rozumně uvažující člověk nikdy nedal. Nicméně doba pokročila a móda šílených barev i účesů se dostala i do našich končin a mně nezbývá než přiznat, že má představa o tom, co je „normální“, se poněkud nesetkává s realitou.

Ovšem to nic nemění na tom, že autoři při zpracovávání ženských vlasů často zacházejí příliš daleko. Vezměte si třeba klasické středověké či fantasy bojovnice, s vlasy po pás či ještě delšími – a pak se podívejte, jak na tom podle dobových vyobrazení byli pánové. Vojáci vždy moc dobře věděli, proč preferují krátké vlasy. Jednak vám nelezou do obličeje - a ve chvílích lítého boje, kdy sebemenší detail rozhoduje o životě či smrti, může takové chvilkové „zastínění“ vašeho výhledu vlající hřívou vlasů znamenat přesně tento detail.

  

Co je však ještě podstatnější je nezanedbatelná výhoda, kterou tím svému soupeři poskytujete. Čím delší vlasy, tím dále od postavy vlají... A tím snadnější je je zachytit a následně i udržet. A pokud předchozí příklad představoval teoreticky možnou příčinou hrdinčiny smrti, tento poskytuje příčinou prakticky jistou.

Jistě, mnohé jistě napadne – co z toho? Schová si vlasy pod helmu, a je to, ne? Ale ouha. Přetáhnete-li si helmu přes vlasy, lezou spod ní. A že byste si je nějak „smotali“ či obtočili kolem hlavy před nasazením? Na to můžete rovnou zapomenout. Aby nějaká přilba měla smysl a poskytovala patřičnou ochranu, musí na hlavě perfektně sedět. A to je nemožné, pokud místo na hlavě sedí na hroudě vlasů. A to ani nemluvím o tom, co vám s vlající hřívou asi udělá pár ostře nabroušených mečů a bitevní vřava.

  

Ovšem ani moderní bojovnice na tom nejsou o tolik lépe. Pravidla se s dobou nezměnila, pokročila pouze technika. Současná helma si již s dlouhými vlasy poradí lépe než středověká přilbice, ale stále to jaksi není ono. A před šikovnýma rukama vás kromě účesu střiženého podle kastrólu žádná věda neuchrání.

Ve hrách platí nepsané pravidlo, že hlavní postavy – a zejména ženské postavy – nenosí na hlavě žádné helmy, které by jim zakrývaly tvář; v mnoha případech se tento předpis redukuje na jednoduché prohlášení, že nenosí přilbu žádnou. Na tom v principu není nic špatného; jedná se sice o ústupek realitě, ale v tomto případě jde na úkor přehlednosti. Ostatně, podobné pravidlo platí třeba i ve filmech.

  

Ovšem neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, proč jsou vlasy a účesy ženských postav ve hrách naprosto odolné vůči jakémukoli okolnímu prostředí. Zkuste se zeptat svých drahých poloviček či maminek, tetiček, babiček či jiných příbuzných, co dokáže s parádním účesem udělat pořádný vítr či déšť. Nebo se ani neptejte, beztak to jistě sami tušíte z televizních reklam.

No a teď si uvědomte, co všechno dělají ženské hrdinky: Plavání rozvodněnými řekami, pobíhání pod vodopády, skoky a pády z výšek, jízda na střechách vlaků či na divokých koních... A jejich vlasy? Nic. Ani okolní prostředí, ani nepřízeň počasí, ani čas či jejich vlastní pot (nemluvě o případných ranách do hlavy, útocích meči či kotoulech v prachu za doprovodu staccatového kulometného kvintetu) nemají na kvalitu jejich vlasů ani účesů sebemenší vliv. To, zač by statisíce modelek i „obyčejných“ žen zabíjelo, mají hrdinky ve hrách za samozřejmé.

   
Jde to i bez dlouhých vlasů

Asi nemá cenu rozebírat věci jako odrůstání nabarvených vlasů či blednutí barvy. Stejně tak nemá cenu řešit reálnost toho kterého odstínu v tom kterém settingu a podobné. Tyhle věci jsou již jednoznačnou herní nadsázkou a s trochou snahy a dobré vůle by je šlo obstojně vysvětlit. A to při zachování platných fyzikálních zákonů. Tvůrci se prostě jen rozhodli udělat vše pro potešení hráčů. Je otázkou, zda je podobná snaha špatně.

Přístím dílem se série o ženských hrdinkách uzavře...

Diskuze (52) Další článek: OXM 2 – drsňáci a šediváci

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , ,