Možná jste si už všimli, že zde na Doupěti máme hostující web, věnovaný legendární japonské herní sérii Final Fantasy. Pokud jste jej v posledních měsících navštívili, pak víte, že proběhlo první oficiální setkání českých fanoušků tohoto fenoménu, z nějž vám přinášíme následující reportáž.
Varování: tento článek byl napsán Fanatickým Fanouškem Final Fantasy a je proto zdravotně závadný pro odpůrce tohoto fenoménu!
Final Fantasy série patří k těm několika málo herním řadám (i když v dnešní době již FF znamená více, než jen hry – mimo jiné koncerty, film, seriál), kterým se podařilo vytvořit vlastní svět (spíš světy), které pohltily milióny hráčů po celém světě natolik, že z nich vlastně nikdy úplně nevystoupili. Navíc je FF snad jedinou herní sérií na světě, která se tak úspěšně prodává i po deseti pokračováních. Přiznejme si, že FF je zkrátka fenomén a bezmála předmět moderního kultu, který si zaslouží zvláštní pozornost.
Jako Final Fantasy Fanatik (fanoušek srdcem i duší) mám vlastní vysvětlení pro pozornost, kterou na sebe FF strhla: na rozdíl od postav v evropských nebo amerických hrách, hrdinové Final Fantasy jsou mnohem věrohodnější, propracovanější a živější. Za ty desítky hodin, které projití libovolného dílu FF zabere, si na ně člověk zvykne jako na přátele, naučí se znát jejich problémy, radosti či dokonce způsob, jakým mluví nebo se chovají. Dialogy těchto her bývají často proklínány „svátečními“ hráči FF, kteří nepřišli na to, že právě tuna zdánlivě nudných rozhovorů o běžných věcech vdechuje život virtuálním postavám. Pokud vám rozhovory Squalla a Rinoy nebo Tiduse a Yuny nepřipomněly okamžiky z vlastního života, pak jste zřejmě nikdy žádný život nežili.
Final Fantasy má pochopitelně mnoho dalších es v rukávu – kromě nadprůměrného technického zpracování (úměrně době vydání daného dílu) je to nepochybně velmi originální a propracovaný příběh, který se vždy odehrává v jiném světě s jinými postavami a nesmíme zapomenout na hudbu, která tvoří „ducha“ FF série. Nobuo Uematsu dokázal vytvořit tu nejdojemnější, nejatmosféričtější, nejnávykovější a nejumělečtější hudbu v dějinách videoher, což potvrdí každý, kdo slyšel záznamy koncertů na počest Final Fantasy nebo libovolné z desítek CD, vydaných k těmto hrám.
Není divu, že svět FF přitahuje pozornost mladých lidí, kteří touží po emocionálně bohatších prožitcích, než jim zatím nabídnul sám život. Ve svém věku už vím, že tím největším a nejkrásnějším dobrodružstvím je skutečně život sám, ale moc dobře si pamatuji na dobu před několika lety, kdy pro mě nejkrásnější okamžiky tvořily návraty do Cloudovy nebo Squallovy družiny, cestování po světě plném chocobů a sledování upevňujících se vztahů mezi členy naší družiny. Dodnes pro mne nová Final Fantasy znamená automatickou dovolenou a týdenní uzavření dveří před světem, které mi umožní pár desítek hodin strávit cestou plnou fantazie, krásy a dobrodružství. Hrát Final Fantasy je jako vydat se za samotné hranice vlastní fantazie, je to nádherná cesta uměleckou galerií obrazů, vizí, hudby a emocí.
A soudě podle ohlasů nejsem sám, kdo FF takhle vnímá. Když webmaster Squall před časem založil doménu Final Fantasy (http://finalfantasy.doupe.cz), nejspíš ani sám netušil a nedoufal, jak velkou pozornost českých hráčů přitáhne. Bylo jen otázkou času, kdy si všichni ti FF fanatici z FF chatu vynutí uskutečnění živého srazu. Tento proběhnul 10. 8. 2002 a ačkoliv účast byla menší, než slibovaly přihlašovací formuláře, šlo o báječnou akci, která rozhodně stojí za vaši pozornost v případě, že vás FF série zajímá a chcete vědět, jak vypadá setkání lidí, které právě tato magická značka spojuje. Třeba nakonec budete mezi těmi, kdo na příštím setkání zavítají mezi nás.
Na první fotografii vidíte základní sloup české Final Fantasy on-line komunity, ten človíček uprostřed je Final Fantasy Otaku, Webmaster Squall, který je zodpovědný za největší český web, věnovaný FF. K (nejen) jeho radosti při hlasování o místě konání srazu vyhrálo jeho rodné město, Brno. Konkrétní místo a čas setkání bylo Hlavní nádraží, 16:00 až 17:00 hodin. Vzhledem k oblečení některých jedinců jsme byli po cestě dotázáni, na jaký že míříme koncert a povedlo se nám nesplynout tak docela se skupinou bezdomovců, kteří z nějakého důvodu pořádali sraz právě na schodech do haly Hlavního nádraží. Když se ukázalo, že dorazili všichni, kdo dorazit měli, vydali jsme se k místu konání, kterým byla jistá restaurace v centru, která pro úterní setkání Brněnských Otaku (fanoušci japonské anime kultury, viz. diskusní server www.hofyland.cz a klub Brněnští Otaku) a ono sobotní setkání FFF nabízí veřejnosti zcela uzavřené prostory, které vůbec nevypadají nejhůř, jak můžete posoudit z dalších fotografií.
A tady už jsme v žáru FF meetingu, společnost se usadila v cíli cesty, začala popíjet a postupně přicházeli další lidé, většinou Brňáci, kteří věděli, kde zmíněnou restauraci hledat. Jak se dalo čekat, hlavními tématy byla aktuální FF XI, jejíž online provedení většina z nás neschvaluje, FF X, která některým z nás (většině) přinesla v poslední době nejintenzivnější zážitek, nu a samozřejmě klasické spory (známé z chatu na FF stránkách) o nejlepší díl FF, nejlepší postavu a tak dále. Možná vás trochu překvapí, když prozradím, že se na setkání zdaleka nemluvilo jen o FF nebo o hrách jako takových. Lidé, kteří se toho dne sešli, měli hodně společného a pokud mohu alespoň za sebe prohlásit – báječně si rozuměli. Není tedy divu, že se mluvilo o všem možném od filmů v kinech až po životy jednotlivých fanoušků. Skutečnost je taková, že z celkové doby setkání bylo samotné FF diskuzi věnováno asi padesát procent. O to ale nakonec ani nešlo – o FF si povídáme už dlouho právě na FF chatu, cíl setkání byl jiný: poznat všechny ty osobnosti, které jsme doposud vnímali pouze jako Kazu, Squalla, Rinou, Quistis, Omnislashe atd., v reálu. Seznámit se živě s lidmi, kteří toho mají tolik společného. Protože FF je svým způsobem životní styl (pokud jste alespoň jeden díl hráli pořádně a máte srdce na správném místě), který všechny hráče nesmazatelně poznamená.
Zde vidíte, že se mezi námi najdou i skuteční umělci. Quistis má nepochybně obrovský talent a nezbývá než litovat, že zde nemáme víc fotografií jejích prací. Můžete je však najít například v sekci Fanart na stránkách FF. Na druhé fotografii vidíte právě Quistis, jak zkoumá jedno ze základních hudebních cd v knihovně každého fanouška videoher – soundtrack k filmu Mortal Kombat. Ta druhá dívka vedle ní, lehce podobná Rinoe z FF VIII, je Rinoa. V levé části téhle fotografie můžete najít kousek Squalla a také kousek šperku známého jako Sleeping Lionheart, visící na jeho krku.
Jak se připozdívalo, atmosféra se uvolňovala, všichni se bavili stále otevřeněji a lépe. Na řadu přišly třeba i vtipy, které neměly vůbec nic společného s FF (některé alespoň souvisely s hrami, za což vděčíme především Unicornovi a jeho geniální sérii vtipů o online hraní). Společenská únava se zatím nedostavovala a v případě některých trvalo skutečně dlouho, než je přestalo bavit nechat se fotit (viz. druhá fotografie).
Na prvním snímku vidíte tyčícího se Unicorna (nevlezl se pořádně do záběru, nebožák), kterak se vydal na odbornou konzultaci se Squallem na téma Mortal Kombat 5 vs Tekken 4 (Unicorn je autorem preview na MK5, které nám tady na Doupěti rozproudilo pořádně ohnivou diskuzi a jedním z hlavních protagonistů nového webu, věnovaného sérii Mortal Kombat). Na druhé fotografii si všimněte si vznikající skupiny prázdných lahví Coca Coly před Squallem. Pro nezasvěcené vysvětlím, že Coca Cola se podílela na marketingu Final Fantasy IX a X, takže pravověrný fanoušek od té doby nemůže pít nic jiného (kdybyste někdy zavítali ke Squallovi domů, budete mít v jeho ledničce na výběr z následujících nápojů: Coca Cola nebo Coca Cola). Chudáci Squallovy zuby!
Na poslední dvojici vidíte nejprve mne, jak přednáším svoji básnickou ódu na fenomén jménem Doom a následně poslední okamžiky setkání, kdy už bylo opravdu vypito HODNĚ Coca Coly a děvčata se nenápadně stáhla kolem patrona akce. Pro ty z vás, koho zajímá zmíněná óda na Doom, zde nabízím její přepis – četba je však na vlastní nebezpečí.
Abyste pochopili hloubku a výstižnost tohoto uměleckého díla, této vrcholné perly mojí soukromé básnické sbírky, pak musíte Dooma opravdu dobře znát. Tato óda vznikla, když jsem se v noci dostal do páté úrovně první epizody, znalci vědí, že jde o Phobos Lab. Zde jsem se zastavil a nasával onu báječnou atmosféru, kterou nikdy nezapomenu. Pro ty neznalé, tato úroveň začíná tak, že stojíte před velikým kyselinovým jezírkem, přes které musíte projít. Díval jsem se do vesele šplouchajících vlnek kyseliny a složil následující dílo:
Martin Zavřel
Doom
Lepty lept
Věřím, že vás tato báseň ohromila a překvapila svojí výstižností stejně jako osazenstvo FF setkání, které nenacházelo slov. Zkrátka – někdy se múzám skutečně zadaří.
Jak minula půlnoc, některé slabší (a mladší) povahy nás opustily, až zůstal jen ten nejryzejší základ asi deseti lidí (kteří buď bydleli příliš blízko nebo příliš daleko na to, aby někam spěchali). Někdy po čtvrté hodině ranní jsme se zoufale hladoví vydali do ulic najít nějaké nonstop občerstvení. Po nějakých těch bramborácích a hamburgerech jsme se spokojeně rozsadili po lavičkách na Náměstí svobody a zkonzultovali poslední fázi setkání, kterou byla slavnostní projekce filmu Shaolin Soccer ve Squallově útulném doupěti pro ty nešťastníky, kterým nejbližší vlak domů jel až o několik hodin později.
Celkově byla akce velmi příjemná a povedená. Možná někteří z vás namítnou, že se jí zúčastnila slabá dvacítka lidí, ale na tom zas tak nezáleží. Důležité je, že to byla báječná zábava a vzhledem k mnoha smutným emailům od lidí, které rodiče nepustili a těch, co zrovna byli na dovolené nebo třeba na táboře si myslím, že příští setkání bude zase o něco velkolepější a lepší. Nezbývá než se těšit, i když Squall by asi podotknul svoje pesimistické „whatever“.
Během setkání českých FFF nebyl zraněn žádný Aeón či Chocobo.
