Seven Kingdoms 2: Fryhtan Wars

Instalace z jednoho CD je bezproblémová, pravděpodobně vás však (stejně jako mě) poněkud zarazí podivná hláška: “Kompletní instalace vyžaduje 162 MB, zatímco na disku máte volno 1500 MB. Chcete pokračovat?”. Po spuštění naběhne intro, které vás zavede do středověku. Dobývání hradu, všude leží mrtvoly a krev teče proudem, prostě dějiny lidstva jak vyšité z dějepisu, no a aby toho nebylo málo, tak se objeví krvežízniví Fryhtani, o kterých jste si mysleli, že jste jim už dávno zatli tipec v prvním díle.

Hru jsem testoval na dvou počítačích. V rozlišení 800x600 chodila bez problémů na P166 MHz s 80 MB RAM a 1MB grafickou kartou. Na Celeronu 400 s 64 MB RAM a 4MB grafickou kartou běžela v 1024x768 a dojem z grafiky byl o něco lepší. Takže se nebojte, tuhle hru si zahrajete skoro na každém počítači. Grafika je jedním z výrazných kladů hry. Každý národ či rasa má vzhledově odlišné budovy, které jsou propracovány do nejmenších detailů. Grafika je 16bitová.

V singleplayeru hra nabízí výběr zabudovaného či vámi vytvořeného scénáře, samostatné mise nebo náhodně vygenerované hry. Pro multiplayer je k dispozici hra po lokální síti, modemu nebo sériovém kabelu.

K prvotnímu zorientování a proniknutí do tajů hry vám poslouží osm tréninkových misí, kde se naučíte hrát za vybrané rasy lidí a Fryhtanů. Výcvik je vytvořen metodou tréninkových karet (počítač vám píše co máte udělat, vy to splníte a jede se dál), takže občas budete zuřivě klikat v souladu s tím co se po vás chce a počítač se bude tvářit, že se nic neděje. Až si budete po dvou minutách klikání myslet, že už jste myši vzteky urvali kabel, tak milostivě uzná, že jste splnili normu a pustí vás dál. Nevýhodou tréninku je to, že pokud se pustíte do zkoumání vlastní cestou, musíte pak často znovu opakovat to, co už jste třeba dávno postavili.

Jedním z hlavních kladů této hry je to, že se nejedná o klasické RTS spočívající ve schématu “těž suroviny, stav jednotky a zabij na co přijdeš”. Spousty věcí se dá dosáhnout jinak než použitím síly, například někoho podmáznete a hned k vám bude přátelštější.

Stejně jako v každé strategii, abyste mohli stavět a vyrábět, musíte získávat suroviny. Tady můžete těžit jíl, měď a železo. Ovšem pozor! Každý důl či továrnu na zpracování surovin a další budovy, kde budete zaměstnávat lidi, musíte postavit tak, aby se tam mohli dostat lidé z města (musí tedy ležet v jeho blízkosti). Samotným těžením zdrojů pozitivně ovlivníte loajalitu lidí k vám a dáte práci lidem ve městě. Tímto způsobem poroste vaše reputace jako vládce, lidi vás budou milovat a množit se. Každá stavba vás stojí peníze a životní energii, kterou získáváte třeba za zabité nepřátele. Jestli za suroviny chcete získat peníze, musíte s nimi začít obchodovat. Obchodovat se dá rovněž s výrobky, které budete ze surovin vyrábět. Postavíte továrnu, trh a už můžete vysílat karavany a rozjet domácí či mezinárodní obchod, ze kterého vám plynou peníze na konto. Pro mezinárodní obchod musíte napřed uzavřít dohodu o obchodu s některým ze sousedních království. To je jedna z částí diplomacie, která se ve hře uplatňuje. Můžete se taky spojit do aliance a zaútočit na silnějšího nepřítele. Dalším zdrojem peněz jsou města, kterým vládnete: uvalíte na obyvatele daně. To ovšem nedělejte moc často, protože jinak se vzbouří a utečou vám. Abyste je uchlácholili, můžete je naopak dotovat (když na to máte).

Při vlastní hře máte na výběr z dvanácti lidských národů (Keltové, Vikingové, Japonci, Číňani, Řekové a další). Každý národ má svoje civilisty, jeden druh vojáků a jeden druh speciálních jednotek (Japonci mají ninji, Číňani šaolinské mnichy ap.) a svého boha (Egypťani mají bohyni plodnosti Isis, Vikingové Thora, Římany podporuje bůh války Mars atd.). Standardní jednotky lze vytvářet v pevnosti z rekrutů, kteří přijdou na váš rozkaz z města. Chcete-li získat speciální jednotky, musíte je nejdříve vyvinout. V této hře se veškeré vyvíjení odehrává ve Věži vědy (vyvíjíte zde zbraně i zkoumáte, jak zvýšit zemědělskou produkci). Zbraně jako kanóny, balisty, katapulty či roztomilé kotoučové pilky dvoumetrového průměru můžete vyrábět v továrně na zbraně. Co se týče celkového počtu budov, které můžete stavět, tak je jich docela málo.

Zajímavou věcí je též výskyt náhodných událostí (hrdina umře na spalničky, v dole se zřítí šachta ap.).

Jedním z nových rysů, který se objevil ve hře, jsou hrdinové, které si můžete najmout za pár špinavých dolarů. Hrdiny můžete najímat v hospodě, takže až ji postavíte, začnou se v ní porůznu objevovat neznámí chlápkové jako Alexandr Veliký, Hanibal nebo Vilém Dobyvatel, a když si s nimi plácnete, budou bojovat za vás. Hrdinové jsou velmi odolní a nosí sebou užitečné věci, které můžete použít k likvidaci nepřítele. Do hry pronikly určité prvky RPG, protože každý váš voják má jiné bojové schopnosti či schopnost stát se vůdcem. V průběhu hry porostou bojové schopnosti všech vojáků, které pošlete do boje – v bitevní vřavě se jejich schopnost dobře bojovat bude stále zlepšovat. Toho nejlepšího pak jmenujte za trest generálem a ten může postavit další pevnost, ovládat město a v pevnosti trénovat další vojáky.

Budovou postavenou v zájmu národní bezpečnosti je škola špionů. Poměrně zajímavá záležitost. Můžete totiž trénovat jak civilní, tak vojenské špiony a v zájmu pojištění diplomacie je pak poslat k nepříteli :-). Civilního pošlete do cizího města, kde vám může pomoci třeba tím, že bude postupně trousit řeči, jak by bylo dobré, kdybyste byl jejich panovníkem vy. Nebo ho umístěte do svého města, aby monitoroval špiony, kteří naopak chtějí vyvolat rozklad rolnické třídy ve vašem městě. Vojenského špiona pak můžete poslat do nepřátelské pevnosti, kde bude korumpovat nepřátelské vojáky, aby přeběhli k vám, může se stát třeba i generálem nepřítele nebo může nepohodlného generála zapíchnout. Další výhoda použití špionů spočívá v tom, že nemusíte vyvinout vlastní technologii, stačí, když ji ukradnete konkurenci a máte vystaráno. Chcete-li rozeštvat silnější protivníky mezi sebou, stačí nechat špióna, aby mezi nimi vyvolal diplomatický incident.

Bohy můžete vyvolávat, až postavíte Sídlo moci a naženete tam dost lidí z města, aby se modlili k příslušnému bohu či bohyni. Až bude namodleno, tak můžete vyvolat boha a ten vám splní jedno přání. Thor sešle z nebes ničivé blesky na nepřítele, Dagodevas ho pomlátí svým kyjem a Isis zajistí populační explozi ve vašich městech.

Tolik k představě, v čem spočívá hra za lidskou rasu. Druhá možnost je hrát za Fryhtany. Je jich sedm různých ras, z nichž každá dokáže ovládat něco jiného (Grokkeni jsou kamenní trollové, vládci hor a rozbijou na co přijdou, Kharshufové ovládají rostliny, rasa Exovum magii) a z toho vyplývají i různé schopnosti, které mohou použít proti lidem. Jejich cílem je většinu lidi povraždit a zbytek zotročit, vyjednávat se s nimi nedá. Zajímavé je třeba to, že Fryhtani technologii nevyvíjejí, ale kupují. Každá rasa má jednu speciální budovu, třeba přerostlého trifida jako obrannou věž.

Editor scénářů je osobitý. Jeho velká nevýhoda spočívá v tom, že vůbec nemůžete nastavit povrch, jaký byste si přestavovali. Můžete do vygenerované mapy vkládat pouze drobnosti jako tu a tam keříček, kus skály apod. Další věc je, že vám vlastně běží úplně normální hra, to znamená, že nepřátelé se množí, obchodují, válčí jakoby se nechumelilo nebo chumelilo, podle toho, jakou jste si nastavili obtížnost :-). Jediný rozdíl mezi normální hrou a tvorbou scénáře je ten, že když si otevřete menu scénáře, můžete si přilepšit libovolným vojákem, civilistou, zbraní nebo hrdinou jakékoli rasy. Pokud vám připadá, že nezávislá města mají proti vašim nepřátelům zbytečně nízkou odolnost, stačí ji trochu zvednout.