Kdo si pamatuje prvního Shadow Mana, ten jistě uzná, že šlo o skvělou akci (pokud jste ji nehráli na PSOne), která si i v naší zemi vysloužila uznalé recenze. Druhý díl dodržuje všechna pravidla a zásady předchůdce, přičemž je vybaven líbivější grafikou současnosti. Otázka zní, za stojí za to se do světa mrtvých vrátit.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 980 kB
Analogové ovládání: Pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Acclaim
Distributor: Acclaim (www.acclaim.com)
Homepage: www.acclaim.com/games/shadowman2/index.html
Strana mrtvých
Pokud jste nehráli předchůdce (jenž se poprvé objevil na PC, následován konverzí pro starý PlayStation, která dopadla naprosto příšerně – nevím o nikom, kdo by se dokázal přinutit ji hrát), pak vám prozradím, kdo ten Shadow Man vlastně je. Mike byl celkem průměrný americký občan tmavší pleti (hodně tmavé, rozuměj černoch), který až na ty svaly neměl žádné větší předpoklady pro zapletení se do nějakých větších problémů. Jenže stalo se a po ztrátě rodiny Mike odcestoval mezi mrtvé, kde zaujal své místo jako strážce Strany mrtvých (Deadside) – za což mohl jistý voodoo rituál, kterými je ostatně hra prosycena skrz naskrz. Strážce světa mrtvých není zas tak špatná práce – pobíháte v tom nádherném pekle a můžete dle libosti do nekonečna vraždit všechny ty zombie, démony a tak dále – a pokud vás to přestane bavit, můžete na sebe vzít lidskou podobu a vrátit se do světa živých, abyste si vyrobili pár nových obyvatel svého temného domova (zabíjejte jenom ty zlé, jinak by to nebylo morální). Jinými slovy, pozadí a příběh Shadow Mana je jedno veliké klišé, které nemá smysl nějak podrobněji zkoumat (na rozdíl od stejnojmenného comicsu). Přesto je atmosféra hry slušná, především díky originálním prvkům voodoo magie (nevzpomínám si, že by kromě Akujiho ve světě PS jiná hra z této veselé tématiky těžila) a také oněm přechodům ze světa mrtvých k nám a naopak (i když nejsou ani zdaleka tak efektní, jako v Soul Reaverovi – v Shadow Manovi je totiž Strana mrtvých prostě další lokace, do které se teleportujete, žádné plynulé průchody dimenzemi se nekonají). A především se Shadow Man vyznačuje extrémně kvalitní hratelností, která možná postrádá hloubku, o to víc je však návyková (viz. Doom).
Akce jako řemen
Hlavní síla Shadow Mana 2 (dále jen SM2) spočívá v tom, že vaše postava vesele pobíhá z jedné exotické a atmosférické lokace do druhé, přičemž kosí vše v cestě obrovským výběrem sečných, střelných a magických zbraní. Krása spočívá také v možnosti ovládat dvě Mikeovy paže nezávisle na sobě, takže můžete bez problémů střílet na dva různé cíle, případně na jeden střílet a druhý porcovat nějakou tou sečnou zbraní, nebo třeba jeden cíl zároveň podpalovat magickým plamenometem (já si to nevymyslel) a zároveň do něj vyrábět otvory svojí oblíbenou pistolí. Oproti takové Laře Croftové totiž Mike zvládne držet v každé ruce úplně jinou zbraň (pokud zrovna nejde o kanón nebo meč takových rozměrů, že jej musí držet obouruč). Systém volby zbraní a jejich ovládání je lehce komplikovaný (mimo jiné díky zmíněnému množství zbraní, rozdělených do několika menu), jakmile jej však zvládnete, funguje rychle a spolehlivě. Zbytek zábavy tvoří dokonalý (já říkám DOKONALÝ) design úrovní a nepřátel, díky kterému herním prostředím nijak zvlášť nebloudíte, jelikož každá úroveň i místnost má svůj osobitý ráz a logicky to na sebe všechno navazuje, takže se nemohu vyhnout dalšímu připomenutí legendárního Dooma. Stejně jako tam jsou i zde dokonale stupidní nepřátelé, kteří se rojí v takovém množství (druhů i počtu jako takového), že není větší radosti, než je kosit a přes jejich zbytky postupovat vstříc dalším. Ve světě živých budete likvidovat zlé chlapíky z jistého rádoby-satanistického kultu, v ostatních světech nějaké ty démony a nakonec se to všechno tak nějak prolne. Důležité je, že svět Shadow Mana je skutečně velký, rozmanitý a procházka skrz něj je nepředstavitelně zábavná (pokud vás prostoduché akční hry baví).
Ďábelská grafika
I když to tak po první minuty hraní vůbec nevypadá (a ani demo vám to nijak nenaznačí), Shadow Man disponuje nevýslovně nádhernou grafikou. Ačkoliv se již považuji za vyléčeného z šoku způsobeného „novými“ konzolemi a jejich schopnostmi, tak překvapivě právě tato bezduchá akční řežba mi ukázala několik lokací, ve kterých jsem dlouhé minuty zůstal stát a jen se díval do všech stran, abych vstřebal tu nádheru. Zkuste si třeba představit úroveň, ve které postupujete pořád po obvodu kruhu, tvořeného provazovými mosty, zavěšenými nad obrovskými vodopády krve, stále výš a výš a přitom pořád můžete vidět na hladinu jezera dole, ze které jste vyrazili. Sem rozhodně patří i poznámka, že přes gigantičnost některých prostor a hektičnost jistých akčních pasáží se hra nikdy nezacuká a nezpomalí – a to je věc, která se občas přihodí i ve slavnějších titulech. Počkejte, až nádherné chrámy zapomenutých božstev sami uvidíte, ale můžete mi věřit – budete ohromeni. Nechápu, proč má hra tak zoufale slabý nástup, pokud jde o prostředí a grafiku. Vše je samozřejmě podpořeno odpovídajícími zvuky – „africká“ etnická hudba zosobněná dravými a živočišnými bubny vám neustále připomíná váš voodoo původ, mohutné orchestrální kousky zase podtrhují mimořádná místa gigantických chrámů. Klasicky drsné hlášky hlavního hrdiny (chtěl bych desetník za každé „shit“, co ve hře zazní – už bych nikdy nemusel pracovat) vám dodávají odvahy a nepřátelé skřehotají a řvou pěkně do rytmu palby.
Učarován hrou
Pokud si ještě nejste jistí, napíšu to prostě: SM2 je báječná akční hra, která disponuje takovou hratelností a grafikou, že hravě trumfne většinu konkurence v rámci žánru. Protože jsou úrovně velmi rozsáhlé, skrývající mnoho tajných lokací (se zbraněmi a vylepšeními), budete s ní trávit mnoho času (v mém případě asi 25 hodin, což rozhodně není málo na akční hru) a díky nesmrtelnosti hlavního hrdiny vás přitom čeká jen zanedbatelná míra frustrace (dvě skákací pasáže, na které musíte být naprosto uvolnění a klidní). Jsem si vědom, že se nacházíme ve složitém životním období PS2, kdy přichází pořádná porce vysoce kvalitních her, nicméně pokud si chcete pořádně zastřílet a přitom si připomenout výkon té vaší černé krabice, pak zvolte Shadow Mana.
Grafika: 8/10
Hudba: 6/10
Zvuk: 7/10
Hratelnost: 9/10
Všechna očekávání překonávající akční nirvána, která dokonale uspokojí vaše vražedné choutky.
Celkové hodnocení: 8/10
