Shadow Man: Second Coming – chystejte si voodoo panenku

Majitelé Dreamcastu nebo PC měli možnost zahrát si jednu z nejatmosferičtějších her, čerpajících z pramenů africké voodoo. Bohužel pokud patříte mezi ty naivnější jako já, kteří doufali v podobný zážitek na PSOne, tak jistě víte že konverze nedopadla ani trochu šťastně. Na rozdíl od mýtických příšer, démonů s plamenným pohledem, prohnilých močálů a podsvětí jsem se dočkal jen trhané karikatury a směšně animovaných nepřátel. Textury byly vysloveně otřesné, rozpadaly se téměř při každém přiblížení; první Tomb Raider by je hravě trumfnul. To byla verze pro Playstation, nicméně opak byl Dreamcast. Engine Shadow Mana je blízce spřízněný právě s Tomb Raidery nebo Duke Nukem: Time To Kill. Z perspektivy třetí osoby jsem sledoval černého hrdinu s ocelově zářícím pohledem a podivným znakem na hrudi. Pobíhal jsem po rozlehlých lokacích, které jakoby šířily voodo magii po místnosti, ve které jsem se krčil a snažil se být co nejmenší. Naneštěstí právě díky nesmírné velikosti úrovní Shadow Mana, jste občas bloudili po spletitých labyrintech a napětí se ztrácelo v postupně narůstajícím vzteku z nudného bloumání. Ale poutavý a napínavý příběh s dostatečně hutnou přítomností zla mě přesvědčil, že to za tu námahu stojí.

Po pronásledování spolku vrahů nesoucího hrdé jméno Legion se Mike LeRoi utká s druhou "skupinkou", pro změnu démonů, která si říká Grigori. Prastaré pekelné zrůdy žijí paralelně s lidmi již celá staletí a čekají na ten správný okamžik k oživení svého pána Asmodea. Kniha Odhalení tímto krokem předpovídá konec světa tak, jak jej známe. Setkáme se opět se starými přáteli: Mike, půvabná Netie (nenechte se zmást; není tak mladá, jak vypadá) a Jaunty: had s hlavou lidské kostry a slušivým černým cylindrem. Do party se připojuje nový člen: Thomas Deacon lovec démonů, který trpí nepříjemným handicapem vzhledem k jeho povolání; je totiž invalida. Thomas je samozřejmě svou minulostí propojen s hordou Grigori; že by pomsta?

Na ovládání a stylu hry je také co vylepšovat. První Shadow Man, pokud jde o souboje, působil občas nemotorně a akce byla trochu pasivní. Zpravidla jsem stál, zamířil obludu a zneškodnil. Nebo jsem: utekl za roh, počkal a dorazil obludu. Protože pokud jsem se snažil nějak uskakovat, většinou jsem měl problémy se zaměřováním. Kdyby druhý díl přinesl dynamičtější akci, určitě bych se nezlobil. Na škodu by nebylo ani zlepšení systému orientace, abych už nemusel bloudit a vzpomínat co jsem vlastně řešil, než jsem objevil vstup do další lokace, kde se nacházel průchod do dalších tří, atd. Ale to jsou jen přání, protože nových informací se zatím od Acclaimu nedostává.

Grafika doznala omlazující kůry a zejména hlavní postava Mika vypadá hrozivě. Všimněte si na obrázcích okolo, jak je tělo po anatomické stránce propracované. Rob Nash (výtvarník) v rozhovoru pro DRUK řekl, že každý sval na jeho těle (v pasážích podsvětí) se pohybuje, dokonce jsou vidět některé z vnitřností. A z jeho umrlčích kostí vytýká jakási tekutina, snad krev nebo co. Až si říkám, na které vlastně budu stát straně. Autoři ujišťují, že pokud jste se při prvním díle cítili, že nehrajete za zrovna zákoně dobrou postavu, tak v Second Comming hrajete přímo za antikrista. Všimněte si magického plamene uvnitř hrudníku; velice působivé, mění se s Shadow Manovou narůstající mocí. Engine působí barevněji a dobově vysoká úroveň detailů prvního dílu je o poznání vyšší. Vývojáři slibují (možná bohužel) ještě rozlehlejší. Více úrovní ve světě živých, střídání dne a noci a s tím související změny ve vzhledu už tak dost odpudivé postavy. K tomu slouží Acclaimem vyvinutá VISTA technologie, která vylepší i animaci postav a příšer; Mike má zhruba 270 animačních fází. No, uvidíme. Nezbývá než vyčkávat, Second Coming je teprve v ranném stádiu vývoje.