Shadow Of Memories – hrátky s časem a smrtí

Platforma: PlayStation 2
Žánr: adventure
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 112KB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Konami
Distributor: Konami

Když Sega představila pro svůj DreamCast hru Shenmue, mnoho fanoušků ostatních platforem zaplakalo. Nyní tu máme kousek, který vypadá stejně dobře a velkolepým stylem se vrhá do náruče PS2. Grafika, hudba, příběh – tato hra je silná po všech stránkách a ukazuje, co vlastně můžeme od novodobých konzolí a DVD média čekat.

Už jste někdy přemýšleli nad tím, co je vlastně čas a jaké by byly důsledky možnosti jej obelhat? A když už se takhle bavíme, co takhle obelhat samotnou smrt? Čas a smrt, dvě neporazitelné, neměnné veličiny v tomto světě, které dávají smysl a řád všemu ostatnímu, dostanete příležitost vyzvat na souboj v novém uměleckém díle, které k nám pod rouškou hry dorazilo z Japonska, obdařujícího nás od samotného počátku éry konzolí těmi nejzásadnějšími tituly. Shadow Of Memories (SOM) je právě taková.

Eike dopil svoji kávu, usmál se při placení na milou servírku a vyšel před kavárnu. Hodiny na kostelní věži ve vedlejší ulici právě odbíjely druhou hodinu odpolední. Byl krásný, slunečný den a město nepřirozeně tiché. Většina jeho obyvatel se zřejmě nacházela někde u vody nebo v chládku svých domů a chvějící se horký vzduch tak jen výjimečně prořízla ozvěna něčích kroků. Eike se vydal ke svému domovu, pomalu a beze spěchu. Beze strachu. Čeho by se také měl bát? Přesto ho podivný pocit několikrát donutil se prudce ohlédnout, asi jako když se na vás někdo tak dlouho dívá, až vás přinutí podívat se jeho směrem. Jenže Eike nikoho neviděl.

Potom už ležel břichem na silnici, ze zad mu ranou po noži vytékala krev a poslední dech opouštěl jeho tělo. Nevěděl proč ho někdo takhle nesmyslně zabil, aniž by se mu pokusil třeba vzít peněženku. Věděl jen, že smrt dorazila na minutu přesně ve 14:30. S pohledem upřeným na hodinky na svém zápěstí, ležícím na zemi před jeho očima, Eike zemřel.

Když se probral, bylo mu jasné, že už není mezi živými. Nacházel se na vrcholku gigantického sloupu, který se tyčil uprostřed nekonečné temnoty a společnost mu zde dělal smutný obličej obrovské roztříštěné sochy a několik kusů archaického nábytku. Potom se ozval ten hlas. Rozhodně ne lidský, přátelský nebo nenávistný. Prostě hlas, který se nedal nikam zařadit a byl přesně takový, abyste se vážně zabývali jeho nabídkou svést souboj se smrtí a časem.

Podmínky boje jsou následující: Eike se vrátí do chvíle půl hodiny vzdálené okamžiku, kdy zemřel a má možnost udělat cokoliv jej napadne, aby se oné osudové události vyhnul. Dokonce bude mít navíc možnost cestovat časem ještě hlouběji, ovšem pouze v rámci vymezené doby dané hlavní časovou linií, do níž původně patří.

Jinými slovy, může za pomoci speciálního zařízení putovat do jakékoliv chvíle, ale nijak to nezpomalí nebo nezastaví odpočet v rámci té časové roviny, z níž pochází a ve které ho čeká schůzka s osudem. Pokud však dokáže přijít na to, proč jej někdo chtěl zabít a jak se tomu vyhnout, bude Eike žít. Proč mu to onen tajemný hlas nabídnul a jaká bude cena za takovou příležitost, to zůstává prozatím záhadou. Pokud si má člověk vybrat mezi okamžitou smrtí a sebemenší šancí jí zabránit, pak je volba skutečně prostá. Boj s časem, smrtí a osudem začíná.

Jeho první kolo je skutečně snadné. Půl hodiny mezi vstupem Eikeho do původní reality a jeho předpokládanou smrtí je dostatečně dlouhým časem na nalezení lidí, kterými se Eike obklopí. V jejich společnosti se tak vyhne osudové situaci, v níž tajemný vrah našel ideální příležitost pro svůj záměr. Tím ale nic nekončí. Vrah je pořád někde venku a pokusí se dosáhnout svého cíle znovu. Nastává tedy šílená honička za odpovědí na prostou otázku „proč“.

Pokud se vám ze zápletky SOM trochu motá hlava, může to být jednak tím, že ji neumím dostatečně dobře popsat a nebo také tím, že jde skutečně o poměrně komplikované téma, které v tomto propracovaném podání dává člověku a jeho mozkovým závitům pořádně zabrat (což platí nejen pro pochopení příběhu, ale i pro řešení některých herních hádanek). Není to zas tak dlouho, co jsme kroutili hlavami nad šílenými paradoxy a záludnostmi, které doprovázely rozdělení velkolepého japonského RPG Chrono Cross na dvě odlišné časoprostorové roviny. Nyní tu máme další takové dílko, které však nahlíží na problematiku cestování v čase s vážností a hloubkou Dvanácti opic za využití efektnosti a napínavosti, jakou nám cestování v čase přiblížili Terminátoři Jamese Camerona.

Tímto příběhem budete proplouvat bez práce na skupině postav, neboť SOM je poněkud osobitou odrůdou adventurního žánru, takže vás čeká sbírání a následné používání předmětů a indicií skrz klasické prozkoumávání herního prostředí a povídání si s jeho obyvateli. Co je na tom všem nové a výjimečné je především technické zpracování, které těží z možností formátu DVD a platformy PS2, nicméně o tom si budeme povídat jinde.

To první, poslední a nejdůležitější na Shadow Of Memories je příběh, promiňte – vlastně Příběh, který je skutečně velmi nadprůměrný, nepopsatelně komplikovaný a propracovaný a při tom všem chytlavý, nabitý akcí a fantasticky strhující.

Neustálé uvědomování si tikajících hodin vám dokáže pořádně pocuchat psychiku a postupné postupování skrz jednotlivé časové roviny nechá vaši čelist poklesnout hodně nízko, obzvlášť až události v jednotlivých časových segmentech začnou do sebe zapadat právě tak, jako ve zmíněném klasickém sci-fi filmu s Bruce Willisem v hlavní roli (pro ten zbytek nešťastníků, kteří Dvanáct opic ještě neviděli by tohle mělo posloužit jako poslední varování, že si nechávají uniknout jednu z nejlepších věcí, jaké může moderní kultura nabídnout). Filmové vyznění SOM je silnější, než u většiny ostatních her a za to vděčí kromě příběhu také zpracování.

Dokáže toho hodně, to si můžete být jistí. Všichni už jsme viděli hry na DVD před dlouhou dobou, například taková Atlantis od Crya je solidní ukázkou. Nicméně SOM nesází na hodiny počítačových animací. Nemá je zapotřebí stejně tak, jako film Final Fantasy nepotřebuje živé herce. Engine hry je totiž na takové úrovni, že sledovat jej skýtá stejný zážitek, jako koukání na počítačové animace u her z uplynulých let.

Přesně jak to bylo slibováno před příchodem PS2 od tvůrců ze SquareSoftu, hra samotná vypadá jako jedna velká renderovaná animace. Fotorealistické prostředí vám vyrazí dech a hrátky světel a stínů připomenou jedinou srovnatelnou vizuální hostinu, kterou představuje hratelné demo Metal Gear Solid 2. I když se hra omezuje na jedno menší městečko, navštívíte jej v rozmezí několika stovek let a budete tak sledovat jeho vývoj od dřevěných a kamenných stavení až po moderní zástavbu, což je při technické kvalitě toho všeho skutečně zážitek. Že v tomto prostředí normálně fungují efekty jako vítr, déšť, sníh, střídání dne a noci (za doprovodu světelných efektů červánků a protahování stínů), to je samozřejmostí. Jediná hra, která je SOM podobná, je báječně vypadající připravovaná Mafie od Illusion Software. S tímto kouskem má totiž SOM společný i pohled na herní svět – z mírného nadhledu za zády hlavní postavy (kdykoliv se ovšem můžete rozhlížet po okolí z pohledu „vlastních očí“).

Tím nejpůsobivějším však v SOM podle mého názoru jsou jednotlivé postavy, které vám za pomoci geniálního scénáře a nekonečných hodin mluvených sekvencí přirostou k srdci takovým způsobem, že se ve finále příběhu budete jen ztěží bránit slzám. Když už mluvíme o pláči, SOM je podle mého první hrou, ve které uvidíte přímo v engine plakat postavu s tím, že to vypadá skutečně věrohodně. Nádhera. Nicméně abyste si poplakali s Margaret, budete nejspíš potřebovat znalost anglického jazyka, což ostatně platí pro příběh i hru samotnou – těžko se jí probijete bez zařazení do skupiny AJ pozitivní. Na druhou stranu jsou zde k mání titulky, které pomohou všem, kdo s angličtinou teprve začínají bojovat.

SOM je skutečně báječný kousek umění – vypravěčského, programátorského a hereckého. Jak se stalo vítanou tradicí, Konami (Metal Gear Solid, Silent Hill) dalo dohromady profesionální tým herců, kteří se postarali o dabing postav, aby tak působily skutečně přesvědčivým dojmem a donutily vás zapomínat u hry dýchat napětím. Navíc po probojování se do finále hry s překvapujícím zjištěním, že jde pouze o jeden z alternativních závěrů, se zhluboka nadechnete a pustíte se do SOM znovu a znovu, abyste odhalili všech pět rozuzlení příběhu a nakonec i jeden tajný, který za to skutečně stojí.

Také budete stále objevovat nové a nové subquesty, což v adventure žánru skutečně není zrovna obvyklé a společně s epickým příběhem vás to donutí uvažovat o SOM spíše jako o RPG hře. Jinými slovy, SOM je pekelně dlouhá záležitost, která má co nabídnout pokaždé, když ji znovu rozehrajete a přijít na všechny možnosti které nabízí bez využití nějakého návodu je práce nejméně na půl roku. A to už se na svoji premiéru bude chystat MGS 2 a také FF X.

Tohle berte ode mne jako doporučení, co máte na svém PS2 v současné době hrát.

	Grafika: 10/10
	Zvuky: 10/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 9/10
Těžko najdete jinou hru na PS2, která by vám nabídla propracovanější příběh a zábavu na tak dlouhou dobu. Navíc – podívejte se na to, jak to vypadá! Tohle jsme od PS2 chtěli.
Celkové hodnocení: 9/10