Shadow of the Colossus je obří, ale díky relativně pustému prostředí, v němž se odehrává, působí na první pohled prázdně. Přesto však skrývá mnohá tajemství. Podařilo se je všechna odhalit?
Inspirací k napsání tohoto článku mi bylo pojednání na Eurogameru (z nějž budu z větší části vycházet), ve kterém se jeho autor, Craig Owens, zabývá velmi specifickou skupinkou hráčů, která je po dlouhé roky fascinována jednou neobyčejnou hrou. Shadow of the Colossus považuju za jednu z nejzásadnějších her svého života, ale nikdy jsem nebyl dostatečný blázen na to, abych ji (nebo jakoukoliv jinou hru) prozkoumával do posledního stébla trávy či zrnka písku.
Přesto jsem ji dohrál nejméně desetkrát a jednou dokonce čtyřikrát během jednoho týdne, což mi umožnilo navštívit jedno z nejznámějších „skrytých“ míst ve hře – tajnou zahradou na vrcholu ústředního chrámu. Tím však moje výprava za odhalováním tajemství země zvané Forbidden Land (Zapovězená země) skončila. Fascinace hrou nikoliv. Pokud vás Shadow of the Colossus (dále jen SotC) uhranula stejně jako mě nebo jen chcete vědět, za čím byli její oddaní fanoušci schopní se často marně pachtit, začtěte se do našeho článku.
Jedním z nejvytrvalejších hledačů skrytého obsahu v SotC byl Michael, známý též pod přezdívkou Ozzymandiaas. Ozzymandiaas byl velkým fanouškem Ico a když se konečně dočkal vydání SotC a následně ji dohrál, byl podle vlastních slov ohromený a zároveň smutný, že po těch dlouhých letech čekání má tohle dobrodružství za sebou (kdyby jen tehdy tušil, že další hra od Team Ico bude i po necelých osmi letech od vydání SotC a jedné generaci konzolí stále v nedohlednu). Vydal se tedy do hlubokých vod internetu, kde se na různých fórech setkával s podobně nadšenými a zapálenými fanoušky hry. Tehdy však ještě netušil, že se v budoucnu bude do Zapovězené země opakovaně vracet s cílem objevit něco velkého.
Ozzymandiaas patřil k lidem, kteří si v komunitě měnili tipy a triky, jak zdolat jednotlivé kolosy v co nejrychlejším čase. To mu ovšem nestačilo a po několika dohráních společně s hlavním hrdinou Wanderem konečně spatřil tajnou zahradu, jíž může hráč vidět v závěrečné animované sekvenci. Tajná zahrada se dnes (a možná ani v době, kdy Ozzy se SotC začínal) vlastně ani nedá považovat za skryté místo, poněvadž je jednak během finálních titulků každému na očích, jednak o její existenci ví bez přehánění každý, kdo někdy SotC hrál.
Pro Ozzyho však její objevení představovalo katalyzátor pro další bádání. „Když se ve hře může vyskytovat místo, které je na první pohled skryto hráčově zraku, znamená to, že podobných míst může být víc?“ ptal se Ozzy sám sebe, přičemž věděl, že než čekat na odpověď shůry, lepší bude nalézt pravdu sám.
Zapovězená země je tajemná pustá krajina, o níž toho příliš nevíme. Kdysi tu žili lidé, kteří vybudovali řadu menších chrámů a svatyní a ve středu země pak největší chrám, v němž pravděpodobně uctívali své božstvo. Kdo byli tito lidé a kam se poděli je zahaleno rouškou tajemství. Příliš toho nevíme ani o Wanderovi, dívce Mono (které přicházíme do mystické krajiny navrátit život) či bytosti zvané Dormin, jež má Mono oživit výměnou za zabití šestnácti prastarých kolosů.
Prostředí SotC je poměrně rozlehlé a nemít po ruce věrnou společnici, klisnu Agro, jen stěží byste jej procházeli po svých. Krajina je z jedné strany obklopena oceánem a z druhé odříznuta skalisky a horami, takže se jí daří vyvolat dojem nedostupného, nehostinného a zároveň tajemného místa, kam lidská noha nevkročila po celou věčnost. Každý z šestnáctky kolosů obývá specifickou oblast, jinak je však země obydlena pouze různorodou zvěřinou.
Hra vás nevodí za ručičku a nechává vám volný prostor, abyste objevovali krásy temných lesíků, skalnatých výběžků či četných vodních ploch. O síle herního zážitku svědčí i to, že kdykoliv se vydám do tohoto mystického světa a nemám chuť se věnovat soubojům s kolosy, jednoduše vyskočím na hřbet Agro a volně se toulám krajinou. Nic podobného jsem u žádného jiného titulu předtím ani potom nezažil, protože pokud herní svět působí prázdným dojmem, většinou mě rychle omrzí a po pár minutách nemám náladu v něm setrvávat. V SotC přitom toto brouzdání a objevování, kdy člověk absolutně splyne s (byť jen polygonovou) přírodou, patří k nezapomenutelným zážitkům. I to je možná jeden z důvodů, proč SotC fascinuje hledače tajemství.
Ozzy a další zapálení záhadologové našli před lety útočiště na oficiálních fórech Sony a jejich cílem nebylo nic menšího než objevit další tajemství, která tvůrci do hry implementovali. A mířili až ke hvězdám. Po vyčerpávajícím šplhání po stěnách hlavního chrámu a dosažení vytoužené tajné zahrady začali někteří z nich věřit, že se dá nějakým legitimním způsobem vylézt na úplný vrchol chrámu, ale nikomu z nich se to nepodařilo.
Jiní zase doufali, že je ve hře ukryté alternativní zakončení, ke kterému se dostanou, pokud splní určité požadavky. Na jejich obranu je třeba dodat, že alternativní závěr tvůrci skutečně plánovali, ale nakonec od tohoto rozhodnutí upustili. Avšak tou úplně nejznámější fámou, která jeden čas zaplavila YouTube a v jejíž pravdivost doufali fanoušci asi nejvíc, byla existence sedmnáctého kolosa.
Není žádným tajemstvím, že tvůrce hry, Fumito Ueda, počítal v počátcích vývoje s celkem 48 kolosy. Toto číslo bylo následně sníženo na polovinu a do finální verze se jich nakonec probojovala „pouhá“ šestnáctka. V oficiálním artbooku, který je určený pouze pro japonský trh, jsou však mimo jiné snímky s návrhy osmi nepoužitých kolosů. Jednotlivé stránky si můžete virtuálně prolistovat na tomto videu, případně ve větším provedení na této stránce.
Existence posledního, sedmnáctého kolosa se nikdy nepotvrdila a i zatvrzelí pátrači se nakonec rozhodli věnovat svou energii jiným činnostem. Jednou z nich bylo efektivní využití fyziky ve hře, díky níž se naučili porážet kolosy v rekordních časech (stačí si na YouTube vyhledat jakýkoli speedrun a uvidíte finty, o jejichž existenci jste zřejmě neměli ani ponětí) a hlavně jim poskytla dostatek prostoru k tomu, aby se pokusili dostat na vyvýšená, jinak nedostupná místa. Ozzy vzpomíná, že na fóru se svého času rojily stále nové a nové teorie, ale protože jejich funkčnost nikdo neprokázal, upadly zase do zapomnění.
Další pátrač, který si říkal Ascadia-PSU, mezitím přišel s teorií zvanou Theory of Intersecting Points (Teorie protnutí). Podle ní měl být vodítkem k neznámému tajemství monolog, který hráče provádí úvodní animovanou sekvencí. Po jeho důkladném rozpitvání došel Ascadia k závěru, že klíč nám leží přímo před nosem, v hlavním chrámu, kde se nachází bezvládné tělo Mono a kde zároveň začíná a také končí naše dobrodružství.
Nalézt tu totiž můžete čtyři kvádry, které mají znázorňovat čtyři důležité lokace. Pokud kvádry zasadíte dle obrázkového klíče do herní mapy, vytvoří se pomyslný kříž, v jehož středu se nachází chrám, v němž se odehrává souboj s jedenáctým kolosem. V této oblasti můžete nalézt také zavalený průchod a právě způsob, jak se přes něj dostat, dlouho trápil Ascadiu a další hledače.
K poražení Celosii, jedenáctého kolosa, je třeba využít zapálené pochodně, což je nástroj, který se používal i v Ico. Pomrkání na fanoušky předchozí hry Team Ico, nebo snad očividná nápověda? Hledači měli jasno. Přesto se nikomu nepodařilo přes údajný tajný průchod dostat.
Diskuze během šesti let nabobtnala na úctyhodných 560 stránek a já doporučuju se do ní aspoň na chvilinku začíst, protože její účastníci šli na věc systematicky a často přicházeli s poměrně zajímavými a relevantně se tvářícími nápady.
Jakkoliv by se mohlo zdát, že pokud hra nějaký tajný obsah skutečně nabízí, ten je důmyslně skryt před zraky hráčů, není to tak úplně pravda. Pátrači totiž slavili i minimální úspěch. Nalezli například pláž, která nápadně připomíná tu ze závěru Ico. Dále odhalili texturu v dáli, která podle nich vypadá přesně jako ten hrad, v němž se Ico odehrává. Pochopitelně se dá vcelku úspěšně polemizovat nad tím, jestli se skutečně jedná o průlomové nálezy nebo jde jen o přelud znavených fanoušků toužících po jakékoli senzaci.
Jedna z nejzajímavějších skrytých věcí, které autoři do hry implementovali, je určitě možnost popadnout ve vzduchu ptáka a na malou chvíli se s ním proletět. Rackové unesou Wandera pouze na malou chvíli, zato obrovští ptáci zvaní Lokiové umožňují udělat si na jejich křídlech o něco delší vyhlídkovou túru. Hráči samozřejmě doufali, že tato túra skončí minimálně odhalením skrýše sedmnáctého kolosa, ale doufali marně.
Ozzymandiaas přesto nepřestával věřit, že velké tajemství tam někde čeká. A možná až za hranicí hratelného prostoru. Vydal se proto na nejjižnější cíp mapy, kde poletovalo hejno racků, kterých se dalo chytit, pokud se hráč vrhnul z útesu. „Vzpomínám si, jak jsem je asi pět minut pozoroval, dokud neprolétli kolem. Trvalo to hrozně dlouho, ale věděl jsem, že se ten skok může povést. Už si ani nevzpomínám, kolikrát jsem při tom umřel,“ dodává Ozzy. Když se mu konečně podařilo se za racka zachytit, Wander chvilku plachtil vzduchem a nakonec se utopil v moři.
V průběhu roku 2008 se na oficiální fórum registroval nový uživatel, který se chlubil videi, v nichž mnohatunoví kolosové létali vzduchem. Nakonec se však ukázalo, že hra běžela v emulátoru a ty neuvěřitelné kousky byly výsledkem interních chyb. Díky nim se však nyní mohli hráči dostat do dříve nedostupných míst, jež nebyla určena pro zraky běžných smrtelníků. Uživatel Pikol vzal naději i těm několika posledním snílkům, kteří stále naivně věřili, že za průchodem u jedenáctého kolosa se něco skrývá a že úplný vrchol hlavního chrámu snad ukrývá odpovědi na všechny otázky lidstva.
Jeden z mála zajímavých objevů, které Pikol při svém bádání učinil, je nález jakési zapomenuté hráze a polorozpadlého mostu – na oba artefakty se můžete podívat v tomto videu. Vzhledem k tomu, že se na toto místo nedá dostat jinak než využitím jakéhosi cheatu, se dá ovšem předpokládat, že se jedná o pozůstatky několika původních návrhů, které se do finální verze SotC nedostaly.
Hráčům se nakonec podařilo vypátrat preview kód, jenž jim umožnil zjistit, co všechno z původních návrhů nakonec skončilo v koši. „Chtěl jsem vědět, v čem se beta verze lišila a zároveň najít věci, které nakonec nebyly použity,“ tvrdí člověk s přezdívkou WWWArea. To se mu nakonec podařilo, když nalezl položku zvanou Eye of the Colossus (Oko kolosa). Ta měla hráči umožnit vidět bitvu z pohledu samotných kolosů, což by mnohým soubojům jistě dodalo zajímavý rozměr.
Uživatel Scope vydal na YouTube dvojici videí (video č. 1, video č. 2), v nichž ukazuje zajímavosti herního světa, předvádí bonusové předměty, které se dají získat za poražení kolosů v časovém limitu, a další věci. Člověk s přezdívkou Nomad napsal zajímavý článek o osmi nepoužitých kolosech a jejich potenciálním chování a místu výskytu. Hra tedy ani po téměř osmi letech od svého vydání nepřestává lidi fascinovat, a kdo ví, třeba se jednoho dne někomu podaří její velké tajemství odhalit, stejně jako se to nedávno povedlo hráčům Final Fantasy IX.
Zdroj: Eurogamer, PlayStation, Nomad’s blog
